Šlechtické citáty:
Vítej každý nový příchozí. I Ty.
„Druhou šlechtickou deklaraci si vynutila abdikace (5.10.1938) prezidenta Evarda Beneše, jeho odjezd (22.10.1938) do exilu a zvolení (30.11.1938) nového prezidenta Emila Háchy. Zástupci šlechty se s ním sešli při audienci 24. ledna 1939, aby mu potvrdili to, co již 17. září 1938 deklarovali E. Benešovi. Audience na Pražském hradě se zúčastnilo 12 signatářů z 10 rodů české zemské šlechty a projev opět přednesl František hrabě Kinský z Kostelce nad Orlicí. “ Zobrazit celý citát »Druhá šlechtická deklarace – 24.1.1939
Navigace:
Navigace webu publicistika:
Navigace webu dokumentace:
Vyhledávání:
Motto:
PROČ. JAK. KAM.
Aby bylo dobře a my
stáli pevně na nohou,
aby každý znal, co bude dál.
Staleté zkušenosti pomohou:
zemská šlechta a český král.
Sám nezmůže nikdo nic,
všichni musíme dát víc.
Přestat krást
a do kapsy si lhát,
vzájemně se hanět
a všemu jen lát.
Masaryka, Havla ctít, mít rád,
jen nechtějme dál se bát.
Vše dobré z doby odžité zas vzít,
směrem předvídatelným dál jít.
Na tisícletý příběh nově navázat,
cestou královsko-konstituční
dál se dát.
Suttnerová, Bertha, rozená Kinská *9.6.1843 † 21.6.1914
1. 5. 2018 | Janečková, Dana | Osobnosti
Česko-rakouská radikální pacifistka, publicistka a spisovatelka, označována za nejproslulejší ženu světa před první světovou válkou. Svou literární prací a činností pro zachování míru se řadí do čela obránců humanistických idejí v Evropě druhé poloviny devatenáctého století. V roce 1905 se stala první ženou, jíž byla udělena Nobelova cena za mír.
Berta, která se narodila v Praze a byla křtěná v chrámu Panny Marie Sněžné, byla dcerou Františka Josefa hraběte Kinského (*12.10.1768 † 4.1.1843) z chlumecké větve rodu a Sofie Vilemíny Körnerové (*11.1.1815 † 26.3.1884).
Otec zemřel před jejím narozením a zanechal rodinu – Bertha měla ještě staršího bratra Arthura Františka (*1837 † 1906) – v neutěšené finanční situaci. Matka s dcerou odešly do Brna, kde do roku 1856 žily u otcova přítele Ernsta Egona Fürstenberga a kde se Bertha věnovala studiu cizích jazyků a četbě, zpěvu, umění a humanitním vědám.
V roce 1856 se přestěhovaly do Vídně k tetě a v roce 1873 přijala místo guvernantky v rodině velkoprůmyslníka Karla von Suttnera. Sblížila se synem Suttnerů Arthurem. Se vznikajícím vztahem mezi Bertou a Arthurem nesouhlasila jeho rodina a proto bylo Bertě doporučeno změnit místo. Odešla pracovat jako tajemnice k Alfredu Nobelovi a během krátké doby vzniklo mezi nimi pevné přátelství. V roce 1876 se i přes nesouhlas rodiny za Arthura Gundaccara barona Suttnera provdala (12.6.1876 Gumpoldskirchen ve Vídni) a odcestovali do Gruzie. Zde pracovala jako učitelka, psala do novin ve Vídni a Berlíně a pomáhala společně s manželem ve vojenských lazaretech při rusko-turecké válce. V roce 1885 se vrátili do Vídně a došlo k usmíření s rodinou.
V roce 1889 vydala první román „Odzbrojte“, který vyvolal velký rozruch. Angažovala se v protiválečných aktivitách a brzy stála v čele mírových organizacích. Jezdila na první mezinárodní kongresy, propagovala založení mezinárodního smírčího soudu v Haagu a také dalších organizací obhajujících práva žen a národnostních menšin, vyjadřovala svůj odpor k antisemitismu. V roce 1892 až 1910 vydávala pacifistický časopis Odzbrojte. Po smrti manžela Arthura († 10.12.1902) věnovala své veškeré úsilí mírovým aktivitám.
Dne 10. prosince 1905 obdržela Berta von Suttner jako první žena na světě Nobelovu cenu za mír, kterou převzala 18. dubna 1906 v Kristianii (Oslo). Zde pronesla přednášku „Vývoj mírového hnutí“. Čestného ocenění se jí také dostalo (posmrtně) při proslovu Stefana Zweiga na Mezinárodním ženském kongresu k porozumění národů v Bernu (1917).
Zdroj: s použitím Wikipedie