Navigace webu publicistika:

Navigace webu dokumentace:

Vyhledávání:

V polovině října roku 2009 se do České republiky a poprvé v historii v takto reprezentativním složení, vypravila k několikadennímu setkání jedna z nejstarších českých historických rodin. Přijeli členové rodu Waldsteinů. Pod svůj staletý rodový erb zdobený čtyřmi korunovanými lvi se sjížděli šlechtici z celé Evropy, převážně však z Rakouska, resp. Vídně. Díky historickým okolnostem nežijí Waldsteinové již několik desítek let na našem území, jejich rodová paměť je však spjata s dějinami českých zemí stále, velmi úzce a samozřejmě natrvalo. Mnoho generací předků rodu Waldsteinů totiž dějiny této země spoluvytvářely, geograficky a časově po celém jejím území a ve všech dějinných etapách. Prožívaly s jejími obyvateli vzlety a pády, smutky i radosti, upínaly se k naději, stejně jako byly roztrpčeny neúspěchy a nezdary. Waldsteinové patří k této nevelké zemi ve střední Evropě od samého úsvitu jejích dějin a v roce 2009 tomu bylo právě 850 let, kdy byl zaznamenán jejich první předek i v historických pramenech. Bylo to v roce 1159, kdy za panování Vladislava II. Přemyslovce, patřil k předním královým rádcům také Markvart, předek všech dnes žijících příslušníků rodu Waldsteinů.

Ein Treffen der Familie WALDSTEIN
Um die Mitte des Oktobers 2009 begab sich eine der ältesten historischen Familien Böhmens zu einem mehrtägigen Treffen in die Tschechische Republik, und das in einer erstmals In der Geschichte derart repräsentativen Zusammenstellung. Es kamen die Mitglieder der Familie Waldstein. Unter ihrem Jahrhunderte alten Wappen, das mit vier gekrönten Löwen ausgestattet ist, kamen Adelige aus ganz Europa, vor allem aber aus Österreich, bzw. Wien. Auf Grund historischer Ereignisse leben die Waldsteins schon einige Jahrzehnte nicht in unserem Land. Ihre Familiengeschichte ist aber sehr eng und auf Dauer mit der Geschichte Böhmens verbunden. Viele Generationen an Vorfahren der Familie Waldstein haben nämlich die Geschichte diese Landes mitgestaltet, sowohl im Raum wie in der Zeit, auf seinem ganzen Gebiet und in allen Abschnitten der Geschichte. Sie erlebten mit den Mitbewohnern Aufstieg und Fall, Trauriges und Erfreuliches; sie waren eingebunden in seine Hoffnungen ebenso wie in das Ertragen von Misserfolgen und Unglück. Die Waldsteins gehören zu diesem kleinen Land in der Mitte Europas vom ersten Aufdämmern seiner Geschichte an und im Jahr 2009 war es genau 850 Jahre her, dass ihr erster Vorfahre in historischen Quellen genannt wurde.Das geschah im Jahr 1159, als unter der Regierung des Przemysliden Wladislaw II. auch Markwart, der Vorfahre aller heute lebenden Mitglieder der Familie Waldstein, zu den ersten Ratgebern des Königs gehörte.
dr. Ernst Waldstein-Wartenberg

Čtyři dny v Zemích koruny české

Waldsteinové (a s nimi i řada jejich potomků ze spřízněných rodů) nedojeli do země svého původu na koních, ani v historických kočárech. Většina se dopravila zcela prozaicky dvěma společnými autobusy. Těmi se také vydali po stopách svých nedávných i vzdálenějších předků. Kromě Pražského hradu navštívili Valdštejnský palác, Jablonné, Sychrov, hrad Valdštejn, Jičín, zámek Mnichovo Hradiště a na zpáteční cestě do Vídně i Třebíč.

Putování rodu Waldsteinů po českých zemích bylo velmi náročné. Na každý den měli účastníci připravený bohatý program a všichni, i ti nejstarší, se snažili nic nevynechat. Jedině vinou celkem nevděčného počasí docházelo k určitým časovým skluzům. Nejnáročnější byla asi sobota 17. října, kdy bylo úplně ošklivě.

