Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„"Teď jste se stali svobodnými občany a já vám přeji k tomu mnoho štěstí. Ale svoboda může být taky nebezpečná. My se už známe z generace na generaci, ale teď budou přicházet lidé, kteří vás chtějí podvádět. Tak dejte pozor. Dnes existuje nové slovo komunismus. Ale to jenom je jiné slovo pro krádež. Já vím, že budu prvním, kterého chytí, ale po sto letech jste vy na řadě". “ Zobrazit celý citát »

Komunismus je jenom jiné slovo pro krádež



Lucemburský, Jan Jindřich *1922 † 1375

8. 9. 2023 | Jan Drocár | Osobnosti

 

OTEC
český král Jan Lucemburský
*10.8.1296 Lucemburk † 26.8.1346 Kresčak
MATKA
česká princezna Eliška Přemyslovna
*20.1. 1292 Praha †28.9. 1330 Praha
tyrolský hrabě, moravský markrabě

 Jan Jindřich Lucemburský

*12.2.1322, Mělník † 12.11.1375 Brno

Jan Jindřich Lucemburský byl moravský kralevic, mladší bratr Karla IV., vévoda korutanský a tyrolský (1335-1341), markrabě moravský (1349-1375). Pobýval v Korutanech a v Praze, v lednu 1350 přesídlil se svou druhou manželkou Markétou Opavskou do Brna, které si zvolil za své sídelní město. Poté pobýval také na hradech Špilberk a Veveří. Místem jeho úmrtí bylo Brno a pohřben v kostele sv. Tomáše. Míisto hrobu ale nebylo dosud nalezeno

1. oo 16.9.1330 místo

MANŽELKA

Markéta Pyskatá Trolská
*1318 místo † 3.10.1369 Vídeň

OTEC MANŽELKY
český král Jindřich Korutanský
*1265 místo  † 2.4.1335 hrad Tirol
MATKA MANŽELKY
Adléta Brunšvická
*před 1300 † 18.8.1320

POTOMCI

bez potomků

bez potomků

2. oo 1349/1350 místo

MANŽELKA

Markéta Opavská
*1325/133 místo † 1363 místo

OTEC MANŽELKY
Mikuláš II. Opavský
*1288 místo † 8.12.1365 místo
MATKA MANŽELKY
Anna Ratibořská
*c. 1292/1298 místo † c. 1340 místo

POTOMCI

Jošt Lucemburský

Kateřina Lucemburská

Jan Soběslav Lucemburský

Prokop Lucemburský

Alžběta Moravská

Anna Moravská

*1351 místo † 18.1.1411 místo
*1353 místo † 1378 místo*1355/1357 místo † 30.10.1380 místo

*1358 místo † 24.9.1405 místo

*datum místo † 20.11.1400 místo

*datum místo † před 1405 místo

3. oo únor 1364 místo

MANŽELKA

Markéta Habsburská
*1343 místo † 14.11.1366 místo ‡ Brno kostel sv. Tomáše

OTEC MANŽELKY
Albrecht II. Habsburský Moudrý
*1298 hrad Habsburg † 20.7.1358 Vídeň
MATKA MANŽELKY
Jana z Pfirtu
*1300 Basilej † 15.11.1351 Vídeň

POTOMCI

bez potomků

bez potomků

4. oo 1367 místo

MANŽELKA

Alžběta Oettingenská
*datum místo † 3.5.1409 Vídeň

 Alžběta Oettingenská 13.8.1375 založila s manželem Janem Jindřichem a jeho syny kartuziánský klášter v Králově Poli

OTEC MANŽELKY
jméno titul příjmení
*datum místo † datum místo
MATKA MANŽELKY
jméno titul příjmení
*datum místo † datum místo

POTOMCI

jméno titul příjmení

jméno titul příjmení

*datum místo † datum místo
*datum místo † datum místo

♣♣♣

WIKIPEDIE:

Jan Jindřich Lucemburský (12. února 1322, Mělník – 12. listopadu 1375, Brno) byl moravský
kralevic, moravský markrabě v letech 1349–1375 a vévoda tyrolský v letech 1335–1341. Byl to druhorozený syn Jana Lucemburského z prvního manželství s Eliškou Přemyslovnou a mladší bratr Karla IV.

