Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„_Císař Zikmund Lucemburský: „Pomněte, že vaše malicherné spory jsou hloupé! Všichni křesťané, i když můžeme mít na některé záležitosti svaté matky církve rozdílné názory, máme jednu společnou povinnost: tou je hájit Kristovu pravdu před machometány! “ Zobrazit celý citát »

Zikmund Lucemburský řekl před smrtí

PROČ. JAK. KAM.
Aby bylo dobře a my
stáli pevně na nohou,
aby každý znal, co bude dál.
Staleté zkušenosti pomohou:
zemská šlechta a český král.
Sám nezmůže nikdo nic,
všichni musíme dát víc.
Přestat krást
a do kapsy si lhát,
vzájemně se hanět
a všemu jen lát.
Masaryka, Havla ctít, mít rád,
jen nechtějme dál se bát.
Vše dobré z doby odžité zas vzít,
směrem předvídatelným dál jít.
Na tisícletý příběh nově navázat,
cestou královsko-konstituční
dál se dát.

Zámek Poděbrady, sídlo českého krále Jiřího z Kunštátu a Poděbrad

Zámek Brandýs nad Labem, spjatý habsburskou dynastií

Orlík, sídlo Schwarzenbergů

Rozloučení s Reginou von Habsburg

21. 2. 2010 | Novák, Milan PhDr. | Autor píše

V kostele Sv. Pia v Pöckingu nedaleko Mnichova se v úterý 9. února 2010 konalo poslední rozloučení s Její císařskou a královskou výsostí Reginou von Habsburg, manželkou JKCV arcivévody Dr. Otty Habsburského. Jak ve svém zpravodajství uvedl Bayerischer Rundfunk, „kdyby rakousko-uherská monarchie nebyla v roce 1918 rozpuštěna, byla by Regina von Habsburg jako manželka následníka trůnu rakouskou císařovnou a uherskou královnou“, a už tradičně zapomněl, že by také bývala byla českou královnou.

Mezi více než čtyřmi stovkami smutečních hostů z celého světa, kteří kostel naplnili do posledního místa, chyběl v čele nejbližších pozůstalých Jeho císařská a královská výsost arcivévoda Dr. Otto Habsburský.
Jen velký kříž při rakvi, složený z bílých a červených růží s nápisem Otto na stuze v národních barvách, byl připomínkou hlubokého zármutku, který sedmadevadesátiletého muže upoutal do ticha samoty. Ztráta nejbližší bytosti, která s ním více než půl století sdílela společný osud, byla oporou rodiny, matkou sedmi dětí, důvěrníkem a pomocníkem při naplňování životního poslání, jej zasáhla do hloubi duše. Prvorozený syn blahoslaveného císaře Karla I. z domu Rakouského, jedna z nejpřednějších osobností Evropy 20. století, prožíval své chvíle z nejtěžších vzdálen od světa. Byli jsme s ním v modlitbách, a vyprošovali pro něho útěchu a posilu Boží.

Oba synové a pět dcer Reginy a Otty von Habsburg, jejich manželé a děti, vnoučata a další členové rodu Habsburg –Lothringen, mezi nimi Ottův bratr, stařičký arcivévoda Rudolf, příbuzní z rodin toskánských velkovévodů – arcivévoda Radbot s chotí či arcivévoda Georg, i potomci uherských palatinů – arcivévoda Michael Koloman s chotí a další, ti všichni byli smutečnímu requiem přítomni spolu s příslušníky královských domů Portugalska, Belgie a Lucemburska. Do Pöckingu přicestovali představitelé evropské šlechty, mezi nimi Adelheid Coudenhove-Kalergi, princezna Lichtenštejnská či Anton kníže Esterházy, a hostitelskou zemi na nejvyšší úrovni zastupoval vévoda Franz von Bayern, hlava bavorského královského domu Wittelsbachů.
Českou šlechtu reprezentoval Jaroslav kníže Lobkowicz. Zesnulou přišly na poslední cestě doprovodit také osobnosti politického a hospodářského života, za spolkový stát Bavorsko evropská ministryně Emilia Müller a množství blízkých přátel.
Kolem kostela byly shromážděny desítky květinových darů na rozloučenou, prezidentským věncem počínaje, a mezi nimi také kytice s českou trikolorou.

