Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„"Také by bylo hezké, kdyby lidé nekradli, nesmilnili a neopíjeli se kořalkou".“ Zobrazit celý citát »

Schwarzenberg Karel VII. *1937



Týnec u Klatov

Zámek v Týnci u Klatov je monumentálním solitérem, situovaným těsně pod vrcholem návrší, jehož svah je obrácen k severní straně. Zámecká stavba je významnou dominantou širokého okolí.

Mohutný barokní zámek založil hrabě Maxmilián Norbert Krakowský z Kolowrat. Plán stavby vznikl kolem roku 1700 a z dochovaných materiálů je zřejmé, že po roce 1710 byla již hotova hrubá stavba a před rokem 1724 byla z větší části stavební činnost dokončena a poté na čas přerušena.

Architektura stavby je pozoruhodně promyšlená a patří k vrcholu barokního období.

Monumentální hlavní průčelí zámku má tři (ve střední části čtyři) poschodí a celkový rozsah 19 okenních os, na délku má úctyhodných 60 metrů. Nad přízemím je vloženo jakési nižší („mezaninové“) polopatro, které bylo určeno pro ubytování služebnictva a některé provozní prostory. Střední část zámku tvoří oválný rizalit (předsunutá část průčelí) s vestibulem a nad ním se nachází hlavní sál, jenž je zvenčí zdůrazněn pěti vysokými okny s půloválnými záklenky. Toto piano nobile (tzv. vznešené patro s reprezentativními prostory) se nachází v úrovni třetího nadzemního podlaží. Nabízí tak výhled do široce otevřeného kraje na severní straně a do zahrady, která měla vzniknout na místě dnešního hospodářského dvora na jižní straně. Půdorys sálu je oválný a zajímavostí je, že jeho poměry zachovávají tradici barokních prostorů, známou již od poloviny 16. století ze spisů Sebastiana Serlia. Postranní obytná křídla měla být patrně zrcadlově totožná. V barokním období bylo dokončeno východní křídlo, kde je původní rozvrh poměrně velmi dobře zachován ve všech podlažích.

Na základě umělecko-historického rozboru bylo autorství architektonického návrhu připsáno Giovanni Battistovi Alliprandimu (1665-1720). Tento architekt pocházel ze štukatérské rodiny usazené ve Vídni a v Čechách působil od roku 1690. Alliprandi v půdorysu zámku navazuje na práce Johanna Bernarda Fischera von Erlach a jeho plán k Schönbrunnu z roku 1688 a také například na Berniniho neuskutečněný návrh Louvru. Týnecký projekt zapadá do řady Alliprandiho staveb vznikajících ve shodné době.

Kvůli tomuto velmi náročnému finančnímu podniku přišel hrabě Maxmilián Norbert Krakowský z Kolowrat o veškeré prostředky. Dle běžné praxe se s vyhlášením bankrotu čekalo až na dobu po smrti. Hrabě zemřel v roce 1721, pohřben je na Strahově v Praze.

Rodové hospodářství bylo po smrti hraběte Maxmiliána Norberta Krakowského z Kolowrat (v roce 1721) zadluženo, což vedlo k nucené správě majetku, kterou vykonával hejtman Jiří Erhard Nickl od roku 1724.

Když v roce 1721 zemřel hrabě Maxmilián Norbert Krakowský z Kolowrat, nástupcem a majitelem Týnce se stal jeho syn Jan Josef Hyacint Krakowský z Kolowrat (1691-1766). Jan Josef dovedl stavbu zámku jen do nejnutnějšího stavu, a to v roce 1760 nejspíše pod vedením Jana Josefa Wircha. Jednak proto, že po smrti jeho otce ztratila dostavba druhého křídla na aktuálnosti a jednak také proto, že byl již od 30. let 18. století vázán v diplomatických službách v zahraničí a s rodinou tak žil mezi lety 1734 a 1743 převážně u dvora v Drážďanech. Zemřel v roce 1766.

Po Janově smrti převzal panství hrabě Emanuel František Krakowský z Kolowrat (1728-1790). Jemu se podařilo Týnecké panství oddlužit a zbavit vynucené ekonomické správy.

