Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„V listopadu 2019 Petr Nohel 4. díl drobných publikací věnujících se nástupnictví a nástupnickému právu v Českých zemích. Titul „Markrabata obojí Lužice“ tak navazuje na předchozí autorovy tři tituly, Nástupnické právo v Českém království z roku 2015, Údělná knížata a markrabata moravská z roku 2016 a Slezská knížata a slezští vévodové z roku 2017.“ Zobrazit celý citát »

Poslední díl tetralogie o nástupnictví v Českých zemích

PROČ. JAK. KAM.
Aby bylo dobře a my
stáli pevně na nohou,
aby každý znal, co bude dál.
Staleté zkušenosti pomohou:
zemská šlechta a český král.
Sám nezmůže nikdo nic,
všichni musíme dát víc.
Přestat krást
a do kapsy si lhát,
vzájemně se hanět
a všemu jen lát.
Masaryka, Havla ctít, mít rád,
jen nechtějme dál se bát.
Vše dobré z doby odžité zas vzít,
směrem předvídatelným dál jít.
Na tisícletý příběh nově navázat,
cestou královsko-konstituční
dál se dát.

Zámek Mělník, který je spjat se sv. Ludmilou, Karlem IV. a rodem Lobkowiczů

Zámek Loučeň spjatý s českou větví rodu Thurn-Taxisů

Zámek Brandýs nad Labem, spjatý habsburskou dynastií

Potomkům jejichž předkové založili Pražskou konzervatoř

6. 5. 2025 | Drocár Jan | JZHČ

Primárně všem,

jejichž předkové založili Pražskou konzervatoř,

ale samozřejmě nejen jim.

♣♣♣

nejdříve jedno pozoruhodné video:

Sama statutární zástupkyně školy v čele své klaky během zasedání na pražském Magistrátu

Teprve nedávno byli jako studenti na Pražskou konzervatoř přijati a už orodují. Také obviňují zástupce svého zřizovatele z politické manipulace, pokud nebude jmenována ředitelkou jejich favoritka a vítězka konkursu na ředitelský post. Ono je to však zcela naopak. Zmanipulován byl v její prospěch právě už tento konkurs, soudím podle reakce např. koncertních umělců z konzervatoře (viz dole). Komise byla prapodivně zvolena, prapodivně rozhodovala a prapodivná a zcela neobvyklá byla i výhra zmiňované s neobvykle vysokým náskokem. Ona se tou výhrou na videu také sama chlubí a jejím prostřednictvím sama sebe už pasuje na ředitelku. Též pozoruhodné, takové skromné.
Nenechte se ale nikým ovlivnit a pokud Vás aktuální příběh Pražské konzervatoře zajímá, suďte, prosím, sami .

Vážení přátelé,

možná se divíte, proč jste v letošním roce 2025 nedostali každoroční pozvání na slavnostní koncert, který na jaře v sále Pražské konzervatoře pořádá Jednota pro zvelebení hudby v Čechách (JZHČ, Jednota). Především pedagogové a žáci Pražské konzervatoře si tak připomínají sobotu 31. března 1810, kdy hudbymilovní zástupci české zemské šlechty založili v Praze stejnojmenný spolek. Jeho cílem bylo otevření hudební školy.

Založení Jednoty předcházelo prohlášení osmi vlasteneckých přátel – šlechticů o stavu hudebního umění v Čechách z 25. dubna 1808, které je dnes považováno za zakládací listinu Pražské konzervatoře. Signatáři prohlášení tvořili přípravný výbor Jednoty.

Vyučování na Pražské konzervatoři, nejstarší to hudební škole ve střední Evropě a po Francii a Itálii třetí v Evropě, bylo zahájeno 24. dubna 1811. Členové Jednoty poté „svou“ školu více jak 100 let financovali, ekonomicky řídili, spoluvybírali ředitele a jinak všestranně podporovali.
Zakladatelů Jednoty bylo padesát a každý z nich přispíval jednou za rok svým dílem ke zdárnému chodu školy.

