Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„“ Zobrazit celý citát »

Patrimonium



Kníže pán se vrátil

5. 4. 2022 | Jan Drocár |

Kníže pán se vrátil

(K 30. výročí jednoho neobvyklého setkání).

Těmito slovy a s velkou úlevou přivítal bývalý schwarzenberský hajný Josef Zavadil (*1907 † 1998) z hájenky Buda u obce Zbonín nedaleko Čimelic návrat Karla knížete Schwarzenberga (*1937) po roce 1989 do vlasti.

Ten krátce poté, co se ujal správy svého majetku v jižních Čechách pozval všechny žijící bývalé zaměstnance svého otce a starosty místních obcí na pivo na Orlík. Tehdy bylo Josefovi Zavadilovi již 85 let a těsně před setkáním se mu udělalo nevolno. Musela přijet čimelická paní doktorka, aby mu píchla injekci na snížení tlaku, a on se tak mohl dlouho očekávaného setkání také zúčastnit.

Událo se před třiceti lety, v roce 1992.

♣♣♣

A že si měli o čem povídat, svědčí dochovaná fotografie. Josef Zavadil sloužil u Schwarzenbergů přes dvacet let, stejně tak i  jeho otec Petr Zavadil byl jejich zaměstnancem. Dcera Marta zase byla vrstevnicí Karla Schwarzenberga a znala ho ze školních let. S jeho starší sestrou Marií Eleonorou (*1936) dokonce chodila do stejné třídy. Kníže vyprávěl, že syn Jan se krátce po sametové revoluci usídlil u hajného Blažka v obci Karlov u Zvíkova, aby se od něj naučil česky a začal poznávat místní lesy. Na přetřes přišel také osud hájenky, kterou si hajný hned, jak se naskytla příležitost, koupil. Musel od státu, který majetek bývalým majitelům kradl a konkrétně Schwarzenbergy vyštval i ze země. Josef Zavadil Hajný si tehdy koupil hájenku, dvorek a  předzahrádku, ale čerpal i vodu ze studně a s její pomoci obhospodařoval i zahradu a palouk, které by tehdy jinak lehly ladem. Koupil místo, které on, jeho otec i jejich rodiny za léta služby u knížecího rodu Schwarzenbergů důvěrně znali. Po celou dobu se také snažil alespoň na tomto malém kousku bývalého schwarzenberského panství hospodařit tak, jak byl zvyklý u jeho bývalých majitelů, „s péčí řádného hospodáře“.

Také na hájenku, přilehlou zahradu a palouk přišla při posezení s knížetem samozřejmě řeč. A na přímý dotaz hajného kníže Karel otázku dalšího vlastnictví hájenky a okolního pozemku vyřešil způsobem jemu vlastním. Rozhodl nechat vše tak, jak bylo doposud. Rozhodnutí poté stvrdil podáním ruky, jak byl zvyklý. Tím začala dohoda platit. “Já z toho nezchudnu a vy nezbohatnete,” dodal.

Hajný Zavadil si ale „obnoveného správcování“ u staronového majitele dlouho neužil. Zemřel v roce 1998. Byl by ale určitě velice šťastný, kdyby věděl, že se kníže nejen vrátil do jižních Čech natrvalo, ale že se málem stal i českým prezidentem. Jak plyne z předešlého, kdyby se volby dožil, jeho hlas by knížeti určitě nechyběl.

Rodina hajného Josefa Zavadila vlastní bývalou schwarzenberskou hájenku i díky tehdejšímu rozhodnutí knížete Karla Schwarzenberga dodnes a ráda zde nadále hospodaří způsobem, který si hajný Josef a kníže pán Karel před lety dohodli a rukou podáním stvrdili.

A tak to má být.

Výše zmiňovaní sourozenci Schwarzenbergové se spolu s mnoha dalšími šlechtici sešli v září 2014  na Pražském hradě při příležitosti 75. výročí vzniku třetí šlechtické deklarace¹, kterou v září 1939 podepsali jejich otcové, dědové a pradědové. Potomci signatářů (deklaraci jich tehdy podepsalo 85 a byli z 33 rodů) a jejich přátelé se sešli na Pražském hradě také při mši sloužené v  kostele Všech svatých a na vernisáži výstavy rodokmenů signatářů otevřené v Mladotově domě. 
¹ V době nejvyššího ohrožení německým nacismem v letech 1938 a 1939 vyjádřili třemi deklaracemi rody české zemské šlechty věrnost své zemi, českému národu a jazyku.

„Jsme si vědomi svých zděděných povinností k vlasti a ke státu, který byl domovem našich předků a jehož stará práva jsme vždy chtěli a i dnes chceme hájit.“ 
prohlásili také v 1. šlechtické deklaraci.

„Jsme hotovi, kdykoli by se toho potřeba ukázala, státu podle svých sil a schopností posloužiti. To nám ukládá za povinnost účast našich předků na tisíciletých osudech tohoto státu“
 (2. deklarace).

„Vycházejíce z přesvědčení o jednotě našeho národa ve všech složkách a zejména o tom, že potomci někdejších spolutvůrců a nositelů české státnosti ještě mohou svému národu a své vlasti za všech poměrů platně posloužiti, chceme se vždy a za všech okolností hlásiti k českému národu“
 (3. deklarace).

Související klíčová slova




Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2024  |  O nás