Navigace webu publicistika:

Navigace webu dokumentace:

Vyhledávání:

Motto:

♣♣♣

WIKIPEDIE

Johann Joseph Abert, psáno též Johann Josef Abert nebo počeštěně Jan Josef Abert, (20. září 1832, Kochovice – 1. dubna 1915, Stuttgart) byl německý hudební  skladatel, dirigent
a kontrabasista pocházející z Čech a působící zejména ve Stuttgartu.

Život

Pocházel ze zednické rodiny. Komponovat začal již ve věku 11 let. V letech 1846–1852 studoval na Pražské konzervatoři hru na kontrabas u Josefa Hraběte a hudební teorii u Jana Bedřicha Kittla a Augusta Wilhelma Ambrose. Jeho absolventská práce, Symfonie h moll (4. 4. 1852), sklidila v Praze značný ohlas. Na doporučení zpěváka Jana Píška, v té době angažovaného u stuttgartského divadla, si jí povšiml rovněž uznávaný skladatel a dirigent Peter Joseph von Lindpaintner a roku 1853 mu nabídl angažmá na místo kontrabasisty v královské dvorské kapele ve Stuttgartu, kde byl Lindpaintner kapelníkem. Tam se dostal do kontaktu s švábským okruhem básníků (Eduard Mörike, Ludwig Uhland, Justinus Kerner). Zde se brzy stal úspěšným skladatelem, jehož díla, zahrnující několik oper a symfonií, byla ve své době značně oceňována. V roce 1859 se oženil s Amalií Wilhelminou Marquardtovou, dcerou stuttgartského hoteliéra. Roku 1867 se stal dvorním kapelníkem stuttgartské opery (po Carlu Antonu Eckertsovi), jímž byl až roku 1888, kdy odešel ze zdravotních důvodů na odpočinek.

Vedle jeho sedmi symfonií (zejména Columba z roku 1864) získaly největší oblibu jeho opery. Anna z Landskronu (1858) ještě patří k německému pozdnímu romantismu. Po jejím úspěchu podnikl na radu pařížského vydavatele Schlesingera cestu do Nizozemí, Anglie a zejména do Paříže (1860), kde se setkal mj. s Rossinim a Wagnerem. Nejvíce však na něj v Paříži zapůsobila meyerbeerovská velká opera. Jeho další opery počínaje
Králem Enziem (1862) jsou orientovány v tomto duchu, na rozdíl od většiny jeho současníků bez vlivu wagnerovského hudebního dramatu. Z nich největšího úspěchu i v zahraničí dosáhla opera Astorga (1866).

I v průběhu svého působení ve Stuttgartu udržoval kontakty s Prahou, vystupoval na příležitostných koncertech (roku 1858 dirigoval svou Oslavnou předehru na oslavách 50. výročí založení Pražské konzervatoře) a jeho skladby zde byly často uváděny. Bedřich Smetana uvedl Abertovu symfonii Columbus na koncertu Umělecké besedy již roku 1864, ve kterém měla premiéru. Opera Anna z Landskronu má námět z české historie a byla v Praze známa, ale první velký úspěch zaznamenala až opera Astorga. Po nastudování ve Stavovském divadle 5. prosince 1866 jej uvedlo i brněnské divadlo 1. února 1873 a v českém překladu i Prozatímní divadlo 17. října 1876. Stavovské divadlo uvedlo v roce 1876 i Enzia z Hohenštaufenu, úspěch se však neopakoval. Z opery Ekkehard byly v Praze předvedeny jen ukázky během koncertu na Žofíně 6. května 1883.

Jen poměrně málo z jeho děl bylo za jeho života vydáno (z oper pouze Astorga). Jeho hudební odkaz se nachází ve Württemberské zemské knihovně (Württembergische Landesbibliothek) ve Stuttgartu a zčásti též v Německém literárním archivu (Deutsches Literaturarchiv) v Marbachu, některá díla rovněž v Českém muzeu hudby. V posledních letech se oživuje zájem o J. J. Aberta dílo a četná jeho díla, mj. symfonie Columbus, dva koncerty pro kontrabas, předehry, jeho smyčcový kvartet, klavírní skladby, písně a jeho mše byly koncertně provedeny v Německu, Rakousku, České republice a Spojených státech a byly zčásti vysílány televizí a rozhlasem.

