Navigace webu publicistika:

Navigace webu dokumentace:

Vyhledávání:

Motto:

Ocenění:

Budoucí dědic velkostatku Průhonice, Josef hrabě Silva-Tarouca (*1892 † 1917), se na začátku 1. světové války blížil ke konci vysokoškolských studií a ještě neměl rodinu. Považoval za svou povinnost dobrovolně se přihlásit do c.k. armády, takže v srpnu 1915 nastoupil na ruskou frontu. V květnu 1917 byl v Soči těžce raněn střepinou z granátu a zranění podlehl. Po uložení v daleké zemi rodiče nechali převézt jeho ostatky i s polním křížem na farní hřbitov v Čestlicích. Latinský nápis na náhrobní desce informoval, u kterého pluku Josef hrabě Silva-Tarouca sloužil a kde padl. Josefův polní kříž se nachází v průhonickém zámeckém kostele Narození Panny Marie.

Původní Josefův hrob

Josef hrabě Silva-Tarouca		Kříž Josefa hraběte Silva-Tarouca

Historie Josefovy hrobky je ale mnohem rozsáhlejší a komplikovanější. U Josefova hrobu vždy překvapovala nesourodost náhrobní desky s textem z ušlechtilého materiálu s náhrobní deskou, která kryla hrob. Byla z tmavě šedého, pouze hrubě opracovaného kamene, na povrchu mírně zkosená. Nesourodost celku dokládala, že nešlo o původní Josefův hrob.

V dolní části náhrobní desky s textem zbyla část volné plochy, na kterou bylo v roce 1987 připsáno jméno Josefovy nejmladší sestry Eleonory (*1901 † 1987), řádové sestry Aloisie, uložené k bratrovi.

Ze zápisu v hřbitovní knize jsem věděla, že v hrobce jsou uložené též ostatky Marie Antonie hraběnky Nostitz-Rieneck (*1863 † 1934), provdané Silva-Tarouca, tedy Josefovy a Eleonořiny matky a její starší, nevlastní sestry, Gabriely hraběnky Swéerts-Sporck (*1847 † 1884). Gabriela byla dcera Mariiny matky z prvního manželství.

Obě osobnosti zanechaly dalším generacím pozoruhodný odkaz, ale na svém hrobě neměly napsané ani jméno, což jsem považovala historickou křivdu. Celkem třem starostům Průhonic, což obnášelo asi 12-13 let, jsem chodila slušně a s prosbou připomínat, že by tato zásadní jména měla být na náhrobní desce uvedená, šlo totiž o čestný hrob obce Průhonice. Ovšem další místo na náhrobní desce skutečně nebylo. Z odkazu obou sester jsem připravila též program na Noc kostelů 2025.

Jaký odkaz zanechaly tyto dvě pozoruhodné a zcela zapomenuté sestry?

Gabriela hraběnka Swéerts-Sporck (*1847 † 1884) měla dva roky, když zemřel její otec, Josef hrabě Swéerts-Sporck a její mladší sestra se narodila již jako pohrobek. Swéerts-Sporckové byli dobří hospodáři, takže malé dcerky zdědily poměrně rozsáhlý majetek. Gabriela si v dospělém věku přála vstoupit do řádu, ale pro špatný zdravotní stav nebyla přijatá. Když nemohla sloužit Bohu jako řeholnice, rozhodla se své dědictví použít jinak. Určila ho na výstavbu kostela Zvěstování Panny Marie a kláštera sv. Gabriela pro ženskou beuronskou benediktinskou kongregaci, v dané době první na světě. Pro kostel a klášter jako celek se používá pojmenování sv. Gabriel. Novorománský kostel s klášterem byl postavený v letech 1888 až 1891 v Praze na Smíchově, v Holečkově ulici, nad zahradou Kinských. Interiér kostela ukrývá unikátní výzdobu v beuronském slohu, inspirovanou Starým Egyptem. Je to nejcennější beuronská památka na našem území.

Odkaz Gabriely hraběnky Swéerts-Sporck v Praze na Smíchově.

Dle uvedených dat vidíme, že hraběnka Gabriela zemřela o čtyři roky dřív, než se začalo stavět. Dožila v Nelahozevsi, kde byly její ostatky dočasně uložené a po dostavění a vysvěcení kostela převezené do sv. Gabriela. Vztyčená mramorová náhrobní deska s jejím jménem byla dekorovaná dvojicí holoubků s olivovou ratolestí a decentním beuronským ornamentem po obvodu desky.

Matka Gabriely, Adéla svobodná paní Puteani (*1823 † 1904), poprvé provdaná Swéerts-Sporck a podruhé Nostitz-Rieneck, žila v Průhonicích s rodinou nejmladší dcery, tedy u Silva-Tarouců, kde měla sedm vnoučat. V Průhonicích na zámku v požehnaném věku taky zemřela. Na své přání byla rovněž pohřbená u sv. Gabriela v Praze na Smíchově.

