Vítej každý nový příchozí. I Ty.

Karlismus

PROČ. JAK. KAM.
Aby bylo dobře a my
stáli pevně na nohou,
aby každý znal, co bude dál.
Staleté zkušenosti pomohou:
zemská šlechta a český král.
Sám nezmůže nikdo nic,
všichni musíme dát víc.
Přestat krást
a do kapsy si lhát,
vzájemně se hanět
a všemu jen lát.
Masaryka, Havla ctít, mít rád,
jen nechtějme dál se bát.
Vše dobré z doby odžité zas vzít,
směrem předvídatelným dál jít.
Na tisícletý příběh nově navázat,
cestou královsko-konstituční
dál se dát.

Zámek Loučeň spjatý s českou větví rodu Thurn-Taxisů

Zámek Mělník, který je spjat se sv. Ludmilou, Karlem IV. a rodem Lobkowiczů

Zámek Brandýs nad Labem, spjatý habsburskou dynastií

Zdeněk Kašpar Kaplíř ze Sulevic – český obránce Vídně 2010

12. 9. 2010 | Jan Drocár | Autor píše

Obec Velemín – Milešov, Biskupství litoměřické, Rakouské kulturní fórum v Praze
a Vojenské historické regimenty uspořádaly 12. září 2010 v Milešově historickou slavnost
Zdeněk Kašpar Kaplíř ze Sulevic – český obránce Vídně

Milešov je v Ottově slovníku naučném zmíněn takto: Milešov: (Mileschau), městys v Čechách na úpatí Milešovky, v hejtmanství litoměřickém, okrese lovosickém, má 84 domů, 451 obyvatel německých (1890), farní kostel sv. Antonína Paduánského (ve XIV. stol. far.), dvoutřídní škola, pošta, mlýn. Alodní panství (1040,29 ha) Milešov a Medvědice drží Jan hrabě Ledebur; k panství náleží v Milešově zámek s kaplí
sv. Josefa, dvůr, pivovar, cihelna a mlýn. Nade vsí hojně turisty navštěvovaná Milešovka
(835 m n. m.), s jejíhož vrcholu jest velkolepá vyhlídka do Čech.

Internetová Wikipedie poté k Milešovce dodává: Nejvyšší hora Českého středohoří (836,6 m) s úchvatným výhledem do krajiny. Na vrcholu se nachází meteorologická observatoř s rozhlednou. Po právu je Milešovka nazývána královnou Českého středohoří.

PROGRAM SLAVNOSTI

11:30
Zahájen slavnostní průvod s hudbou za účasti vojenských historických regimentů od milešovského zámku ke kostelu sv. Antonína Paduánského.

12:00
Mši svatou v milešovském kostele sv. Antonína Paduánského celebroval generální vikář litoměřické diecéze P. Stanislav Přibyl, CSsR. Zpěvem ji doprovodila vokální smíšená skupina Kris Kros Kvintet z Brandýsa nad Labem. Zazněla mše od Zdeňka Lukáše a další z jeho skladeb, např. Pater noster a Largo Antonína Dvořáka. Kostel, který byl k této příležitosti otevřen opět po několika letech, byl zaplněn do posledního místa.

Mše a celé slavnosti se zúčastnili obyvatelé Milešova a okolí, přijeli ale i zahraniční hosté. Mezi nimi rakouský velvyslanec Ferdinand Trauttmasdorff (na snímku v kostele první zprava), maďarský velvyslanec László Szőke (druhý zprava) a diplomatičtí a vojenští zástupci Polska a Německa, přítomni byli čeští vojenští představitelé a zástupci místní samosprávy.

Mezi čestným hosty byla i Adrienne hraběnka Korff-Schmising-Kerssenbrock, potomek rodu Kaplířů. Na snímku je v první lavici druhá zleva, vedle jedné z organizátorek akce Niny Novákové, která v kostele v rámci mše také zazpívala.

Její manžel a hlavní organizátor akce Milan Novák v uniformě dragounského regimentu č. 14 vydal po skončení mše pokyn a „jeho vojáci“ stojící před kostelem vystřelili pět čestných salv – za každou zúčastněnou zemi jednu. Poté přítomní opět za hudbou a vojenskými regimenty prošli Milešovem, tentokrát až na místní fotbalové hřiště.

Po mši a ohlušujících salvách kostel opět ztichl a nevím na jak dlouho se zase uzavřel. Uvnitř zůstaly i informační panely týkající se života Zdeňka Kašpara Kaplíře (1611-1686) které organizátoři k slavnostnímu dni připravili. Mezi nimi i rodokmen šlechtického rodu Kaplířů ze Sulevic, který možná přítomní ani nestačili zaznamenat, proto je teď k nahlédnutí i zde.

