Šlechtické citáty:
Navigace:
Navigace webu publicistika:
Navigace webu dokumentace:
Vyhledávání:
Motto:
PROČ. JAK. KAM.
Aby bylo dobře a my
stáli pevně na nohou,
aby každý znal, co bude dál.
Staleté zkušenosti pomohou:
zemská šlechta a český král.
Sám nezmůže nikdo nic,
všichni musíme dát víc.
Přestat krást
a do kapsy si lhát,
vzájemně se hanět
a všemu jen lát.
Masaryka, Havla ctít, mít rád,
jen nechtějme dál se bát.
Vše dobré z doby odžité zas vzít,
směrem předvídatelným dál jít.
Na tisícletý příběh nově navázat,
cestou královsko-konstituční
dál se dát.
Zámek Mělník, který je spjat se sv. Ludmilou, Karlem IV. a rodem Lobkowiczů
Zámek Poděbrady, sídlo českého krále Jiřího z Kunštátu a Poděbrad
Neorenesanční rodinná vila papírenské podnikatelské rodiny Piette – Rivage ve Svobodě nad ÚpouWaldstein Arnošt
2. 6. 2002 | Redakce | Autor píše
“Především bych chtěl zdůraznit, že jsem si – jako všichni ostatní – nemohl vybrat ani kolébku, do které jsem se narodil, ani prostředí , ve kterém jsem vyrůstal. Chci zdůraznit, že i díky svému původu od rodu Přemyslovců, mám obzvláštně těsné vztahy k českým zemím. Ale stejně tak jako si moji přemyslovští předci vybírali své manželky v okolních zemích jako je Bavorsko, Polsko, Porýní, Durynsko, Švábsko, Maďarsko, nebo i z ruské dynastie Rurikovců, tak stejně tak tomu bylo i u ostatních větví mých předků, a já díky tomu mám své předky a příbuzné od Byzance po Skotsko, od Španělska a Sicílie po Švédsko. Zkrátka po celé Evropě. Moje vazba k českým zemím je ale o to silnější, že moji předci po meči zde žili prokazatelně osm a půl století – mezi ostatními obyvateli ve všech regionech Zemí koruny české.”“Jako každá historická rodina, také ta moje měla velmi pohnuté dějiny plné výšin a pádů. Jeden předek byl kancléřem Přemysla Otakara I. a stál po jeho boku i ve sporu s jeho synem Václavem I. Proto mu také později bylo konfiskováno purkrabství Kladsko. Manželka tohoto kancléře byla nedávno svatořečená Zdislava z Lemberka.
V husitských válkách vynikli tři zástupci rodiny jménem Vok. Až nedávno se zjistilo, že šlo jen o jednoho Voka, který ale často a rychle měnil strany mezi katolíky, mírnými a radikálními husity.
Z třicetileté války známe nejen nejznámějšího zástupce naší rodiny – vévodu frýdlantského, který mimochodem postavil tento palác, ale i řadu příslušníků, kteří stáli na straně povstalců a proto přišli nejen o svůj majetek, ale také o život.
Příslušníci rodu se ale nezabývali jenom politikou a válečnictvím, ale během staletí najdeme v rodině i kulturní a náboženské počiny. Beethoven se přestěhoval do Vídně na doporučení Ferdinanda z Valdštejna, litoměřický biskup Emanuel z Valdštejna byl zase známým sběratelem umění a také stál spolu s Gelasiem Dobnerem na začátku obnovy českého jazyka v polovině osmnáctého století.
Můj pra-pra-dědek Kristián byl nejen zakladatelem pozdějších Škodových závodů, ale také spoluzakladatelem Národního muzea a Národní galerie.”
V husitských válkách vynikli tři zástupci rodiny jménem Vok. Až nedávno se zjistilo, že šlo jen o jednoho Voka, který ale často a rychle měnil strany mezi katolíky, mírnými a radikálními husity.
Z třicetileté války známe nejen nejznámějšího zástupce naší rodiny – vévodu frýdlantského, který mimochodem postavil tento palác, ale i řadu příslušníků, kteří stáli na straně povstalců a proto přišli nejen o svůj majetek, ale také o život.
Příslušníci rodu se ale nezabývali jenom politikou a válečnictvím, ale během staletí najdeme v rodině i kulturní a náboženské počiny. Beethoven se přestěhoval do Vídně na doporučení Ferdinanda z Valdštejna, litoměřický biskup Emanuel z Valdštejna byl zase známým sběratelem umění a také stál spolu s Gelasiem Dobnerem na začátku obnovy českého jazyka v polovině osmnáctého století.
Můj pra-pra-dědek Kristián byl nejen zakladatelem pozdějších Škodových závodů, ale také spoluzakladatelem Národního muzea a Národní galerie.”
“Svým potomkům zdůrazňuji to, co nás přenášelo přes převraty v posledních stopadesáti letech. Připomínám jim, aby dodržovali tři základní postoje, které nám vždy lépe umožnily najít v těchto pohnutých dobách vždy tu správnou cestu.
Za prvé je to vertikální rovina, která nás vede jako články řetězu od předků k příštím generacím. Učí nás, že vše co děláme nebo neděláme, musíme ospravedlnit v očích našich předků a v očekávání našich potomků.
Za druhé je to rovina horizontální, která nám pomáhá udržovat vztahy uvnitř naší širší rodiny. To nám dává silný pocit solidarity v těžkých dobách a je nezávislá na hmotných statcích.
A za třetí je to rovina vnitřní, která má být živým vztahem k našemu stvořiteli, od kterého pocházíme a ke kterému se vrátíme na konci našeho života.”
Za prvé je to vertikální rovina, která nás vede jako články řetězu od předků k příštím generacím. Učí nás, že vše co děláme nebo neděláme, musíme ospravedlnit v očích našich předků a v očekávání našich potomků.
Za druhé je to rovina horizontální, která nám pomáhá udržovat vztahy uvnitř naší širší rodiny. To nám dává silný pocit solidarity v těžkých dobách a je nezávislá na hmotných statcích.
A za třetí je to rovina vnitřní, která má být živým vztahem k našemu stvořiteli, od kterého pocházíme a ke kterému se vrátíme na konci našeho života.”
“Mnoho zmizelo během posledních dvou století. Bohužel nejen věci překonané, anachronické, ale také trvalé hodnoty, které bychom teď naléhavě potřebovali. Tyto hodnoty musejí být znovu hledány a uváděny do našeho myšlení a jednání. Proto se musí lidé mnoho učit v dějinách a z nich znovu vybírat již existující poklady zkušeností. Jsem přesvědčen, že my ze starých rodin bychom při tom mohli účinně pomáhat, i když nás k tomu nikdo oficiálně nevyzývá.”