Po skončení 1. světové války byl v roce 1919 řeholní řád benediktinek na Smíchově zrušený, takže hraběnka Silva-Tarouca, zakoupila na farním hřbitově v Čestlicích dva hroby, do kterých byly převezené ostatky její matky a nevlastní sestry. V případě Gabriely Swéerts-Sporck to bylo již druhé stěhování jejich ostatků a byla převezená též náhrobní deska s jejím jménem.

Inteligentní, vzdělaná a kultivovaná Marie Antonie, rozená Nostitz-Rieneck, od dětství zvaná Marietta (*1863 † 1934), se zejména z finančního hlediska zasloužila o vše, co je dnes v Průhonicích obdivováno a bohatě navštěvováno. Mariettin manžel, Arnošt hrabě Silva-Tarouca, byl rovněž inteligentní, vzdělaný, kultivovaný a talentovaný muž, zejména z hlediska parkové tvorby, ale bez sponzorství své manželky by nikdy neměl možnost vytvořit dílo, které zanechal dalším generacím, tedy Průhonický park. Bez financování novorenesanční přestavby zámku a puristické obnovy románsko-gotického zámeckého kostelíka, založeného Přemyslovcem Jindřichem Břetislavem, by tyto krásné objekty neměli dnešní podobu. Novorenesanční fara v sousední farní obci Čestlice, hodnocená jako nejhezčí fara Arcidiecéze pražské, byla rovněž postavená její zásluhou.

Za zmínku stojí i péče hraběnky Silva-Tarouca o potřebné v Průhonicích. Ke svým dětem byla ve výchově velmi přísná, k potřebám dětí z obce dovedla být štědrá a velkorysá. Každý rok před Vánocemi si nechala vypracovat seznam, které dítě potřebuje teplé oblečení, boty, či něco dalšího. Jakýsi kluk si moc přál pro něj zcela nedostupné kolo a to kolo skutečně pod stromečkem bylo. Pokud jde o lékařskou péči, je pravda, že se tenkrát neběželo k lékaři s každou maličkostí, ale pokud někdo z obce potřeboval lékařskou péči místního lékaře, Dr. Balcara, platila jej hraběnka Silva-Tarouca.

Manželé Silva-Taroucovi byli, dalo by se říct, nejen krásný, ale i dobře sehraný tvůrčí pár. Zanechali výraznou kulturní stopu, která dnes charakterizuje Průhonice.

Mladomanželé ve Vídni po svatbě v roce 1885.

Parkové průčelí zámku, rytířský sál a kostelík narození Panny Marie s gotickými klenbami.

♣♣♣

Pohled z rytířského sálu na Podzámecký rybník a partie se dvěma vodopády v parku.

Když hraběnka Marietta v roce 1934 po těžké nemoci zemřela, rovněž byla pohřbená na čestlickém hřbitově. Celkem vlastnila rodina Silva-Tarouca na farním hřbitově v Čestlicích tři hroby.

Pak přišlo v naší zemi komunistické období a hraběcích hrobů bylo na čestlickém hřbitově „poněkud mnoho“, takže došlo k dalšímu přenášení ostatků a likvidaci hraběcích hrobů. Všechny ostatky byly uložené do jednoho hrobu, který měl Josefovu náhrobní desku. Hroby vojínů padlých ve válkách se totiž nesměly rušit. K vypsání všech jmen zemřelých nedošlo, protože doba tomu nepřála.

Na jaře 2025 již zcela jiná doba uzrála k dopsání jmen zapomenutých sester Gabriely a Marietty. Byla nutná spolupráce několika zásadních institucí, souhlas a finanční podpora OÚ Průhonic, souhlas a finanční podpora OÚ Čestlice a s finanční podporou souhlasili též dvě průhonické instituce, přímo související s rodinou Silva-Tarouca, Výzkumný ústav Silva-Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví 1 a BÚ AV ČR.

Pohled z rytířského sálu na Podzámecký rybník a partie se dvěma vodopády v parku.

♣♣♣

Zcela zásadní byla ochota bývalé starostky Průhonic, PhDr. Hany Borovičkové, která se iniciativně ujala organizace, všech jednání a realizace záměru.

V září 2025 došlo k odkrytí hrobu, čemu byl přítomný zkušený místní kameník, Bohumil Pánek. Ještě před odkrytím konstatoval, že mírné zkosení krycí desky ukazuje, že je položená opačně, což bylo pro přítomné první překvapení. Po odkrytí byla deska obrácená a ukázalo se, že jde o krásnou a skvěle zachovalou náhrobní desku Gabriely hraběnky Swéerts-Sporck z jejího původního hrobu ve smíchovském kostele.

Další překvapení, které se ale dalo očekávat, byl stav vyzděné hrobky, která se již začínala hroutit, tedy k odkrytí došlo v hodině dvanácté.

Odkrytí hrobu byli, kromě jiných, přítomní též pravnuci Silva-Tarouců, MUDr. Leopoldina Hlaváčová, rozená Lobkowitzová a její bratr PhDr, RNDr. Michal Lobkowitz. Přítomnost lékařky byla velmi důležitá, protože věděla lépe, než ostatní, jak pracovat s ostatky. Nejdůležitější kritérium pro určení počtu pohřebných osob bylo spočítání lebek. Zde nastalo další velké překvapení, v hrobě se nacházelo celkem devět lebek. V identifikaci ostatků odvedla zásadní práci MUDr. Hlaváčová, která v několika hřbitovních knihách postupně dohledala všechna jména.

