Navigace webu publicistika:

Navigace webu dokumentace:

Vyhledávání:

Výstava „Šlechtická poselství – 75 let poté“ pojednává o iniciativě české zemské šlechty v době nacistické okupace na podzim roku 1939. V Praze jí návštěvníci mohli shlédnout od pátku 5.9.2014 do neděle 5.10. 2014 v Mladotově domě ve Vikářské ul. 37 na Pražském hradě. Jejím hlavním výstavním artiklem byly rodokmeny šlechtických rodů, jejichž členové podepsali “Prohlášení české a moravské šlechty v září 1939”. Slavnostní vernisáže se účastnili především potomci a nejbližší příbuzní signatářů deklarace.

Rozeslány byly dvě pozvánky – na slavnostní vernisáž – zde  a na samotnou výstavu:  zde .

Ohrožený stát a česká zemská šlechta

V čase nejvyššího ohrožení země nacismem a po německé okupaci v letech 1938 a 1939 vystoupili zástupci české zemské šlechty s prohlášeními bezvýhradné věrnosti své vlasti a českému národu.  Povinnosti šlechty bývaly po staletí určovány službou českému státu a králi. A třebaže v té době již král neexistoval a republika se zachovala ke své šlechtě velmi nepřátelsky a prakticky jí zákonem zrušila, ohrožení národa a zodpovědnost za osud jeho budoucích generací vedly představitele české zemské šlechty k těmto důležitým veřejným vystoupením.

 1)  v sobotu 17. září 1938
prezident Edvard Beneš přijal při hradní audienci 12 představitelů šlechty s deklarací
“Prohlášení členů starých rodů vzhledem k nedotknutelnosti území Českého státu”

2) v úterý 24.1.1939
prezident Emil Hácha přijal při hradní audienci 12 šlechtických představitelů
s prohlášením, potvrzujícím novému prezidentovi podstatu šlechtického prohlášení ze 17.9.1938

3) ve čtvrtek 7. září 1939
bylo – již za německé okupace – zveřejněno
“Prohlášení české a moravské šlechty v září 1939”
a o měsíc později, v pátek 6. října 1939, bylo osobně předáno státnímu prezidentu Emilu Háchovi. Podepsalo ho 85 šlechtici z 33 rodů.

 2014 – VÝSTAVA ŠLECHTICKÁ POSELSTVÍ 75 LET POTÉ

.Na okolnosti vzniku první deklarace vzpomínal její iniciátor Zdenko Radslav Kinský  (*1896  † 1975 ): “Když v září některé politické skupiny mezi nimi i profesoři pražské univerzity se rozhodly otevřeně vystoupit proti nacistickým plánům na odtržení pohraničních oblastí od území vlasti,  zeptal jsem se – na vlastní odpovědnost – Beneše, jestli by pokládal za užitečné, kdyby se delegace české šlechty rovněž vyslovila proti odtržení. Protože Beneš tento návrh přijal, pozval jsem okamžitě deset příslušníků staré šlechty k sobě do Prahy, abychom tuto věc projednali. Na konec bylo usneseno, že tyto historické rody vysloví své stanovisko na Hradě. Bylo určeno, aby každá rodina byla – pokud možno – zastoupena svou hlavou, aby se každé jméno vyskytovalo jen jednou. Výjimka byla učiněna u Františka Kinského z Kostelce který si přál být u toho. 

Dne 17. září se u mě opět sešlo dvanáct českých šlechticů. Karel Schwarzenberg byl požádán, aby naše prohlášení sepsal, protože byl pokládán za nejlepšího historika. Protože jsem celou akci vyvolal, nekladl jsem žádný důraz na to, abych ještě prohlášení přednesl. Navrhl jsem, aby to učinil Zdena Kolovrat, který byl předsedou našeho velkostatkářského spolku a bez ohledu na své onemocnění přijel z Rychnova. Když jsme přišli na Hrad a čekali v rudě zlatém salonu, zdál se Zdena velmi unaven, a protože se obával, aby se mu při přednesu neudělalo zle, navrhl Jendu Lobkowicze. Ten však z vrozeného ostychu prosil Zdenka, aby přece jen prohlášení přednesl on. František Kinský, který slyšel jejich rozhovor, požádal, aby směl prohlášení přednést sám, za prvé jako fyzicky nejstarší a za druhé, aby se postavil proti našemu bratranci Ulrichovi Kinskému. Zatímco se u okna seznamoval s textem, přistoupil ke mně dr. Císař, prezidentův tajemník, a oznámil, že prezident nás očekává.” Dvanáct šlechticů vstoupilo do prezidentovy pracovny a František Kinský začal číst text deklarace, nazvané “Prohlášení členů starých rodů vzhledem k nedotknutelnosti území Českého státu”.

