Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„"Teď jste se stali svobodnými občany a já vám přeji k tomu mnoho štěstí. Ale svoboda může být taky nebezpečná. My se už známe z generace na generaci, ale teď budou přicházet lidé, kteří vás chtějí podvádět. Tak dejte pozor. Dnes existuje nové slovo komunismus. Ale to jenom je jiné slovo pro krádež. Já vím, že budu prvním, kterého chytí, ale po sto letech jste vy na řadě". “ Zobrazit celý citát »

Komunismus je jenom jiné slovo pro krádež



Hněvkovský, Šebastián Josef *1770 † 1847

25. 2. 2023 | Jan Drocár | Osobnosti

 

OTEC
Pavel Hněvkovský
*1711 Polsko? † 11.5.1787 místo
MATKA
Rozálie Roreitnerová
*1733 místo † datum místo

Šebastián Josef  Hněvkovský

*19.3.1770 Žebrák č.p. 105 † 7.6.1847 Praha

Šebastian Josef Karel Hněvkovský byl český právník, národní buditel a básník spjatý s prvopočátky novočeského básnictví za národního obrození. Přispíval do Puchmajerových almanachů, do časopisu Česká včela, Květy, Věnec aj. Psal epigramy, milostnou, satirickou a didaktickou lyriku a sentimentální balady (Vnislav a Běla).

oo datum Plánice

podle něktarých podkladů měl Šebastián

MANŽELKA

Anna Křivanová
*19.8.1784 Hostomice 95 † datum místo

OTEC MANŽELKY
Josef Skřivan / Křivan
*datum místo † datum místo
MATKA MANŽELKY
Alžběta příjmení
*datum místo † datum místo

POTOMCI

Anna Hněvkovská

Václav František Šebastián Hněvkovský

Vojtěch František Hněvkovský

Anna Marie Hněvkovská

Jan Nepomuk Hněvkovský

Ludmila Marie Hněvkovský

Prokop František Hněvkovský

Marie Hněvkovský
Ivan Hněvkovský

*21.05.1806 † 15.07.1806 jako kojenec
*13.09.1807 † datum
*16.10.1808 † 13.05.1890 – kněz, básník
*11.01.1810 † 1870
*03.05.1812 † datum
*27.06.1814 † 09.02.1815 v dětství
*04.07.1815 † datum
*02.12.1816 † datum
*21.01.1819 † 12.02.1819 jako kojenec

♣♣♣

WIKIPEDIE

Životopis

Šebastián Hněvkovský se narodil v početné rodině chudého řezníka, koželuha, rolníka i havíře Pavla Hněvkovského (byl sečtělý a národně uvědomělý) a Rosalie, rozené Kraytnerové, v domě čp. 105 v Žebráku. Rodiče měli sňatek 27.5.1754. Rod Hněvkovských prý pocházel z Polska. Šebastián studoval na piaristickém gymnáziu v Berouně a na novoměstském gymnáziu v Praze. Již tehdy psal básně. Na Karlo-Ferdinandově univerzitě se při přípravném studiu filozofie stal obdivovatelem profesorů Stanislava Vydry a Ignáce Cornovy. Přátelil se se svými středoškolskými spolužáky Antonínem Jaroslavem Puchmajerem a Vojtěchem Nejedlým. Vystudoval práva a získal doktorát.

Od roku 1795 do roku 1804 působil jako radní v Plánici u Klatov – v té době vznikla většina jeho děl. V letech 1805 až 1826 pracoval ve stejné funkci v rodném Žebráku a v letech 1826 až 1836 jako purkmistr v Poličce. Posledních jedenáct let života strávil se svou manželkou Annou (*1784) v Praze. Měli dceru Annu (*1811), která se provdala za velkostatkáře a politika Josefa Šebestiána Daubka a tři syny: Vojtěcha, lékaře Jana (*1812) a chemika Prokopa (*1814). Jako penzista bydlel v domě čp.183/II v Křemencově ulici 9 na Novém Městě pražském. Jeho vnukem byl podnikatel Josef Šebestián rytíř Daubek.

Velmi romanticky a „strašidelně“ vzpomínal Hněvkovský později v předmluvě k svému „Faustovi“ na svůj nástup do Prahy: že na Uhelném trhu byla laboratoř doktora Fausta, že se po Praze projížděl bezhlavý jezdec a že se na místo, kde se propadl povoz kněžny Drahomíry na Loretánském náměstí na Hradčanech, konaly poutě.

Literární význam

Společně s Antonínem Jaroslavem Puchmajerem byl iniciátorem a významnou osobností první novočeské básnické školy. Na rozdíl od svých druhů, kteří většinu námětů čerpali z cizích literatur nebo i překládali cizojazyčná literární díla, snažil se Hněvkovský o původnost a také se více obracel k lidovým vrstvám (proto psal výrazně jednodušším stylem). Jeho obdivovatelem byl Josef Kajetán Tyl. Alois Jirásek Hněvkovského úlohu v národně obrozeneckém hnutí a divadelní společnosti připomněl v románu F. L. Věk.

Dílo

Epos Děvín (Děwjn: báseň romantickohrdinská w osmnácti zpěwjch) – jeho nejúspěšnější dílo, knižně vydáno 1805; námět vychází z příběhu o dívčí válce (po smrti kněžny Libuše se některé ženy odmítly podřídit vládě Přemysla a opevnily se pod vedením Vlasty na hradě na vrchu Děvíně)
Vnislav a Běla – sentimentální balada
Básně drobné Ssebestyána Hněwkowského, v Praze 1820 (jeho básně vycházely předtím i jako součást Puchmajerových almanachů)
„Der böhmische Mägdekrieg“ (Česká dívčí válka), komický epos ve dvanácti zpěvech (1805, jako první epos přepracován r. 1829)
Básně drobné’ (1820)
Zlomky o českém básnictví, zvláště pak o prozodii (1820)
„Jaromír“, Smutnohra v pateru jednání (1835), historická hra o tragickém osudu přemyslovského knížete Jaromíra
Námluvy v Koloději, Komedie (1839)
„Nové básně drobné“ (1841)
„Doktor Faust“, báseň (1844)
„Przemysl Ottokar II.“, posmrtně zveřejněná tragédie

Pozůstalost

Literární pozůstalost se dochovala neúplná, je uložena v Památníku národního písemnictví v Praze.[3]

Památky

Portrét, olejomalba Antonín Machek
Portrét, perokresba Jindřich Scheiwl
Portrét, litografie František Šír
Pamětní deska na rodném domě v Žebráku
Ulice Hněvkovského: na Chodově v městské části Praha 11 a v Brně

Zajímavost

V seriálu F. L. Věk ztvárnil Šebestiána Hněvkovského herec Jan Tříska (režie: František Filip, literární předloha: Alois Jirásek, scénář: Otto Zelenka, rok premiéry: 1970).


Související klíčová slova




Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2023  |  O nás