Navigace webu publicistika:

Navigace webu dokumentace:

Vyhledávání:

Motto:

Ocenění:

♣♣♣

ZE STRÁNEK ZÁMKU LITEŇ

Po smrti Josefa Františka Daubka se jako jediný syn Josef Šebestián stal univerzálním dědicem rodinného jmění. S jediným Daubkovým synem Josefem Šebestiánem se počítalo jako s nástupcem a pokračovatelem otcova podnikání a hospodářství. Zdědil jeho podnikatelský talent, který navíc podpořil vzděláním na několika odborných školách. V roce 1884 se jako poslední ze sourozenců oženil. 24. listopadu si vzal ve Vídni o 17 let mladší Irmu Wellsovou (*4.5.1865 Brno † 1.4. 1941 Praha). Rok po svatbě se novomanželům narodila Marie (*21.10. 1885 Liteň). Později přibyli do rodiny ještě synové Josef František (*24.1. 1888 Brněnec) a Jiří Antonín (*7.8. 1890 Brněnec).
Jako poměrně mladý začal Josef Šebestián aktivně působit v komunální politice. V roce 1872 kandidoval do okresního zastupitelstva v Poličce a hned napoprvé byl zvolen okresním starostou. Paralelně jako majitel virilního hlasu začal zasahovat do záležitostí obecního výboru v Brněnci. V 80. letech byl zvolen starostou obce, v jejímž čele stál dlouhých 35 let až do konce fungování staré obecní samosprávy. V letech 1895 až 1901 působil v českém zemském sněmu.
Velmi intenzivně se Josef Šebestián věnoval podnikání a hospodaření na liteňském majetku. Hlavní náplní činnosti společnosti byla výroba a prodej piva, sladu, cihlářského zboží a lihu. V roce 1890 nechal přestavět sladovnu ve Skuhrově, ve které se ve mzdě sladovalo také pro Smíchovský pivovar. Liteňský pivovar zrekonstruovaný nejlepší firmou v oboru Novák a Jahn z Prahy se stal největším pivovarem na Berounsku. V letech 1905-1906 zaznamenal rekordní výstav 37 824 hl piva, které se dodávalo kromě Berouna i do Prahy. Zemědělská výroba zahrnující hospodářské dvory v Litni, Skuhrově a Vlencích pěstovala pro vlastní spotřebu pšenici, ječmen, žito, řepu, brambory a chmel. Rybníky v Oboře a ve Skuhrově sloužily pro ledování a braní vody. Na liteňském velkostatku dokázal Daubek úspěšně skloubit polní hospodářství s hospodářským průmyslem. Tento nový způsob podnikání sem jezdili studovat studenti z české techniky i různých odborných škol. Určitě mu věnoval svou pozornost při návštěvě i následník trůnu František Ferdinand d´Este.
Významnou roli sehrál Josef Šebestián při vzniku železniční spojky vedoucí ze Zadní Třebáně do Lochovic, navazující na trať mezi Prahou a Plzní.
Mimořádné úspěchy v hospodářské a podnikatelské sféře spolu s nebývalým rozsahem veřejných aktivit a dlouholetou činností v místní samosprávě nasměrovaly Josefa Šebestiána Daubka k úvaze ucházet se o nobilitaci. Nezbytným nobilitačním řízením u vídeňských úřadů úspěšně prošel a v roce 1896 jej císař František Josef II. povýšil do šlechtického stavu s rytířským titulem. Při tvorbě rodového erbu do štítu zvolil dubovou ratolest s plody, na mlynářské řemeslo odkazovaly klenoty v podobě ryby a mlýnského kola. Pro nápis vybral latinské „Suscipere et finire“ – „Podniknout a dovést do konce“.
