Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„Potřeba české šlechty vyjádřit svůj postoj k německé okupaci i na zbývajícím území české republiky pokračovala. Ve čtvrtek 7.9.1939 byla na schůzi výboru Národního souručenství veřejně prezentována třetí deklarace: "Prohlášení české a moravské šlechty v září 1939". Přečtení projevu bylo přijato výborem se všeobecným souhlasem a potleskem. Podpisy pod touto deklaraci byly poté získávány jednotlivě - platil zákazu sdružování občanů.“ Zobrazit celý citát »

Třetí šlechtická deklarace ze září 1939



Dolní Beřkovice

Tvrz v Dolních Beřkovicích, původně jen v Beřkovicích, je zaznamenána až za Radslava II. Beřkovského ze Šebířova ve 2. polovině 15. století. V r. 1513 přenesl své sídlo do nedalekého Liběchova. Beřkovští ze Šebířova drželi Beřkovice až do r. 1597, kdy je Mikuláš Beřkovský prodal míšeňskému rytíři Zikmundu Vilémovi z Blevic a z Nosovic. Ten si Beřkovice zvolil jako své hlavní sídlo. Beřkovická tvrz neodpovídala jeho potřebám a proto dal na místě tvrze v roce 1606 vybudovat renesanční zámek.
Belvicové ale na zdejším panství dlouho nepobyli. Účastnili se stavovského povstání na straně stavů
a proto jim byl majetek po porážce na Bílé hoře zkonfiskován. Zabavený majetek byl nakonec ponechán Zikmundovým synům, Janovi a nezletilému Kašparu Mikulášovi, jako léno. Jan ale roku 1626 odchází do Sazka a jeho polovina majetku je opět zkonfiskována.

V roce 1627 koupila Beřkovice Polyxena Pernštejnská z Lobkowicz a od tohoto roku vládli v Beřkovicích ze svého sídla v Roudnici nad Labem hlavní členové roudnické větve Lobkowiczů. Majoritní pán roudnických statků Ferdinand Josef Lobkowicz předal tehdy již Dolní Beřkovice svému mladšímu bratru Josefovi a ten založil novou větev lobkovického rodu, zvanou dolnobeřkovickou.

Ještě roku 1853 Josef z Lobkovic nechává zámek přestavět v pseudogotickém stylu. Přestože byl přestavěn, zachoval si svoji původní dispozici i vzhled. Čtyři uzavřená křídla zámku tvořila téměř pravidelný čtverec, z něhož v rozích vystupovaly šestihranné věže.
Lobkovicové si na počátku 20. stol. Postavil vedle zámku dvoupatrovou vilu, kde poté přebývali a zámek pak jim sloužil jen k representaci a v době honů a podobných akcí.

V majetku Lobkowiczů zůstal zámek až do roku 1948. Po tomto roce připadl zámek státu. V letech 1938-1960 zámek sloužil jako měšťanská, resp. základní škola, poté jako skladiště léčiv a po celou dobu zde bylo několik občanských bytů.

V 90. letech 20. stol. byl v rámci restitucí vrácen původním majitelům Lobkowiczům, kteří zahájili další rekonstrukci zámku.

V současné době je zámek v soukromém vlastnictví a není volně přístupný.

(zdroj Hrady.cz)




Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2019  |  O nás