Navigace webu publicistika:

Navigace webu dokumentace:

Vyhledávání:

Motto:

.
♣♣♣

WIKIPEDIE

Sophie Menter (29. července 1846 – 23. února 1918) byla německá klavíristka a skladatelka , která se stala oblíbenou studentkou Franze Liszta. V Paříži byla kvůli svému robustnímu a elektrizujícímu hereckému stylu nazývána l’incarnation de Liszt a byla považována za jednu z největších klavírních virtuózek své doby. Zemřela ve Stockdorfu nedaleko Mnichova.

Životopis

Sophie Menter se narodila v Mnichově jako dcera violoncellisty Josefa Mentera a zpěvačky Wilhelmine Menter (rozené Diepold). Studovala hru na klavír u Siegmunda Leberta a později u Friedricha Niesta. V 15 letech hrála pro klavír a orchestr Konzertstück od Carla Marii von Webera pod taktovkou Franze Lachnera.

Její první koncertní vystoupení ji zavedla do Stuttgartu, Frankfurtu a Švýcarska a v roce 1867 se stala uznávanou za svou interpretaci Lisztovy klavírní hudby v lipském Gewandhausu. V Berlíně se Menter seznámila se slavným klavíristou Carlem Tausigem; v roce 1869 se po studiích u Tausiga a Hanse von Bülowa stala Lisztovou žákyní.

Během studií v Berlíně v roce 1870 byla americká klavíristka Amy Fay ohromena Menterem, kterého popsala jako „stávajícího se velmi oslavovaného a hrajícího skvěle“. „Strašně jsem jí záviděla,“ píše Fay v knize Music Study in Germany. „Hraje všechno zpaměti a má krásnou koncepci. Svůj koncert měla úplně sama, až na to, že někdo zazpíval pár písní, a na konci s ní [Karl] Tausig zahrál duet pro dva klavíry, ve kterém si vzal druhý klavír.“

Mezi lety 1872 a 1886 byla vdaná za violoncellistu Davida Poppera, se kterým měla dceru Celeste. V roce 1881 poprvé vystoupila v Anglii a o dva roky později se jí stalo čestným členstvím v Královské filharmonické společnosti. V roce 1883 se stala profesorkou klavíru na konzervatoři v Petrohradu, ale v roce 1886 ji opustila, aby se mohla věnovat koncertní činnosti.

Díky své popularitě Menter uspěla s hudbou, které se žádná jiná klavíristka nedotkla. Patřil k ní Lisztův První klavírní koncert, který zahrála ve Vídni v roce 1869, 12 let po jeho katastrofální premiéře. Jednou z jejích recitálových specialit byla skladba s názvem Rapsodie. Byla složeninou tří Lisztových Uherských rapsodií – č. 2, 6 a 12 – spolu s fragmenty z několika dalších. Složila také různé klavírní skladby, převážně v brilantním stylu, přesto svůj vlastní skladatelský talent označovala za „ubohý“.

Popis

Liszt popsal Menter jako „mou jedinou klavírní dceru“; prohlásil, že „se jí žádná žena nemůže dotknout“ a obzvláště obdivoval její „zpívající ruku“. Kritik Walter Nieman popsal její styl jako „směs virtuozity a elegance; skvělý, kulatý a plný lisztovský druh tónu; ohnivý temperament; mužnou váhu na klávesách; plasticitu; skrz naskrz vynikající řemeslo tvaru a formy; v němž se duše, duch a technika prolínají v harmonii a jednotě.“

George Bernard Shaw, který Menter slyšel v roce 1890, napsal, že „vytváří velkolepý efekt, který nechává Paderewského daleko za sebou… Zdá se, že paní Menter hraje s úžasnou rychlostí, přesto nikdy nehraje rychleji, než dokáže ucho zachytit, jak to mnoho hráčů dokáže a dělá; a právě zřetelnost útoku a záměr kladený každé notě činí její provedení tak neodolatelně impulzivním.“

Petr Iljič Čajkovskij se s Menterovou také dobře znal a věnoval jí celou partituru své Koncertní fantazie (ačkoli dřívější klavírní úprava je věnována Anně Jesipovové ). Během jejího pobytu v Rakousku v září 1892 nahrál její Ungarische Zigeunerweisen (Koncert v maďarském slohu) pro klavír a orchestr; dílo také dirigoval při jeho premiéře v Oděse o čtyři měsíce později.

Drocár Jan, 4. 1. 2026

e-mail: sefredaktor@historickaslechta.cz

Všechny články autora