Po nich převzali odpovědnost jejich potomci a poté zase jejich potomci atd., atd. až k potomků dnešním. Ti určitě hledí na na své předky a jejich aktivity s respektem a náležitou úctou. Proto se také rádi účastnili před 15 lety, při 200. výročí založení Jednoty, výročního koncertu, který se tehdy konal v sále pražského Rudolfina 23. března 2010. Od toho roku je k poctě jejich předků pořádán výše zmíněný každoroční slavnostní koncert, kterým jim symbolicky žáci a jejich pedagogové děkují za založení školy.

Popis fotografie je k dispozici v článku, který je výše zdůrazněn jako výroční koncert

Není tedy zajisté žádných pochybností, že u počátku a v první polovině existence školy, tak bohaté historií, domácími i mezinárodními úspěchy a světovou prestiží, stála česká zemská šlechta. Není a nebylo.

Volba nového ředitele Pražské konzervatoře

Až v poslední době, za ředitelování MgA. Petra Čecha (2018-2024) a jeho statutární zástupkyně a poté též statutární nástupkyně PaedDr. Veroniky Höslové, se nenápadnými krůčky na svět derou jakési pochybnosti. Pozvolna ze stránek školy mizí podrobnější informace o šlechtických zakladatelích školy, vedením školy začíná být zpochybňována činnost Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách, zcela neoprávněně je vyhozen dlouholetý zástupce ředitele školy a místopředseda Jednoty Ladislav Horák. Pávě byl jako první český akordeonista oceněn prestižní cenou Merit Award Světové akordeonové asociace Confédération Internationale des Accordéonistes. To se zřejmě neodpouští.

V důsledlu nepřátelského chování vedení školy vůči Jednotě přestal školu sponzorovat hlavní partner konzervatoře firma Unicorn Vladimíra Kováře. Přitom to byl on, který pro ni prostřednictvím Jednoty koupil její první koncertní klavír Steinway. Na rozdíl od předchozího vedení školy začali Čech a Höslová po Jednotě za koncerty žáků školy požadovat placení pronájmu koncertního sálu školy. Nakonec v roce 2024 a 2025 bylo vedením školy zakázáno na její půdě zveřejňování festivalových plakátů a programů festivalu žáků a pedagogů pořádáných Jednotou a z webu školy byly o ní odstraněny zásadní informace.

Tak je dnes ceněna patnáctiletá podpora žáků konzervatoře prostřednictvím samotnou konzervatoří znovuobnovenou Jednotou pro zvelebení hudby v Čechách. Proč? Nevím, zřejmě závist, že se něco daří. Ostatně jak už jsem psal, posuďte sami v krátkém a neúplném výčtu, co jiného to mohlo být?

♣♣♣

Díky Grantovému projektu žáků Pražské konzervatoře (byl založen r. 2013) podpořila Jednota na 700 projektů žáků školy. Uskutečnila 12. ročníků (půlročně šest koncertů) hojně navštěvovaného festivalu Kultura v srdci Prahy, který je přednostně určen ke společnému výstoupení žáků školy a jejich pedagogů. V neposlední řadě také přizvala žáky konzervatoře k účinkování a prezentaci na prestižních akcích, které spolupořádala k českým historickým výročím a výstavám: žáci hudebně účinkovali v katedrále sv. Víta i Kapitulním kostele Všech svatých na Pražském hradě, tamtéž v Mladotově domě hráli při otevření výstavy Šlechta brání českou státnost. Svými vysoupeními poté výstavu provázeli na jejím putování na zámky Lysice, Mělník, Brno-Líšeň, Rychnov nad Kněžnou, Dobříš, Blatnou, Orlík, Zámrsk a Kunín, také na pražský Karlov a do Kutné Hory a neposlední řadě do Poslanecké sněmovny parlamentu České republiky.


