Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„Přesto, že se první republika ke své vlastní aristokracii nezachovala dobře, šlechta se ke své zemi zády neobrátila. Naopak, když byla vlast v ohrožení reagovala čestně a statečně. Tři deklarace, kterými rody české zemské šlechty reagovaly na hrozící nebezpečí německého nacismu v letech 1938 a 1939, jsou toho výmluvným dokladem. „Prohlášení členů starých českých rodů k nedotknutelnosti území Českého státu“, které bylo v sobotu 17.9.1938 předneseno prezidentovi republiky Edvardu Benešovi, bylo deklarací první. Audience se na Pražském hradě účastnilo 12 zástupců z jedenácti šlechtických rodů. Autorem deklarace byl orlický kníže Karel VI. Schwarzenberg a jménem přítomných a jménem dalších představitelů starých rodů její text prezidentovi přednesl František hrabě Kinský z Kostelce nad Orlicí.“ Zobrazit celý citát »

První šlechtická deklarace ze 17.9.1938



Roudnice nad Labem

Roudnice nad Labem je hrad přestavěný na zámek ve stejnojmenném městě vlastněný českým šlechtickým rodem Lobkoviců. Postaven byl v románském slohu ve druhé polovině dvanáctého století na skalní ostrožně nad řekou Labe. Dochovaná podoba je výsledkem barokní přestavby z let 1652–1684. Památkově chráněný areál zámku se nachází v centru města na okraji Karlova náměstí.

Stavbu hradu v této pro 12. stol. strategicky významné lokalitě zahájil Jindřich Břetislav, který byl synovcem krále Vladislava I, byl biskupem pražským a později byl císařem jmenován panovníkem českého knížectví.
Hrad se postupně rozrůstal zejména za biskupa Jana IV. z Dražic o gotické přístavby. V rozšiřování hradu pokračoval i arcibiskup Arnošt z Pardubic a Jan Očko z Vlašim, kteří dali postavit věž o průměru 15 m. Věž byla dobudována roku 1371 a byla v ní zřízena hradní kaple zasvěcená svaté Maří Magdaléně, svatému Vítu, svatému Václavovi, svatému Vojtěchovi a svatému Zikmundovi. V roce 1380 byla vlastní výstavba hradu ukončena.

V roce 1421 byla Roudnice zastavena Janu Smiřickému a tím se natrvalo dostala do rukou světské šlechty. Roku 1467 byl hrad dobyt vojskem krále Jiřího a byl silně poškozen. V polovině 16. století byl chátrající hrad opravován a přitom vznikla na východní straně zámku jednoposchoďová budova s arkádami v poschodí s 22 pokoji. Ke konci 16. století přešel hrad do majetku Viléma z Rožmberka a začal být přestavován. Po těchto přestavbách je nazýván již zámkem. Po smrti Viléma se jeho manželka, které zámek odkázal znovu provdala za Zdeňka Vojtěcha Popela z větve Lobkowiczů

V roce 1672 bylo učiněno zásadní rozhodnutí za knížete Václava Eusebia z Lobkowicz. Starý hrad byl se všemi budovami zbourán až na zbytky románských sklepů a přízemí s baštami v severním křídle. Nový zámek měl tři obytná křídla kolem čtvercového dvora.

Ke konci 17. století měl zámek již přes 180 místností. Vybavení interiéru bylo dokončeno až počátkem 18. stol. V 18. století stíhala zámek jedna pohroma za druhou a až ke konci 18. století za Josefa Františka Maxmiliána Lobkowicze dosáhl zámek opět plného lesku.

Za II. světové války sloužil zámek jako kasárna německé armádě. V r. 1940 byla na zámku jedna z největších šlechtických knihoven nejen v Čechách, ale i v Evropě (měla na 100 tisíc svazků). V roce 1948 byl zámek zestátněn a v roce 1951 byly sbírky rozvezeny do různých památkových objektů v Čechách. Zámek dostala do užívání armáda a do r. 2009 zde byla vojenská hudební konzervatoř. V 90. letech 20. stol. byl zámek v restituci navrácen rodině Lobkowiczů. Zámek byl po nějakou dobu nepřístupný veřejnosti, zpřístupněn v červenci r. 2012.

Zdroj: Wikipedie, HRADY.CZ




Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2018  |  O nás