Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„“ Zobrazit celý citát »

Ottův slovník naučný



Výroční koncert Jednoty pro zvelebení hudby 2022

8. 4. 2022 | Jan Drocár |

Výroční koncert Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách 7. 4. 2022

Jednotu pro zvelebení hudby v Čechách si ustavili v roce 1810 hudbymilovní členové české zemské šlechty a jejím prostřednictvím založili Pražskou konzervatoř, kterou poté více jak sto let financovali a ekonomicky řídili. Od svého znovuobnovení v roce 2010 pořádá Jednota k poctě i jako trvalý dík svým zakladatelům, každoroční výroční koncert. Ten letošní se konal v Koncertním sále Pražské konzervatoře ve čtvrtek 7.4. 2022 od 19 hodin. Bude zapamatovatelný i velkým lijákem, který při odchodu z koncertní síně zaskočil diváky i účinkující.

V sále Na Rejdišti předtím ale bylo krásně. Celý večer patřil Symfonickému orchestru Pražské
konzervatoře, který pod taktovkou dirigentky Miriam Němcové jako první předvedl Předehru k opeře Kouzelná flétna Wolfganga Amadea Mozarta. Ten se narodil 27.1.1756 v Salzburgu a zemřel ve Vídni 5.12.1791 v pouhých 35 letech. Přesto během tak krátkého života zkomponoval kromě dalších i více než 20 oper a jiných jevištních děl. Kouzelná flétna byla operou závěrečnou, psát jí začal v posledním roce svého života a premiéru měla ve Vídni 30.9.1791.

Prvním dílem, který na zahrál orchestr Pražské konzervatoře bylo provedení Předehry k Mozartové opeře Kouzelná flétna.

V krásně vyvedeném programu je připomenuto, že historie provozování skladeb W. A. Mozarta na Pražské konzervatoři je bohatá. Významným a svého času jedinečným počinem bylo například uvedení Mozartových oper za působení profesora zpěvu Giovanniho Battisty Gordigianiho (*1795 Modena  † 1871 Praha) v první polovině 19. století.

Historie orchestru Pražské konzervatoře sahá k samotným počátkům výuky na této škole v roce 1811, veřejnosti se poprvé představil v roce 1815. Za dobu existence byl řízen mnoha známými dirigenty a doprovázel řadu významných koncertních umělců. Třikrát (1955, 1961 a 2011) vystoupil na Pražském jaru. Poslední vystoupení pod taktovkou Jiřího Bělohlávka patří k nejvýznamnějším úspěchům v dosavadní historii orchestru. Od roku 1995 je Symfonický orchestr Pražské konzervatoře řízen dirigentkou  Miriam Němcovou.
Po provedení prvního díla přivítal diváky na koncertě zástupce ředitele Pražské konzervatoře a místopředseda Rady Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách profesor Ladislav Horák. Osobně představil při jeho instalace na podiu i nové koncertní křídlo značky Steinway model D, které bylo pro školu získáno z prostředků Magistrátu Hlavního města Prahy (MHMP),
který je zřizovatelem školy.

Nový klavír měl v Koncertním sále konzervatoře svou premiéru hned poté při provedení následujícího díla – Koncert pro klavír a orchestr č. 3 c-moll, op. 37 Ludwiga van Beethovena, který za doprovodu orchestru Pražské konzervatoře pod vedením jeho dirigentky Miriam Němcové přednesla klavírní sólistka a letošní absolventka školy Anna Knoulichová. Vznikal z největší části mezi lety 1800-1803 a premiéra proběhla ve Vídni 5. dubna 1803. Skladba je věnována Ludvíku Ferdinandu princi Pruskému (*1772 † 1806), který kromě své kariéry vojáka napoleonských válek komponoval a hrál velmi dobře na klavír.

Klavír zaujímá v tvorbě Ludwiga van Beethovena (*17.12.1770 † 26.3.1827) zásadní postavení. Kromě bohatého odkazu sonát, variací a dalších skladeb složil Beethoven pro tento nástroj také celkem 5 koncertů, z nichž právě tento třetí zaujímá jedinečné postavení. Jako jediný je psaný v mollové tónině a sólový part je pojímán daleko více symfonicky než koncertantně.