Jeho syn Hermann Abert (1871–1927) byl profesorem hudební vědy v Halle, Lipsku
a Berlíně. Věnoval se zejména dějinám opery, Jommellimu, Gluckovi a zejména
Mozartovi, jehož monografie z let 1919/1921 měla zakladatelský význam a je dosud oceňována. Hermannova dcera Anna Amalie Abertová (1906–1996) byla rovněž významnou muzikoložkou; působila jako profesorka v Kielu a vydala mj. Geschichte der Oper (Dějiny opery, 1994).

Autobiografii skladatelova bratra Wenzela Alberta (1842–1915) Musikantenblut vydalo pražské nakladatelství Vitalis (ISBN 3-89919-023-8).

Vybraná díla J. J. Aberta v současnosti vydává Laurentius Musikverlag.

Opery

Anna z Landskronu (Anna von Landskron). Historicko-romantická opera o 4 dějstvích. Libreto: Christian Gottfried Nehrlich (22. dubna 1802 Ruhland, Horní Lužice – 8. ledna 1868, Berlín). Premiéra: 12. prosince 1858, Stuttgart, Hoftheater Král Enzio (König Enzio). Opera o 4 dějstvích. Libreto: Friedrich Albert Bernhard Dulk. Premiéra: 4. května 1862, Stuttgart, HoftheaterPřepracované znění: Enzio von Hohenstaufen. Premiéra: 11. dubna 1875 Stuttgart, Hoftheater Astorga. Velká romantická opera s baletem o 3 dějstvích. Libreto: Ernst Pasqué
(podle epizod ze života skladatele Emanuela d’Astorgy, 1680–1755/57). Premiéra: 27. května 1866, Stuttgart, Hoftheater. Německá premiéra roku 1866 v Lipsku; poté uvedeno v řadě divadel, mj. roku 1866 v Praze, roku 1870 ve Vídni (Carltheater), roku 1876 v Brně a v Basileji a roku 1888 v Poznani Ekkehard. Velká opera o 5 dějstvích. Libreto: skladatel podle románu
Josepha Victora von Scheffela o Ekkehardovi ze St. Gallenu. Premiéra: 11. října 1878, Berlín, Hofoper Almohadové (Die Almohaden). Opera o 4 dějstvích. Libreto: A. Kröner pole románu Juana Paloua y Coll La campana de la Almudaina. Premiéra: 13. dubna 1890, Lipsko

Ostatní vokální hudba

Mše Es dur
Mužské sbory (mj. Die Zufriedenen na slova Ludwiga Uhlanda)
Písně, mj. Liebesmahnung a Trennungsschmerz (slova Justinus Kerner), Dort ist so tiefer Schatten (slova Joseph von Eichendorff), Kalt und schneidend weht der Wind (slova Hermann  Lingg), Süße, liebliche Gestalt (slova August Silberstein) Auf geheimem  Waldespfade (slova
Nikolaus Lenau), Wiegenlied, Wandern a Des Glasers Töchterlein (slova Albert Träger)

Symfonie

Symfonie č. 1 h moll, 1852
Symfonie č. 2 c moll, 1854
Symfonie č. 3 A dur, 1856
Programní symfonie (č. 4) D dur Columbus
(“Musikalisches Seegemälde in Form einer Sinfonie”), Op. 31, 1864
Symfonie č. 5 c moll, 1870
Symfonie č. 6 d moll, Lyrická (Lyrische Sinfonie), 1890
Symfonie č. 7 C Dur, Jarní (Frühlingssinfonie), 1894

Koncerty pro kontrabas

Polonéza a introdukce D dur pro kontrabas a orchestr, 1848
Variace a rondo C dur pro kontrabas a orchestr, 1849
Introdukce a polonéza C durpro kontrabas a orchestr, 1849
Concertino F dur pro kontrabas a orchestr, 1851
Rondo pro kontrabas a orchestr, 1852

