Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„"Teď jste se stali svobodnými občany a já vám přeji k tomu mnoho štěstí. Ale svoboda může být taky nebezpečná. My se už známe z generace na generaci, ale teď budou přicházet lidé, kteří vás chtějí podvádět. Tak dejte pozor. Dnes existuje nové slovo komunismus. Ale to jenom je jiné slovo pro krádež. Já vím, že budu prvním, kterého chytí, ale po sto letech jste vy na řadě". “ Zobrazit celý citát »

Komunismus je jenom jiné slovo pro krádež



Netolice

Wikipedie

Netolice (německy Nettolitz, Netolitz) jsou jedno z nejstarších jihočeských měst. Leží v severovýchodní části okresu Prachatice asi 25 km SZ od Českých Budějovic. Žije zde přibližně 2 500 obyvatel. Historické jádro města je městskou památkovou zónou. K obci náleží osada Petrův Dvůr.

Zvlněná oblast Netolicka byla osídlena již v době bronzové, význam měla i v době keltského osídlení. Velmi brzy jsou Netolice jsou zmiňovány i v písemných pramenech, jako pomezní hrad Slavníkovců je uvádí Kosmova kronika česká s datací k roku 981. Po vyvraždění Slavníkovců se okolí Netolic zmocnili Přemyslovci, kteří zde vybudovali správní hrad, jehož součástí byl i kostel sv. Jana zrušený v roce 1788. Existence hradu je doložena do 15. století, v podhradí vznikla trhová vesnice související s průchodem obchodní cesty z Horních Rakous do Prahy. Vesnice byla soustředěna kolem kostela sv. Václava postaveného počátkem 13. století. V roce 1263 přešly Netolice s okolními vesnicemi do majetku nově založeného kláštera ve Zlaté Koruně, krátce nato byl postaven další kostel Nanebevzetí Panny Marie. Za nejasných poměrů po smrti Přemysla Otakara II. změnily Netolice majitele, ale v roce 1284 potvrdil Václav II. Netolice jako vlastnictví zlatokorunského kláštera. V královské listině Václava II. je Netolicím poprvé přiznán statut městačka (civitatis Notalicz), téhož roku je v Netolicích doložen první rychtář dosazený opatem ze Zlaté Koruny. V roce 1338 vznikl v Netolicích první cech (pekařský) a k roku 1362 je písemně doloženo složení městské rady.

Ve vyhrocené době husitských válek se majetku zlatokorunského kláštera zmocnil Oldřich II. z Rožmberka, který Netolice získal v roce 1420 do zástavy od císaře Zikmunda Lucemburského. Nevyjasněné majetkoprávní vztahy mezi Rožmberky a zlatokorunským klášterem provázely vlastnictví Netolic bezmála jedno století. Nezávisle na tom se ale samotné Netolice rozvíjely, v polovině 15. století zde začalo prosperovat rybnikářství, k němuž byly v regionu příhodné geografické podmínky. Do dědičného vlastnictví Rožmberků přešly Netolice definitivně až v roce 1513 listinou Vladislava Jagellonského. Za vlády Rožmberků vzniklo v Netolicích během 16. století několik dalších cechů (sladovníci 1518, tkalci 1552, truhláři 1555, kožešníci 1560), Petr Vok z Rožmberka obnovil v roce 1596 Netolicím právo vařit pivo a dodávat je do okolních vesnic. K roku 1559 se připomínají první názvy netolických ulic, z nichž některé se dochovaly dodnes. V rámci obrovského rožmberského dominia získaly Netolice význam také díky loveckému zámku Kratochvíle, který byl postaven v těsném sousedství města a Vilém z Rožmberka zde trávil čas na honech. Vilémův bratr a dědic Petr Vok z Rožmberka zde pobýval naposledy v roce 1600 a krátce nato kvůli značnému zadlužení Netolice (spolu s Českým Krumlovem) prodal císaři Rudolfovi II. Následkem vpádu generála Dampierra v roce 1619 vyhořelo celé město kromě kostela a školy, které stály mimo souvislou městskou zástavbu, obyvatelstvo bylo povražděno.