Beethoven byl podporován českými šlechtici Josefem Františkem knížetem Lobkowiczem (*1772 † 1816), Ferdinandem Janem knížetem Kinským (*1781 † 1812) nebo Ferdinandem Arnoštem hrabětem Waldsteinem (*1762 † 1823). Lze si i připomenout, že orchestr Pražské konzervatoře v březnu 1846 provedl poprvé v českém prostředí Beethovenu 9. symfonii. Podle jiných pramenů provedla Pražská konzervatoř Devátou symfonii koncertně tři dny před skladatelovou smrtí.

Anna Knoulichová se věnuje hře na klavír od svých šesti let. Na Pražskou konzervatoř
nastoupila roku 2016 a v současnosti (2022)
dokončuje její poslední ročník. Od příštího roku bude ve studiu pokračovat na Hudební akademii múzických umění (HAMU) v Praze.
Po koncertu děkovala klavíristka Anna Knoulichová za doprovod nejen dirigentce Miriam Němcové  (foto nahoře) a celému orchestru, ale i jeho první houslistce Gabriele Barillové (foto dole).

Po přestávce koncert vrcholil uvedením Symfonie č. 8 G dur, op 88, díla někdejšího ředitele Pražské konzervatoře Antonína Dvořáka (*8.9.1841 † 1.5.1904). Skladatel symfonii komponoval převážně na svém letním sídle ve Vysoké u Příbrami během léta a počátkem podzimu roku 1889. Dvořák symfonii vydal u londýnské formy Novello. Odtud také někdy používaný podtitul symfonie „Anglická“. Poprvé zazněla 2.2.1890 v pražské Rudolfinu a autor dílo sám dirigoval, stejně jako britskou premiéru, která se uskutečnila 24.4.1890 v Londýně při koncertu tamní Filharmonické společnosti v St. James´s Hall. Symfonie zaznamenala pronikavý úspěch jak obecenstva tak u kritiky.  Dvořák sám popsal své zážitky z koncertu svému příteli V. J. Novotnému takto: „Koncert dopadl skvěle, ba tak, jak snad nikdy předtím dříve.  Po první větě byl aplaus všeobecný, po druhé větší, po třetí velmi silný tak, že jsem se musel několikrát obracet a děkovat, ale po finále byla pravá bouře potlesku, obecenstvo v sále, na galeriích, orkestr sám i za ním u varhan sedící tleskalo tolik, že to bylo až hrůza, byl jsem několikrát volán a ukazovat se na pódium – zkrátka bylo to tak hezké a upřímné, jak to bývá při premiérách u nás doma v Praze. Jsem tedy spokojen a zaplať pánbůh za to, že to tak dobře dopadlo!“

Dvořák pak svou symfonii dirigoval ještě několikrát, například 15.6.1891 v Cambridge při příležitosti udělení čestného doktorátu Dvořákovi tamní univerzitou (viz foto), 12.8.1893 na tzv. Českém dnu během světové výstavy v Chicagu nebo 19.3.1896 znovu v Londýně.

Dirigentka Miriam Němcová a pod jejím vedením hrající Symfonický orchestr Pražské konzervatoře při provedení Dvořákova díla.

♣♣♣

Vydání programu jako každoročně podpořil hlavní partner školy firma Unikorn Vladimíra Koláře, který podle svých slov získal vřelý vztah ke škole i každodenním poslechem cvičících konzervatoristů během svého studia na sousední Fakultě jaderní a fyzikálně inženýrské. Byl to také on, který koupil pro Pražskou konzervatoř prostřednictvím Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách její první koncertní klavír Steinway,

♣♣♣

Autor fotografií Jan Křtitel Černý

VÍCE FOTOGRAFIÍ Z KONCERTU SI LZE KLIKNUTÍM PROHLÉDNOUT ZDE





Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2022  |  O nás