Šlechtické citáty:
Vítej každý nový příchozí. I Ty.
„"...ctihodného mistra Jana Husa, hotového bakaláře svaté teologie a mistra umění, ukazatele tohoto listu, který co nejdříve přijde z Království českého na obecný koncil, konaný v Kostnici, kterého jsme i my přijali do naší a Svaté říše obrany a záštity, všem vám a každému zvláště s plnou přízní doporučujeme žádajíce, abyste ho, až k vám přijde, s pocitem povinnosti ráčili laskavě přijmout, vlídně s ním zacházeli a v tom, co se týká rychlosti a bezpečnosti jeho cesty, jak po zemi, tak po vodě, ukázali mu pomocnou a nezištnou ochotu"....“ Zobrazit celý citát »Text Zikmundova glejtu Husovi na cestu do Kostnice
Navigace:
Navigace webu publicistika:
Navigace webu dokumentace:
Vyhledávání:
Motto:
PROČ. JAK. KAM.
Aby bylo dobře a my
stáli pevně na nohou,
aby každý znal, co bude dál.
Staleté zkušenosti pomohou:
zemská šlechta a český král.
Sám nezmůže nikdo nic,
všichni musíme dát víc.
Přestat krást
a do kapsy si lhát,
vzájemně se hanět
a všemu jen lát.
Masaryka, Havla ctít, mít rád,
jen nechtějme dál se bát.
Vše dobré z doby odžité zas vzít,
směrem předvídatelným dál jít.
Na tisícletý příběh nově navázat,
cestou královsko-konstituční
dál se dát.
Zámek Loučeň spjatý s českou větví rodu Thurn-Taxisů
Zámek Mělník, který je spjat se sv. Ludmilou, Karlem IV. a rodem Lobkowiczů
Neorenesanční rodinná vila papírenské podnikatelské rodiny Piette – Rivage ve Svobodě nad ÚpouKolešovice
Kolešovice leží severozápadně od Prahy ve vzdálenosti 60 km a 10 km od Rakovníka, na území Rakovnické pahorkatiny a do jejího územního plánu patří obce Zderaz a Heřmanov.Vzhled a postavení obce zásadně ovlivnil i vývoj po II. světové válce (osidlování a kolektivizace), neboť Kolešovice, Zderaz a Heřmanov byly pohraničními obcemi Sudet, přičemž sudetští Němci tvořili před válkou převážnou část obyvatelstva v obcích.
♣♣♣
První zmínka o obci pochází z roku 1318, kdy zde drží tvrz (dnešní Domov důchodců) Vojslav z Kolešovic. V roce 1325 Přeh z Kolešovic kupuje se svým bratrem, který je Bernard z Blšan velkou usedlost v Děkově a ve Vysoké Libni. Jak dlouho byl Přeh z Kolešovic vládcem není známo, neboť z let 1326 -1360 není žádný dochovaný zápis o kolešovických pánech.
V roce 1360 převzala Kolešovice Voršila z Kolešovic, která obdržela zámek a kostel pro svého syna Pešta Probsta. Roku 1363 však Kolešovice opustila a koupila sobě vlastní kostel sv. Jana v Praze. V průběhu roku 1363 – 1370 páni svůj majetek z Kolešovic prodali panu Ottovi z Chráštan a odstěhovali se do Prahy. Svůj majetek však pán Otta z Chráštan neudržel dlouho neboť ho roku 1375 prodal Albrechtu z Kolovrat.
Kolovratští drží vládu v Kolešovicích plných 166 let a sice do roku 1541. Albrecht zemřel v roce 1392 a zanechal po sobě syna stejného jména a též strýce a synovce téhož jména a pojmenoval je mladší, starší a nejstarší Albrecht. Roku 1541 kupuje Kolešovice Jeroným Hrobčický z Hrobčic, který zemřel roku 1571. Jeho syn Havel hospodařil dobře a nashromáždil majetek pro svých pět synů a roku 1618 učinil poslední pořízení ve prospěch svého syna téhož jména a odkázal mu Kolešovice spolu s dalšími částmi. Roku 1623 byly dědici odňaty Kolešovice, Hořesedly a Újezdec (dnešní Nouzov) a prodány Janu Mynychovi z Arcperku c.k.dvorskému služebníkovi. Roku 1717 odprodala správkyně vdova Mosemiliána Justina rozená Babkova z Nezeříka výsku Újezdec Pavlu Resnšperkovi z Renšperka. Ten roku 1720 postavil nové panské obydlí, ale po smrti vdovy Mosimiliány se našlo tolik dluhů, že nebylo možné panství udržet déle.
Panství přišlo na prodej, kde ho roku 1720 koupil Jiří Olivier Wallis. Wallisovi potomci vládli v Kolešovicích až do skončení II. světové války, i když potomek Jiří Olivier Wallis s manželkou Stefaniií, se kterou měl dvě dcery pronajal statek nájemci Sedláčkovi, později Kozinovi a Millerovi do roku 1924, kdy přišla pozemková reforma. Obecní kronika se v průběhu okupace a II.světové války ztratila.
Převzato z webu obce