Mezi ostatky se nacházely též dvě malinké dětské lebky, které patřily dvěma děvčátkům Silva-Tarouců, které zemřely v útlém věku dva roky a šest týdnů. S velkou rodinou Silva-Tarouců v Průhonicích na zámku žil též strýc Arnošta hraběte Silva-Tarouca, bratr jeho matky, Günter hrabě Stolberg-Stolberg, který v Průhonicích zemřel a byl rovněž pohřbený v Čestlicích.

Poslední lebka patřila rytíři Romanu Sienskému, o kterém se nepodařilo zjistit žádnou další informaci, ani souvislost, proč byl pohřbený v hrobce Silva-Tarouců, proto byly jeho ostatky pouze zapsané do hřbitovní knihy, ale jeho jméno není uvedené na rodinné náhrobní desce.

Ukázalo se, že nejde pouze o dopsání dvou jmen, ale na náhrobní desce je nutné uvést celkem osm jmen a v dolní části desky připsat text: Obnoveno ke cti zakladatele……, což vyžadovalo nové a velkorysé řešení. Získat dostatečně velký, celistvý a nepoškozený kámen pro tuto náhrobní desku, který by současně ladil s náhrobní deskou hraběnky Gabriely, byla nejobtížnější část rekonstrukce hrobu. Náhrobní deska hraběnky Gabriely s beuronským ornamentem byla totiž použitá na přikrytí rodinné hrobky Silva-Tarouců. Po různých peripetiích byl termín slavnostního posvěcení hrobky a poté zádušní mše za rodinu stanovený na 22. 5. 2026. Zrekonstruovanou hrobku vysvětil místní farář, pater MUDr. Miroslav Malý, slavnosti se zúčastnil starosta Průhonic, Ing. Petr Beneš, starosta obce Čestlice Martin Diviš, PhDr. Hana Borovičková, správce Průhonického park, Ing. Jiří Šmída, náměstek Výzkumného ústavu pro krajinu, Ing. Luděk Knorr a byla též bohatá účast místních obyvatel jak z Průhonic, tak z Čestlic. Z potomků manželů Silva-Tarouca se slavnosti na čestlickém hřbitově a mše ve farním kostele sv. Prokopa zúčastnil pravnuk Karl Eugen hrabě Neipperg s manželkou, arcivévodkyní Andreou Habsburg-Lothringen s jejich vnoučaty z německého Schwaigern a v Čechách žijící pravnuci MUDr. Leopoldina Hlaváčová s rodinou a její bratr RNDr, PhDr. Michal Lobkowitz. Slavnost na hřbitově i v kostele doprovázel měla hudební doprovod, doprovázel pěvecký sbor Kůrovec čestlický 2, známý svou vysokou úrovní, o kterém se hrabě Neipperg vyjádřil, že jde o nejlepší pěvecký sbor, s jakým se kdy setkal.

Celkové náklady na rekonstrukci hrobky Silva-Tarouců činily asi 700 000 Kč.

Hraběcí hrobka Silva-Tarouců na farním hřbitově v Čestlicích.

Na náhrobní desce jsou tedy chronologicky dle roku narození vytesána jména:

Günter hrabě Stolberg-Stolberg

(1820 Bratislava -1895 Průhonice)

Adéla hraběnka Nostitz-Rieneck, ovdovělá Swéerts-Sporck

(1823 Praha – 1904 Průhonice)

Gabriela hraběnka Swéerts-Sporck

(1847 Lysá nad Labem – 1884 Nelahozeves)

Marie Antonie hraběnka Silva-Tarouca, roz. Nostitz-Rieneck

(1863 Praha – 1934 Průhonice)

Josef hrabě Silva-Tarouca

(1889 Průhonice – 1917 Soči)

Alžběta hraběnka Silva-Tarouca

(1892 Průhonice – 1893 Vídeň)

Eliška hraběnka Silva-Tarouca

(1899 Průhonice – 1899 Průhonice)

Eleonora hraběnka Silva-Tarouca

( 1901 Průhonice – 1987 Nespeky)

Arnošt hrabě Silva-Tarouca není v Čestlicích pohřbený, protože zemřel v roce 1936 nečekaně u Neippergů ve Schwaigern, kam se vypravil na svatbu své vnučky. Zemřel týden před svatbou, která byla, pochopitelně, touto smutnou událostí poznamenána. Vzhledem k tomu, že ve Schwaigern není katolický hřbitov, pohřbený je v rodinné hrobce Neippergů nedaleko Schwaigern, v sousední obci. V dolní části náhrobní desky byl tedy připsaný text:

Obnoveno ke cti zakladatele Průhonického parku

ARNOŠTA EMANUALA hraběte SILVA-TAROUCY

a jeho rodiny. L.P. 2026

Pincová, Veronika, 10. 11. 2026

e-mail: vvpincova@seznam.cz

Všechny články autora