Šlechtické citáty:
Vítej každý nový příchozí. I Ty.
„Český šlechtický kříž udělil císař Františke I. dne 3. května 1814 příslušníkům šlechtické české gardy, kteří jej doprovodili do dobyté Paříže. V tomto článku jsou uvedena i jména nositelů tohoto vyznamenání.“ Zobrazit celý citát »Český šlechtický kříž z roku 1814 – více podrobností
Navigace:
Navigace webu publicistika:
Navigace webu dokumentace:
Vyhledávání:
Motto:
PROČ. JAK. KAM.
Aby bylo dobře a my
stáli pevně na nohou,
aby každý znal, co bude dál.
Staleté zkušenosti pomohou:
zemská šlechta a český král.
Sám nezmůže nikdo nic,
všichni musíme dát víc.
Přestat krást
a do kapsy si lhát,
vzájemně se hanět
a všemu jen lát.
Masaryka, Havla ctít, mít rád,
jen nechtějme dál se bát.
Vše dobré z doby odžité zas vzít,
směrem předvídatelným dál jít.
Na tisícletý příběh nově navázat,
cestou královsko-konstituční
dál se dát.
Orlík, sídlo Schwarzenbergů
Zámek Loučeň spjatý s českou větví rodu Thurn-Taxisů
Neorenesanční rodinná vila papírenské podnikatelské rodiny Piette – Rivage ve Svobodě nad ÚpouBitva na Bílé hoře
8. 11. 2009 | Achcenitová, Jana | Autor píše
Na rozsáhlém území Evropy zanechala válečné stopy třicetiletá válka. Svůj běh započala v Čechách bitvou na Bílé hoře.
Před 389 lety, přesněji 8. listopadu 1620, zde proti sobě stály dvě bojující strany – stavovská armáda v čele s Kristiánem z Anhaltu st., Jindřichem Matyášem Thurnem, Jiří Fridrichem z Hohenlohe a Jindřichem Šlikem. Katolické síly, tj. císařskou armádu a vojska Katolické ligy zastupoval Karel Buquoy, Maxmilián Bavorský a Jan T. Tilly.
Stavovské vojsko se rozložilo na kopci u Bílé hory a jeho ležení dosahovalo až ke zdi rozsáhlé obory letohrádku Hvězda. Katolické vojsko přicházelo od Ruzyně a Řep. Početní síly na obou stranách byly téměř vyrovnané. Katolické vojsko však bylo lépe organizováno a tažení proti Čechům bylo prohlášeno za tažení proti kacířům. Stavovská armáda se opírala především o najaté žoldnéře a také v té době byly síly a především finance stavovského odboje již vyčerpány.
František Sekanina ve své knize Bílá Hora píše …“čeští stavové byli příliš důvěřiví k najatým žoldnéřům, kteří byli sehnáni ze všech končin světa. Této mase se nedostávalo vroucího vlasteneckého cítění, vřelosti a zápalu. Během kratičkých dvou hodin, co bitva trvala, přece jen vykonán nejeden hrdinský, odvážný čin. Ale byla to spíše touha po hrdinství a po válečném dobrodružství.“
Útok zahájila císařská vojska, žoldnéři stavů začali utíkat a panika zasáhla zbylé stavovské vojsko. U zdi letohrádku Hvězda se bránily už jen zbytky Thurnovy jednotky, ale marně.
Fridrich Falcký Ferdinand II. Habsburský
Český vzdorokrál Fridrich Falcký se k bitvě ani nedostavil, protože v té době pořádal slavnostní oběd pro anglické vyslance. A v okamžiku, kdy se rozhodl bojiště navštívit, potkával se s již ustupující armádou. Po večerní poradě nechal proto naložit vozy a ráno 9. listopadu 1620 ve spěchu opouštěl Prahu. Po jeho útěku vtrhlo do Prahy císařské vojsko Ferdinanda II. Habsburského a o osudu české královské koruny bylo rozhodnuto.
Následky bitvy vyvrcholily krvavým divadlem 21. června 1621 na Staroměstském náměstí, kde bylo popraveno 27 povstalců – tři odsouzenci stavu panského, sedm stavu rytířského a zbývající odsouzení byli měšťané.
V roce 1920 byla na památku 300. výročí bitvy na Bílé hoře, na prvním bojišti třicetileté války, postavena malá mohyla s pomníčkem.
