Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„Český šlechtický kříž (německy: Böhmisches Adelskreuz) bylo rakouské vyznamenání, udělené císařem Františkem I. dne 3. května 1814 příslušníkům šlechtické české gardy, kteří jej doprovodili do dobyté Paříže. Český šlechtický kříž sloužil za vzor Řádu Bílého lva zřízeného v Československu r. 1922.“ Zobrazit celý citát »

Český šlechtický kříž






PROČ. JAK. KAM.
Aby bylo dobře a my
stáli pevně na nohou,
aby každý znal, co bude dál.
Staleté zkušenosti pomohou:
zemská šlechta a český král.
Sám nezmůže nikdo nic,
všichni musíme dát víc.
Přestat krást
a do kapsy si lhát,
vzájemně se hanět
a všemu jen lát.
Masaryka, Havla ctít, mít rád,
jen nechtějme dál se bát.
Vše dobré z doby odžité zas vzít,
směrem předvídatelným dál jít.
Na tisícletý příběh nově navázat,
cestou královsko-konstituční
dál se dát.



Mořina

Vznik obce je úzce spjat se založením Karlštejna (1348), jehož hospodářské zázemí obyvatelé vsi zajišťovali. Význam Mořiny ovlivňovala nejen její krátká vzdálenost k hradu Karlštejn, ale i cesta na Prahu, která vsí procházela. Každý rok tudy putovaly před 24. dubnem, svátkem Svátosti, korunovační klenoty a svaté relikvie do hlavního města, kde byla uloženy v dřevěné kapli Božího těla stojící uprostřed Dobytčího trhu (Karlova náměstí), a uctívány příchozími poutníky.

Památkou slavných časů „otce vlasti“ jsou dnes dochované zbytky gotického portálu dveří a okna v kostele sv. Stanislava, který se v písemných pramenech objevuje poprvé roku 1356, ovšem jeho současná podoba odpovídá barokní přestavbě z 18. století. Původně gotický kostel byl založený Karlem IV. v roce 1353. Pojmenován je podle polského světce Stanislava ze Szczepanowa (*1030 † 1079), od roku 1072 krakovského biskupa, který v Polsku patří k nejuctívanějším svatým. Sv. Stanislav zemřel při mši v kostele sv. Michala ve Skalce, kde ho vlastní rukou zavraždil polský král Boleslav II. Smělý (Ukrutný) Piastovec (*c. 1042 † 1081/1082). Zajímavostí kostela je, že na věži se i po sta letech zachoval symbol rakouské monarchie – rakouská orlice.
U kostela rostou dvě památné lípy malolisté o stáří 200 a 100 let, které jsou chráněnými památnými stromy.

♣♣♣

Mořina sehrála důležitou úlohu rovněž při výzdobě posvátných prostor hradu Karlštejn. Císař a 11. český král Karel IV. Lucemburský odměnil malíře Mikuláše Wurmsera a později také mistra Theodorika za jejich malby v hradních kaplích vlastnictvím zdejšího zemědělského dvorce. Malířský mistr Mikuláš Wurmser pocházel ze Štrasburku a v Mořině se usadil v roce 1360. K českým zemím byl poután nejen královskou zakázkou, ale i svou novou ženou Anežkou, dcerou žateckého měšťana Merklína Klugela.  Mistr Theodorik se v Mořině usadil v roce 1367.

K historii Mořiny ovšem patří i pověst o dělnících, kteří se podíleli na budování Karlštejna a poté, co stavební práce skončily, byli pozváni na opulentní hostinu konanou v provizorním domku, který se nacházel nedaleko hradu. Když zde všichni muži znaveni dobrým jídlem a pitím usnuli, dřevěná bouda byla zapálena a oni uvnitř uhořeli. Právě „umoření“ karlštejnských zedníků z důvodu utajení únikových podzemních chodeb z hradu prý dalo Mořině její název.

Doklady o životě lidí raného středověku byly v prostoru Mořiny doloženy již prvními nálezy z roku 1908, další záchranné výzkumy proběhly v souvislosti s úpravami kancelářských vápencových lomů v letech 1958-1960. Postupně zde bylo odhaleno sedm slovanských hrobů náležících do doby mladohradištní (10.-12. století). Místní obyvatelé náleželi k tradičnímu přemyslovskému území Tetín, které bylo jednou z hlavních opor vznikající středočeské enklávy první české panovnické dynastie.

V roce 1321 byl držitelem tetínského manství Štěpán z Tetína, synovec přemyslovského levobočka Jana Volka (zastával za vlády Jana Lucemburského důležitou pozici zemského písaře). Po Štěpánovi byli majiteli jeho synové a v roce 1357 koupil Tetín Karel IV. a připojil ho k nově zbudovanému hradu Karlštejnu a starý tetínský hrad zanikl.

První zmínka o Mořině je poté v historických pramenech z roku 1338, kdy Štěpán z Tetína se svolením českého krále Jana Lucemburského směnil místní statek s řádem křižovníků s červenou hvězdou za les Roblín ležící nedaleko osady Dobřichovice. Pozdější zmínku o vesnicích Mořina a Mořinka obsahuje listina z roku 1352, kterou Karel IV. obě vsi daroval klášteru Na Slovanech. Novým majitelem se tak stali duchovní povolaní do Čech roku 1348, aby uskutečňovali bohoslužby v jazyce srozumitelném domácímu lidu.

Celkový pohled na obec Mořinu.

♣♣♣

Kostel sv. Stanislava v Mořině. Mučedník a patron Polska sv. Stanislav.

​♣♣♣

Židovský kostel v Mořině. Zajímavostí jsou otisky pravěkých zvířat na některých náhrobcích. V blízkosti Mořiny jsou lomy Malá a Velká Amerika, Mexiko a další. Vše nedaleko od hradu Karlštejn.

Lomy u Mořiny lákají pro svoji zvláštní krásu turisty a jsou vyhledávaným místem i pro filmaře. Byly zde natáčeny například české filmy Cesta na jihozápad (1989), Limonádový Joe, Malá mořská víla,
Micimutr a další.

 
Kostel sv. Stanislava v Mořině

Foto: Dana Janečková

Lom Amerika, nedaleko obce Mořina.

Foto: Pavel Koběrský

Mezi historicky zajímavé objekty v obci patří židovský hřbitov (nejstarší čitelný náhrobek pochází z roku 1741) anebo synagoga, která byla po odchodu většiny židovských obyvatel ze vsi a zrušení obce přestavěna na sokolovnu. Židovský hřbitov-zajímavostí jsou otisky pravěkých zvířat na některých náhrobcích.

V místní židovské komunitě se také narodil cestovatel a etnograf Jacob Eduard Polak (*1818 † 1891), který za svého pobytu v Íránu působil jako osobní lékař šáha Náṣer-al-Dina a výukou na teheránské škole Dár al-fonun rozšiřoval v orientálním království evropský styl medicíny.

♣♣♣

Zdroj: Wikipedie a publikace Mořina, historická sonda,
kterou v roce 2004 vydal David Venclík.

 




Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2024  |  O nás