Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„Český politik Karel kníže Schwarzenberg, kancléř prezidenta Havla. senátor, ministr zahraničních věcí, místopředseda české vlády, prezidentský kandidát poslanec komentuje občas na Facebooku politické dění v zemi. V Historické šlechtě (HS) jsou příspěvky řazeny časově, nahoře je vždy ten nejaktuálnější. Portrét knížete je z natáčení filmu "Potomci Přemyslovců aneb tradice zavazuje", který byl natáčen v roce 2002. Více o Karlu Schwarzenbergovi, jeho rodu i filmu na stránkách HS.“ Zobrazit celý citát »

Karel kníže Schwarzenberg komentuje



Zejdlic ze Schönfeldu – základní údaje

S Bechyni z Lažan mají společný znak, ve kterém jsou vodorovně pod sebou umístěni tři kapři. U Bechyňů byl červení, zatímco u Žejdliců byli zlatí ve stříbrném poli. Dokládá je vyobrazení ve Wunschwitzově genealogicko-heraldické sbírce v Národním archivu, shodně s malovaným erbem na obraze Zasedání většího zemského soudu na Pražském hradě v říjnu 1592, kde je Hertvík Zejdlic vyobrazen jako pátý sedící zleva. Také pražský malostranský dům Zejdliců v Thunovské ulici čp. 181/III se od roku 1622 označoval domovním znamením „U tří kaprů“ nebo „U zlatého kapra“.

úvodní text s obrázkem znaku (zarovnaný vlevo)

Název rodu

Zejdlic ze Schönfeldu/Žejdlic ze Šenfeldu 

Heslo rodu

text

Původ rodu

slezský

Základ údaje

první zmínka o rodu:
první písemná zmínka o rodu:
první známý předek:

Rodokmeny rodu

text

Rodová sídla

abecedně:

Doksy (1545 – 0000) – díl

Encovany

Homole

Chvatěruby (1590 koupili bratři Ladislav a Jindřich Jiří ml. – oooo)

Kačice (1528 koupil Hynce/Jindřich – 1551)

Kozomín

Lány (1528 koupil Hynce/Jindřich – 0000)

Nelahozeves (1508 získal Hynce/Jindřich –

Neuměřice (1541 – 0000) dědičně

Pustá Dobrá (1546 – ) díl

Ralsko (1481 koupil Hanuš –

Řitka (1531 koupil Hynce/Jindřich –  1551)

Schönfeld (1325 – 1522 prodal Hanuš) -v Polsku?

Stochov (1528 koupil Hynce/Jindřich – 1581 prodal Jindřich Jiří ml.)

Volovice (1541 – 0000) dědičně

Zvoleněves (1518  koupil Hynce/Jindřich – 0000)

Rodové větve

encovanská, polenská

Představitelé rodu

abecedně:

Hanuš (*datum místo † datum místo)

Hynce/Jindřich (*datum místo † 1540 místo)

Titulatura

text

Vývoj rodu Zejdliců ze Schönfeldu

ŠLECHTICKÉ RODY v ČECHÁCH, na MORAVĚ a ve SLEZSKU
(2008 a 2009); autor Petr Mašek:

Zejdlicové ze Šenfeldu. Starý rytířský rod stejnéhpo původu jako Bechiniové z Lažan. Rozdělil se do dvou linií, linie polenský vymřela Rudolfem († 1622), jehož majetek byl zkonfiskován. Obdobně skončila i druhá linie encovanská. Ladislav (†1632) byl zkonfiskován, do roku 1628 ýžil v Praze a po krátkém návratu na Encovany žil v Sasku.

WIKIPEDIE

Žejdlicové ze Šenfeldu

Žejdlicové ze Šenfeldu (též Zejdlicové ze Šenfeldu, česky dříve Zeglitzové ze Schönfeldu, německy von Seydlitz, Seidlitz či Zeidlitz) byli starý rytířský rod, původem ze Slezska, který má pravděpodobně společné slezské předky, Seidlitze s rodem Bechyňů z Lažan. Oba rody užívali shodný erb se třemi rybami v odlišných barvách. Jeho příslušníci se uplatnili hlavně ve státní správě země.

Historie

V Čechách se první předek rodu objevil pravděpodobně již v závěru 14. století. V roce 1386 když jakýsi Hajman Žejdlic (Zeglitz) zakoupil statek Schönfeld (dnes Žižkovo Pole u Havlíčkova Brodu), který v držení rodiny zůstal až do roku 1522, podle něhož se členové rodu začali psát. Jeho následovníci získali Nelahozeves, Stochov či Lány. Rod vlastnil také panství v Hrabství kladském.

