Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„Stačí nám, aby se svoboda projevu ustálila natolik, aby každý mohl nazvat zajíce zajícem, hraběte hrabětem či kejklíře kejklířem, aniž by k tomu potřeboval administrativní povolovací dekret...“ Zobrazit celý citát »

Kinský Radslav (*1928 † 2008)



Clary-Aldringen – základní údaje

Rod Clary-Aldringen – základní údaje

Knížecí znak je čtvrcený červeným pruhem napříč, uprostřed se nachází štítek s císařským orlem na zlatém poli. Nahoře vpravo se třpytí tři stříbrné hvězdy na modrém poli, vlevo leží na zlatém poli koruna se dvěma černými háky. Dole vpravo se ve zlatém poli nacházejí tři šindele, vlevo svítí v modrém poli bílá věž.

Název rodu

Clary-Aldringen

Heslo rodu

text

Původ rodu

toskánský rod

Základní údaje

První zmínky o rodu Clary spadají do 14. století

Podle Petra Maška získal Bernard I. český inkolát údajně už v roce 1363 od Karla IV.

Podle Wikipedie – Do Čech se dostali za třicetileté války, inkolát v Českém království získali  roku 1627 a v roce 1641 byl jejich zástupce  povýšen do stavu svobodných pánů.

Jeroným Clary  († 1671) se oženil s Annou Marií Aldringenovou († 1661), rod Aldringenů vymřel v roce 1664. Syn Jeronýma Jan Jiří Marek sloučil erb a jméno Claryů a Aldringenů.

Rod Claryů (původně de Clario) pochází pravděpodobně z Toskánska a první zmínky spadají do 14. století. Do Čech se dostal za třicetileté války František Clary de Riva, který v roce 1623 koupil statky na Žatecku (Dobříčany). Teprve pak získal inkolát v Českém království (1627) a v roce 1641 byl povýšen do stavu svobodných pánů. Jeho syn Jeroným († 1671) dosáhl v císařské armádě hodnosti generála a jako manžel Anny Marie Aldringenové († 1661) se stal dědicem jejích bratrů. Rod Aldringenů vymřel v roce 1664 a Jeronýmův jediný syn Jan Jiří Marek s císařským svolením sloučil erb a jméno Claryů a Aldringenů, zároveň byl povýšen do hraběcího stavu (1666) a zdědil Teplice s dalšími aldringenovskými statky v Čechách.

Zdroj: Wikipedie, www.zamek-benesov.cz

 

Rodokmeny rodu

text

Rodová sídla

Benešov nad Ploučnicí (1664–1856)
Bynovec (1664–1945)
Dobříčany (1623–1804)
Jetřichovice (1770–1784)
Kostomlaty pod Milešovkou (1687–1770)
Krupka (1710–1945)
Lenešice (
Lobeč (1765–1802)
Nová Bystřice (1754–1791)
Teplice (1664–1945)

Rodové větve

mladší větev Dobříčany (vymřelá) a starší větev Teplá (dosud žijící)

Představitelé rodu

Jan Jiří Marek (*1638 † 1700), zakladatelem aliančního rodu Clary-Aldringen. Vlastnil panství Teplice a další statky v severních Čechách, v roce 1666 získal titul českých hrabat, v roce 1680 se stal říšským hrabětem. Kromě nižších funkcí ve správě Českého království a rakouských zemí byl dlouholetým císařským vyslancem v Sasku (1686–1694). Proslul také jako štědrý mecenáš katolické církve a donátor sakrálních staveb na svých statcích.

František Karel (*1675 † 1751), nejvyšší lovčí Českého království

František Václav (*1706 † 1788), nejvyšší lovčí Českého království a rakouských zemí, 1767 povýšen do knížecího stavu

Karel Ignác (*1729 † 1791), nejvyšší mincmistr Českého království

Leopold Kašpar (*1736 † 1800), nejvyšší komoří na Moravě a dvorský místokancléř

Edmund (*1813 † 1894), dědičný člen rakouské panské sněmovny, rytíř Řádu zlatého rouna, majitel teplického panství

Siegfried (*1848 † 1929), rakousko-uherský diplomat, vyslanec v Bruselu

Manfred (*1852 † 1928), místodržitel ve Štýrsku, rakouský předseda vlády

Alfons (*1887 † 1978), poslední majitel Teplic

Titulatura

1627 – císařem Ferdinandem II. povýšení do stavu panského;
1632 – 10. března povýšení do stavu říšských hrabat
1767 – povýšení do knížecího stavu

Vývoj rodu

informace z
Wikipedie,
Ottova slovníku naučného
a knihy Petra Maška
Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti.

