Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„“ Zobrazit celý citát »

Spojené království



Bohnický zámek a Dolní Dvůr

Zámek Bohnice je barokní zámeček nacházející se v pražské čtvrti Bohnice, ve Starých Bohnicích naproti kostelu sv. Petra a Pavla. Jedná se o jednopatrovou budovu s mansardovou střechou a věžičkou. Ve 2. polovině 18. století byl zbudován menší pozdně barokní komplex Bohnického zámku. Na počátku 19. století proběhla rekonstrukce zámku. Jeho průčelí bylo upraveno v klasicistním slohu. Další menší úpravy byly provedeny roku 1913. Z původního zámeckého areálu se do dnešního dne dochovala pouze jednopatrová budova s mansardovou střechou a s věžičkou a přilehlá vstupní brána. Zámek je součástí psychiatrické léčebny a je veřejnosti nepřístupný.

V rámci areálu psychiatrické léčebny je zámek Bohnice chráněn jako kulturní památka.

Ves Bohnice měla starobylý románský kostel a ve 13. století byla majetkem jiřského kláštera benediktinek na Hradčanech. Správcem byl vyšehradský kanovník Johan neboli Ioannes, který se psal s přídomkem Boemus či Bohemus, prý aby se odlišil od jiného kanovníka Johana, který byl Němec. Tímto přídomkem je vysvětlován vznik původního názvu vsi Bojmice z latinského Boemici. Ve 14. století už měla ves světskou vrchnost, kterou představovali měšťané Starého Města pražského. V roce 1405 je ves označována jako Bohemice.

Bohnice byly zemědělskou vsí s vinicemi na jižních svazích. Byly tu statky a patrně dva vrchnostenské dvory. Od konce 16. století byly Bohnice majetkem nejvyššího purkrabství. Za této vrchnosti byl někdy v druhé polovině 18. století u horního dvora postaven pozdně barokní patrový zámeček s mansardovou střechou a hodinovou věžičkou. Jeho fasáda byla upravena počátkem 19. století, to však byl dvůr již od roku 1791 v majetku zemských stavů. V roce 1820 přichází do Bohnic poslední majitel, anglický baron Isaac Osborne, který koupil oba dvory a spojil je. Zatímco zámeček se stal jeho obydlím, někdejší dolní dvůr se změnil na ratejnu pro personál nazvanou Štrasburk. V roce 1904 se objekty obou dvorů staly součástí budovaného ústavu pro choromyslné, v němž působil i syn posledního majitele, MUDr. Jakob Osborne. Pro nový účel byly jednotlivé budovy upraveny.
I dnes jsou součástí psychiatrické nemocnice a jsou využívány jako byty a jiná zařízení. Dům se znakem řádu sv. Lazara Jeruzalémského dnes nese název Hospic Štrasburk. Na jeho místě (je to č.p. 12) stála již v 11. století zemanská tvrz, kostel a budova, která byla využívána jako noclehárna kupců, kteří putovali po obchodní stezce do Prahy. Stavba byla označována jako takzvaný Dolní dvůr a později sloužila jako zájezdní hostinec Štrasburk a obydlí pro hospodářský personál. Ve 20. století byla budova využívána jako ubytovna Psychiatrické léčebny, později zrekonstruována, rozšířena o další křídlo a od 1. 1. 1998 v ní sídlí zmíněný hospic, který byl na dlouhé roky jediný na území Prahy. Nabízí 23 jednolůžkových a jeden dvoulůžkový pokoj pro ubytování nevyléčitelně nemocných onkologických pacientů.

Hospic Štrasburk  – č.p. 12. Statek na bohnické návsi.

Osbornové v Čechách

Prvním známým předkem Osbornů (rod pochází z Anglie, ale jméno je norského původu a znamená „God-bearer“, nositel víry) usazených v Čechách byl v anglickém Spondomu  jistý James Osborne of  Elvaston († 1685).
Jeho synem byl Issac I. Osborne of Alvaston, narozený v Alvastonu v hrabství Derby roku 1660. V knihách sňatků ve vsi Spondonu je uvedeno, že se 20.7.1687 oženil s Ellen Soare, dcerou Roberta Soare a Felicie. Ellen se ve Spondomu narodila a  Isaac Osburne tam držel statek.
Z manželství se narodil syn Isaac II. Osborne Esq. of Spondon(*1688 Albvaston † 1739 Spondon). který se oženil (oo) 1713 v Derby s Mary Roberts z Elvastonu (*1689 † 15.1.1760 Spondon). Měli šest potomků pokračování rodu zajistil ale jediný, druhorozený syn Isaac III. Osborne Esq. of Spondon
(*1716 Alvaston † 1.5.1782 Spondon) oo Elizabeth Walker (*1717 † 4.12.1790).  Isaac III. farmařil stejně jako jeho otec na statku ve Spondonu.
Nejstarším ze synů Isaaka III. a Elisabeth byl Joseph Osborne (*1743  † 4.6.1780 Spondon), obchodník v Derby, který nebyl ženatý a neměl potomky. Jeho mladší bratr Isaac IV. (*1745 Spondon † 1796 Spondon) taky nebyl ženatý. Byl obchodníkem v Londýně a protože se mu slušně dařilo, vystavěl na statku ve Spondonu usedlost zvanou “Spondon House”. Až třetí bratr William Osborne Esq. (*1747 Spondon † 28.10.1784 Spondon) se 1.4.1777 ve Spondonu oženil se slečnou Mary Antill (*1752 † 26.4. 1838) a z manželství se narodili dva synové. Starší Jakob Osborne (*1778 † 28.12.1829) se odstěhoval do Londýna a živil se jako obchodník a zůstal jako jeho strýcové svobodný.
Druhým synem byl Isaac IV. Osborne (*1780 Spondon † 9.3.1823 Bohnice). Ten se pravděpodobně po dohodě obou bratří, odstěhoval do Čech, kde se usadil v Jiříkově. Zde se etabloval jako obchodník s vlnou a byl stále ve spojení se starším bratrem v Anglii. Do vlasti se Isaac již ale nikdy nevrátil, v roce 1820 koupil panství Bohnice, kam se i s rodinou přestěhoval a kde roku 1823 i zemřel. Oženil se s Karolinou Salmovou (*1787 Šluknov † 28.6.1830 Bohnice), z manželství se narodily čtyři děti, dva synové a dvě dcery:

