Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„V listopadu 2019 Petr Nohel 4. díl drobných publikací věnujících se nástupnictví a nástupnickému právu v Českých zemích. Titul „Markrabata obojí Lužice“ tak navazuje na předchozí autorovy tři tituly, Nástupnické právo v Českém království z roku 2015, Údělná knížata a markrabata moravská z roku 2016 a Slezská knížata a slezští vévodové z roku 2017.“ Zobrazit celý citát »

Poslední díl tetralogie o nástupnictví v Českých zemích






PROČ. JAK. KAM.
Aby bylo dobře a my
stáli pevně na nohou,
aby každý znal, co bude dál.
Staleté zkušenosti pomohou:
zemská šlechta a český král.
Sám nezmůže nikdo nic,
všichni musíme dát víc.
Přestat krást
a do kapsy si lhát,
vzájemně se hanět
a všemu jen lát.
Masaryka, Havla ctít, mít rád,
jen nechtějme dál se bát.
Vše dobré z doby odžité zas vzít,
směrem předvídatelným dál jít.
Na tisícletý příběh nově navázat,
cestou královsko-konstituční
dál se dát.



Bratronice, zámek

Bratronický zámek stojí na místě staršího sídla ze čtrnáctého století, kdy na něm roku 1361 sídlil Mikuláš z Bratronic. Dalšími vladyky, kteří používali přídomek z Bratronic, byli Čeněk (zemřel před rokem 1381) a Bedřich, po němž statek zdědila vdova Kateřina. Ta Bratronice prodala Mikulášovi z Kestřan. Po nich byl majitelem Beneš z Bratronic připomínaný roku 1433 (podle Karla Třísky roku 1400, a Jan (1457). V letech 1509–1517 (1509–1511 Bratronice vlastnil Smil ze Sedlce a před rokem 1565 Hynek Radkovec z Mirovic. Okolo roku 1575 statek získal Jan nejstarší Horčice z Prostého.

Jan Horčice panství rozšířil o Pole, Bezděkov, Záboří a Mirotice a bratronickou tvrz přestavěl na renesanční zámek. Zemřel 1. března 1616. Statek Pole zdědila vdova Kateřina z Kokořova, ale Bratronice, Záboří a Bezděkov odkázal dceři Saloméně provdané za Adama staršího Vratislava z Mitrovic. Po Saloménině smrti v roce 1630 Bratronice zdědila její dcera Markéta, od níž je roku 1681 dědictvím získal její manžel hrabě Ferdinand Lažanský z Bukové.

Po Ferdinandově smrti v roce 1695 se pozůstalí podělili o majetek tak, že Bratronice roku 1699 připadly nejmladšímu synovi Adamu Antonínovi Lažanskému z Bukové, který je vlastnil až do své smrti v roce 1737. Adam Antonín statek zadlužil, a v dražbě jej koupil Kristián Josef Gfässer, jehož potomci v Bratronicích sídlili až do roku 1831. Za Gfässerů proběhla ve druhé polovině osmnáctého století další přestavba. Po nich majetek zdědil Josef Talacko z Ještětic a v letech 1864–1945 zámek patřil rodině Battagliů.

Zámek stojí v západní části areálu tvořeného hospodářským dvorem a parkem. Zámecká budova pochází z počátku sedmnáctého století, má obdélníkový půdorys a mansardovou střechu. K východní straně kolmo přiléhá budova kaple. V severním průčelí se nachází bosovaný portál se erby Jana Horčiceho z Prostého a jeho manželky Kateřiny z Kokořova. Uvnitř budovy se dochovaly prostory zaklenuté valenými a lunetovými klenbami. Památkově chráněné jsou také hospodářské budovy, zámecký park s bývalou ovocnou zahradou a jejich ohradní zeď.

Zdroj: Wikipedie, foto obec Bratronice

Bratronickým zámkem i jeho okolím se proháněli nadšení cyklisté
Od r. 1864 se stal majitelem zámku rod Battaglia de Sopramonte e Ponto alto. Kolébkou rodu byly Benátky a bouře času jej postupně zavála přes jižní Trolsko do Rakouska a do Čech. V r. 1708 získali Battagliové za vojenské zásluhy titul svobodných pánů. Na sklonku 18. století se rod rozdělil do dvou linií, z nichž mladší žila v Haliči a starší v Čechách. Z haličské linie proslul baron Quido Battaglia (1846-1915), ctitel dcery Karla Havlíčka  Borovského.

Bratronice získal baron Josef Battaglia (1824-1891) z české linie, ale nejpozoruhodnější postavou pro nás není on, ale baron Christian Battaglia (narozen 1914), nadšený cyklista a sportovec tělem a duší. On a jeho sestra Blanka měli v Bratronicích krásné dětství, plné pohybu v přírodě i doma na zámku. Otec byl původně hulánem a potom zemědělcem a chovatelem kaprů, matka uměla šest řečí, skládala básně a vůbec to byla vzdělaná dáma. Rodiče jezdili po panství na koních, ale dětem učarovalo kolo, velocipéd. Nejprve to zkoušely v zámecké hale na kamenných dlaždicích, potom i na nádvoří a v okolní krajině. Blanka se dokonce vydala na kole až do Švýcarska. Ona i její blonďatý modrooký bratr brzy zatoužili porovnat své cyklistické schopnosti s ostatními. Na první závody jeli v r. 1929 do Berouna. To bylo Christianovi 15 let a dojel druhý, Blanka byla čtvrtá.
To zřejmě rozhodlo o jejich dalším životě, o jejich společné vášni. Zvláště Christian začíná jezdit dlouhé vzdálenosti a polykat tisíce tréninkových kilometrů. Vojnu musí jako šlechtic obsolvovat u dragounů, ale zřetelně si oddechne, když opět může koňské sedlo vyměnit za kolo.
Jede na něm dvacetkrát do Německa, dvacetkrát do Rakouska, pětkrát do Švýcarska, pětkrát do Itálie a jednou do Francie. Jezdí jen se suchým chlebem v kapse a pije jen vodu. On i jeho sestra zůstali vždy skromní a nenároční, navzdory tomu, že byli ze zámku. Christian se zúčastnil nesčetně závodů, vyhrál řadu cen a plaket, ale velkého nic nevyhrál.
Nijak jej to však neodradilo a závodil dál. Závodil i po r. 1948, kdy jeho rodina přišla o zámek Bratronice a bojovala o holé přežití. Byl zedníkem, závozníkem nákladních aut, tvrdě pracoval. Z kola však neslezl a závodil a závodil. Desítky let. Mistrem světa se nikdy nestal, ale sportovcem s velkým srdcem určitě. Navzdory době a všem strázním. Dnes se na jeho památku jezdí v jižních Čechách Memoriál Christiana Battaglii a spisovatel Ota Pavel věnoval jemu i jeho sestře půvabnou povídku Baroni na kolech.

Text: historie
2.8. 2009 – S použitím článku pana Františka Kubů, historika prachatického muzea, Jaroslav Špiroch

Zdroj: hrady.cz




Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2025  |  O nás