Ostatní orchestrální hudba

Předehra E dur pro velký orchestr, 1850
Předehra d moll pro velký orchestr, 1852
Oslavná předehra pro velký orchestr, věnovaná císaři Františku Josefovi, 1855
Smuteční pochod, 1866, věnovaný vojákům padlým v prusko-rakouské válce
Slavnostní předehra D dur, 1874, při příležitosti sňatku Věry Konstantinovny Romanovové, adoptivní dcery krále Karla I., s vévodou Eugenem Württemberským
Koncertní předehra
Oslavný pochod k 25. výročí vlády krále Karla I., 1889
Slavnostní pochod k výročí hulánského pluku královny Olgy Württemberské, 1883

Komorní hudba

Smyčcový kvartet A dur, 1862, věnovaný Carlu Antonu Eckertsovi
Klavírní skladby (mj. smuteční pochod, Chant de la gondolière)
Varhanní skladby

Nahrávky

1995 Symfonie Columbus, Koncert pro konrtrabas, variace pro kontrabas. Kontrabas: Thomas Lom, Filharmonii Bohuslava Martinů (Zlín) diriguje Werner Stiefel (Bayer Records (BR 100 160)) 1999 Písně J. J. Aberta zastoupeny na CD Deutsche Lieder aus Böhmen (vydal
Sudetendeutsches Musikinstitut Regensburg)
1999 Sbor J. J. Aberta zastoupen na CD Jauchzet dem Herrn, alle Welt!, které sudetoněmecký sbor Moravia Cantat nahrál v klášteře Oseku.
2000 Opera Ekkehard, Capriccio / Delta Records. Zpívají Jonas Kaufmann, Nyla van Ingen, Susanne Kelling, Henryk Böhm, Jörg Hempel, Alfred Reiter, Christian Berhaher, Mihoko Fujimura, SWR Runfunkorchester Kaiserslautern diriguje Peter Falk
2002 Klavírní recitál Florian Uhlig: Venezia obsahuje Abertův Chant de la gondolière (Black Box)
2007 CD Musik aus Stuttgart: Kammermusik und Lieder von Ludwig Schuncke und Johann-Joseph Abert – 7 písní (zpěv Roswitha Sicca, Martin Nagy, Thomas Pfeiffer, klavírní doprovod Ljiljana Borota, Joachim Draheim) a smyčcový kvartet A dur (Abert-Quartett Stuttgart)
2010 Variace pro kontrabas na CD Stuttgart Compositions, Stuttgarter Kamerorchester diriguje Michael Hofstetter (Hänssler Classics)
Odkazy

Biografický slovník českých zemí

BERT, Johann Joseph, * 20. 9. 1832 Kochovice (dnes část obce Hošťka) u Litoměřic, † 1. 4. 1915 Stuttgart (Německo), hudební vědec a skladatel

Člen široce rozvětvené rodiny hudebníků a hudebních vědců. Byl vokalistou u augustiniánů v České Lípě. 1846–52 studoval na pražské konzervatoři kontrabas (J. Hrabě), sbormistrovství (F. Vogel ) a nauku o harmonii (J. B. Kittl ). Cenné podněty získal v prostředí šlechtických salonů, mj. v nostickém, proslulém pořádáním pravidelných koncertů a péčí o vynikající knihovnu. Zásluhou svého učitele J. B. Kittla se seznámil s hudbou současných autorů, mezi nimiž si jeho pozornost získali především R. Schumann a F. Mendelssohn. Jako kontrabasista ve dvorském divadle ve Stuttgartu (1853 až 1859) se setkal s dobovou německou operní tvorbou (Weber, Spohr, Lortzing ), zaujal jej G. Meyerbeer , osobně se stýkal s G. Rossinim. Absolvoval studijní cestu do Paříže a Londýna (1860–61), neúspěšně se ucházel o místo ředitele pražské konzervatoře (1865). Jeho rovněž neúspěšným konkurentem byl B. Smetana. Místo nakonec získal J. Krejčí. A. si oblíbil tvorbu J. Brahmse a F. Liszta, do jisté míry dokázal ocenit i snahy R. Wagnera, i když se nestal jeho stoupencem. Od 1867 až do penzionování 1888 působil jako první dvorní kapelník württemberského krále. Ve své době byl váženým a úspěšným autorem. Jeho syn Hermann A. (1871–1927) a vnučka Anna Amalie A. (1906–?) patřili k předním německým hudebním vědcům.