Zámek Potštejn		Zámek Mělník

♣♣♣

Současné neutěšené situace, kdy vedení školy činnosti a iniciativám Jednoty pro žáky konzervatoře hází klacky pod nohy, je mi jako členovi rady Jednoty velmi líto. Proto jsem se s nadějí upínal a upínám ke změně v čele vedení školy, která by napomohla opět obnovit společné aktivity Pražské konzervatoře a Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách. Ale nevím, nevím. Rád bych se dočkal něčeho smysluplného, co by pomohlo rozptýlit mé obavy.

♣♣♣

Samozřejmě mi nijak nepřísluší hodnotit působení Petra Čecha jako ředitele Pražské konzervatoře, jen mě trochu překvapilo s jakou skromností se tento člověk nechal na webových stránkách školy zařadit mezi 11 zde uvedených významných absolventů Pražské konzervatoře. Prosím pěkně při více jak dvousetleté historii školy. Kvůli porovnání si stačí vyhledat, jaké osobnosti za ta léta školu absolvovaly. Na stránkách se vedle pana Čecha tísní například Karel Ančerl, Jiří Bělohlávek, Rudolf Firkušný nebo Václav Neumann.

Hodnocení šestiletého ředitelského působení na Pražského konzervatoře Petru Čechovi vystavil i sám pražský Magistrát jako zřizovatel školy, když jeho činnost ohodnotil nejnižším možným stupněm (limitující až nevyhovující). Jeho šestileté ředitelské angažmá mu zkrátka jako jednomu z mála ředitelů pražských škol v magistrální kompetenci neprodloužil. Tomu se říká vyhazov.

MgA. Petr Čech ale dlouho netruchlil. Kupodivu se totiž – jak stanoví zákon -nekonal konkurs na nového ředitele (resp. byl zrušen dvě hodiny před zahájením) a vedení školy se ujala jako statutární zástupkyně již zmíněná Veronika Höslová. Ta nelenila a pro neschopnost právě vyhozeného ředitele jmenovala svým zástupcem pro studijní a provozní záležitosti. Nevěříte? Stačí se podívat na stránky konzervatoře. Vedení školy úspěšně sehrálo s Magistrátem klasickou habaďuru ve stylu: „klidně mě vyhoď dveřmi, já se stejně vrátím oknem.“

Každý konkurs na danou pracovní pozici má jistě svá pravidla, případný uchazeč předpokládám musí splňoval nějaká daná kritéria. Samozřejmě i morální. Pokud je nesplňuje, nemůže být ke konkursu ani připuštěn. Jistě je tomu tak i při výběru ředitele prestižní Pražské konzervatoře.

Podle mého soudu si dvojice Čech-Höslová začachrovala s ředitelskými posty konzervatoře tak neuvěřitelně, že i laikovi na morálku se musí jevit takové chování přinejmenším jako velmi neslušné. To co předvedli ti dva, se prostě nedělá, k tomu není třeba znalost žádných zákonů. Jak tedy mohou být tací jedinci vůbec připuštěni ke konkursu na ředitele vlastně jakékoliv školy? Jak mohou vychovávat a vést studenty? V případě Pražské konzervatoře, významné instituci s takovou historií s tak obecně respektovanými osobnostmi v jejím čele. Vždyť se vybírá nástupce Antonína Dvořáka, Vítězslava Nováka, Josefa Bohuslava Foestera, Jaroslava Kociána.

♣♣♣

Do nově vyhlášeného výběrového řízení na ředitele školy se přihlásilo rekordních 14 zájemců, mezi nimi i současná statutární zástupkyně ředitele konzervatoře Höslová a po předchozích zjištěních by člověk řekl celkem drze a navzdory principům slušného chování i její předchůdce a a současný zástupce pan Čech. Jak uvádí po ukončení konkursu web konzervatoře „v utkání
o možnost řídit Pražskou konzervatoř se paní ředitelka postavila (nechybí hrdinně?) velmi zvučným jménům skvělých odborníků, pedagogů i umělců. Byl mezi nimi například Ivo Kahánek, světově uznávaný pianista a hudební pedagog.