Synové Jiřího Žejdlice ze Šenfeldu († 1572) založili dvě větve rodu.

Encovanská větev

Jan založil encovanskou větev, která k sídlu v Encovanech přidala ještě Chvatěruby, Doksy a další panství.
V roce 1589 byl místokancléřem Českého království Osvald (Oswald) Zejdlic ze Šenfeldu. Zemřel v témže roce a o několik týdnů později ho následovala i jeho manželka Lukrecie z Wittennu. Oba manželé byli pohřbeni v kostele Narození Panny Marie v Hrušovanech.
Ladislav Žejdlic ze Šenfeldu v roce 1610 povýšil do panského stavu, působil jako krajský hejtman, po účasti na stavovském povstání přišel na základě konfiskací o veškerý majetek a zemřel v Sasku. Jím vymřela encovanská linie.

Polenská větev

Hertvík Žejdlic ze Šenfeldu († 1603) patřil k nejvýznamnějším členům rodu v předbělohorské době. Založil polenskou větev. Byl synem Jiřího Zejdlice a měl bratra Jana. V mládí sloužil u dvora arciknížete Ferdinanda Tyrolského, po návratu do vlasti vykonával v Praze královské úřady, zasedal u Českého zemského soudu, poté zastával funkci královského rady, vrchního hejtmana a královského podkomořího, poté byl přijat mezi členy císařské rady. Roku 1580 byl přijat do panského stavu a obdržel či koupil několik statků, mimo jiné Újezd u Prahy, Choceň, Polnou (která se stala hlavním sídlem rodu), Horní Studenec, tvrz Postolov a dům U zlatého kapra v Praze na Malé Straně. S manželkou Markétou Zárubovou z Hustiřan († před 1638) měl čtyři syny: Hertvíka mladšího († únor 1601), Jana († 1611-1612), Jindřicha († 1606), Rudolfa († 1622) a pět dcer: Esteru († před 1636), Johanku († po 1607), Elišku († před 1625), Annu († po 1640), Bohunku († před 1625) a Marii († po 1625).
Rudolf Žejdlic ze Šenfeldu byl Hertvíkovým nejmladším synem a po smrti svých bratrů se stal univerzální dědicem polenské linie. Po bratru Janovi zdědil panství Polná a Přibyslav, roku 1597 koupil pustý hrad Ronov, klášter v Pohledu, městečko Borová a 46 vesnic. Oženil se s Annou Marií Berkovou z Dubé († 1619), s níž měl dvě dcery, Polyxenu (1617-1619) a Eusebii Alinu (1617-1622). Před stavovským povstáním se vrátil z Francie, kde hledal podporu pro stavovskou politiku, a ihned na své náklady sestavil vojenskou jednotku. Na polenském hradě údajně na přelomu ledna a února hostil Fridricha Falckého. 8. listopadu 1620 bojoval v bitvě na Bílé Hoře. Po porážce stavů zemřel ještě před tím, než na něj 22. října 1622 prokurátor podal žalobu za rebelii proti císaři Ferdinandovi II., na jejímž podkladu byl posmrtně odsouzen a zkonfiskován jeho majetek. Jím vymřela polenská větev.

Hrobka

V kryptě gotického farního kostela v Polné dal Hertvík starší zbudovat hrobku, do které bylo kromě něj a jeho manželky Anny Marie pochováno osm členů rodiny: čtyři synové, dvě snachy a dvě vnučky. Hrobka byla zachována i po demolici středověkého kostela a výstavbě barokního chrámu Nanebevzetí Panny Marie. Roku 1841 byla hrobka otevřena prohlédnuté cínové rakve ponechány na původním místě. Při opravách kostela v létě roku 1898 vnikli do hrobky ziskuchtiví dělníci. Byli však vyrušeni polenským děkanem a museli šperky, vyloupené z rakví, vrátit. Komisionálně byla hrobka otevřena až v roce 1916, kdy byly vyzvednuty cínové rakve i jejich obsah (textilie, kůže, měděné dráty, dřevěné křížky a šperky). Pro městské muzeum v Polné je získal tehdejší ředitel Břetislav Rérych. Po celém století se soubor nálezů dočkal kompletního restaurování a uměleckohistorického vyhodnocení, které bylo prezentováno formou samostatné publikace v roce 2020 a výstavy v roce 2022.[5]