Vlasta Reittererová

Dílo
opery Anna von Landskron (též von Landsberg); König Enzio; Astorga (německy 1866; česky 1876 Prozatímní divadlo); 7 symfonií (např. 4. Columbus; 6. Lyrická; 7. Jarní); ouvertury pro orchestr (Joubelouvertüre, věnované císaři Františku Josefu I.), komorní a klavírní skladby, soupis díla in: H. Abert, J. J. A., sein Leben und seine Werke, Leipzig 1916.

Česká divadelní encyklopedie

Syn zednického mistra, amatérského hudebníka. Základní hudební vzdělání získal na škole v Hošťce u Mělníka [Gastorf]. 1846–52 vystudoval skladbu a kontrabas na pražské konzervatoři; absolvoval 4. 4. 1852 vlastní symfonií h moll, věnovanou učiteli skladby J. F. Kittlovi. Na doporučení zpěváka J. Píška, od 1844 prvního barytonisty ve stuttgartském dvorním divadle, vyslechl symfonii na koncertě stuttgartský kapelník P. J. Lindpaintner a přijal A. od podzimu 1853 jako kontrabasistu do dvorní kapely. Po úspěšné premiéře své první opery Anna von Landskron (1858) se A. 1859 ve Stuttgartu oženil s dcerou místního hoteliéra. 1860–61 odjel na studijní cestu do Paříže, kde se inspiroval zvl. výpravným divadlem Meyerbeerových oper s historickými náměty. Jako renomovaný skladatel byl 1867 jmenován württemberským prvním dvorním kapelníkem. Ve stuttgartských premiérách jeho oper zpravidla účinkoval J. Píšek. Ve službě setrval A. do července 1888, kdy byl ze zdravotních důvodů penzionován; v dalších letech žil v soukromí.

Udržoval trvale spojení s Prahou. Pražská publicistika ho připomínala jako váženého autora a konzervatoř ho sledovala jako svého žáka. 1858 se zúčastnil oslav 50. výročí jejího založení, při nichž dirigoval ve StD svou Jubel-Ouverture op. 12. Jeho skladby se hrály koncertně a agentura časopisu Dalibor šířila jejich opisy a úpravy (1862 nabízela např. předehru k opeře Anna von Landskron). Smetana provedl na koncertě Umělecké besedy 28. 12. 1864 jeho symfonické obrazy Columbus necelý rok po stuttgartské premiéře. 1865 se A. ucházel o místo ředitele konzervatoře, údajně však nesplnil formální podmínky, když zaslal nedostatečné podklady.

Jeho pozdně romantické, divácky velmi přitažlivé opery využívaly obratně, avšak bez jednotného stylového záměru skladatelských vzorů (velká opera, Weber, Spohr, Bizet) s prvky lokálního a historického koloritu (cikánské scény, liedertafel, velké bitvy, mohutné sbory pohanů ad.). Jako jeden z mála autorů této doby se A. vyhnul Wagnerovu vlivu. Jeho opera Astorga, legendární epizoda ze života italsko-španělského pěvce a skladatele Emanuela di Astorga (1680–1755 nebo 1757), situovaná do Parmy 1705, je napsána podle modelu velké opery. Patřila k nejhranějším operám poslední třetiny 19. stol. Ředitel StD R. Wirsing ji uvedl 5. 12. 1866, půl roku po stuttgartské premiéře. Pro pražské publikum měla zvláštní přitažlivost, protože se rozšířila domněnka, že Astorga byl spřízněn s rodinou Kinských a strávil konec života na některém z jejich zámků (F. Ulm v Bohemii). Autor byl přítomen pražskému provedení (v titulní roli Č. Vecko). Nákladná výprava z palácového prostředí, efektní šermířské scény a balet zajistily 14 bezprostředně následujících repríz. Německy se dílo hrálo i v Brně (prem. 1.2.1873 ve prospěch zpěvačky M. Sittové). Česky je uvedl soubor PD 17. 10. 1876 v Novém českém divadle a na českém repertoáru zůstalo do 1883. StD se 1876 pokusilo dosáhnout stejného úspěchu s revidovanou verzí A. další opery Enzio von Hohenstaufen, po jedné repríze ji však stáhlo.