Mši na rozloučení s Reginou von Habsburg zahájil slavnostní průvod praporů. Jimi vzdávali čest příslušníci občanských spolků, tradičních městských gard a občanských strážních jednotek, které přijely převážně z rakouských Tirol, ale nechyběly „Schützenkompanie“ z dalších míst a také z Bavorska. Spolu s padesátkou těchto praporů nastoupily také prapory vojenských historických spolků, tradičních regimentů z Rakouska, Maďarska a Čech.
Prapor tradičního pražského Pěšího pluku č.28, s patronátní stuhou Dr. Otty Habsburského, v rukou Lt. Michaela Herese a Lukáše Rychtaříka reprezentoval české vojensko-historické hnutí společně s jezdeckou standartou Dragounského regimentu č.14 z Brandýsa nad Labem, z města, kde blahoslavený král Karel I. u dragounů sloužil a kde je arcivévoda Otto Habsburský čestným občanem. Standarta brandýských 14. dragounů pak jako první v pořadí stála na čestném místě za arcivévodou Karlem, když v čele své rodiny přijímal smuteční kondolence.

Rakev před oltářem v presbytáři obklopily dámy řádu Hvězdového kříže, jehož nejvyšší představitelkou byla Regina von Habsburg dlouhá léta, a kněží i ministranti.
Mši svatou sloužil augsburský biskup Walter Mixa. Připomněl všechny pohnuté okamžiky vpravdě křesťanského života sasko-meiningenské princezny Reginy: odvlečení jejího otce, Jiřího vévody Sachsen-Meiningen do poválečného zajetí v Rusku a smrt kdesi v gulagu, setkání s arcivévodou Ottou, manželství, mateřství, stálou veřejnou aktivitu, charitativní práci a dobročinnost.
„Byla z hloubi upřímně zbožnou ženou a tuto zbožnost dávala najevo skutečnou dobrotou svého srdce“ , řekl augsburský biskup ve své krásné homilii.
Z úst papežského preláta zazněla slova kondolenčního listu Vatikánu. „Víme, že milá zesnulá, která se ve svém pozemském životě stále zasazovala o blaho své rodiny stejně jako o naléhavé prosby lidí a církev, spočinula v bezpečí nekonečné lásky nebeského otce“, napsal Svatý otec Benedikt XVI. habsburské rodině.
Po závěrečném požehnání relikviářem blahoslaveného císaře a krále Karla I. Rakouského uzavřela Haydnova Volkshymne bohoslužbu. Za zvuků varhan se rakev, překrytá žluto-černou vlajkou s rakousko-uherským symbolem, na rukou tyrolských strážců vydala ve smutečním průvodu středem shromáždění na cestu k poslednímu odpočinku na rodném hradě Heldburg na jih německé země Thüringen.

Dr. Milan Novák RSG, Mjr. DR 14

Zvláštního poděkování za účast české delegace na obřadech rozloučení s Reginou von Habsburg se dostalo manželům Nině a Milanovi Novákovým ve formě osobního pozvání na rodinné setkání Habsburského domu, konané po skončení smuteční slavnosti.
Arcivévoda Karel i další členové rodu, z nichž mnozí už v minulosti Brandýs nad Labem a Starou Boleslav při příležitosti slavnosti Audience u císaře Karla I. navštívili, v osobním rozhovoru potvrdili, že účast delegace z Čech byla přijata s velkou pozorností, a vyjádřili svůj vděk za úsilí, které je na české straně věnováno udržování a rozvíjení společných historických tradic.
Rádi vycházíme vstříc prosbě, aby toto poděkování bylo i našim prostřednictvím tlumočeno všem, kteří se na tomto díle přátelství a porozumění v rámci své spolkové a veřejné činnosti podílejí.
Redakce

Při posledním rozloučení nastoupily také prapory vojenských historických spolků, tradičních regimentů z Rakouska, Maďarska a Čech. Z Čech prapor tradičního pražského Pěšího pluku č.28,
s patronátní stuhou Dr. Otty Habsburského. Reprezentoval české vojensko-historické hnutí společně s jezdeckou standartou Dragounského regimentu č.14 z Brandýsa nad Labem,
z města, kde blahoslavený král Karel I. u dragounů sloužil
a kde je arcivévoda Otto Habsburský čestným občanem.
Na levém snímku stojí zástupce z Brandýsa nad Labem (autor článku) zcela vpravo,
na pravém snímku stojí vzadu v modré uniformě jeho syn.