Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„Druhou šlechtickou deklaraci si vynutila abdikace (5.10.1938) prezidenta Evarda Beneše, jeho odjezd (22.10.1938) do exilu a zvolení (30.11.1938) nového prezidenta Emila Háchy. Zástupci šlechty se s ním sešli při audienci 24. ledna 1939, aby mu potvrdili to, co již 17. září 1938 deklarovali E. Benešovi. Audience na Pražském hradě se zúčastnilo 12 signatářů z 10 rodů české zemské šlechty a projev opět přednesl František hrabě Kinský z Kostelce nad Orlicí. “ Zobrazit celý citát »

Druhá šlechtická deklarace – 24.1.1939

PROČ. JAK. KAM.
Aby bylo dobře a my
stáli pevně na nohou,
aby každý znal, co bude dál.
Staleté zkušenosti pomohou:
zemská šlechta a český král.
Sám nezmůže nikdo nic,
všichni musíme dát víc.
Přestat krást
a do kapsy si lhát,
vzájemně se hanět
a všemu jen lát.
Masaryka, Havla ctít, mít rád,
jen nechtějme dál se bát.
Vše dobré z doby odžité zas vzít,
směrem předvídatelným dál jít.
Na tisícletý příběh nově navázat,
cestou královsko-konstituční
dál se dát.

Orlík, sídlo Schwarzenbergů

Zámek Mělník, který je spjat se sv. Ludmilou, Karlem IV. a rodem Lobkowiczů

Zámek Brandýs nad Labem, spjatý habsburskou dynastií

Vzpomínka na paní Genildu Kinskou

17. 10. 2023 | Huláková, Lenka |

Nikdy jsem ji nepoznala osobně. A už nepoznám… Přesto mi dovolte zavzpomínat.

Pro svou nejstarší vzpomínku na hraběnku Genildu Kinskou se musím vrátit do doby svých studií. Druhá polovina 70. let, hlavní pošta v Praze; v kabině mezinárodních hovorů s maminkou horečně listujeme římským telefonním seznamem. Bude tam Zdenko Radslav Kinský, kterému chci napsat?

Nacházíme jen jeho dceru Genildu. Ne, adresu si z bezpečnostních důvodů neopíšeme; musím si ji pamatovat. Celou cestu domů si v duchu odříkávám: Kinsky cssa Genilde, 14 via Collalto Sabino, 8 3 8 15 83.

Telefonní číslo jsme nepoužily, avšak na římskou adresu jsem napsala. A přišla odpověď! Dvoustránkový list psaný takřka bezchybnou češtinou, začínající „Milá studentko,“ a končící „a mnoho zdaru pro Vaši práci historickou“. (Jako by předznamenala mou pozdější dlouholetou činnost pro Hledání ztraceného času v České televizi.)

V dopise paní Genilda zmínila knihu vzpomínek svého již zemřelého otce Z. R. Kinského „Zu Pferd und zu Fuss, 70 Jahre Erinnerungen“. Vyšla jen německy, do tehdejší ČSSR se pochopitelně nedostala. Když už pak po Sametové revoluci „mohla“, vydání bylo dávno rozebráno. Tehdy ve mně začala klíčit myšlenka, že by bylo hezké vydat paměti pana hraběte česky.

Pohlednice od Genildy Kinské se zprávou, že kniha jejího otce je bohužel rozebrána, přišla autorce příspěvku Lence Hulákové 17. prosince 1989 až z Honolulu.

Až po letech jsem se obrátila telefonicky do Žďáru na Radslava Kinského – a koho mi nedali k telefonu? Jeho sestru Genildu… Nechtěla ovšem rozhodnout bez bratra, tehdy již velmi nemocného. Zemřel ještě toho roku, právě v den konání Velké pardubické… A v letošním podzimu, 3. října ho Genilda Kinská následovala v úctyhodném věku bezmála 98 let.

Vzpomeňte si 1. listopadu a rozsviťte se mnou svíčku. I když to už nebude k narozeninám, ale za její duši. Dej jí bůh lehké odpočinutí a věčnou vzpomínku jejích blízkých.

Lenka Huláková

P.S.

Až vám na zámku Karlova Koruna bude průvodkyně říkat, že na fotografii v posledním salonku je malá Genilda, moc jí nevěřte. Vedle totiž stojí dosud mladý Genildin dědeček Zdeněk – a holčička v šatečkách z přelomu století je tedy bezpochyby některá z jeho šesti dcer…