Svobodný pán baron Jan Mladota už není prý mezi námi. Já jsem řekl svobodný pán a řekl jsem baron. Možná že by někdo z vás mohl připomenout, že šlechtické tituly byly v naší zemi už před dávnými a dávnými desetiletími zrušeny. To je pravda a já o tom vím. Ale zároveň je pravda, že nebylo zrušeno šlechtictví a šlechetnost, protože to jsou distinkce, které žádný úřad na světě zrušit nemůže. V čem záleží šlechetnost, v čem záleží šlechtictví? Je to zavázanost, je to určitý závazek.
Francouzi říkají: ŠLECHETNOST ZAVAZUJE.
K čemu zavazuje? Především k tomu, aby byl člověk dbalý sám sebe, protože si je vědom toho, že je nejenom nutno dbát své vlastní cti, ale že tím, že dbáme o vlastní čest, dbáme i o čest svých předků, svých otců, svých dědů, zkrátka všech, kteří nesli tímto pozemským putováním naše jméno.
To je velký závazek, a je dobře být si ho vědom. Tento závazek učí něčemu, čeho má český plebej velice silně zapotřebí. Šlechtic ví, že je třeba hájit i některé pevnosti, které jsou nehajitelné. A samozřejmě hájit ty, které jsou hajitelné, zatímco pebejec častokrát nehájí ani ty pevnosti, které se dají hájit velmi dobře.
Šlechtic je zavázán nejenom svému rodu, ale je zavázán i něčemu, co ho přesahuje, co přesahuje všechny rody, co přesahuje nás všechny.
Říkal-li dávný šlechtic „Sloužím“ – Ich diene – znamenalo to nejen závazek pozemským cílům, ale cíli věčnému, cíli nadzemskému, který věřící jmenují Bohem. Ano, to je závazek, na který není možné zapomínat.
A tak když si to všechno dávám dohromady, když si toto všechno připomínám, mám velmi intenzivní pocit, že pan baron Jan Mladota tu s námi přeci jenom je. Chtěl bych vám poskytnout návod, který jsem připravil sám pro sebe: „Já se nebudu ohlížet a nebudu se rozhlížet.“
A myslím, že když se každý z nás bude řídit tímto návodem a podívá se spíše dovnitř, než kolem sebe, že pana barona uvidí. Je tu.