Šlechtické citáty:
Vítej každý nový příchozí. I Ty.
„Mým hlavním úkolem, je chránit mé národy před jejich politiky.“ Zobrazit celý citát »Habsbursko-Lotrinský František Josef I. (*1830 † 1916)
Navigace:
Navigace webu publicistika:
Navigace webu dokumentace:
Vyhledávání:
Motto:
PROČ. JAK. KAM.
Aby bylo dobře a my
stáli pevně na nohou,
aby každý znal, co bude dál.
Staleté zkušenosti pomohou:
zemská šlechta a český král.
Sám nezmůže nikdo nic,
všichni musíme dát víc.
Přestat krást
a do kapsy si lhát,
vzájemně se hanět
a všemu jen lát.
Masaryka, Havla ctít, mít rád,
jen nechtějme dál se bát.
Vše dobré z doby odžité zas vzít,
směrem předvídatelným dál jít.
Na tisíciletý příběh nově navázat,
cestou královsko-konstituční
dál se dát.
Ocenění:
Prezident sice udělal chybu, ale…
4. 10. 2026 | Lobkowicz Jiří |
PETR PAVEL UDĚLAL CHYBU
A PRÁVĚ PROTO NENÍ TŘEBA Z NÍ DĚLAT AFÉRU.
Prezident Petr Pavel nebude hlasovat v komunálních volbách v Černoučku. V době voleb bude na soukromé cestě v zahraničí. Je to chyba? Ano.
Termín voleb byl znám dlouho dopředu a od prezidenta republiky lze právem očekávat, že svou osobní účast ve volbách bude považovat za důležitý symbol. Jenže právě tady podle mého názoru končí podstata celé věci. Petr Pavel se nezačal vymlouvat. Nevymýšlel příběh, proč za to může někdo jiný. Hrad jednoduše oznámil, že šlo o chybu v plánování a že prezidenta mrzí.
To je v politice možná obyčejnější věc, než si myslíme – a zároveň vzácnější, než by měla být:
udělal jsem chybu.
Mezitím jsme se dozvěděli, že prezident je v Maroku. Automobilový závodník Martin Prokop zveřejnil fotografii z Rallye du Maroc v Zagoře. Podle médií je Pavel na soukromé motocyklové cestě. A já na tom nevidím nic pohoršujícího. Prezident republiky není člověk odsouzený na pět let k životu mezi Pražským hradem, kolonou automobilů a protokolárními schůzkami. Má právo na soukromý život. Má právo na dovolenou. Má právo sednout na motocykl a odjet do pouště.
A ano — také má právo někdy udělat chybu v kalendáři. Podstatné je něco jiného. Jak člověk reaguje, když chybu udělá. Můžeme mít prezidentovi za zlé, že nebude volit. Můžeme říci, že právě hlava státu by měla jít příkladem. To je naprosto legitimní kritika. Ale měli bychom také umět rozlišovat mezi chybou a charakterem, mezi špatně naplánovaným termínem a skutečným selháním při výkonu úřadu.
Demokracie nepotřebuje bezchybné prezidenty. Takoví lidé neexistují. Potřebuje prezidenty, kteří respektují instituce, ústavu a pravidla demokratického státu – a kteří dokážou připustit, když něco nezvládli. Petr Pavel tentokrát něco nezvládl. Řekl to. A život jde dál.
Možná bychom právě tuto schopnost měli od politiků vyžadovat častěji: nepředstírat neomylnost, ale nést odpovědnost za vlastní chybu.
♣♣♣
Jiri Lobkowicz
pokračování z 12. ͏ř͏í͏j͏n͏a͏ 2026
Prezident, volby a naše potřeba pohoršovat se
Debata o soukromé cestě prezidenta Petra Pavla během komunálních voleb začíná nabývat téměř absurdních rozměrů. Ne proto, že by prezident neměl jít příkladem. Má. Ne proto, že by účast ve volbách nebyla důležitá. Je. Ale protože jsme z jedné neúčasti začali vytvářet morální a politické drama, které možná vypovídá více o nás než o prezidentovi.
