Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„"Teď jste se stali svobodnými občany a já vám přeji k tomu mnoho štěstí. Ale svoboda může být taky nebezpečná. My se už známe z generace na generaci, ale teď budou přicházet lidé, kteří vás chtějí podvádět. Tak dejte pozor. Dnes existuje nové slovo komunismus. Ale to jenom je jiné slovo pro krádež. Já vím, že budu prvním, kterého chytí, ale po sto letech jste vy na řadě". “ Zobrazit celý citát »

Waldstein Jiří Antonín *1818 † 1854



Roudnice nad Labem

Roudnice nad Labem je hrad přestavěný na zámek ve stejnojmenném městě vlastněný českým šlechtickým rodem Lobkoviců. Postaven byl v románském slohu ve druhé polovině dvanáctého století na skalní ostrožně nad řekou Labe. Dochovaná podoba je výsledkem barokní přestavby z let 1652–1684. Památkově chráněný areál zámku se nachází v centru města na okraji Karlova náměstí.

Stavbu hradu v této pro 12. stol. strategicky významné lokalitě zahájil Jindřich Břetislav, který byl synovcem krále Vladislava I, byl biskupem pražským a později byl císařem jmenován panovníkem českého knížectví.
Hrad se postupně rozrůstal zejména za biskupa Jana IV. z Dražic o gotické přístavby. V rozšiřování hradu pokračoval i arcibiskup Arnošt z Pardubic a Jan Očko z Vlašim, kteří dali postavit věž o průměru 15 m. Věž byla dobudována roku 1371 a byla v ní zřízena hradní kaple zasvěcená svaté Maří Magdaléně, svatému Vítu, svatému Václavovi, svatému Vojtěchovi a svatému Zikmundovi. V roce 1380 byla vlastní výstavba hradu ukončena.

V roce 1421 byla Roudnice zastavena Janu Smiřickému a tím se natrvalo dostala do rukou světské šlechty. Roku 1467 byl hrad dobyt vojskem krále Jiřího a byl silně poškozen. V polovině 16. století byl chátrající hrad opravován a přitom vznikla na východní straně zámku jednoposchoďová budova s arkádami v poschodí s 22 pokoji. Ke konci 16. století přešel hrad do majetku Viléma z Rožmberka a začal být přestavován. Po těchto přestavbách je nazýván již zámkem. Po smrti Viléma se jeho manželka, které zámek odkázal znovu provdala za Zdeňka Vojtěcha Popela z větve Lobkowiczů

V roce 1672 bylo učiněno zásadní rozhodnutí za knížete Václava Eusebia z Lobkowicz. Starý hrad byl se všemi budovami zbourán až na zbytky románských sklepů a přízemí s baštami v severním křídle. Nový zámek měl tři obytná křídla kolem čtvercového dvora.

Ke konci 17. století měl zámek již přes 180 místností. Vybavení interiéru bylo dokončeno až počátkem 18. stol. V 18. století stíhala zámek jedna pohroma za druhou a až ke konci 18. století za Josefa Františka Maxmiliána Lobkowicze dosáhl zámek opět plného lesku.

Za II. světové války sloužil zámek jako kasárna německé armádě. V r. 1940 byla na zámku jedna z největších šlechtických knihoven nejen v Čechách, ale i v Evropě (měla na 100 tisíc svazků). V roce 1948 byl zámek zestátněn a v roce 1951 byly sbírky rozvezeny do různých památkových objektů v Čechách. Zámek dostala do užívání armáda a do r. 2009 zde byla vojenská hudební konzervatoř. V 90. letech 20. stol. byl zámek v restituci navrácen rodině Lobkowiczů. Zámek byl po nějakou dobu nepřístupný veřejnosti, zpřístupněn v červenci r. 2012.

Zdroj: Wikipedie, HRADY.CZ

Související klíčová slova




Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2020  |  O nás