U rodokmenu se však zastavila paní Adrienne Korff-Schmising-Kerssenbrock, která, jak bylo již psáno, je jedním z potomků Kaplířů. Jejím přímým předkem po přeslici je v 16. generaci Václav Kaplíř ze Sulevic († 1463), který spolu se svým starším bratrem Kerunkem byl vlastně prvním kaplířským držitelem milešovského hradu. Jak píší prameny, stalo se tak „na počátku hisitských válek, snad již roku 1420, ale nejdéle v roce 1428.“
Za dalších kaplířských majitelů – Jiřího Kamaryta
(† 1603), nebo jeho bratra Bohuslava († 1639) bylo milešovské gotické sídlo renesančně přestavěno.
Třicetiletá válka postihla však milešovské panství velmi těžce a silně byl poškozen i zdejší renesanční zámek, takže Bohuslavův vnuk Karel Kašpar Kaplíř († 1664) sídlil na tvrzi v Medvědicích. V letech 1650-1653 začal sice zámek barokně přestavovat, ale náklady byly tak vysoké, že nakonec musel Milešov prodat.
Chtěl však, aby starobylý rodový majetek zůstal zachován v rodě Kaplířů a proto celé panství pod Milešovkou nakonec získal v roce 1661 Zdeněk Kašpar Kaplíř z třebívlické větve rodu. Jeho otcem byl Albrecht Kaplíř ze Sulevic († 1616) a dědečkem Kašpar Kaplíř ze Sulevic, který jako jeden z hlavních aktérů stavovského povstání byl po jeho potlačení odsouzen ke zrátě cti, hrdla a statků a 21.června 1621 sťat na pražském Staroměstském náměstí.

Nový majitel patřil bezesporu k nejvýznamnějším a nejproslulejším držitelům Milešova. Dodnes jsou hodné obdivu i jeho dva místní stavební počiny. Nechal postavit již zmiňovaný kotel sv. Antonína Paduánského a v letech 1662-1667 nový barokní zámek. Obě stavby zadal Zdeněk Kašpar italskému staviteli a architektovi Antoniu della Portovi (1631-1702).
Pro Portu byla stavba milešovské zámku patrně jeho první dílem v Čechách, protože teprve až v roce 1668 odešel do služeb Václava Eusebia Lobkowicze na Roudnici, kde pokračoval ve stavbě tamního zámku. Porta, který pocházel z městečka Manno v severní Itálii, byl původně ve službách hraběte Werdenberga, který jak s Kaplířem, tak s Lobkowiczem zasedal v císařské válečné radě.

Antonín dela Porta byl stavitelem milešovského zámku i kostela.

Zdeněk Kašpar Kaplíř ze Sulevic neměl ze dvou manželství s Annou Ludmilou Bukovanskou
(† 1646), dcerou Václava Bukovanského Pinty z Bukovan a Anny Salomeny (Aleny) Czerninové z Chudenic a Annou Kateřinou Hoyosovou († před 1665), dcerou Jana Baltazara Hoyose a Anny Kateřiny Khevenhüllerové z Aichelbergu, žádné děti. V potomka stále doufal i když se ženil potřetí (20.1.1665) s Annou Terezií rozenou Cukrovou z Tamfeldu (1638-1713), dcerou Jana Jaroslava Františka Cukra z Talmfeldu a Anny Sibylly Žďárské ze Žďáru. Anna Terezie byla od roku 1664 vdovou po předchozím majiteli Milešova Karlovi Kašparovi Kaplířovi ze Sulevic, takže pro manželku Zdeněk Kašpar nešel daleko.

Po svatbě žili manželé převážně na Milešově, kde zařizovali nový zámek. V rytířském sále vznikla významná kaplířovská galerie s díly Raffaela, Tiziana, Rubense, Reniho, Dolce, Perugina aj. Byla tu i podobizna Kašpara Zdeňka v životní velikosti i obrazy a sochy Kaplířových vojenských druhů (např. Piccolominiho, Caracena aj). Na zámku byla dále nová knihovna, sbírka matematických přístrojů, malá cenná zbrojnice, přenosná polní kaple, italské mazaiky, a četné, většinou marmorové sochy, v komnatách a sálech nový nábytek. Nic z toho zařízení se však nedochovalo a později většinou beze stopy zmizelo.
Ani třetí manželka však Kaplířovi nedala potomky a tak po císařském souhlasu vyzval příbuzného Zikmunda Kaplíře, aby vrátil ze zahraničního exilu a stal se jeho dědicem. Ten tak učinil, ale protože ani on nakonec neměl děti, odkázal Zdeněk Kašpar Kaplíř Milešov Janu Leopoldovi Hrzánovi z Harasova († 1711), který z rodu Kaplířů ze Sulevic pocházel po přeslici. Podmínkou bylo, že Hrzán přijme i Kaplířovo jméno. Což se stalo a Hrzánové-Kaplířové vlastnili Milešov až do svého vymření v roce 1842.
Znak Hrzánů z Harasova

Zajímavým majitelem Milešova z hrzánského rodu byl hned syn Jana Leopolda, litoměřický krajský hejtman Zikmund Gustav Hrzán-Kaplíř († 1760), který na zámku dokončil barokní úpravy a pořádal zde četné hudební slavnosti. Jeho hudebníci vystupovali při křtech, svatbách i návštěvách hostů
a zámecká kapela vedená tehdy Vincencem Andreskou, měla znamenitou pověst. Zejména byli proslulí místní trubači, kteří účinkovali při parfosních honech. Vysoká hudební kultura se udržela na milešovském zámku až do konce 18. století.