♣♣♣

WIKIPEDIE

Rod Claryů (původně de Clario) pochází pravděpodobně z Toskánska a první zmínky spadají do 14. století. Do Čech se dostal za třicetileté války František Clary de Riva, který v roce 1623 koupil statky na Žatecku (Dobříčany). Teprve pak získal inkolát v Českém království (1627) a v roce 1641 byl povýšen do stavu svobodných pánů. Jeho syn Jeroným († 1671) dosáhl v císařské armádě hodnosti generála a jako manžel Anny Marie Aldringenové († 1661) se stal dědicem jejích bratrů. Rod Aldringenů vymřel v roce 1664 a Jeronýmův jediný syn Jan Jiří Marek s císařským svolením sloučil erb a jméno Claryů a Aldringenů, zároveň byl povýšen do hraběcího stavu (1666) a zdědil Teplice s další aldringenovské statky v Čechách.

Clary–Aldringenové v Čechách v 17. a 18. století

Jan Jiří Marek (1638–1700) rozšířil majetek rodu přikoupením Kostomlat pod Milešovkou (1687) nebo Lenešic (1684), podařilo se mu také připojit další díly Benešova nad Ploučnicí, ale jedna čtvrtina benešovského panství zůstala až do 20. století majetkem Thun-Hohensteinů. Mimoto skoupil také několik domů v Praze na Malé Straně a nechal vystavět rodinný palác, dnes známý jako Auerspergský. Jan Jiří Marek zastával funkce v Čechách a Horních Rakousích a několik let byl vyslancem u saského dvora v Drážďanech. Přátelské kontakty Clary-Aldringenů a saské panovnické rodiny přispěly k rozvoji teplických lázní.

Díky třem manželstvím Jana Jiřího Marka a početnému potomstvu se rodina během 18. století rozrostla a Clary-Aldringenové vlastnili řadu statků v různých částech Čech. Karel Ignác (1729–1791) byl c.k. tajným radou, komořím a nejvyšším mincmistrem Českého království, vlastnil Jetřichovice na Sedlčansku, Kunčice u Nového Bydžova a díky sňatku také Novou Bystřici v jižních Čechách. Významnou osobností rodu byl právník Leopold Kašpar (1736–1800), který vlastnil Dobříčany, v letech 1773–1775 byl nejvyšším zemským komorníkem na Moravě a poté dlouholetým česko-rakouským místokancléřem, byl též autorem právnických spisů.

Knížecí větev v Teplicích

I když se rod v 17.–18. století poměrně rozvětvil a vlastnil řadu statků v různých částech Čech, nejvýznamnější zůstávala hlavní linie na Teplicích. František Karel (1675–1751) rozšířil majetek přikoupením Krupky (1710) a dalších menších statků, byl též významným donátorem řady sakrálních staveb. Byl c.k. tajným radou a od roku 1722 nejvyšším lovčím Českého království. V roce 1747 zřídil z teplického panství fideikomis, jehož dědicem se stal syn František Václav (1706–1788), který byl taktéž nejvyšším lovčím v Českém království a v rakouských zemích. V roce 1767 byl povýšen do knížecího stavu s tím, že titul knížete náležel prvorozenému synovi, ostatní členové rodu byli hrabata. Manželkou Františka Václava byla Marie Josefa, rozená princezna Hohenzollern-Hechingen (1728–1801), hofmistryně Marie Terezie a významná osobnost společenského života ve Vídni. Proto byl také ve Vídni v roce 1760 zakoupen palác Mollard-Clary, který pak potomkům patřil do roku 1922.

