Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„“ Zobrazit celý citát »

Translace, světec, kanonizace



Thun-Hohenstein, Maximilian *1638 † 1701

26. 3. 2023 | Jan Drocár | Osobnosti

 

OTEC
Jan Zikmund hrabě Thun-Hohenstein
*20.9.1594 místo † 29.6.1646 Děčín
MATKA
Margareta Anna hr. von Oettingen-Baldern
*datum místo † 19.6.1684 Praha

 Maxmilián hrabě Thun-Hohenstein

*19.8.1638 místo † 7.8.1701 Salzburg ‡ Děčín

Hrabě Maxmilián – člen šlechtického rodu Thun-Hohensteinů. C.k. komoří, od roku 1693 tajný rada, dvorský maršálek knížete biskupa salzburského, 1697 rytíř řádu Zlatého rouna, od roku 1701 komtur řádu sv. Ruperta. Statky: po otci dědil Děčín, založil majorát Děčín, po Michaelovi Oswaldovi dědil majorát Klášterec; Děčín po něm dědil Jan Arnošt, Klášterec dědil Jan František.

1. oo 1664 místo

MANŽELKA

Maria Franziska Emerentia hraběnka von Lodron 
*datum místo † 12.5.1679 místo

OTEC MANŽELKY
Christoph von Lodron
*5.7.1588 místo † 30.11.1660 Salzburg
MATKA MANŽELKY
Katharina zu Spaur-Flavon
*5.10.1603 Brixen † 1.1.1676 místo

POTOMCI

Anna Leopoldina hrabě Thun-Hohenstein (01)

 Teresie Ludmila hr. z Thun-Hohensteinu (02)

 Martéta Uršula hr. z Thun-Hohensteinu (03)

Jan František hrabě Thun-Hohenstein (04)

 Jan Václav hrabě Thun-Hohenstein (05)

 Jan Maximilian hrabě Thun-Hohenstein (06)

 Barbara Agnes hr. z Thun-Hohensteinu (07)

Františka Karolina hr. z Thun-Hohensteinu (08)

Elisabeth Ernestina hr. z Thun-Hohensteinu (09)

*29.12.1664  † 00.00.1730
*20.02.1666 † 02.08.1666
*21.10.1667  † 06.05.1668
*10.05.1670 † 18.04.1672
*10.01.1672  † 21.04.1672
*30.11.1673  † 25.03.1701
*29.08.1675 † 17.12.1675
*28.01.1677  † 15.04.1678

*05.07.1678 † 15.12.1699

2. oo 11.8.1680 Wilfersdorf

MANŽELKA

Maria Maximiliana princezna z Liechtensteina 
*14.8.1659 místo † 17.6.1687 místo

OTEC MANŽELKY
Hartmann III. princ Liechtenstein
*9.2.1613 Vídeň † 11.2.1686 zámek Wilfersdorf
MATKA MANŽELKY
Zdenka Alžběta hr. ze Salm-Reifferscheidtu
*6.9.1623 Köln † 23.9.1688 Vídeň

POTOMCI

M.Sidonie hr. z Thun-Hohensteinu(10)

Jan Zikmund hrabě Thun-Hohenstein (11)

M.Magdalena hr. z Thun-Hohensteinu (12)

Josef hrabě Thun-Hohenstein (13)

Jan František Josef hrabě Thun-Hohenstein (14)

M.Kateřina hr. z Thun-Hohensteinu (15)

*06.06.1681 † 02.11.1681
*14.04.1682 † 00.00.1683
*10.04.1684 † 00.00.1744
*04.03.1685 † v dětství
*16.06.1686 † 30.06.1720
*19.06.1687 † v dětství

3. oo 25.11.1684 místo

MANŽELKA

Maria Adelheid hraběnka von Preysing
*datum místo † datum místo

OTEC MANŽELKY
Johann Max hrabě Preysing
*datum místo † datum místo
MATKA MANŽELKY
jméno titul příjmení
*datum místo † datum místo

POTOMCI

Anna M. Antonie hr. z Thun-Hohensteinu (16)

 Jan Arnošt Josef hrabě Thun-Hohenstein (17)

*23.07.1690 † oo.oo.1692
*12.01.1694  † 21.03.1717

♣♣♣

WIKIPEDIA

Maxmilián hrabě z Thun-Hohensteinu (německy Maximilian Graf von Thun und Hohenstein; 19. srpen 1638 – 1701, Salcburk nebo Praha) byl císařský diplomat, vyslanec, komoří a tajný rada, dvorní maršálek v salcburského knížete-arcibiskupa a rytíř Řádu zlatého rouna (od roku 1697 – v seznamu držitelů řádu je uveden pod č. 595).