Demokracie totiž není náboženství a volební místnost není chrám, do něhož musí hlava státu povinně přijít, aby veřejně potvrdila svoji víru. Volit je právo. Velmi cenné právo. Není to povinnost. Prezident republiky je občan stejně jako každý jiný. Má právo volit a má také právo nevolit. A má právo odjet na několik dní na soukromou cestu, pokud tím není ohrožen výkon jeho ústavních povinností. Samozřejmě můžeme říci, že prezident má zvláštní symbolickou odpovědnost. Že by bylo správné, kdyby při volbách přišel k urně a svou účastí připomněl občanům význam demokratického rozhodování. To je naprosto legitimní názor.
Ale mezi větou „bylo by vhodné, kdyby prezident volil“ a větou „prezident selhal, protože odjel do zahraničí“ je obrovský rozdíl. A právě tento rozdíl se z naší veřejné diskuse vytrácí.
V tomto konkrétním případě je navíc realita skoro groteskně obyčejná. Prezident má volební právo v malé obci Černouček. V komunálních volbách tam proti sobě nestojí ANO, ODS, STAN, Piráti ani žádný jiný velký politický projekt. Jde o místní kandidátky nezávislých lidí. A senátní volby se v jeho obvodu tentokrát vůbec nekonají.
![]() |
Z prezidentovy nepřítomnosti jsme tedy dokázali vyrobit celostátní politický problém tam, kde jde fakticky o komunální rozhodování několika stovek obyvatel malé české obce.
To ale není na celé věci nejzajímavější. Zajímavější je naše rostoucí potřeba posuzovat politiky nikoli podle toho, jak vykonávají svoji funkci, ale podle toho, zda správně vykonávají její veřejné rituály. Byl prezident u urny? Byla fotografie? Řekl správnou větu? Byl na správném místě? Vypadal dostatečně státnicky? A postupně se může stát, že forma začne být důležitější než obsah.
Přitom prezidenta bychom měli hodnotit podle úplně jiných otázek.
Chrání ústavní pořádek? Respektuje instituce? Reprezentuje Českou republiku důstojně? Dokáže se ozvat ve chvíli, kdy je ohrožena bezpečnost nebo demokratická pravidla? Dokáže v kritické chvíli přijmout odpovědnost? To jsou skutečné otázky prezidentského úřadu.
Ne to, zda jeden říjnový víkend vhodil volební lístek do urny v Černoučku.
Existuje navíc ještě jedna věc, kterou bychom měli být schopni v demokratické společnosti přijmout. I prezident je člověk. Nemusíme z něj dělat ani monarchu, ani světce, ani permanentně sloužícího státního úředníka bez práva na soukromí. Pokud si vezme několik dní volna a stát mezitím normálně funguje, není to krize demokracie. Možná je to naopak známka fungující demokracie. Stát, jehož stabilita závisí na tom, zda je prezident právě fyzicky v Praze, by byl velmi špatně postaveným státem. Silná republika stojí na institucích, nikoli na nepřetržité fyzické přítomnosti jednoho člověka.
A právě zde se celá debata obrací. Chceme-li občanům vysvětlovat význam demokracie, neměli bychom z voleb dělat povinné divadlo. Měli bychom jim vysvětlovat, proč má smysl volit.
To je mnohem těžší. A také mnohem důležitější. Demokracie totiž nezačíná fotografií prezidenta u volební urny. Začíná svobodným občanem, který se může rozhodnout.
A možná právě tady je paradox celé této podivné aféry. Ve jménu demokracie kritizujeme prezidenta za to, že využil jednu z jejích základních svobod: právo rozhodnout o svém soukromém čase a právo volit – či nevolit. Svobodná společnost se nepozná podle toho, že všichni vykonávají stejné rituály. Pozná se podle toho, že je vykonávat nemusí. Prezident republiky není majetkem republiky. Je jejím dočasným ústavním představitelem. A stát, který nedokáže několik dní fungovat bez svého prezidenta na domácím území, nemá problém s prezidentovou dovolenou. Má problém sám se sebou.

Zámek Brandýs nad Labem, spjatý habsburskou dynastií
Orlík, sídlo Schwarzenbergů
Zámek Poděbrady, sídlo českého krále Jiřího z Kunštátu a Poděbrad