František Václav podnikl v roce 1751 zásadní přestavbu zámku v Teplicích, další úpravy proběhly za jeho nástupců, knížat Jana Nepomuka (1754–1826) a Karla Josefa (1777–1831). Ti sice nezastávali vysoké posty ve státní správě, ale patřili k významným osobnostem dvorské společnosti a popularita Teplic jako lázní stále stoupala.

Od 19. století žijí Clary-Aldringenové jen v jedné linii, a sice knížecí na Teplicích. Významnou osobností rodu byl kníže Edmund (1813–1894), který byl c.k. tajným radou, rytířem Řádu zlatého rouna a od roku 1861 dědičným členem rakouské panské sněmovny. Zasloužil se o rozvoj Teplic a byl prvním prezidentem společnosti Ústecko-teplické dráhy, podporoval také rozvoj turistiky v Českém Švýcarsku, které se nacházelo na jeho panství (nechal postavit Sokolí hnízdo a zpřístupnil Edmundovu soutěsku). Spolu se svým tchánem hrabětem Karlem Ficquelmontem koupil v roce 1855 palác v Benátkách, naopak v roce 1856 prodal palác v Praze a panství Benešov nad Ploučnicí.

Edmundovým dědicem byl kníže Karel Richard (1844–1920), dědičný člen panské sněmovny a jako poslanec českého zemského sněmu také vlivný politik velkostatkářské strany. Inicioval další úpravy teplického zámku a jako cestovatel rozšířil také zámecké sbírky. Jeho mladší bratři se angažovali ve státních službách, Siegfried (1848–1929) byl rakousko-uherským vyslancem ve Stuttgartu (1897–1899), Drážďanech (1899–1902) a Bruselu (1902–1914), odkud musel odejít na počátku první světové války. Další bratr Manfred (1852–1928) byl dlouholetým místodržitelem ve Štýrsku (1898–1918) a krátce i rakouským ministerským předsedou (1899).

Siegfried se v roce 1920 stal dědicem knížecího titulu a majetku po starším bratrovi, ale správu majetku hned převedl na svého syna Alfonse (1887–1978), který byl posledním majitelem Teplic. Vysoká převodní daň a následně pozemková reforma zasáhly do majetkových struktur Clary–Aldringenů, takže v roce 1922 byl z finančních důvodů prodán palác ve Vídni. Rodině ale nadále plynuly vysoké příjmy z turistiky v Českém Švýcarsku a jako akcionáři Ústecko-teplické dráhy, zestátněné v roce 1923, dostali vyplaceno jednorázově 8 miliónů korun.

Alfons Clary-Aldringen po vzniku Československa, zrušení šlechtických titulů a zásahům státu do soukromého majetku, zaujal nepřátelský postoj k Československé republice a jeho sympatie k německým nacionalistům nakonec vedly ke vstupu do NSDAP v roce 1940 a dva z jeho synů padli na východní frontě jako příslušníci wehrmachtu. V květnu 1945 se rodina pokusila uprchnout do americké okupační zóny, což se nepodařilo, v létě 1945 musela rodina pracovat při žních na Teplicku a poté byla odsunuta do Německa.

Současnou hlavou rodu je Hieronymus Clary–Aldringen (*1944), narozený v Teplicích. Žije ve Frankfurtu a podniká ve finančním poradenství, jeho majetkem je mimo jiné zámek Herrnau na jižní periferii Salzburgu, který rodina koupila v roce 1919. Po roce 1989 příležitostně navštěvuje Teplice.