Stotisícová armáda osmanských Turků oblehla 14. července roku 1683 Vídeň, bránu do Evropy. Císař Leopold I. jmenoval 72-letého českého šlechtice Zdeňka Kašpara Kaplíře ze Sulevic hlavním představitelem civilní administrativy Vídně, vojenským velitelem byl hrabě Ernst Rüdiger Starhemberg.
Obrana obležené Vídně se stala klíčovým zájmem celé střední Evropy a celé evropské křesťanské civilizace, ale pomoc přicházela jen velmi pomalu. Kaplíř po 62 dnů hrůzného obléhání stál v čele města. Převzal i vrchní velení v době, kdy Starhemberga vyřadilo zranění.
Teprve 12. září dorazila vojska v čele s andělskými husary polského krále Jana III. Sobieského a v bitvě u vrchu Kahlenberg byli Turci na hlavu poraženi.
Kaplířova zásluha na záchraně Vídně byla obrovská Maršálskou šerpu a hůl dostal od císaře Leopolda na počátku prosince 1683.
Pětasedmdesátiletý zemřel ve Vídni dne
6. října 1686. Do rodové hrobky, kterou vybudoval v kostele sv. Antonína Paduánského v Milešově, bylo jeho tělo uloženo 20. října 1686.
Možná dnes ani nemůžeme docenit skutečný význam tohoto šlechtice ze starého českého rodu pro budoucnost Evropy, ale můžeme se postarat, aby Zdeněk Kašpar Kaplíř ze Sulevic nebyl pro nás a příští generace zapomenut.

Dr. Milan Novák R.S.G.

Své manželce odkázal Zdeněk Kašpar Kaplíř ze Sulevic panství Újezd Svatého Kříže s Bělou. Již dvojnásobná vdova se později provdala potřetí za Filipa Emericha Metternicha na Kynžvartě (1628-1698) a zemřela ve stáří 75 let.

13:30
Vraťme se však z historické exkurze ještě jednou do záříjovým sluncem zalitého sobotního Milešova. Tentokrát už přímo na fotbalové hřiště, kam průvod od kostela sv. Antonína Paduánského dorazil v půl druhé odpoledne. Na ploše se s pochodujícími regimenty objevily i mažoretky a po opětovných salvách z ručnic ohromil přítomné i nečekaný výstřel z děla.

Poté vystoupil s česky proneseným projevem zástupce rakouského hlavního města a po něm s krátkým pozdravem i rakouský velvyslanec Ferdinand Trauttmansdorff. Oba jako představitelé země, z jejíž iniciativy se slavnost konala a snad i nadále konat bude. Podle představ organizatorů by se nemělo totiž jednat o jednorázovou letošní akci, ale naopak – připomenutí si bitvy z roku 1683 u Vídně by se mohlo stát každoroční tradicí slavenou vždy ve výroční den 12. září a v Milešově, místě posledního odpočinku Zdeňka Kašpara Kaplíře ze Sulevic. Příští rok uplyne 400 let od jeho narození…
Na podporu obnovení či znovuobnovení tradice kaplířovských oslav v Milešově rozdal poté dle starého zvyku představitel města Vídně Thomas J. Resch 62 symbolických „zlatých“ mincí místním dětem. Tak bývávalo na milešovském panství každoročně připomínáno 62 denní obléhání Vídně Turky v roce 1683.

Na snímku v době projevu rakouského velvyslance stojí po jeho pravici Nina Nováková a po jeho levici maďarský velvyslanec László Szőke, starosta Velemína Jiří Skalický, bývalý náčelník Generálního štábu Armády České republiky a bývalý velvyslanec České republiky v Afghánistánu generálplukovník ve výslužbě Jiří Nekvasil, ředitel Rakouského kulturního centra Florian Haug, německý vojenský přidělenec Bruno Riediger a zástupce hlavního města Vídně Thomas J. Resch.

***

Milešov je dnes místní částí obce Velemín (další místní částni Velemína jsou Březno, Opárno, Bílý Újezd, Boreč, Bílinka, Hrušovka, Kletečná, Zbožná, Režný Újezd, Dobkovičky a Páleč) a leží v centrální části Českého středohoří. V současné době má obec Velemín a její místní části takřka 1500 obyvatel a nejvíce jich žije ve Velemíně a právě i ve Milešově.
Ještě jedna malá poznámka. Při procházce Milešovem nelze minout architektonicky cenný zahradní pavilon u zámku. Barokní gloriet však již řadu let chátrá a důvod k tomu je velmi prapodivný. Podle úřadů prý totiž stavba v zahradě vůbec nestojí, a nikdo ji tak nevlastní!!! Než tedy dojde k určení vlastnictví, bude si muset pavilon na opravu ještě nějaký čas počkat. Obec by památku ráda opravila co nejdříve a tak můžeme jen doufat, že bude platit ono známé do roka a do dne a že při příštím připomenutí si slavné bitvy a uctění památky Zdeňka Kašpara hraběte Kaplíře ze Sulevic, bude na gloriet už radost pohledět. K tomu dopomáhej i tento článek.