Zdenko Radslav Kinský		Eleonora z Clam-Gallasu

Zdenko Radslav hrabě Kinský (*1896 † 1975) pocházel z hraběcí větve rodu Kinských z linie na Chlumci nad Cidlinou. Hlavní  iniciátor šlechtických deklarací z  let 1938 a 1939.  Od roku 1921 byl ženatý s Eleonorou, rozenou hraběnkou z Clam-Gallasu (*1887 † 1967), ovdovělou kněžnou Schwarzenbergovou.  Měli spolu tři děti:  nejstarší byl Norbert (*1924 † 2008), poté se
v Praze 1.1.1925 narodila Evženie Klotylda (Genilda)  a nejmladší byl Radslav (*1928 † 2008), kteří všichni mají další potomky.
Eleonora z Clam-Gallasu byla od roku 1910 poprvé vdána za orlického majorátního pána Karla V. Schwarzenberga (*1886 †  1914) a jejich dětmi byli Karel VI. Schwarzenberg (*1911 † 1986), autor šlechtické deklarace ze 17.9.1938 a František Schwarzenberg (*1913 † 1992), spoluautor deklarace ze září 1939.  Oba mají další potomky.

Šlechtická delegace u prezidenta Emila Háchy – 24.1.1939

Prezident Edvard Beneš ale po přijetí mnichovského diktátu a obsazení pohraničních území státu německými vojsky 5. října 1938 abdikoval a 22. října 1938 odletěl do Anglie.  Nový prezident JUDr. Emil Hácha byl zvolen 30. listopadu 1938.  V této situaci se šlechtici rozhodli novému prezidentovi potvrdit, to, co již předtím – 17. září 1938 – přednesli jeho předchůdci. Stalo se tak při hradní audienci v úterý 24. ledna 1939.

Hradní audience se opět jako 17.9.1938  účastnilo 12 šlechticů – zleva:  František Kinský, Jan Lobkowicz, Jan Pálffy , Karel Belcredi, Jiří  Sternberg, Hugo Strachwitz, Charles Parish, Rudolf Czernin, Leopold Sternberg, Jindřich Dobrzenský,  Karel Schwarzenberg a Zdenko Radslav Kinský. Oproti 17. září 1938 zde chyběl Weikhard  Colloredo († 1946) a Zdeněk Kolowrat († 1941), nahradili je Jan Pálffy a Jiří Sternberg.

Krátké prohlášení opět přečetl František Kinský:

“Právě před čtyřmi měsíci jsme jako členové starých českých rodů tehdejší hlavě státu jasně prohlásili, že dáváme všechny své síly do služeb vlasti. Přicházíme-li dnes poznovu do starobylého hradu českých králů, abychom opět vyslovili svou vůli plnit všechny své povinnosti, činíme tak i osobně kvůli Vám. Víme dobře, za jakých okolností jste se uvolil ujmouti se řízení našeho státu a cítíme, že jestli něco Vás může posilovati při této práci, tedy mimo víru v Božskou Prozřetelnost, je to důvěra všeho národa. Proto nepokládali jsme za nadbytečné přijíti dnes k Vám a ujistiti Vás těmito věcmi: Důvěřujeme Vám. Doufáme, že jednota národa ve všech jeho složkách bez rozdílu a bez rozporu Vám umožní vésti stát dobře a spravedlivě, pokud je to dnes lidským silám možno. Jsme hotovi, kdykoli by se toho potřeba ukázala, státu podle svých sil a schopností posloužiti. To nám ukládá za povinnost účast našich předků na tisíciletých osudech tohoto státu. Nemůžeme se zřící naděje, že naší vlasti jsou souzeny lepší dny, ale nechť stane se cokoli, přidržíme se věrnosti, kterou jsme zavázáni vlasti svých předků”.   

