Navigace webu publicistika:

Navigace webu dokumentace:

Vyhledávání:

♣♣♣

WIKIPEDIE

Životopis

Šebastián Hněvkovský se narodil v početné rodině chudého řezníka, koželuha, rolníka i havíře Pavla Hněvkovského (byl sečtělý a národně uvědomělý) a Rosalie, rozené Kraytnerové, v domě čp. 105 v Žebráku. Rodiče měli sňatek 27.5.1754. Rod Hněvkovských prý pocházel z Polska. Šebastián studoval na piaristickém gymnáziu v Berouně a na novoměstském gymnáziu v Praze. Již tehdy psal básně. Na Karlo-Ferdinandově univerzitě se při přípravném studiu filozofie stal obdivovatelem profesorů Stanislava Vydry a Ignáce Cornovy. Přátelil se se svými středoškolskými spolužáky Antonínem Jaroslavem Puchmajerem a Vojtěchem Nejedlým. Vystudoval práva a získal doktorát.

Od roku 1795 do roku 1804 působil jako radní v Plánici u Klatov – v té době vznikla většina jeho děl. V letech 1805 až 1826 pracoval ve stejné funkci v rodném Žebráku a v letech 1826 až 1836 jako purkmistr v Poličce. Posledních jedenáct let života strávil se svou manželkou Annou (*1784) v Praze. Měli dceru Annu (*1811), která se provdala za velkostatkáře a politika Josefa Šebestiána Daubka a tři syny: Vojtěcha, lékaře Jana (*1812) a chemika Prokopa (*1814). Jako penzista bydlel v domě čp.183/II v Křemencově ulici 9 na Novém Městě pražském. Jeho vnukem byl podnikatel Josef Šebestián rytíř Daubek.

Velmi romanticky a „strašidelně“ vzpomínal Hněvkovský později v předmluvě k svému „Faustovi“ na svůj nástup do Prahy: že na Uhelném trhu byla laboratoř doktora Fausta, že se po Praze projížděl bezhlavý jezdec a že se na místo, kde se propadl povoz kněžny Drahomíry na Loretánském náměstí na Hradčanech, konaly poutě.

Literární význam

Společně s Antonínem Jaroslavem Puchmajerem byl iniciátorem a významnou osobností první novočeské básnické školy. Na rozdíl od svých druhů, kteří většinu námětů čerpali z cizích literatur nebo i překládali cizojazyčná literární díla, snažil se Hněvkovský o původnost a také se více obracel k lidovým vrstvám (proto psal výrazně jednodušším stylem). Jeho obdivovatelem byl Josef Kajetán Tyl. Alois Jirásek Hněvkovského úlohu v národně obrozeneckém hnutí a divadelní společnosti připomněl v románu F. L. Věk.

Dílo

Epos Děvín (Děwjn: báseň romantickohrdinská w osmnácti zpěwjch) – jeho nejúspěšnější dílo, knižně vydáno 1805; námět vychází z příběhu o dívčí válce (po smrti kněžny Libuše se některé ženy odmítly podřídit vládě Přemysla a opevnily se pod vedením Vlasty na hradě na vrchu Děvíně)
Vnislav a Běla – sentimentální balada
Básně drobné Ssebestyána Hněwkowského, v Praze 1820 (jeho básně vycházely předtím i jako součást Puchmajerových almanachů)
„Der böhmische Mägdekrieg“ (Česká dívčí válka), komický epos ve dvanácti zpěvech (1805, jako první epos přepracován r. 1829)
Básně drobné’ (1820)
Zlomky o českém básnictví, zvláště pak o prozodii (1820)
„Jaromír“, Smutnohra v pateru jednání (1835), historická hra o tragickém osudu přemyslovského knížete Jaromíra
Námluvy v Koloději, Komedie (1839)
„Nové básně drobné“ (1841)
„Doktor Faust“, báseň (1844)
„Przemysl Ottokar II.“, posmrtně zveřejněná tragédie

Pozůstalost

Literární pozůstalost se dochovala neúplná, je uložena v Památníku národního písemnictví v Praze.[3]

Památky

Portrét, olejomalba Antonín Machek
Portrét, perokresba Jindřich Scheiwl
Portrét, litografie František Šír
Pamětní deska na rodném domě v Žebráku
Ulice Hněvkovského: na Chodově v městské části Praha 11 a v Brně

Zajímavost

V seriálu F. L. Věk ztvárnil Šebestiána Hněvkovského herec Jan Tříska (režie: František Filip, literární předloha: Alois Jirásek, scénář: Otto Zelenka, rok premiéry: 1970).

Jan Drocár, 25. 2. 2023

e-mail: sefredaktor@historickaslechta.cz

Všechny články autora