Další významní členové rodu

Ernst Julius von Seidlitz (1695–1766), hrabě na Pilavě (Peilau), zakladatel bratrstva v Horní Pilavě (Gnadenfrei), strýc pěstounky Karla von Holtei
Alexander Gottlieb von Seydlitz (1700–1782), pruský generálmajor
Friedrich Wilhelm von Seydlitz (1721–1773), pruský generál jezdectva
Florian von Seydlitz (1777–1832), pruský generálmajor
Ernst von Seydlitz-Kurzbach (1784–1849), autor Seydlitz’sche Geographie
Hermann von Seydlitz-Kurzbach (1810–1895), pruský generálporučík
Rudolf von Seydlitz-Kurzbach (1812–1870), německý majitel panství a dvorský úředník
Kurt von Seydlitz-Kurzbach (1849–1913), pruský generálmajor
Woldemar von Seidlitz (1850–1922), historik umění
Ernst Julius von Seidlitz-Sandreczki (1863–1930), německý majorátní pán a poslanec
Adolf von Seidlitz (1865–1943), zemský rada, člen pruské poslanecké sněmovny
Wilfried von Seidlitz (1880–1945), německý geolog a paleontolog
Walther von Seydlitz-Kurzbach (1888–1976), německý generál ve druhé světové válce, místopředseda výboru Freies Deutschland
Adolf von Seydlitz-Sandreczki (1896–1945), velkostatkář a člen zemské bratrské rady vyznávající církve Slezska
Friedrich Wilhelm von Seydlitz-Kurzbach (1914–2009), bývalý předseda představenstva Paul Hartmann AG
Werner von Seydlitz (1927–2016), švédský podnikatel původem z Východního Pruska. Zakladatel společnosti MP-Bolagen ve švédském Vetlanda.

Erb

S Bechyni z Lažan mají společný znak, ve kterém jsou vodorovně pod sebou umístěni tři kapři. U Bechyňů byl červení, zatímco u Žejdliců byli zlatí ve stříbrném poli. Dokládá je vyobrazení ve Wunschwitzově genealogicko-heraldické sbírce v Národním archivu, shodně s malovaným erbem na obraze Zasedání většího zemského soudu na Pražském hradě v říjnu 1592, kde je Hertvík Zejdlic vyobrazen jako pátý sedící zleva.[6] Také pražský malostranský dům Zejdliců v Thunovské ulici čp. 181/III se od roku 1622 označoval domovním znamením „U tří kaprů“ nebo „U zlatého kapra“.[7]

Příbuzenstvo

Spojili se s Záruby z Hustířan, Kokořovci z Kokořova, Vratislavy z Mitrovic, Slavaty či Berky z Dubé.

Odkazy

Reference
↑ Petr Mašek, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé Hory do současnosti. I. díl A-M, Argo Praha 2008, s. 60-61
↑ Filip Plašil, Dějiny polenské větve Zejdliců, in: Malý poklad z velkého světa, renesanční šperky rodu Zejdliců ze Šenfeldu. Kolektiv autorů, editor Jan Štěpánek. Městské muzeum Polná 2020, s. 7-28.
↑ ANDĚL, Rudolf, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Encovany – zámek, s. 112–113.
↑ Filip Plašil, Dějiny polenské větve Zejdliců, in: Malý poklad z velkého světa, renesanční šperky rodu Zejdliců ze Šenfeldu. Polná 2020, genealogie rodu s. 19.
↑ ŠTĚPÁNEK, Jan. Malý poklad z velkého světa : renesanční šperky rodu Zejdliců ze Šenfeldu. Polná: Městské muzeum Polná, 2020. 80 s. ISBN 978-80-270-7687-1.
↑ Obraz ze sbírky Národního muzea, nyní vystaven ve stálé expozici Národního muzea v jeho historické budově v Praze na Václavském náměstí.
↑ Lydia PETRÁŇOVÁ: Domovní znamení staré Prahy. 1. vyd. Panorama Praha 1988, s. 278

Související články
Seznam českých, moravských a slezských šlechtických rodů

Literatura
*HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha: AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Zejdlicové ze Šenfeldu, s. 185–186.
*MAŠEK, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé Hory po současnost, díl II. N-Ž. Praha : Argo 2010, s. 490-491.
*NOVOTNÝ David: Když zemřel podkomoří… (Spory v rodině Žejdliců ze Šenfeldu po roce 1603)
*ŠTĚPÁNEK, Jan. Malý poklad z velkého světa : renesanční šperky rodu Zejdliců ze Šenfeldu. Polná: Městské muzeum Polná, 2020. 80 s. ISBN 978-80-270-7687-1.
*ŠůLA, Jaroslav: Zejdlicové ze Šenfeldu, majitelé homolského panství v hrabství kladském (1534-1541). In: Kladský sborník, Trutnov : Lupus Sv. 12, 2019, s. 61-71.
*Ottův slovník naučný: Zejdlicové ze Šenfeldu

Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Žejdlicové ze Šenfeldu na Wikimedia Commons
Zeidlitz ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích:

Zeidlitz z Schönfeldu, Ladislav, pan na Encovanech, z rodiny německé v Čechách usedlé, bojoval v Uhřích proti Turkům, r. 1607 přijat jest do stavu panského, r. 1608 co stavovský komisař provázel vojsko moravské, které s arciknížetem Matiášem táhlo ku Praze, roku 1617 hlasoval pro přijetí Ferdinanda II. za krále, ale v povstání českém byl při straně stavovské, účastniv se rozličných veřejných jednání. Za to po bitvě Bělohorské všeho statku svého odsouzen odešel do ciziny. Roku 1631 vrátiv se s vojskem saským do Čech uvázal se opět v Encovany, ovšem jenom na krátko. Kdy a kde zemřel, známo není. Z. měl zvláštní zalíbení ve sbírání památek historických, jakož pochází od něho Sbírka písem, jednání a pamětí veřejných v království Českém z XV. a XVI. věku, obšírný to rukopis chovaný v Roudnici. Autor Jakub Malý

♣♣♣

OTTŮV SLOVNÍK NAUČNÝ

Zejdlic ze Šenfeldu, příjmení starožitné rodiny rytířské, která byla téhož původu a erbu jako Bechyňové z Lažan a jen vystřelek panské rodiny nazývající se v. Seidlitz a posud v Pruském Slezsku žijící.
Jeden z jejich předkův Jan byl r. 1369 purkrabím na Žacléři. Syn jeho Hajman získal okolo r. 1386 statek Schönfeld. Pravnuk jeho Hanuš koupil r. 1481 hrad Ralsko a prodal r. 1522 Schönfeld.

Bratr jeho Hynce (Jindřich) získal r. 1508 Nelahozeves, koupil r. 1518 Zvoleňoves, r. 1528 Stochov, Lány, Kačici, r. 1531 Řítku. Kromě toho držel hrad Homoli v Kladsku a ves zápisnou Volovice. Zemřel ok. r. 1540. Syn jeho Jan, který se připomíná r. 1508, snad záhy zemřel. Druhý syn Jiří zdědil po otci Homoli a ostatní statky, koupil r. 1541 Volovice a Neuměřice dědičně, r. 1545 díl Dokez a r. 1546 díl Pusté Dobré, avšak prodal r. 1551 Kačici a Řítku, r. 1560 Chrašťany; držel také ves zápisnou Otvojice. Zemřel asi r. 1572. Manželka jeho Markéta z Bělé přečkavši jej zemřela r. 1596 majíc 81 let věku a pohřbena ve Zvoleněvsi. Na náhrobku jejím je psáno, že viděla před svou smrtí 70 synův, dcer, vnukův a pravnukův. Skrze Jiříkovy syny rozdělila se rodina tato na dvě pošlosti.

A. Pošlost Polenská. Hertvík, syn Jiříkův, studoval r. 1545 v JihIavě s Martinem Bacháčkem, paedagogem svým, potom se dostal ke dvoru arciknížete Ferdinanda, s nímž vykonal výpravu do Uher. Vrátiv se domů po smrti otcově sedal v komorním a zemském soudě, byl radou č. komory, asi od r. 1579 král. radou, ok. r. 1584 vrchním hejtmanem král. panství, pak podkomořím králové a něm. lén hejtmanem. Byv potřebován často v královských a zemských službách, přijat r. 1580 do stavu panského a obdržel od císaře rozličné milosti. Ok. r. 1593 císař Rudolf potvrdil mu erb (tři zlaté kapry na bílém) a dovolil pečetiti bílým voskem. Odděliv se se synovci vzal za díl Zvoleněves, koupil r. 1579 sám druhý Svojanov a Bystrý dědičně, r. 1582 vesnice ve Slansku (jež r. 1584 prodal), také držel Těchníč a okolní vesnice (1584 – 85), získal r. 1586 Újezd u Prahy, odřekl se r. 1536 Svojanova, kromě 4 vesnic, koupil r. 1587 Choceň (k němu později drobné části) a získal r. 1597 Polnou a r. 1601 Horní Studenec. Zemřel r. 1603 (19. ledna ?) a pohřben v Chocni. Manželka jeho (od r. 1573) Markéta Zárubka z Hustiřan držela r. 1580 – 86 Veselici a koupila r. 1604 Koldín.
Synové jeho Jan, Jindřich a Rudolf prodali r. 1604 Zvoleněves. Jindřich sešel r. 1606 v Přibyslavi násilnou smrtí. Jan ženil se r. 1602 s Boženou (Rozinou?) Slavatkou z Chlumu († 12. čce 1609), obdržel r. 1610 za díl Polnou a Přibyslav († j. 1612). Rudolf, jenž měl za díl Choceň, dědil po bratru Polnou. Navrátiv se r. 1620 z Francie sám životně se vypravil s vojskem jsa jeho hejtmanem, kromě toho vypravil 6 koní a 55 pěších. Také hostil na Polné krále Bedřicha (1. ún. 1620). Zemřel v Chocni 28. září 1622 náhle. Statky jeho zabrány ještě r. 1622 před odsouzením. Manž. jeho Anna Marie Berkovna držela do r. 1616 Sloup. Rudolfem tato pošlost vymřela. Ze sester jeho žila ještě r. 1640 Anna vdaná Artcova, jež prodala r. 1637 Koldín, po mateři zděděný. Nemanželské potomstvo některého z dotčených tří bratří mělo příjmení napřed Zedlic a později Žejklic.