Dalších osobních poct se mu dostalo od reprezentantů různých spolků. Sbor dobrovolných hasičů pro Liteň a okolí jej jmenoval usnesením valné hromady ze dne 17. března 1889 čestným členem sboru. Valná hromada Spolku vojenských vysloužilců v Litni a okolí zvolila jednohlasně Daubka protektorem spolku. Obdobná ocenění získávala i jeho manželka Irma. Ta se angažovala především v charitativní oblasti, za což ji císař František Josef I. ocenil záslužným řádem, byla dámou Alžbětina řádu II. třídy. V roce 1909 dokonce obdržela z Vatikánu od papeže Pia X. vyznamenání papežskou medaili Bene merenti.
Nemalé finanční prostředky vynaložil Josef Šebestián na pořízení a výstavbu rodinných reprezentativních sídel a staveb včetně výzdoby jejich interiérů a exteriérů. V roce 1887 si najal pražského stavitele a architekta Antonína Wiehla, aby provedl přístavbu vily v Brněnci. Ten ve svém návrhu spojil starou vilu s novou ve stylu české renesance. Nová budova měla čtvercový půdorys, tři štíty a stěny sgrafitovány. Pro kartuše navrhl malíř František Ženíšek malby na Daubkovo zadání tématu orby a lovu. Jednalo se o historické postavy rolníka Přemysla Oráče a knížete Oldřicha. První postavě vtiskl svoji podobu, ve druhé lze poznat Josefa Šebestiána, známého svou vášní pro lov. O rok později dostal Wiehl zakázku na výstavbu Daubkovy rodinné hrobky nedaleko zámku v Litni, kterou pojal jako neorenesanční čtvercovou budovu s kopulí. Sochař Josef Václav Myslbek se postaral o mozaikovou výzdobu a mramorový oltář se sochou sv. Josefa s Ježíškem z bílého mramoru. Malíř Maxmilián Pirner zhotovil nástěnný triptych, v jehož středu je freska Pieta, po stranách jsou portréty vpravo Josefa Šebestiána s chotí Irmou, která chová na klíně malou dceru Marii. Vlevo jsou umístěny portréty Josefa Františka Daubka s manželkou Annou. Od téhož umělce si objednal pro vilu v Brněnci cyklus rozměrných pastelů Mytologické mesaliance.
Při pobytu v Paříži v roce 1878 se Josef Šebestián seznámil s malířem Františkem Ženíškem. Zrodilo se dlouholeté přátelství provázené Daubkovým obdivem mistrova díla, které sám rozšířil podněty a objednávkami obrazů. Jako dočasný ateliér poskytl malíři zámeček ve Vlencích, kde v průběhu roku 1880 Ženíšek vytvořil soutěžní návrh na první oponu Národního divadla v Praze. V 80. letech maloval pro Daubka souběžně tři obrazy s náročnými historickými motivy, z nichž nejznámější je Oldřich a Božena. Inspiraci pro tváře jednotlivých postav tohoto obrazu našel malíř v bezprostředním okolí svého vleneckého útočiště. Kníže má tvář Josefa Šebestiána, mladší psovod byl namalován podle manžela Daubkovy sestry Eleonory. Ještě v roce dokončení byl obraz se souhlasem majitele vystaven v uměleckém salónu Mikuláše Lehmana v Praze, o rok později jej obdivovali ve Vídni. Poté obraz našel své místo v zámecké jídelně. U svého přítele si nechal zhotovit i řadu portrétů členů rodiny, které zdobily interiéry především liteňského zámku. Tuto galerii doplnila později i portrétní díla od malířů Václava Hynaise a Maxe Švabinského. Pro výzdobu reprezentačních i soukromých prostor rodinných sídel kupoval Daubek díla i jiných českých umělců, například Mikoláše Alše, Václava Brožíka. V pražském bytě Na Nekázance visela slavná Mánesova Josefína. Přes osm let pak trvaly práce na bronzové bustě Josefa Šebestiána, jejíž zhotovení zadal sochaři Josefu Václavu Myslbekovi. Josef Šebestián Daubek zemřel v létě 15. července 1922 v Litni.

Drocár Jan, 27. 2. 2023

e-mail: sefredaktor@historickaslechta.cz

Všechny články autora