---

Navigace webu publicistika:

---

Navigace webu dokumentace:

---

Vyhledávání:

---

Motto:

---

Ocenění:

---

Letos na konci léta, přesně dne 9. září 2026, uplynulo již 10 let od úmrtí Ing. Karla Vavřínka (*20.8.1929 † 9.9.2016), který na sklonku svého života svým dílem přispěl nebývalým způsobem k zmapování rodokmenů a osudů české nižší šlechty. V týmu s dalšími genealogy tak vyplnil velkou mezeru v naší šlechtické genealogii. Věděl, že již nebude mít mnoho času…

Ještě za svého života poskytl pro Paměť národa svou výpověď. Na stránkách Paměti národa o něm čteme: Ing. Karel Vavřínek se narodil v Plzni jako nejstarší ze tří synů do zámožné rodiny. Otec podnikal ve více oborech, vlastnil v Plzni několik obchodů i nemovitostí, matka se starala o rodinu. Karel, od mládí aktivní skaut i sokol, ukončil v roce 1948 studium na obchodní akademii v Plzni. Znechucen poměry po únoru 1948 začal spolu s několika přáteli vydávat protikomunisticky zaměřené letáky nazvané Hlasy umlčených. V květnu 1949 byl s dalším členem skupiny zatčen, vyšetřován a ve skupinovém procesu odsouzen v Bratislavě k trestu smrti, který byl později zmírněn na 3,5 roku vězení. Trest si odpykával v Leopoldově a později v Jáchymově, kde pracoval na dole Bratrství až do svého propuštění na svobodu v roce 1952.

Jako zeměměřič-brigádník pracoval v Jáchymově ještě jeden rok. Oba rodiče byli na základě falešného odsouzení také uvězněni a následně zbaveni majetku. Pamětník vystudoval ČVUT a pracoval v chemickém průmyslu. V roce 1970 byl rehabilitován. Žije v Praze, věnuje se práci na vydávání Almanachu českých šlechtických rodů.

Sám Karel Vavřínek k tomu dodal: „Spřátelil jsem se tam s Josefem Kinským, hrabětem (red. pozn. Josef Kinský, otec Františka, známého moderátora Modré krve). Pracoval v dole, jak se říkalo, na žíle. Měl jsem měřit kubaturu zeminy, kterou vytěžil. Tu a tam jsem mu přidal dvacet centimetrů, což ve výsledném objemu dávalo dost metrů navíc a tím i víc peněz. Potom mnohem později hrabě Kinský mluvil veřejně o tom, že byl dobrý horník. Já jsem mu k té pověsti pomáhal svým měřením.“

Ing. Karel Vavřínek se „svými“ Almanachy.

Ing. Karel Vavřínek se svým týmem zpracoval v tzv. „bleděmodrých Almanaších“ celkem 3200 hesel, rozuměj – rodokmenů šlechtických či rytířských rodů (občas i svobodných pánů) v 22 svazcích během 10 let. První nese letopočet 2007 a poslední 2028. V některých rocích tak vyšly 2, nebo dokonce 3 svazky.

Málokdo však dnes ví, nebo dokonce vlastní jejich předchůdce, kterým byl „bílý Almanach“ vydaný v roce 2005 v nakladatelství MARTIN a jako autoři tohoto díla byli uvedeni PhDr. Milan M. Buben a právě Ing. Karel Vavřínek. Je v něm zpracováno 38 rodokmenů s „obrysovými“ znaky, tedy erby, chcete-li.

Posmrtně tak vyšel zatím poslední svazek „bleděmodrých či světlemodrých Almanachů“ jako ročník 2028. V jeho úvodníku píše jeden z jeho spoluautorů, a snad do budoucna i pokračovatel Almanachů Robert Oppelt, že po smrti Ing. Zdeňka Vavřínka v jeho dejvickém bytě zůstalo ještě mnoho materiálů k vydání, je také potřeba napravit některé chyby (já osobně jsem urgoval např. chyby při editaci hesla „Haupt z Buchenrode“.

I moje maličkost přispěla některými hesly do těchto Almanachů. S mým jménem vyšlo sice jen 1 heslo v ročníku 2017 (ostatní mé příspěvky nebyly k daným heslům jedinečné, ale jistě přispěly k jejich publikaci). Je tak pro mne i symbolické, že pokud jedu na Šárecký hřbitov v Dejvicích, kde byl posledním rychtářem a snad i prvním zvoleným starostou jeden z mých předků, na náš rodinný hrob, kde jsou uloženy ostatky mé matky, jejích rodičů a prarodičů… (a jednou bych zde chtěl být uložen i já!); mohu také jen o pár metrů stranou navštívit hrobové místo rodiny Vavřínkovy, kde odpočívá v pokoji i vydavatel Almanachů Ing. Karel Vavřínek spolu se svou chotí.
Vzpomeňme na jeho osobnost a jeho dílo, a úctou…