Hotel Crowne Plaza a Hotel Pyramida byly po tři dny pražskou základnou pro putování účastníků
waldsteinského zájezdu po místech staletého působení svých předků

Čtvrtek, 15. října 2009

11.00 hodin: odjezd z Vídně
12.30 hodin: oběd v Mikulově
17.00 hodin: pravděpodobný příjezd do Prahy
a ubytování se v hotelech Crowne Plaza a Pyramida
20.00 hodin: večeře v restauraci v areálu strahovského kláštera

Takový byl původní program, který dostala největší skupina, dopravující se autobusy z Vídně. Nevím jak vypadal časově odjezd z Vídně a oběd v Mikulově, ale večeře v restauraci ležící několik kroků od Strahovského kláštera určitě v osm hodin večer nezačala. Čekal jsem s kolegy fotografem Jaroslavem Betkou a kameramanem Karlem Havelkou venku v autě a můžeme dosvědčit, že pršelo, pršelo a pršelo. Na Vysočině prý už dokonce sněžilo. Pozdější příjezd do Prahy kvůli počasí odtud  hlavní  oznamoval organizátor setkání dr. Arnošt (Ernst) Waldstein-Wartenberg.  Dodal, že zdržení je samozřejmě nemilé, přesto snad nijak katastrofální.
“My přece nikam nespěcháme“, byla poznámka, kterou dával na srozuměnou, že pokud se někdo chystá slavit 850 let svého trvání, nemohou ho dvě hodiny nezaviněného zdržení příliš “rozházet”.
Nedaleko Pražského hradu ležící Velká klášterní restaurace na své ohlášené návštěvníky tedy ještě chvíli posečkala. Určitě nebyla pro waldsteinské putování po stopách předků zvolena náhodně.
Nedaleký premonstrátorský klášter na Strahově byl totiž založen již v roce 1140 olomouckým biskupem Zdíkem za podpory českého knížete a pozdějšího českého krále Vladislava II. Přemyslovce a ten jak známo sehrál v historii rodu Waldsteinů důležitou roli. Nejenže byl na jeho dvoře poprvé písemně zmíněn první společný předek rodu Markvart, ale i on sám se během staletého vývoje genealogických vztahů stal jejich předkem. Samozřejmě po přeslici.  Dnes tento obrovský komplex stojící na začátku Královské cesty nabízí i příjemné posezení v historických prostorách zdejší restaurace, kam nakonec všichni “účastníci zájezdu” v pořádku dorazili a přivítali se s již přítomnými příbuznými z Čech i s těmi, kteří se dopravili na setkání individuálně. Spontánní objetí, potřesení rukou, noblesní pánské políbení dámských rukou – vše bylo velmi srdečné a elegantní.
Atmosféra vzájemného respektu a vědomí staleté příbuznosti provázela setkání od prvních chvil. Čenové jednotlivých rodin se vzájemně informovali o novinkách, připomínali si svéposlední podobné setkání před deseti lety, zavzpomínali v této souvislosti na své již nežijící blízké.
Mají mnoho a mnoho společných předků. Ti žili v nejrůznějších dobách známé české historie….
850 let je tak dlouhá doba, že je při pomyšlení na ní, velmi obtížné, vlastně nemožné, udržet si její obraz pohromadě. Vždy se dříve nebo později takový celek  rozpadne  na konkrétní osoby, jejich sídla, známé historické situace.  A pro šlechtice nejsou tyto pojmy neznámé nebo vzdálené.
Vědí o svých předcích a jejich životě v dané  době poměrně mnoho. Jednalo se o osoby z dnešního hlediska “mediálně známé”.  Jejich obraz byl zaznamenáván nejen kronikáři, ale byl uchováván i v rodiném tradovaném podání. Ústní a písemná rodová štafeta předávala nabyté “informace” z generaci na generaci.

Často v daleko zajímavější “šťavnatější” formě.  Jak se říká není nad rodinné tradované historky. V tom také asi spočívá hlavní rozdíl mezi šlechtických a občanským rodem. Geneticky jsou si samozřejmě všichni rovni, šlechtic ale své předky zná.  A nezastaví se pouze u dědečka a pradědečka, jako většina ostatních. Může své předky dohledat a doložit téměř v každé době známé zemské historie. Byli to lidé známí, někteří se výrazně podíleli na spoluvytváření dějin a pomyšlení na ně pochopitelně provází pocity respektu, úcty a hrdosti.  Dvě, tři hodiny nezaviněného zpoždění opravdu nehrají  žádnou roli.