V roce 1622 získal Netolice spolu s Českým Krumlovem přední císařský rádce kníže Jan Oldřich z Eggenberka. Ten v roce 1628 potvrdil městská privilegia, téhož roku byla postavena věž u kostela sv. Václava. V roce 1648 prošli Netolicemi švédští vojáci a v důsledku toho se město potýkalo s morovou nákazou. Eggenberkové podnikli během druhé poloviny 17. století několik úprav na zámku Kratochvíle, pobývali zde ale jen zřídka. Městská rada v Netolicích mezitím v roce 1667 zakoupila na náměstí dům od eggenberského hejtmana Jana Špinky pro vybudování nové radnice. Po vymření Eggenbergů přešly Netolice do majetku Schwarzenbergů (1719). Za vlády Schwarzenbergů získaly Netolice další práva na pořádání výročních trhů (1795, 1848). Ve druhé polovině 18. století došlo k radikální přestavbě zámku Kratochvíle, knížecí rodina zde ale pobývala jen výjimečně, protože měla k dispozici řadu jiných sídel. Netolice měly v rámci schwarzenberského dominia až do 20. století statut samostatného velkostatku a rozlohou patřily k největším samosprávným jednotkám (velkostatek Netolice spolu s připojenými Libějovicemi zahrnoval bezmála 11 000 hektarů půdy) Ředitelství velkostatku sídlilo v Petrově Dvoře mezi Netolicemi a Kratochvílí (Petrův Dvůr byl v letech 1852–1964 samostatnou obcí). Až do poloviny 20. století měly v Netolicích velkou tradici trhy vycházející ze starých královských privilegií, ještě před druhou světovou válkou je uváděn trh na náměstí s 3000 kusy dobytka.

Během 19. století si Netolice udržely význam jako sídlo soudního okresu (od roku 1850), což vedlo k výstavbě monumentální radnice (1869) a rozvíjela se zde bohatá spolková činnost. Od roku 1807 se v Netolicích hrálo divadlo, které nakonec našlo trvalé zázemí v přestavbě domu č.p. 238 na náměstí. Později ve městě vznikl Sbor dobrovolných hasičů (1884) a od roku 1892 zde působil i Sokol (budova sokolovny byla postavena v letech 1933–1934) K rozvoji města přispěl i místní rod Kudrnů, z nějž pocházeli dva dlouholetí starostové – Josef Kudrna (starosta 1850–1870) a jeho syn Otakar Kudrna (starosta 1889–1918). Během jejich funkčního období byla postavena nová škola (1863), následovaná měšťanskou (1874) a obecnou dívčí školou (1878). Nová školní budova byla postavena v letech 1910–1911 v Bavorovské ulici (dnešní Základní škola). K hospodářské prosperitě Netolic přispělo vybudování železnice (1895; jednalo se o přípojku z Dívčic na hlavní trati České Budějovice–Plzeň). Po zániku rakouské monarchie převzal správu města dočasně majitel mlýna František Kuliš, po něm zastával funkci starosty Josef Michálek (1919–1927), v letech 1927–1935 byl starostou znovu František Kuliš. Po něm zastávali úřad starosty Petr Kašpar (1936–1938) a Václav Ráb (1938–1945). Za nich během první republiky došlo například k zavedení telefonu (1922) nebo výstavbě sokolovny (1933–1934).