♣♣♣

OTTŮV SLOVNÍK NAUČNÝ

Aldringen (Aldringer, Altringer) Jan hrabě, císařský generál ve válce třicetileté, nar. 10. pros. 1588 v Thionvillu (Diedenhofen) v německém Lotrinsku, pocházel z rodiny šlechtické a provázel jako páže vznešeného pána na cestách po Italii a Francii, čímž nabyl příležitosti vzdělati se. Roku 1606 vstoupil do pluku, jejž ve službách španělských právě zřizoval kníže z Brabançonu, a když tento r. 1609 byl rozpuštěn, byl A. od plukovníka Pankráce Gallasa přijat do nově zřízeného pluku ve vévodství milánském. Roku 1612 stal se písařem u knížete biskupa tridentského a brixenského, kardinála Madrucciho, než po dvou létech setkáváme se s ním opět v Tyrolsku jako s praporečníkem v pluku Madrucciho. Když vypuklo povstání české, ustanoven setníkem nad 300 žoldnéři německými a poslán do Čech, kde mu svěřeno opevnění Zlaté stezky. V prosinci r. 1620 přijat od vyslance španělského ve Vídni opět do služeb španělských a stal se velitelem dvou setnin žoldnéřů německých. Na to byl krátký čas ve službách ligy katolické a r. 1622 učiněn od arcivévody Leopolda Tyrolského plukovníkem nad 2000 muži pěšími, s nimiž účastnil se obležení a vzetí Heidelberka (16. září 1622). R. 1624 jmenován A. dvorním radou vojenským a generálním polním kommissařem a brzo vynikl samostatnou činností ve válce. Tak bránil s několika pluky od 11. do 24. dub. 1625 most u Dessavy proti hrab. Arnoštovi z Mansfeldu a povýšen za to od císaře Ferdinanda II. r. 1627 do stavu panského. Když byl léta 1628 Meklenbursko pro Valdštýna obsadil, poslán od císaře do Lombardska, kde účastnil se dobytí Mantovy (18. čce 1630) a přivlastnil si poklad vévody mantovského i krásnou knihovnu jeho, kterou později odkázal bratru svému, biskupovi sekovskému. Navrátiv se r. 1631 do Německa stal se polním zbrojmistrem, přinutil vévodu virtemberského, aby císaři se podrobil, a připojil se po bitvě u Breitenfeldu k Tillymu v Hessensku. Po smrti Tillyho stal se vrchním velitelem vojska ligistického a dne 10. března 1632 povýšen do stavu říšských hrabat. Téhož roku jmenován polním maršálkem a následujícího roku ve spolku se Španěly pod vévodou z Ferie operoval v Bavořích a Švábsku proti Hornovi a Bernardovi Výmarskému. Když obdržel od Valdštýna rozkaz, aby se s ním spojil, neuposlechl, ale připojil se ke straně generálů císaři věrných. Po zavraždění vévody Fridlandského uloženo mu, aby vytlačil Švédy z krajin na středním Dunaji a z Horní Falce. Při obraně přechodu přes Isaru u Landshutu poražen A. 22. čce 1634 a po hrdinském odporu zastřelen. A. byl muž udatný a na svou dobu neobyčejně vzdělaný, avšak úlisný, příkrý a sobecký. Ze záhuby Valdštejnovy kořistil měrou nemalou. Za služby císaři prokázané dostalo se mu titulu hraběcího a darováno mu panství Teplické a díl statku Benešova, začež zaplatil 10.000 kop míš. a postoupil císaři statky Lipno Vel. a Tuchořice. Statky ty postoupeny dědicům A-ovým, jeho bratřím Janu Markovi, biskupovi sekovskému a Pavlovi, bisk. tripolskému, též jeho třem sestrám Anně, Kateřině a Barboře. Jan Marek A. zemř. r. 1664. a s ním vymřel rod po meči. Statky své v Čechách postoupil ještě za živa sestře své Anně, provdané za Jeronyma hraběte z Clary, který s povolením cís., uděleným již r. 1635, spojil s jménem a erbem svým jméno a erb A-ův. Štít rodu toho (viz vyobr. č. 154.) je rozčtvrcený, má v prvním a čtvrtém poli zlatém korunu knížecí, protknutou křížem hákovým, v druhém a třetím modrém poli tři stříbrné šestipaprskové hvězdy. Nk.

♣♣♣

MODRÁ KREV a ŠLECHTICKÉ RODY v Čechách, na Moravě…

autor: Petr Mašek

Clary-Aldringen

Původně toskánský rod, jehož prapředek Bernard I. získal údajně již v roce 1363 český inkolát od Karla IV. Během třicetileté války se do Čech….





Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2021  |  O nás