“Po 48 roce všichni bratři emigrovali, protože utekli před komunismem. Já jsem tady s manželkou zůstal, měli jsme Ference jako ročního chlapce. Mně nabízeli v Bratislavě, přes Dunaj, přes Maďarsko, emigrovat. Já jsem to všechno odmítl, protože jsem tady měl staré rodiče, kteří o všechno přišli, měli dohromady 150 korun důchodu měsíčně, a vyhodili je odsud někam do Orlických hor. Tomu pak naštěstí zabránil až doktor. Tak jsem se s manželkou domluvil, že tu zůstaneme, protože nemůžeme staré rodiče na stará kolena prostě opustit a nechat je svému osudu.”

“Otec byl historicky velmi vzdělaný a sečtělý a já jsem to po něm do jisté míry zdědil. Ale také jsem po něm zdědil takovou jednoduchou filosofii. Pánbůh dal, pánbůh vzal, jméno boží budiž požehnáno. Víte? A takhle jsem přežil komunismus!”

“Nikdy jsem v tom neviděl majetek, to je moje. Já ho pouze po určitou dobu svého života spravuji a potom ho předám další generaci. A ta se pak musí starat a doufám, že to bude spravovat dál.”