A výsledek? Komise, složená ze zástupců Magistrátu hl. m. Prahy, České školní inspekce a Pražské konzervatoře, po posouzení jednotlivých koncepcí a rozhovorech s uchazeči (konajících se 9. a 10. 4. 2025) rozhodla jednoznačně. S velkým náskokem zvítězila PaedDr. Veronika Höslová.

Co k tomu řící? Za všechny ostatní si prosím přečtěte názor koncertních umělců Pražské konzervatoře, který s celkem pochopitelným zděšením pod názvem Selhání výběrového řízení poslali členům Rady hlavního města Prahy. Ti budou nového ředitele školy na svém zasedání vybírat, je to jejich legislativní právo i povinnost.

♣♣♣

P.S.

Všechny faktografické údaje, na které se v tomto článku odkazuji, byly, jak se sluší a patří, i součástí webu Pražské konzervatoře. Byly, ale už nejsou. Proč? Vedení školy je celkem potichounku odstranilo. Jak už bylo napsáno, stalo se tak za ředitele MgA. Petra Čecha (2018-2024) a jeho statutární zástupkyně PaedDr. Veroniky Höslové. Proč?

Nevím. Protože jsem ale v rámci svého působení v obnovené Jednotě pro zvelebení hudby v Čechách (JZHČ) informace o historii školy vyhledával, třídil a na stránkách Historické šlechty pokoušel dávat do souvislostí, něco přece jen vím. Vím, že odkazy mezi stránkami Pražské konzervatoře a Historické šlechty, fungovaly za minulého vedení školy (ředitelem byl v letech 2004-2018 hudební skladatel a pedagog Pavel Trojan) na výbornou a nejednou nefungují. Proč?

A takových otázek je.

Takovouto atmosférou mohl v roce 2025 bohužel neuskutečněný výroční koncert Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách potěšit své návštěvníky.

Ještě jednou se vrátím k úvodu článku, k záznamu z vystoupení podporovatelů paní ředitelky Höslové na zasedání rady Magistrátu. Je až dojemné jak nejmladší začínající umělci už po necelém roce dostávají právo a prostor školu takto veřejně prezentovat školu, i když proč ne. Je ale fascinující, že už vědí, že každé jiné rozhodnutí, než potvrzení ředitelky ve funkci, je nečestná politická hra a katastrofa pro školu.

Naproti tomu názory koncerních umělců a starších studentů konzervatoře byly za dobu vedení školy tandemem Čech-Höslová potlačovány manipulovatelným způsobem až tak, že museli přikročit k velmi neobvyklému kroku a založit Odborovou organizaci Koncertních umělců Pražské konzervatoře. A tito jistě zkušenější upozorňují, že už samotný konkurs byl „nepovedený“. Za konzervatoř rozhodovala učitelka angličtiny, když se chtěl už do předchozího nakonec zrušeného konkursu přihlásit letitý šéf klavírního oddělení, umožněno mu to nebylo.

Naproti očekávání zasedla porota v podobném složení jako ta, která u toho předchozího konkurzu nepodepsala nepodjatost (proto byl zrušen), absentoval zástupce umělců a komisi předsedala ředitelka magistrátního Odboru školství, mládeže a sportu Mgr. Lenka Němcová, o které je známo, že vždy výrazně stranila dosavadnímu vedení školy, tedy duu Höslová- Čech. Inu Rada hlavního města Prahy se po každých volbách mění, úředníci zůstávají.

Jen šest resp. sedm let a tolik zvratů a podivností. Experimentů ale snad už bylo dost, nastal čas návratu k předchozí více jak 200 leté praxi, kdy rozhodovala kvalita, ne zámosti či oblíbenost u rozhodovacího orgánu. Vzpomeňme na praxi, kdy ti kdo upřímně usilovali o výchovu, prostor a následné uplatnění těch nejmladších a nejnadanějších adeptů hudebního umění, svou snahu také podporovali vlastními penězi. Čím že riskují ti dnešní zákulisní rozhodovači? Ničím. Pro čerstvé pány studenty: odborné neumětelství a protekcionismus je o hodně horší než politická manipulace, která ostatně ani není.