Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„"Teď jste se stali svobodnými občany a já vám přeji k tomu mnoho štěstí. Ale svoboda může být taky nebezpečná. My se už známe z generace na generaci, ale teď budou přicházet lidé, kteří vás chtějí podvádět. Tak dejte pozor. Dnes existuje nové slovo komunismus. Ale to jenom je jiné slovo pro krádež. Já vím, že budu prvním, kterého chytí, ale po sto letech jste vy na řadě". “ Zobrazit celý citát »

Waldstein Jiří Antonín *1818 † 1854



Dolní Beřkovice

Tvrz v Dolních Beřkovicích, původně jen v Beřkovicích, je zaznamenána až za Radslava II. Beřkovského ze Šebířova ve 2. polovině 15. století. V r. 1513 přenesl své sídlo do nedalekého Liběchova. Beřkovští ze Šebířova drželi Beřkovice až do r. 1597, kdy je Mikuláš Beřkovský prodal míšeňskému rytíři Zikmundu Vilémovi z Blevic a z Nosovic. Ten si Beřkovice zvolil jako své hlavní sídlo. Beřkovická tvrz neodpovídala jeho potřebám a proto dal na místě tvrze v roce 1606 vybudovat renesanční zámek.
Belvicové ale na zdejším panství dlouho nepobyli. Účastnili se stavovského povstání na straně stavů
a proto jim byl majetek po porážce na Bílé hoře zkonfiskován. Zabavený majetek byl nakonec ponechán Zikmundovým synům, Janovi a nezletilému Kašparu Mikulášovi, jako léno. Jan ale roku 1626 odchází do Sazka a jeho polovina majetku je opět zkonfiskována.

V roce 1627 koupila Beřkovice Polyxena Pernštejnská z Lobkowicz a od tohoto roku vládli v Beřkovicích ze svého sídla v Roudnici nad Labem hlavní členové roudnické větve Lobkowiczů. Majoritní pán roudnických statků Ferdinand Josef Lobkowicz předal tehdy již Dolní Beřkovice svému mladšímu bratru Josefovi a ten založil novou větev lobkovického rodu, zvanou dolnobeřkovickou.

Ještě roku 1853 Josef z Lobkovic nechává zámek přestavět v pseudogotickém stylu. Přestože byl přestavěn, zachoval si svoji původní dispozici i vzhled. Čtyři uzavřená křídla zámku tvořila téměř pravidelný čtverec, z něhož v rozích vystupovaly šestihranné věže.
Lobkovicové si na počátku 20. stol. Postavil vedle zámku dvoupatrovou vilu, kde poté přebývali a zámek pak jim sloužil jen k representaci a v době honů a podobných akcí.

V majetku Lobkowiczů zůstal zámek až do roku 1948. Po tomto roce připadl zámek státu. V letech 1938-1960 zámek sloužil jako měšťanská, resp. základní škola, poté jako skladiště léčiv a po celou dobu zde bylo několik občanských bytů.

V 90. letech 20. stol. byl v rámci restitucí vrácen původním majitelům Lobkowiczům, kteří zahájili další rekonstrukci zámku.

V současné době je zámek v soukromém vlastnictví a není volně přístupný.

(zdroj Hrady.cz)




Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2019  |  O nás