Navigace webu publicistika:

Navigace webu dokumentace:

Vyhledávání:

***

Na fotografii se sourozenci a rodiči sedí Max vlevo na křesle.		Na této fotografii jsou děti již starší a Max stojí zcela vpravo.

Maximilian (česky Maxmilián) byl starší syn ze tří dětí rakouského následníka trůnu Františka Ferdinanda (*1863 † 1914) a jeho manželky Žofie Chotkové (*1868 † 1914). Z důvodu nerovnorodého manželství jeho rodičů byl on i jeho sourozenci vyloučeni z následnictví rakousko-uherského trůnu. Po atentátu na rodiče v roce 1914 v Sarajevu se všechny děti dostaly do opatrovnictví své tety z matčiny strany, Jindřišky (Henrietty) hraběnky Chotkové. Jednou děti přijal i císař František Josef I. S platností od 1917 byl Maxmiliánovi udělen titul vévoda.

V roce 1921 byl v nově vzniklém Československu schválen zvláštní zákon o převzetí statků a majetku, připadlých podle mírových smluv československému státu, v jehož rámci došlo i ke znárodnění veškerého majetku rodu.

Ve Vídni navštěvoval Maximilian Hohenberg Skotské gymnázium. Následně vystudoval právní vědy. Roku 1926 promoval ve Štýrském Hradci na doktora práv. ve stejném roce se oženil s Alžbětou Bonou, hraběnkou Waldburskou na Wolfeggu a Waldsee. Povoláním byl činný jako právník a spravoval majetek rodu. Stejně jako jeho bratr Arnošt (Ernst) vystupoval jako monarchistický mluvčí a byl v těsném kontaktu s následníkem trůnu Ottou Habsburským.
Maximilian i jeho mladší bratr Ernst (*1904 † 1954), se vyslovili pro osvobození a samostatnost Rakouska a rovněž vystupovali proti anšlusu, potažmo nacistickému Německu. Z toho důvodu byli oba v roce 1938 deportováni do koncentračního tábora Dachau. Oba bratři byli nasazeni speciálně na čištění latrín. Pozdější rakouský kancléř Leopold Figl referoval, že oba bratři snášeli ponížení s veselou a důstojnou myslí a ke svým spoluvězňům se vždy chovali velmi kamarádsky. Maximilian Hohenberg byl propuštěn v roce 1940, zatímco Ernst byl přeložen do koncentračního tábora Buchenwald a domů se mohl vrátit až v roce 1943. Po propuštění z koncentračního tábora byl Maxmilián převezen na zámek Artstetten, kde byl nacisty držen v domácím vězení. Zároveň však bylo sídlo vyvlastněno a znárodněno.

Max Hohenberg (*1902 † 1962), Otto Habsburg (*1912 † 2011) a Maxův bratr Ernst (*1904 † 1954) v roce 1923.		Maximilian vévoda Hohenbergu, Otto arcivévoda Habsburg a jeho choť  Regina princezna Sasko-Meiningenská v roce 1955.

Po osvobození Rakouska byl Maximilian místním obyvatelstvem a se souhlasem sovětských okupačních úřadů zvolen za starostu Artstettenu. Tento úřad zastával dvakrát po pět let. Kromě toho byl po mnoho let zplnomocněncem Oty Habsbursko-Lotrinského pro majetková jednání mezi habsbursko-lotrinskou rodinou a rakouskou spolkovou vládou. Tyto rozhovory prohlásil Hohenberg v roce 1958 za neúspěšné, neboť rakouská vláda nebyla ochotna ke kompromisům. Otto von Habsburg poté Hohenberga pověřil, aby vedl jednání s vládou o možnosti návratu rodiny habsbursko-lotrinské do vlasti. Jelikož rakouská ústava toto přímo zapovídá, složil Hohenberg
i tento svůj mandát.

Maximilian Hohenberg zemřel 8. ledna 1962 ve Vídni na následky z doby nešetrného zacházení v koncentračním táboře. Byl pochován v hrobce v kostele zámku Artstetten v Dolních Rakousích po boku svých rodičů.

(Wikipedie s úpravou redakce Historické šlechty)

Jan Drocár, 26. 7. 2019

e-mail: sefredaktor@historickaslechta.cz

Všechny články autora