1. Josef  Osborne (*14.9.1806 Jiříkov † 6.9.1834 Spondon) se odstěhoval zpět do Anglie, kde žil u svého strýce ve Spondonu, oženil se s Elizabeth Antill, manželství ale zůstalo bez potomků.
2. Jakub Osborne – pokračování,
3. Marie Osborne (*21.2.1810 Jiříkov † 7.6.1875 Praha) oo JUDr. Carl rytíř Helminger (*1813 † 2.11.1890 Královské Vinohrady).
4. Luise Osborne (*30.9.1811 Jiříkov † 1882) zůstala svobodná.

JAKUB OSBORNE.

Nejvýznamnějším členem české větve rodiny Osborne byl bezpochyby Jakub Osborne. Narodil se jako druhorozený 20.5. 1808 v Jiříkově. Po přestěhování celé rodiny do Bohnic se stal místní zámeček jeho obydlím. V Praze vystudoval gymnasium a lékařskou fakultu, kterou absolvoval roku 1835. Svou disertaci publikoval 23.5.1835 a promoci měl 30.5.1835. Po dokončení studií však lékařskou praxi nevykonával.
Od roku 1835 se staral o statek ve Spondonu, který zdědil po svém strýci a starším bratru. Statek pro svou vzdálenost nebyl schopen plně spravovat ve vlastní režii a proto jej pronajal. Roku 1835 se oženil s Elizabeth Grosse, dcerou JUDr. Johanna Grosseho a Johanny von Riegger. Roku 1842 vystavěl v Praze ve Spálené ulici dům čp. 79. zemřel v Nice ve Francii 8.4.1851, kde je též pochován. Se svou manželkou měl celkem šest dětí.
Nejstarší syn Vilém Karel Jakub Osborne studoval stejně jako jeho otec gymnasium a univerzitu v Praze.  Po ukončení studií se věnoval zemědělství a spravoval statky jak v Anglii tak i v Čechách. Za své podnikatelské úsilí a úspěchy byl dekorován  rytířským křížem řádu Františka Josefa. Byl též významný archeolog-amatér. Roku 1883 prodal svůj statek Bohnice a s celou rodinou se vystěhoval do Saska, do Drážďan.
Statek Bohnice byl roku 1903 rozhodnutím Zemského výboru vykoupen a roku 1905 se započalo s výstavbou ústavu pro choromyslné,  který v areálu sídlí dodnes. Součástí dnešní léčebny je i bývalý zámek rodiny Osborne.

Synem Viléma Karla byl Alfred Osborne, který vystudoval medicinu a jako oční lékař pracoval v Egyptě v Alexandrii, kde zemřel roku 1933. Stejně jako otec byl odměněn za své úsilí i Alfred a stal se rytířem řádu Františka Josefa a rovněž komandérem otomanského řádu.

Naproti zámku stojící kostel svatého Petra a Pavla patří mezi nejstarší křesťanské kostely v Čechách. Původně se jednalo o románský kostel, dnešní podoba pochází z kompletní pozdně barokní přestavby z roku 1805.

V roce 1790 byla při rozebírání starého hlavního oltáře bohnického kostela sv. Petra a Pavla nalezena v olověné krabici pergamenová listina z níž vyplývá, že kostel byl postaven v roce 1158. Za zakladatele kostela listina uvádí vyšehradského probošta Gervasia. Tuto ostatkovou listinu (tzv. autentiku), potvrzující pravost ostatků uložených v oltářní desce, vydal dne 30.5.1158 pražský biskup Daniel I. při příležitosti svěcení kostela, kterému byli přítomni i druhý český král Vladislav I. (korunován 11.1.1158)
s manželkou Juditou Durynskou.
Kostel tvoří architektonické centrum starého jádra Bohnic a je spolu s bubenečským kostelem sv. Gotharda jedinou periférní stavbou v Praze z přelomu 18. a 19. století. Na jižní straně kostela je hrobka rodiny Osbornových, majitelů bohnického zámku a dvora.

Autor fotografií: Karel Feitl.

 

 

 

 

 

 

 




Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2024  |  O nás