Vítej každý nový příchozí. I Ty.

" Stačí nám, aby se svoboda projevu ustálila natolik, aby každý mohl nazvat zajíce zajícem, hraběte hrabětem či kejklíře kejklířem, aniž..." Zobrazit celý citát »

Kinský Radslav (1928-2008)






Historická šlechta je součástí Archivu českého webu Národní knihovny ČR.

Výročí Přemyslovců a jejich blízkých v roce 2006

23. 07. 2006 | Jan Drocár | Autor píše

Nemá-li někdo rád jubilea, ať tento článek raději nečte. Je v něm totiž trochu více čísel - datumů narození, úmrtí aj. Na rok 2006  připadá několik významných výročí Přemyslovců a jejich blízkých a já si myslím, že bychom je mohli a měli alespoň ve stručnosti připomenout. A přitom se bohužel suchým číslům nevyhneme.
Žije mezi námi po přeslici hodně potomků Přemyslovců,  žijí v celé Evropě  i zámoří.  Patří mezi ně příslušníci mnoha šlechtických rodů a také například členové všech současných evropských panovnických dvorů. Spolu s nimi všemi bychom u příležitosti letošních přemyslovských výročí mohli do minulosti poslat „zdravici“. S úctou pozdravit ty, kteří formovali, vytvářeli a podíleli se na chodu našich dějin. Vzkázat jim, že dnes to sice někdy jde pěkně ztuha, ale je tady hodně pozitivně naladěných....

Protože také příslušníci starobylého českého šlechtického rodu Waldsteinů jsou potomky naší první knížecí a královské dynastie, připomeňme si výročí za všechny ostatní potomky Přemyslovců právě s nimi. Máme k tomu dobrou  příležitost, protože nedávno byl v Pozitivních novinách publikován rozhovor s hlavou rodu dr. Arnoštem Adolfem hrabětem Waldsteinem.


Pokud by on v roce 2006 slavil pouze kulatá výročí svých  svých „přemyslovských“ nebo „lucemburských“ předků, musel by mít číši neustále zdviženou. A poprvé si připít hned 7.února 2006 na 695. výročí (7.2.1311) společné pražské korunovace svých předků ve 22. generaci - Elišky Přemyslovny a Jana Lucemburského.

O tři měsíce později, 14. května 2006, zase připít na zdraví jejich syna, císaře a 11.českého krále Karla IV. Lucemburského, jehož 690. výročí narození na tento den připadá. A při té příležitosti si do historie na dálku ťuknout s nejvyšším Karlovým komořím panem Buškem z Velhartic a spolu s Janem Nerudou si připomenout, že „to víno má svůj zvláštní ráz, zprv trpké, ale milé zas“.

V srpnu, po připomenutí si 710. výročí narození (10.srpen 1296) Karlova otce, krále Jana Lucemburského, mu určitě za nás za všechny v duchu poděkuje. Poděkuje za to, že v bitvě u Kresčaku 26. srpna 1346 (660.výročí) nenechal budoucího „Otce vlasti“ Karla zbytečně zemřít. Tehdy totiž již slepý český panovník Jan nechal už z jasně prohrané bitvy svého syna násilím odvést. Sám potom údajně se slovy „Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal!“ splnil rytířskou povinnost a zvolil jistou smrt.

Karel IV. Lucemburský tedy zůstal zachráněn pro země Koruny české a my můžeme chodit po Karlově mostě, navštěvovat Karlštejn, léčit se v Karlových Varech, obdivovat katedrálu sv. Víta na Pražském hradě, bydlet na Novém městě pražském, studovat na Karlově univerzitě, zajít do kláštera na Slovanech… toto všechno má panovník „na svědomí“, toto vše  "tvořil" pro budoucí generace. Samozřejmě s pomocí svých současníků... Všichni máme své předky, žijící v jeho době.  Arnošt Waldstein má tu výhodu, že své předky z té doby zná.

Zná dokonce své předky časově tak vzdálené, že se při vzpomínce na ně dostane až na samý úsvit českých dějin. Je v 35. generaci potomkem patronky české země sv. Ludmily. Na rok 2006 připadá neslavné 1085. výročí jejího zavraždění. V noci z 15. na 16. září 921 byla na popud své snachy Drahomíry uškrcena provazem (nebo vlastním závojem) na hradě Tetín.
Ludmila pocházela z Pšova u Mělníka a provdala se za prvního historicky doloženého českého knížete Bořivoje I. Přemyslovce. Spolu s ním přijala na Velehradě u velkomoravského knížete Svatopluka křest od arcibiskupa Metoděje. Když zemřel její mladší syn kníže Vratislav I., bylo Ludmile svěřeno poručenství nad mladičkým vnukem (sv.) Václavem. A to se nelíbilo jeho matce Drahomíře...
Ludmilin vnuk, kníže sv. Václav, potom nechal krátce po svém nástupu na trůn odvést její tělo z Tetína do Prahy. Ostatky byly uloženy roku 924 na Pražský hrad do kostela sv. Jiří, kde jsou dodnes. Ludmila se stala nejen první českou, ale i slovanskou světicí. Její kult byl slaven již ve 12. století.

Již za vlády kněžny Ludmily začala na Mělníku vinařská tradice. Tehdy se tam pěstovala moravská vína. Poté bylo vinařství nejvíce zvelebeno přičiněním Karla IV., který často na Mělníku pobýval u své matky Elišky Přemyslovny. Z Francie tam nechal dovést burgundskou vinnou révu. Předpokládám proto, že když má takové předky po přeslici, má Arnošt Waldstein rád víno. Nevím ale, jestli pije pivo. Pivo z Plzně. Má s ním totiž také něco společného – ale hodně, hodně vzdáleného.

Na 27. září 2006 připadá 735. výročí narození (27.9.1271) krále Václava II. Přemyslovce, dědečka Karla IV. Lucemburského z matčiny strany.A na 14. prosince 2006 poté 695. výročí úmrtí (14.12.1311) jeho protějšku z otcovy strany - babičky Karla IV. Lucemburského - Markéty Brabantské.
Markéta byla dcerou brabantského vévody Jana I. Vítězného (Gambrinuse). Podle Ottova slovníku naučného (a ten přebíral informace zřejmě z bavorské Aventinovy kroniky):
... „báje vznikla nejspíše splynutím jména vévody brabantského „Jan primus“ (t. j. první) zvaného, který v zemi brabantské vládl a na prosbu sladovnického cechu bruselského přijal čestné předsednictví cechu, a proto vyobrazen byl v cechovní místnosti s pohárem pěnícího se piva v ruce“.
Týká se předka Arnošta Waldsteina v 24.generaci.

Na závěr si nechávám výročí asi z nejsmutnějších, ale v roce 2006 nejvýznamnějších. Je to 700. výročí zavraždění krále uherského, polského a 7.českého Václava III. Přemyslovce. Stalo se tak 4.srpna 1306 v Olomouci při jeho cestě do Polska a vrah dosud nebyl vypátrán. Pátrat po něm nebudeme, jen si připomeneme, že tímto činem vymřela v královské linii první česká knížecí a královská dynastie po meči.





Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–  |  O magazínu Historická šlechta