Život

Maxmilián Thun-Hohenstein byl synem zakladatele české linie rodu Jana Zikmunda z Thun-Hohensteinu (1594–1646), který byl císařským komořím, císařským radou a jedním z místodržících v Čechách. Narodil se v jeho třetím manželství – s Markétou Annou –, jako jejich desáté dítě, osm let před otcovou smrtí.

Maxmilián Thun-Hohenstein byl rovněž třikrát ženat, měl 13 dětí, některé však zemřely ještě v raném věku. První jeho manželkou byla Marie Františka Emerentiana, hraběnka Lodronová (zemřela 1679), druhou manželkou Marie Magdalena, kněžna z Lichtenštejna (1659–1687), jejíž portrét (originální olejomalba) se v roce 1943 nacházel v Jílovém u Děčína). Třetí manželka Marie Adelheide, hraběnka Preysingová (zemřela 1748), dala po Maxmiliánově smrti v letech 1702–1717 zvětšit a přestavět rodinný palác na Menším Městě pražském (původně Lesliovský palác, následně Thunovský, v němž dnes sídlí velvyslanectví Spojeného království), který připadl děčínským Thunům z majetku klášterecké větve.

Maxmilián Thun-Hohenstein držel v Čechách rozsáhlý pozemkový majetek (panství Děčín,
konstituované roku 1671 ve fideikomis, od roku 1694 též fideikomisní panství Klášterec), měl podíl na tyrolských statcích a mimořádné příjmy mu plynuly rovněž ze salcburských funkcí a beneficií, které s českými majetky spojil jeho bratr, salcburský arcibiskup Johann Ernst (Jan Arnošt, 1643–1709). Investoval je především do velkolepé stavební činnosti: zámek a podzámčí v Děčíně přestavěl a rozšířil na reprezentační areál, odpovídající vysokému společenskému postavení a významu rodu, na malostranských městištích, která koupila jeho matka, zahájil v roce 1695 výstavbu velkého paláce, hlavní rezidence rodu v Praze (dnešní Sněmovna PČR). Na děčínském panství došlo za jeho života k velkému hospodářskému a populačnímu rozvoji, vznikaly nové hospodářské objekty i nové vsi.

V Děčíně postavil nový špitál a spolu se svým bratrem Janem Arnoštem kostel Povýšení sv. Kříže (1691), s budovou zámku ho spojovala krytá chodba. Nechal postavit 10 metrů širokou a téměř 300 metrů dlouhou přístupovou cestu k zámku, tzv. Dlouhou jízdu. Při přeměně děčínského zámku na reprezentativní rodové sídlo nezapomněl na rozsáhlé přilehlé venkovní prostory, které proměnil v barokní zahradu s umělým vodopádem a pískovcovou kašnou. Na podnět jeho třetí manželky, Marie Adelheidy, zde vznikla Růžová zahrada s glorietem. Kromě toho založil na zámku sbírku obrazů a grafických děl. V letech 1668–1670 dal postavit na náměstí v Děčíně loretánskou kapli s rodovou hrobkou, kam byl později také pohřben. Kvůli postupující dopravě byla loreta v roce 1885 stržena a část ostatků přemístěna do zámeckého kostela sv. Kříže.

Dcera Marie Magdalena (1684 –1744) se stala řeholnicí v Nonnbergu u Salcburku, synové Jan Maxmilián (1673–1701) a nejmladší syn Jan Arnošt zemřeli v mladém věku. Pokračování rodu zajistil pouze syn Johann Franz (1686–1720), v jehož rukách se soustředil veškerý český majetek Thunů. Byl císařským komořím a místodržícím v Čechách. V roce 1708 se oženil s Marií Philippinou, hraběnkou Harrachovou (1693–1763). Její portrét (snad originální olejomalba) se v roce 1943 rovněž nacházel v Jílovém u Děčína.

Maxmiliánův vnuk Jan Josef František Antonín (1711–1788) zdědil všech dvanáct panství v Čechách a rovněž statky v Rakousku a Tyrolsku. V generaci jeho synů se rod rozdělil na čtyři větve: kláštereckou, děčínskou, choltickou a benáteckou. Koncem 19. století patřilo rodu v Čechách a na Moravě přes 40 000 hektarů půdy.

♣♣♣


Související klíčová slova




Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2024  |  O nás