 

V 60. letech 18. století prostory zámku upravil a od té doby hraběcí rodiny Krakowských z Kolowrat v zámku i trvale bydlely. Tato úprava náleží slohově do rozhraní pozdního baroka a raného klasicismu a projektantem je zřejmě Jan Josef Wirch. Přestavba sledovala především reprezentativní zřetel a soustředila se na obohacení a hustší pročlenění hlavního severního průčelí. Přitom byl také střední rizalit rozšířen na připojené sousední osy, nad nimiž bylo nastaveno atikové polopatro. Po roce 1772 byl také vymalován nově vzniklý malý kabinet malířem Francescem Samariem. Na malbách jsou zachyceny dvory týneckého panství a snad i pohledy na zaniklé tvrze.

Za Emanuelova následovníka hraběte Arnošta Josefa z Kolowrat Krakowského (1774-1830) došlo k nové úpravě zámeckého parku (z francouzského na anglický parkový styl). Hrabě začal také pronajímat některé ze čtrnácti panských dvorů.

Syn hraběte Arnošta, hrabě Josef Arnošt Emanuel (1795-1864), pokračoval v pronajímání hospodářských dvorů. Panství ale také značně zadlužil obstaráváním věna pro čtyři dcery. Po náhlé smrti hraběte Josefa panství po čtyři roky spravoval jeho bratr, svobodný hrabě Karel Ludvík z Kolowrat Krakowský (1800-1869).

Zřejmě již v době kolem roku 1800 a později v 19. století započalo využívání přízemí západního křídla stavby k hospodářským účelům. V 19. století se na zámku neodehrály žádné stavební změny, pouze trpěl nedostatkem údržby.

Až v roce 1927 byla novým vlastníkem, Jaroslavem Polívkou (20. dubna 1886 Praha – 9. února 1960 Berkeley, významný konstruktér, sběratel umění, po emigraci do USA spolupracoval s nejslavnějším americkým architektem všech dob Frankem Lloydem Wrightem, autorem mj. např. Guggenheimova muzea v New Yorku), uskutečněna oprava a dokončení západního křídla podle jeho vlastního návrhu.

Objekt byl využíván jako luxusní hotel, ten ale záhy zkrachoval a v roce 1934 převzal správu zámku jeho největší věřitel-Záložna ve Velvarech. Poté zámek v roce 1937 získal Spolek pro péči o sirotky v Praze. Od roku 1951 byl majetkem Pražské evangelické církve metodistické, která zde zřídila útulek pro tělesně postižené děti. Poté přešel do rukou státu. Dlouhá léta byl sídlem Československé lidové armády. Při opravách na počátku 90. let 20. století byl bohužel odstraněn poškozený barokní krov. A nahrazen zcela nevhodnou ocelovou konstrukcí a asfaltovým šindelem! Půdní prostory jsou tedy novodobé.

Koncem roku 1999 zámek Týnec koupil současný vlastník Jan Pelánek Lazarowitz. Tento mecenáš a sběratel umění zámek koupil s cílem areál zámku rehabilitovat a vybudovat zde umělecké centrum a muzeum moderního umění, kde hodlá umístit své sbírky.

Vzhledem k vysokým nákladům na opravu památky postupuje celý projekt velmi pomalu. Obnova je financována převážně ze zdrojů Jana Pelánka, částečně Ministerstvem kultury České republiky a z dotačních programů Plzeňského kraje. V roce 2013 proběhly poslední fáze revitalizace zámku na galerii a umělecko-kulturní centrum (práce ukončeny v prosinci 2013). Rekonstrukce se týkala přízemí východního křídla, druhého patra a podkroví. Ve zmíněných prostorách proběhly stavební dokončovací práce, včetně probarvení kletovaných omítek, úpravy parketové podlahy, dokončení prejzové střechy, obnovy fasády a nové elektroinstalace. Další práce se týkaly blízkého okolí zámku – terénních úprav čestného dvora, ohradní zdi, osvětlení.

V květnu roku 2014 byl zámek Týnec u Klatov prohlášen za národní kulturní památku

Ve své původní podobě je týnecký zámek vynikající vrcholně barokní architekturou, dílem Giovanni Battisty Alliprandiho. Svou koncepcí náleží k nejvýznamnějším českým i evropským zámeckým stavbám své doby.

Zdroj: www.zamektynec.cz , Wikipedie

Autor fotografie: Ptolemajos




Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2018  |  O nás