Z dalších A. oper má Anna von Landskron námět z doby nejstarších Přemyslovců. Z poslední A. opery Ekkehard (z prostředí švýcarského kláštera St. Gallen v 10. stol.) byly 6. 5. 1883 v Praze na Žofíně koncertně hrány ukázky. Ač se A. opery opakovaně uváděly na německých scénách, žádná z nich nepřežila v repertoáru rok 1900.

Dílo
Soupis uvádí H. Abert: J. J. Abert, sein Leben und seine Werke, Leipzig 1916, 2. vyd. revidovala Anna A. Abert, Verlag Dietrich Pfaehler 1983, řada Beiträge zur Musikgeschichte der Sudetendeutschen. Kratší verzi soupisu uvádí Lexikon zur deutschen Musik.

Práce pro divadlo
Anna von Landskron (též von Landsberg), hist.-romantická opera, 4 jedn., t: Nehrlich, 19. 12. 1858 dvor. divadlo Stuttgart, nevyd., opis předehry v ČMH; König Enzio, 4 jedn., t: Dulk, 4. 5. 1862 dvor. divadlo Stuttgart, 2. verze tamtéž 11. 4. 1875 jako Enzio von Hohenstaufen, nevyd.; Astorga, velká romant. opera s baletem, 3 jedn., t: Pasqué, 28. 5. 1866 dvor. divadlo Stuttgart, klav. výtah vyd. Breitkopf-Härtel, Leipzig s. a., s franc. textem Paris asi 1870, čes. libreto přel. Böhm, vyd. Mikuláš a Knapp 1876, části samost. v úpravách; Ekkehard, velká opera, 5 jedn., t. skladatel podle novely J. V. von Scheffela, 11. 10. 1878 dvor. divadlo v Berlíně, klav. výtah a libr. vyd. Breitkopf-Härtel, Leipzig 1879; Die Almohaden, 4 jedn., t: Kröner podle románu Die Glocke von Almudaina od Dona Juana Palona y Coll, 13. 4. 1890 Lipsko, nevyd.

Prameny a literatura
Rukopisy A. děl vlastní Württembergische Landesbibliothek Stuttgart; provoz. materiál opery Astorga ze StD je uložen v Musikalienbibliothek Zürich [viz bibliogr. zkratky]. Některé rkp. má ČMH. Listinné dokumenty k osobě (1892) jsou v Archivu AV ČR (fond Společnosti pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách 1891–1945). • Dalibor 2, 1859, s. 59–60; 5, 1862, s. 136; Bohemia 6. 12. 1866 [Astorga]; P. P., Hudební listy 1, 1870, s. 324–326, 329–332; Lumír 4, 1876, s. 502; Divadelní listy 1, 1880, s. 66; Národní listy 7. 4. 1883 [Astorga]; R. Kraus: Das Stuttgarter Hoftheater von den ältesten Zeiten bis zur Gegenwart, Stuttgart 1908; J. Branberger: Konservatoř hudby v Praze, 1911; E. Bejlovcová: Hudebně dramatická tvorba skladatelů českého původu ve fondech pražských hudebních archivů a knihoven 1769–1871, dipl. práce FF UK Praha 1980 [Astogra, přehled vyd. částí]; A. A. Abert: Ein Circumpolarer zwischen Tradition und Fortschritt, in: Festschrift Heinz Becker […], Laaber 1982, s. 214–236. • Mendel; Wurzbach sv. 27–dodatky; Pazdírek; Grove 1980; Grove-opera; MGG 1999; Lexikon zur deutschen Musik.

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 15–16
Autor: Ludvová, Jitka

♣♣♣

Drocár Jan, 3. 1. 2026

e-mail: sefredaktor@historickaslechta.cz

Všechny články autora