Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„"...ctihodného mistra Jana Husa, hotového bakaláře svaté teologie a mistra umění, ukazatele tohoto listu, který co nejdříve přijde z Království českého na obecný koncil, konaný v Kostnici, kterého jsme i my přijali do naší a Svaté říše obrany a záštity, všem vám a každému zvláště s plnou přízní doporučujeme žádajíce, abyste ho, až k vám přijde, s pocitem povinnosti ráčili laskavě přijmout, vlídně s ním zacházeli a v tom, co se týká rychlosti a bezpečnosti jeho cesty, jak po zemi, tak po vodě, ukázali mu pomocnou a nezištnou ochotu"....“ Zobrazit celý citát »

Text Zikmundova glejtu Husovi na cestu do Kostnice



Lobkovice

Původní tvrz byla poprvé připomínána roku 1403, kdy ji nechal postavit Prokop Krukner, měšťan z Prahy. Již o šest let později se majitelem stal Mikuláš Chudý z Újezda , který si začal roku 1410 užívat přídomek z Lobkovic a je označován za zakladatele mocného šlechtického rodu Lobkoviců, ve staročeštině Lobkowiczů.
Majetek pak dědí jeho snové Mikuláš a Jan Popel. Bratři se o majetek rozdělili tak, že Jan Popel získává Lobkovice. Jan se v těch dobách vzepřel králi Jiřímu z Poděbrad, který roku 1450 vysílá k lobkovické tvrzi své vojsko. To tvrz dobilo, ale již o rok později ji Jiří z Poděbrad Janu Popelovi vrací. Dalším majitelem byl od roku 1489 Albrecht Jiří Ojíř z Očedělic. Ten ale již o rok později umírá a na panství se v rychlém sledu mění majitelé. Až roku 1496 tvrz získává Beneš Sekerka ze Sedčic, kteří postupně tvrz přebudovávali. V roce 1610 byl zde poprvé uváděn existující zámek a pět let poté jej koupila Polyxena z Lobkovic, takže se panství po letech vrátilo rodině Lobkoviců.

Zámek ale ztrácí charakter panského sídla a mění se na administrativní a správní budovu. V období třicetileté války tudy několikráte prošla vojska znepřátelených stran a zámek byl takřka zničen. Na lepší časy se začalo blýskat v roce 1677, kdy Václav Eusebius z Lobkovic učinil z Lobkovic opět samostatné panství z šesti vesnicemi. K opravě zdejšího zámku došlo v roce 1679 za knížete Ferdinanda Augusta z Lobkovic. Lobkovicové zámek drží až do roku 1829, kdy jej kupuje pražský advokát Jan Měchurka. Jan si Lobkovice zvolil za své sídlo a tak zde proběhla další rozsáhlá oprava, hlavně interiérů. V roce 1840 zámek dědí jeho dcera Terezie, která si za manžela bere Františka Palackého. Palacký zde strávil prakticky celou dobu bachovského absolutizmu a zdejší zámek si velice oblíbil. Dokonce byl na zdejším, dnes již zrušeném starém hřbitově, v roce 1878 pochován. Po jeho smrti zámek dědí jeho syn Jan, který jej ale roku 1897 prodává knížeti Mořicovi z Lobkovic. Zámek opět slouží jako sídlo panských úředníků.

V roce 1945 byl zkonfiskován a převzal jej v zastoupení státu MNV Lobkovice. Tehdy byla ves samostatná. Stát zde umístil část depozitáře Národního technického muzea. Po roce 1980 zámek převzala Karlova univerzita a začala jej upravovat na depozitář knihoven. V té době patřila ves už rychle se rozvíjejícím Neratovicím a tamní městský národní výbor v zámku připravoval zřízení obřadní síně a pamětní síně Františka Palackého.

Po roce 1989 však byl zámek vrácen v restituci rodině Lobkoviců.

Od května 2013 je zámek přístupný veřejnosti, je možné navštívit čtyři místnosti lobkovického zámku se stálou výstavní expozicí o historii zámku, Františku Palackém a lobkovickém rodákovi Miroslavu Plesingerovi-Božinovi. V jedné z místností jsou pořádány výstavy.

Před návštěvou zámku doporučujeme si pro jistotu ověřit aktuálnost otvírací doby na webových stránkách objektu či telefonicky u provozovatele.

Zdroj: Wikipedie, www.stredoceske-zamky

 




Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2018  |  O nás