Česká historička Dita Jelínková napsala pro výstavu Šlechtická poselství – 75 let poté o deklaraci “Prohlášení české a moravské šlechty ze září 1939 z následující text:
V polovině března 1939 byla zahájena okupace okleštěného území Čech a Moravy nacistickým Německem. Dne 16. března byl na základě Hitlerova výnosu vyhlášen tzv. Protektorát Čechy a Morava, podle jehož znění měla být vláda v zemi vykonávána v souladu s politickými, vojenskými a hospodářskými potřebami Říše.
V těchto konstelacích vystoupili v září 1939 aristokraté s  proklamací, která měla pro národ v jeho těžkých chvílích mimořádný symbolický význam. Více než osmdesát představitelů šlechtických rodů jednoznačně deklarovalo, že sdílí tragický osud s českým národem. Toto vyjádření národní sounáležitosti dostalo formu dopisu, jenž byl adresován státnímu prezidentovi Emilu Háchovi a byl přečten v plénu Národního souručenství. Jeho znění formuloval na žádost Františka Kinského a Hugo Strachwitze František Schwarzenberg.
Stalo se tak v době, kdy nacističtí okupanti vytvářeli prostřednictvím vrchních zemských radů na příslušníky české a moravské šlechty nátlak, aby se přihlásili k německé národnosti, respektive říšské státní příslušnosti. Na protest sepsali příslušníci české šlechty tuto deklaraci, kterou dali jednoznačně a rozhodně najevo, s jakým národem se identifikují. Svým podpisem pod toto prohlášení proklamovali, že se pokládají za součást českého národa.
Zmíněná proklamace však nepředstavuje první akt, jímž představitelé šlechty významně symbolicky vstoupili do novodobých dějin českého státu. Navázala přesně po roce na deklaraci šlechty, která byla krátce před Mnichovskou dohodou přednesena tehdejšímu prezidentu Edvardu Benešovi. Zatímco v prvním prohlášení ze září 1938 vyjádřili představitelé šlechty podporu státu v jeho historických hranicích, protestovali tedy vůči odtržení pohraničních území a jejich připojení k Německu, v druhém již vyjádřili jednoznačně své národní přimknutí, když uvedli, že „chceme se vždy a za všech okolností hlásiti k českému národu.“
Vyjádření odporu vůči německé nacistické moci odmítnutím říšské státní příslušnosti a rozhodné proklamování češství znamenalo pro signatáře prohlášení ze září 1939 značné nebezpečí. Stejně jako předchozí akt ze září 1938 byla i deklarace roku 1939 pokládána za „říši nepřátelský akt“ a všichni šlechtici, kteří na nich (nebo jedné z nich) participovali, byli za tento krok potrestáni různou formou perzekuce, nejčastěji zásahem proti rodovému majetku na základě rozhodnutí zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha z roku 1942.

Prohlášení členů starých rodů vzhledem k nedotknutelnosti území Českého státu – 17.9.1938

“Prohlášení české a moravské šlechty v září r. 1939” adresované st. prezidentu Emilu Háchovi

Tato deklarace byla  zveřejněna a podepisována již za německé okupace země.  Poprvé byla veřejně prezentována ve čtvrtek 7. září 1939 na schůzi výboru Národního souručenství, který po rozpuštění parlamentu získal jeho prostory v budově Rudolfina. Nazítří bylo prohlášení referentem, který byl přítomen na schůzi Národního souručenství, tlumočeno Emilu Háchovi,  který  dal jeho text přeložit do němčiny. Měsíc poté – 6. října 1939 – předal originál prohlášení státnímu prezidentu Emilu Háchovi osobně František Schwarzenberg a 11. října 1939 předložil dva opisy šlechtické deklarace v prezidentské kanceláři.  V úterý 12. října 1939 bylo vydáno souhlasné stanovisko výboru Národního souručenství k “Prohlášení české a moravské šlechty v září 1939”  a 16. října 1939 bylo také toto stanovisko doručeno do prezidentské kalendáře.

Po zřízení Protektorátu Čechy a Morava byl rozpuštěn parlament a zakázány všechny politické organizace v zemi.  Na jaře 1939 založená organizace Národní souručenství.  Její vedení jmenoval státní prezident Emil Hácha.  Cílem založení bylo vytvoření masové organizace, která by otevřeně podporovala protektorátní vládu, jako politického reprezentanta českého národa v rámci podřízeného postavení našich zemí ke Třetí říši.  Národní souručenství téměř všechny mužské státní příslušníky protektorátu.  protektorátu Čechy a Morava. Přípravný výbor vznikl 21. 3. 1939 v čele s E. Háchou. Národní souručenství se mělo stát masovou organizací, v níž by měla oporu protektorátní vláda i prezident. Dne 6. 4. 1939 bylo Národní souručenství prohlášeno jedinou politickou stranou v protektorátu. Prakticky všechny deníky se staly jeho tiskovými orgány. Formálně se do N. s. přihlásilo přes 2 miliony mužů, tedy přes 97% mužského obyvatelstva Protektorátu (Židům a ženám bylo členství zakázáno. Oficiálně mělo být N. s. nástrojem loajální spolupráce s Němci, ale dařilo se v něm vytvořit i základnu pro různé formy obrany české autonomie. Některé složky přímo spolupracovaly s odbojem (Obrana národa, PVVZ). Část členů využila odznaků s písmeny NS k tichému protestu: otočení odznaku o 180 stupňů změnilo jejich pořadí na SN, což mělo znamenat „Smrt nacistům!“ Okupační orgány si však od r. 1941 postupně zcela podřídily vedení NS a prosadily do něj stoupence aktivní kolaborace. Dne 15. 1. 1943 bylo N. s. jako politická organizace zlikvidováno a přeměněno v korporaci „s úkoly převážně kulturními a výchovnými“. Jeho představitelé se po válce zodpovídali před Národním soudem.