Korutanské dědictví
Roku 1327 byl mladší syn krále Jana, pojmenovaný po otci a dědovi, poslán do Tyrolska jako budoucí manžel (16. září 1330) Markéty, dcery Jindřicha Korutanského z rodu Menhardovců a jeho dědičky.

Po smrti Jindřicha Korutanského (1335) vznikl spor ohledně nástupnictví v jeho državách. Tehdy rod Habsburků uzavřel smlouvu s císařem Ludvíkem Bavorským, která zbavovala Jana Jindřicha a jeho manželku Markétu dědičného práva. Tuto smlouvu Jan Lucemburský roku 1339 potvrdil. Proti tomuto ujednání se postavil jak Jan Jindřich, jeho bratr Karel IV., tak i české stavy.

Markéta se s Janem Jindřichem rozvedla kvůli jeho údajné impotenci. Vzápětí se provdala za braniborského markraběte Ludvíka, syna císaře Ludvíka Bavora.

O navrácení Tyrolska usiloval pro svého bratra Karel IV. v roce 1347, avšak neuspěl. Nakonec Janu Jindřichovi udělil jako léno Moravské markrabství 26. prosince 1349 s tím, že se potomci jeho bratra nebudou domáhat českého trůnu, pokud budou živi potomci Karla IV. Bylo ostatně přáním Jana Lucemburského, aby se jeho mladší syn stal moravským markrabětem.

Moravský markrabě
Jan Jindřich se po rozluce s Markétou Pyskatou (1349) oženil s Markétou Opavskou (1349/50), dcerou vévody Mikuláše II. Opavského, s níž pak měl šest dětí. Po její smrti v roce 1363 se oženil ještě dvakrát, 6. nebo 26. února 1364 s Markétou Habsburskou (1346–1366), dcerou rakouského vévody Albrechta II. a trochu paradoxně vdovou po Menhardu Bavorském, synovi první manželky Jana Jindřicha Markéty Korutanské (Pyskaté). Počtvrté se Jan Jindřich oženil zřejmě v roce 1366 s Alžbětou Oettingenskou.

Všichni jeho legitimní potomci pocházejí z druhého manželství, kromě toho se stal otcem  nemanželského syna Jana, pozdějšího litomyšlského biskupa a aquilejského patriarchy.

Po dobu asi jednoho roku udržoval Jan Jindřich skandální vztah s kněžnou Alžbětou Těšínskou, bývalou jeptiškou, která kolem roku 1363 opustila cisterciácký klášter ve slezské Trzebnici. Na základě dopisu papeže Urbana V. z 20. února 1364 měl vratislavský biskup Přeclav z Pohořelé přesvědčit Alžbětu k návratu do kláštera. Nemanželské soužití Jana Jindřicha a Alžběty Těšínské bylo definitivně ukončeno sňatkem Jana Jindřicha s Markétou Habsburskou.

Jan Jindřich působil jako oddaný diplomat ve službách svého bratra. V Praze na Starém Městě vlastnil palác čp. 158/I v dnešní Husově třídě, který byl v době barokní zastavěn do Clam-Gallasova paláce). Za své sídelní město si však vybral Brno, kde oživil, rozvinul a dobudoval moravský lucemburský dvůr a nechal pěstovat vinnou révu pod hradem, což přispělo k rozvoji moravského vinařství. Zde také založil
augustiniánský klášter, který se měl stát místem posledního odpočinku všech příslušníků moravské rodové větve, nakonec je zde ale pohřben jen jeho nejstarší syn Jošt. Karel IV. mu také daroval byzantsko-italský obraz Madony Svatotomské, který je dodnes umístěn na hlavním oltáři baziliky Nanebevzetí Panny Marie. Na druhou stranu ovšem Brno značně zadlužil (často ve prospěch staršího bratra) a město se dlouho z dluhů vzpamatovávalo. 13. srpna 1375 založil Jan Jindřich s Alžbětou Oettingenskou a svými syny kartuziánský klášter v Králově Poli.