Jak již bylo výše uvedeno byl Markvart, první společný předek všech Waldsteinů, královským komořím na dvoře druhého českého krále Vladislava II. Přemyslovce. A díky staletému genealogickému vývoji je dnes současná hlava rodu a hlavní organizátor rodinného setkání dr Arnošt (Ernst) hrabě Waldstein-Wartenberg nejen po meči v 26. generaci přímým potomkem Markvarta, ale současně také po přeslici v 27. generaci i potomkem Vladislava II. Přemyslovce. Spolu s ním samozřejmě i všichni ostatní současní členové rodu. Malý rodokmen vlevo dokládá tuto příbuznost na příkladu dr. Arnošta (Ernsta) Waldsteina-Wartenberga i graficky – stačí jen kliknout na obrázek a pak si ho dalším kliknutím zvětšít do čitelné podoby.
Připomenout si v této souvislosti jeho slovy některé rodové předky není jistě nezajímavé:  “Jako každá historická rodina, také ta naše měla velmi pohnuté dějiny plné výšin a pádů. Jeden předek byl kancléřem Přemysla Otakara I. a stál po jeho boku i ve sporu s jeho synem Václavem I. Proto mu také později bylo konfiskováno purkrabství Kladsko. Manželka tohoto kancléře byla svatořečená Zdislava z Lemberka. V husitských válkách vynikli tři zástupci rodiny jménem Vok. Až nedávno se ale zjistilo, že šlo jen o jednoho Voka, který ale rychle a často měnil strany mezi katolíky, mírnými a radikálními husity. Z třicetileté války známe nejen nejznámějšího zástupce naší rodiny – Albrechta vévodu frýdlantského, ale i řadu příslušníků, kteří stáli na straně povstalců a proto přišli nejen o svůj majetek, ale také o život. Během staletí ale najdeme v rodině i kulturní a náboženské počiny. Beethoven se přestěhoval do Vídně na doporučení Ferdinanda Waldsteina, litoměřický biskup Emanuel Waldstein byl zase známým sběratelem umění a také stál spolu s Gelasiem Dobnerem na začátku obnovy českého jazyka v polovině osmnáctého století. Můj pra-pra-dědek Kristián Waldstein byl nejen zakladatelem pozdějších Škodových závodů, ale také spoluzakladatelem Národního muzea a Národní galerie.”

Waldsteinové, počínaje královským komořím Markvartem, zastávali nejvyšší dvorské funkce a postupným rozšiřováním majetku rozšiřovali i svou působnost na stále větší území. Ve 13. století se velmi, někdy až nepřehledně rozvětvili do několika samostatných rodů, z nichž však do dnešních dnů přežili jako jediní jen páni z Valdštejna (Waldsteina). Ostatní potomci zakladatelského rodu Markvarticů, z nichž nejznámější a nejvýznamnější byli páni z Michalovic,(vymřeli po meči v roce 1486), páni z Lemberka (vymřeli po meči před rokem 1560) a páni z Vartemberka (vymřeli po meči v roce 1632), se dnešních dnů nedožili. Jméno a erb těch posledních přijali v roce 1758 Waldsteinové a od té doby používají titul hrabě z Waldsteina, pán z Wartenbergu. Stejně jako k odkazu svých předků se Waldsteinové hrdě hlásí i k odkazu a památce těchto svých příbuzných, kteří patřili k nejvýznamnějším českým historickým rodinám. Svým chováním se tak snaží členové rodu naplňovat slova majorátního pána dr. Arnošta (Ernsta) Waldstein-Wartenberga, který připomíná tři základní postoje, které jeho rodu pomáhaly v každé době najít tu správnou cestu: “Vertikální rovina nás vede jako články řetězu od předků k příštím generacím a učí nás, že vše co děláme nebo neděláme, musíme ospravedlnit v očích našich předků a v očekávání našich potomků; rovina horizontální nám pomáhá udržovat vztahy uvnitř naší širší rodiny a to nám dává silný pocit solidarity v těžkých dobách a je nezávislá na hmotných statcích; A ta třetí rovina? To je rovina vnitřní, která má být živým vztahem k našemu stvořiteli, od kterého pocházíme a ke kterému se na konci našeho života vrátíme.”

***

rodokmen rodu Waldsteinů ze zámku Mnichovo Hradiště

Foto: Jaroslav Betka
Znaky: Jaroslav Tovačovský

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

Jan Drocár, 15. 10. 2009

e-mail: sefredaktor@historickaslechta.cz

Všechny články autora