OHLASY

ČTK
vydáno: 05.09.2014, 15:12; aktualizace: 05.09.2014 17:05

Výstava ukáže historii české šlechty i  její postoj proti nacismu

Praha – Výstava připomínající 75. výročí prohlášení věrnosti české a moravské šlechty českému národu, kterým se šlechtici v září 1939 postavili proti nacistické okupaci, dnes začala na Pražském hradě. Zahájení výstavy se zúčastnil předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg, jehož otec byl autorem deklarace, a reprezentanti dalších asi 20 rodů. Výstava Šlechtické poselství potrvá v Mladotově domě ve Vikářské ulici do 5. října.

Popis k foto: Výstava připomínající 75. výročí prohlášení věrnosti české a moravské šlechty českému národu v září 1939, kterým se šlechtici postavili proti nacistické okupaci, začala 5. září na Pražském hradě. Zahájení výstavy se zúčastnil předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg (na snímku), jehož otec byl autorem deklarace, a reprezentanti dalších asi 20 rodů.

Zástupci šlechtických rodů žijících na českém území v letech 1938 a 1939 vystoupili s dvěma prohlášeními, ve kterých deklarovali, že sdílí tragický osud s českým národem. Stalo se tak v době, kdy nacisté vytvářeli na šlechtu nátlak, aby se přihlásila k německé národnosti, respektive říšské státní příslušnosti.
Deklaraci podepsalo 85 zástupců 33 šlechtických rodů. První ze září 1938 adresovali prezidentovi Edvardu Benešovi, druhé ze září 1939 pak jeho nástupci Emilu Háchovi. V prvním prohlášení krátce před Mnichovskou dohodou protestovali proti odtržení pohraničních území a jejich připojení k Německu, v druhém uvedli, že se chtějí “vždy a za všech okolností hlásiti k českému národu.” Oba texty byly pokládány za “říši nepřátelský akt” a všichni šlechtici, kteří na nich participovali, byli za tento krok potrestáni.
Poslední žijící signatář byl Josef hrabě Kinský z Kostelce nad Orlicí, který zemřel 14. března 2011 ve věku 97 let. Na zámku Potštejn se v červnu 2012 konalo setkání potomků signatářů, které organizoval genealog Jan Drocár, jenž je i  autorem současné výstavy. Spolu s majiteli zámků Potštejn a Pakoměřice Lenkou a  Zdeňkem Nováčkovými a Michalem Dujkou, vnukem a pravnukem dvou signatářů deklarace organizují dlouhodobý projekt Šlechtická poselství. Jeho záměrem je přibližovat historii české šlechty.
Na výstavě v Mladotově domě jsou především genealogické tabule se signatáři, jejich vybranými předky a všemi potomky. Přinášejí informace o historii, rodovém zázemí, sídlech a hlavních postavách jejich rodů. Po skončení by měla výstava putovat po rodových sídlech signatářů a jejich potomků i dalších galeriích.
Deklaraci z roku 1939 nepodepsaly jen české rody, ale i ty, které nebyly pouze české – proto, aby daly jasně najevo, že odmítají nacistický režim i jeho snahu jednoznačně ukázat šlechtu českých zemí jako šlechtu německou. Mezi českou šlechtou ale byli i ti, kteří národnostní otázku v době druhé světové války řešili jinak, slyšeli na německou vizi panevropské unie a s nacisty kolaborovali. Naopak i mezi jasně německy se identifikujícími šlechtickými rody byly takové, které nacismus zavrhovaly.
Autor: ČTK

http://magazin.ceskenoviny.cz/zpravy/vystava-ukaze…

Jan Drocár, 6. 10. 2014

e-mail: sefredaktor@historickaslechta.cz

Všechny články autora