Na konci druhé světové války byly Netolice osvobozeny americkou armádou (dopoledne 8. května 1945), sovětská armáda přibyla do města o dva dny později. Zástupci americké a sovětské armády (generálmajor Paul a generálmajor Tichonov) v domě č.p. 51 na náměstí podepsali 11. května 1945 dohodu o demarkační linii. Rudá armáda odjela z Netolic již počátkem června, Američané zůstali ve městě až do listopadu. Okresní zastupitelstvo bylo v Netolicích zrušeno již v roce 1928, ale až do roku 1949 zde fungoval okresní soud. Jako správní jednotka spadaly Netolice střídavě k Českým Budějovicím, Vodňanům a Prachaticím, od roku 1960 jsou součástí okresu Prachatice. Po druhé světové válce si Netolice uchovaly převážně zemědělský charakter a díky absenci větších průmyslových podniků nedošlo k mohutné bytové výstavbě jako jinde. Půdorys města s dochovanými interiéry nejstarších domů na náměstí spolu s okolní koncepcí kulturní krajiny (zámek Kratochvíle) vedl k vyhlášení městské památkové zóny (1990). V roce 2008 bylo v Netolicích založeno literátské bratrstvo, jediné fungující v České republice (k r. 2022).

Ottův slovník naučný

Netolice:

1) N., Notolice, starobylé město v Čachách při Soudném potoku a při stanici (Nakří–N.) dráhy cís. Františka Jos. (Budějovice–Protivín), má 402 d., 2802 obyv. č. (1890), okres. soud, četn. stanici, pš., telegraf, děkan, kostel Nanebevzetí P. Marie po ohni r. 1619 vystavěný, na hřbitově starobylý kostel sv. Václava, který býval farním chrámem netolickým, 5tř. obec. a 3tř. měšť. šk. pro chlap. a 5tř. obec. pro dív., radnici, špitál (pro 12 osob), lékárnu, občan, a okr. hospodář. záložnu, měšť. pivovar, výrobu papíru, pilu, 4 mlýny a hlučné výroční trhy zvláště na koně a hovězí dobytek. Alod. panství N., Libějice, Cichtice, Volary a fid. statek Radomilice měří 10.990,38 ha půdy; náleží k němu v Netolicích dvůr a sýrárna, majetek Adolfa kn. Schwarzenberka. Asi půl hod. od města zámeček Kratochvíle (v. t.), směrem k Prachaticům Petrův Dvůr, nyní sídlo knížecí správy statku netolického. Na východ. straně města zdvihá se vršek sv. Jana, kde bývalo pohanské pohřebiště. Dle pověsti stávala zde původně tvrz Netoliců. Kdy N. na město povýšeny a měst. erbem nadány, neznámo. Erb měst. (vyobr. č. 2876.): v modrém štítě obraz P. Marie s děťátkem. N. uvádí Kosmas mezi městy, kudy vedla obchodní cesta od Lince přes Vyšší Brod do Čech. Král Přemysl Otakar II., založiv klášter zlatokorunský, daroval mu mezi jiným N., a tu dle listiny z r. 1263 jmenují se již městem. Když klášter zlatokorunský v bouřích husitských zašel (1420), dostaly se N. Oldřichovi z Rožmberka. R. 1469 zmocnil se města a zboží netolického Jindřich Roubík z Hlavatce; ale král Vladislav (1513) vrátil N. opět Rožmberkům, při kterémžto rodě zůstaly do jeho vymření r. 1601, kdy poslední Rožmberk postoupil N. s panstvím krumlovským cís. Rudolfu II. R. 1619 bylo město od generála Dampierrea dobyto, zpustošeno a úplně sežehnuto, obyvatelé většinou povražděni. Král Ferdinand II. daroval zboží netolické knížatům z Eggenberka, po jejichž vymření v XVII. stol. dostalo se Schwarzenberkům. — Okres. soud netolický má 215.29 km2, 2553 d., 14.380 ob. č., 694 n. (1890); z 15.079 přitom. obyv. 14.993 katol., 86 ž.; z těch: 7092 muž., 7987 žen. (1890).

2) N., ves t., hejtm. a okr. Hořovice, fara a pš. Lochovice; 20 d., 125 ob. č. (1890), cihelna.

3) N., ves t., hejtm. Jičín, okr. a pš. Sobotka, fara Markvartice; 17 d., 82 ob. č. (1890).




Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2024  |  O nás