Dědicem Jan Jindřich ustanovil svého nejstaršího syna Jošta, majetek ovšem rozdělil i mezi další dva syny, Prokopa a Jana Soběslava. Jeho synové brzy rozpoutali vleklé spory o dědictví.

Jan Jindřich v literatuře
Německý spisovatel Lion Feuchtwanger napsal v roce 1923 historický román o Janově manželce Markétě Pyskaté, který nazval Ošklivá vévodkyně (Die häßliche Herzogin). Vystupuje zde i Jan Jindřich, v autorových představách jako slabá figura.

Potomci

Všichni legitimní potomci Jana Jindřicha pocházeli z manželství s Markétou Opavskou:

Jošt Moravský (1351 – 18. ledna 1411), moravský markrabě, lucemburský vévoda, braniborský kurfiřt a zvolený římský král,⚭ 1372 Alžběta Opolská (1360–1374)
⚭ 1374 Anežka Opolská (po 1348–1409 nebo 1413)

Kateřina Lucemburská (1353–1378), ⚭ 1372 Jindřich Nemodlinský

Jan Soběslav Lucemburský (1355/57 – 30. října 1380), markrabě moravský, svobodný a bezdětný

Prokop Lucemburský (prosinec 1358 – 24. 9. 1405), titulární markrabě moravský a zemský hejtman, zůstal svobodný, ale měl nemanželského syna

Alžběta Moravská (1353/56 – 20. listopadu 1400), ⚭ 1366 Vilém I. Míšeňský (19. prosince 1343 – 9. února 1407), markrabě míšeňský

Anna Moravská († před 1405), ⚭ Petr ze Šternberka († 1397)

Nelegitimní potomci:

Jan z Moravy (kolem 1345 – 13. října 1394), biskup litomyšlský, olomoucký a patriarcha aquilejský

♣♣♣

 

INTERNETOVÁ ENCYKLOPEDIE DĚJIN BRNA

Jan Jindřich byl ve svých pěti letech dán na výchovu ke dvoru korutanského vévody Jindřicha, otce své budoucí manželky Markéty zv. Maultasch. Pozdější manželství nebylo šťastné – Markéta veřejně označila Jana Jindřicha za impotentního a z Korutan ho záhy vypudila. Krátce nato se znovu provdala, a to za syna německého císaře Ludvíka Bavora, Ludvíka Braniborského.
Teprve po legalizaci rozluky jejich manželství papežem Klementem VI. se znovu oženil i Jan Jindřich, a to s Markétou, dcerou opavského vévody Mikuláše II. (spolu pak zplodili šest dětí). Už před tímto sňatkem byl však Janu Jindřichovi připisován nemanželský syn Jan, pozdější vyšehradský probošt. Dne 26. prosince 1349 udělil Karel IV. svému mladšímu bratrovi lénem Moravu, jak si přál ve svém testamentu jejich otec.
Jan Jindřich se podílel na diplomatických i státnických aktivitách svého bratra, kterého vždy bezvýhradně podporoval. Za své sídlo si zvolil Brno, které pak dalších šedesát let z tohoto postavení těžilo, ale také na ně doplácelo.
Ve svém testamentu rozdělil Jan Jindřich markraběcí majetek mezi své tři syny a nejstaršího Jošta ustanovil svým nástupcem.
Brzy po příchodu do Brna založil Jan Jindřich augustiniánský klášter, který se měl stát místem posledního odpočinku všech příslušníků moravské rodové větve. Podle písemných pramenů byl v kostele sv. Tomáše skutečně pohřben i se svými manželkami Markétou Opavskou a Markétou Rakouskou. Archeologický výzkum v presbytáři kostela však z markraběcích pohřbů odkryl pouze hrobku Joštovu, jeho mladší bratři Jan Soběslav a Prokop odpočívají v místech svého skonu, v italském Udine a v brněnském kartuziánském klášteře.
Nedlouho před svou smrtí, 13. srpna 1375, založil Jan Jindřich se svou manželkou Alžbětou Oettingenskou a svými syny kartuziánský klášter v Králově Poli.


Související klíčová slova




Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2024  |  O nás