B. Pošlost Encovanská. Druhý syn Jiříkův Jan byl již r. 1576 mrtev zůstaviv z manželky Majdalény Vratislavky z Mitrovic († 1582) syny Jindřicha Jiří a Ladislava. Ti obdrželi za díl Lány, jež r. 1581 prodali. Podrželi si Olovici, koupili r. 1590 Chvatěruby, o něž se ok. r. 1600 rozdělili tak, že měl onen Kozomín, tento Chvatěruby a Dokzy. Jindřich zemřel r. 1620 v prosinci zůstaviv dcery Majdalénu (vd. Vtelenskou) a Markétu (vd. Berbistorfovou), jimž statek Kozomín pro otcovo provinění zabrán, ale Majdaléně ponechán. Ladislav, pán velmi vzdělaný, měl sbírku písní (»ČČM.« 1827, I. 135), byl v l. 1590 – 1612 u cís. dvora panatýrem a kraječem, oddal se službám v řádě sv. Jana a byl kommendorem ve Stříhomi. Prodav r. 1605 Chvatěruby koupil pak Encovany. R. 1610 přijat do stavu panského a byl potom hejtmanem litoměř. kraje. Proviniv se za povstání a ačkoliv r. 1621 císaři platné služby prokázal, zbaven r. 1623 všeho jmění. Do r. 1628 bydlil v bytě nájemném v Praze, vystěhoval se r. 1628 a Ještě se vrátil na Encovany r. 1631. R. 1632 žil v Perně. Manželku Lidmilu Vratislavku pohřbil jsa ještě na Encovanech a potomstva neměl. Sčk.

♣♣♣

Další zdroje

Zejdlicové ze Šenfeldu byli starý rytířský rod, který má pravděpodobně společné předky s Bechyniemi z Lažan.

V Čechách se první předek rodu objevil pravděpodobně koncem 14. století, když jakýsi Žejdlic zakoupil statek Schönfeld (dnes Žižkovo Pole u Havlíčkova Brodu). Jeho následovníci získali Nelahozeves, Stochov či Lány.

Synové Jiřího Zejdlice ze Schönfeldu založili dvě větve rodu. Jan založil encovanskou větev, která k sídlu v Encovanech přidala ještě Chvatěruby, Doksy a další panství. Ladislav Žejdlic ze Šenfeldu v roce 1610 povýšil do panského stavu, působil jako krajský hejtman, po účasti na stavovském povstání přišel na základě konfiskací o veškerý majetek. Jím vymřela encovanská linie.

Hertvík založil polenskou větev, v mládí sloužil u dvora arciknížete Ferdinanda, po návratu do vlasti vykonával královské úřady, zasedal u zemského soudu, poté zastával funkci královského rady, vrchního hejtmana a královského podkomořího. Roku 1580 jej přijali do panského stavu a obdržel mnoho statků, mimo jiné Újezd u Prahy, Choceň, Polnou a Horní Studenec.

Rudolf Zejdlic ze Schönfeldu byl univerzální dědicem polenské linie, před stavovským povstáním se vrátil z Francie a ihned na své náklady sestavil vojenskou jednotku. Na polenském hradě hostil i Fridricha Falckého. Po porážce na Bílé hoře přišel o veškerý majetek, zemřel ještě před odsouzením. Jím vymřela polenská větev.

Erb

S Bechiniemi a Kurzbachy mají společný znak – tři kapři, kteří byli zlatí nebo stříbrní a leželi na červené či stříbrném poli.

Příbuzenstvo

Zárubové z Hustířan, Wratislavové z Mitrovic, Slavatové či Berkové z Dubé.





Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2022  |  O nás