Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„“ Zobrazit celý citát »

Wikipedie – Otevřená encyklopedie



Bezděz

BEZDĚZ

Výchozí text: oficiální webová prezentace státního hradu Bezděz

Fotografie: Jan Křtitel Černý

♣♣♣

První nepochybná historická zmínka o Bezdězu pochází z roku 1264. Český král Přemysl Otakar II. vydal tehdy listinu, jíž zakládá v bezdězských lesích město, neuvádí však které. Král využil dominantního vrchu nad starším dvorcem a nechal na něm vystavět pevný kamenný hrad na obranu obchodní cesty a proti rozpínavosti sousedních rodů RonovcůMarkvarticů. V roce 1278, po smrti Přemysla Otakara II. byl hrad už nepochybně obyvatelný, neboť téhož roku byl obsazen braniborskou posádkou.

Hrad, který měl být důstojným místem pobytu českých králů, se stal krátce po Přemyslově smrti (26.8.1278) v bitvě u Suchých Krut na Moravském poli vězením jeho sedmiletého syna Václava a ovdovělé královny Kunhuty. Oba je sem převezl v noci z 25. na 26.1.1279
kralevicův poručník Ota Braniborský, který byl správcem této země, ale který se k ní choval jako dobyvatel.
Počátkem 14. století se hrad dostává do zástavního držení okolní šlechty. Hynek Berka z Dubé s královským vědomím založil směrem na východ novou osadu nazvanou Nový Bezděz, na kterou v r. 1337 přenesl všechna městská práva. Tato osada byla později přejmenována na Bělou pod Bezdězem.
Do přímé správy panovníkovy se hrad vrátil po nástupu Karla IV. na královský trůn. Český král a římský císař Karel IV. se snažil získat všechen zastavený majetek zpět, a dát zemi pevný zákoník tzv. Maiestas Carolina. V tomto zákoníku bylo ustanoveno, že královský majetek už nikdy nesmí být zastavován a mezi výslovně jmenovanými byl také Bezděz. Šlechta však nikdy nepřijala a neuznala tento zákoník, protože omezoval její práva.

Karel IV. rád pobýval na hradě Bezdězu a v r. 1366 se svým purkrabím Oldřichem Tistou z Libštejna založil Velký rybník, který byl později na počest K. H. Máchy přejmenován na Máchovo jezero.

♣♣♣

Rod z Michalovic držel hrad do roku 1468. Během dalších 120 let se na hradě vystřídala řada zástavních držitelů.

V roce 1588 rozhodl císař Rudolf II. bezdězskou zástavu zrušit a hrad odprodat poslednímu zástavnímu držiteli Janu z Vartenberka. Po jeho smrti získal hrad – i s rukou vdovy Václav z Dubé a Lipé. Ten se stal jedním z vůdců Stavovského povstání a po prohrané bitvě na Bílé Hoře r. 1620 utekl do ciziny se „zimním králem“ Fridrichem Falckým. Hrad byl zkonfiskován a později lacino prodán tehdejšímu císařskému generalisimu Albrechtu z Valdštejna.

Krátce před převzetím hradu Valdštejnem byl Bezděz poprvé dobyt a vypálen. Obránci opuštěného hradu nebyli královští manové, ale vzbouření poddaní Václava z Dubé, kteří se sem uchýlili, a které přemohli žoldnéři Maxmiliána Bavorského. Přes značné poškození se rozhodl Valdštejn zbudovat z hradu barokní pevnost. Od svého úmyslu však ustoupil a v r. 1627 sem přivedl mnichy řádu sv. Augustina, aby hrad přestavěli na opevněný klášter, který by v případě potřeby mohl se svým vojskem použít. Mniši si však zde počínali příliš liknavě, a proto je Valdštejn po 9 letech převedl zpět do Bělé pod Bezdězem. Z vděčnosti za záchranu života v jeho velké bitvě u Lützenu přislíbil Bezděz španělskému řádu montserratských Benediktinů. Po vzoru z Montserratu měli hrad obývat poustevníci a pod kopcem měl být vystavěn velký klášter. Valdštejnovu donaci, bez kláštera pod hradem, realizoval císař Ferdinand II., který z konfiskovaného majetku Valdštejna daroval hrad Emauzskému klášteru v Praze, kam již před lety povolal montserratské Benediktiny a s jejich opatem Penalosou jednal ještě Valdštejn.

Před skončením třicetileté války byl hrad na čas obsazen Švédy. Po podepsání Vestfálského míru r. 1648 dlouhý čas nebylo v těchto končinách bezpečno, proto sem první kolonie mnichů přicházejí až v r. 1661, aby si opravili kapli, Královský a Purkrabský palác. V r. 1666 si sem mniši přivezli kopii černé Madony Montserracké, která byla vyhlašována za zázračnou. Desetitisíce poutníků, kteří přicházeli každoročně se svou modlitbou za Madonou Montserrackou doprovázelo i 15 kapliček postavených od úpatí po samý vrchol hory. Tyto kapličky dala postavit hraběnka Anna z Valdštejna r. 1686. Byly vyzdobeny nejprve malbami a později dřevořezbami s výjevy ukřižování Krista – Křížová cesta. Dnes jsou tyto dřevořezby umístěny v ambitu muzea v České Lípě.

Majetek, který si mniši za uplynulé století nahromadili, vzal za své roku 1778. Při boji pruského oddílu, který si mniši na svou ochranu zavolali proti rakouskému vojsku, byl klášterní poklad odhalen a Prušáky odvezen.

Nedlouho po tom byl r. 1785 císařem Josefem II. klášter zrušen. Jeho vybavení bylo z části převezeno do Emauz a okolních kostelů, a z části o čtyři roky později se stavebním materiálem v dražbě rozprodáno. Budovy pak rychle chátraly zásluhou hledačů pokladů. Zlatokopecká horečka, která zachvátila zdejší okolní obyvatelstvo byla inspirací k napsání Smetanovi opery Tajemství na libreto Elišky Krásnohorské.

Počátkem 19. stol. se hrad stává zříceninou. Postupnou devastací však historie hradu nekončí. Tradice poutí trvala i v 19. století. Bezděz se postupně stává vyhledávaným turistickým místem a to přimělo Valdštejny k nejrůznějším opravám. V roce 1932 hrad získává od posledního majitele JUDr. Karla Arnošta z Valdštejna a Vartenberka Klub československých turistů za symbolickou částku 2 000 Kč, kteří si hrad začali přebudovávat pro turistické účely. Po válce v roce 1953 převzala Bezděz Státní památková péče.

 




Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2022  |  O nás