Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„Stačí nám, aby se svoboda projevu ustálila natolik, aby každý mohl nazvat zajíce zajícem, hraběte hrabětem či kejklíře kejklířem, aniž by k tomu potřeboval administrativní povolovací dekret...“ Zobrazit celý citát »

Kinský Radslav (*1928 † 2008)

PROČ. JAK. KAM.
Aby bylo dobře a my
stáli pevně na nohou,
aby každý znal, co bude dál.
Staleté zkušenosti pomohou:
zemská šlechta a český král.
Sám nezmůže nikdo nic,
všichni musíme dát víc.
Přestat krást
a do kapsy si lhát,
vzájemně se hanět
a všemu jen lát.
Masaryka, Havla ctít, mít rád,
jen nechtějme dál se bát.
Vše dobré z doby odžité zas vzít,
směrem předvídatelným dál jít.
Na tisícletý příběh nově navázat,
cestou královsko-konstituční
dál se dát.

Orlík, sídlo Schwarzenbergů

Hrad Krakovec je znám pobytem Jana Husa před odjezdem do Kostnice

Zámek Loučeň spjatý s českou větví rodu Thurn-Taxisů

Lobkowicz, Mikuláš *1931 † 2019

18. 9. 2023 | Drocár Jan | Osobnosti

OTEC Jan 9. mělnický kníže Lobkowicz *6.11.1885 Praha † 11.1.1952 Wolfegg	MATKA Marie Anna hraběnka Czerninová *2.12.1899 Paříž † 28.8.1965 Bad Aussee
Prof. Dr. Mikuláš princ Lobkowicz *9.7.1931 Praha † 19.9.2019 Starnberg (88)
Mikuláš princ Lobkowicz pocházel z mělnické sekundogeniturní knížecí větve rodu Lobkowicz. Dr. phil., prezident univerzity v Mnichově a Eichstättu, 1978 Řád Zlatého rouna, 1998 nositel řádu českého Tomáš Garrigue Masaryka (TGM) II. třídy.
1. oo 11.07.1953 Reichenhofen (občanský) 28.08.1953 zámek Zeil (církevní)
MANŽELKA Josefina hraběnka Waldburg zu Zeil und Trauchburg *13.12.1929 Mnichov † 12.3.1999 Mnichov
OTEC MANŽELKY Erich August 6. kníže Waldburg zu Zeil und Trauchburg *21.8.1899 Stuttgart † 24.5.1953 Leutkirch	MATKA MANŽELKY Monika princezna Löwenstein-Wertheim-Rosenberg *25.2.1905 Kleinheubach † 28.12.1992 Neutrauchburg
POTOMCI
Johannes princ Lobkowicz (1.) Erich Jiří princ Lobkowicz (2.) Franz princ Lobkowicz (3.) Monika princezna z Lobkowicz (4.) Alois Josef princ Lobkowicz (5.) Marie (Miriam) princezna z Lobkowicz (6.)	22.8.1954 Mnichov 31.10.1955 Mnichov 25.03.1957 Mnichov 11.08.1958 Mnichov 12.09.1959 Mnichov † 2.8.1975 Brixham 02.01.1961 South Bend (Indiana, USA)
2. oo 27.09.1999 Mörnsheim (občanský) 14./15.10.1999 Řím (církevní)
MANŽELKA Alexandra Nawojka Cieslinska *23.3.1953 Gdaňsk Nawojka Cieślińska-Lobkowicz (nar. 1953 v Gdaňsku ) – polská historička umění , kurátorka výstav, autorka asi stovky publikací o uměleckých dílech a dalších kulturních statcích uloupených během 2. světové války z veřejných a soukromých sbírek polských a židovských vlastníků, zabývá se také otázkami souvisejícími s jejich poválečnými restitucemi. Pracovala v polských diplomatických službách, zabývala se muzejnictvím, editorstvím a publicistikou.
OTEC MANŽELKY Zbiegniew Cieslinsky *c. 1905 místo † 29.1.datum místo	MATKA MANŽELKY Helena Finkelstein *datum místo † datum místo
POTOMCI
–	–

♣♣♣

WIKIPEDIE:

Mikuláš Lobkowicz (9. července 1931, Praha – 19. září 2019 Starnberg) byl český katolický filosof a politolog, který působil v exilu v USA a v Německu. Byl rektorem univerzit v Mnichově a v Eichstättu a v roce 2002 administrátorem Katolické teologické fakulty UK. Pocházel z mělnicko-hořínské větve šlechtického rodu Lobkoviců.

Rodina

Mikuláš Lobkowicz se poprvé oženil v roce 1953 a se svými dvěma manželkami měl 5 dětí. Jedním ze synů je Johannes Lobkowicz (*1954), který po roce 1992 získal zpět zámek v Drahenicích a další majetky v okolí. Další syn Erich Lobkowicz (*1955) žije v Německu.

Život

V mládí prošel skautskou výchovou a roku 1948 odešel do exilu nejprve do USA a pak do Švýcarska, kde roku 1950 maturoval. Studoval filosofii na univerzitách v Erlangenu a ve Freiburgu, kde roku 1958 promoval a pak působil na Institutu pro Východní Evropu. V letech 1960–1967 byl profesorem filosofie na University of Notre Dame (Indiana, USA), kde se blíže seznámil s analytickou filosofií. V letech 1967–1983 byl profesorem politické teorie a filosofie na Mnichovské univerzitě, v letech 1971–1976 jejím rektorem a v letech 1977–1983 presidentem. Od roku 1984 do roku 1996 byl presidentem univerzity v Eichstättu, kde do roku 2011 působil jako ředitel Institutu pro středoevropská a východoevropská studia. V roce 2002 za krize na Katolické teologické fakultě UK působil jako její administrátor.

V roce 1978 získal řád Zlatého rouna. V letech 1982–1993 byl členem Papežské rady pro kulturu v Římě a v letech 1990–2011 zakládajícím členem Evropské akademie věd a umění v Salcburku. Je členem vědecké rady institutu Maecenata pro filantropii a občanskou společnost při Humboldtově univerzitě v Berlíně.

Myšlení a působení

Vyšel ze scholastické filosofie, za svého působení v USA byl ovlivněn analytickou filosofií. Studoval také marxismus-leninismus, po celý život pozorně sledoval dění ve Východní Evropě a úzce spolupracoval s dalšími odborníky, zejména s profesorem a rektorem Freiburské univerzity Josefem Bochenskim. Jako děkan a rektor v Mnichově musel čelit bouřlivým studentským nepokojům, které nakonec vyřešila až policie. Jako svobodomyslný člověk toho později litoval a vehementně hájil univerzitní svobodu a autonomii. V Eichstättu hostil řadu mladých českých filosofů a v roce 2002 na pozvání rektora UK pomohl překonat krizi ve vedení KTF UK.

♣♣♣