Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„"Teď jste se stali svobodnými občany a já vám přeji k tomu mnoho štěstí. Ale svoboda může být taky nebezpečná. My se už známe z generace na generaci, ale teď budou přicházet lidé, kteří vás chtějí podvádět. Tak dejte pozor. Dnes existuje nové slovo komunismus. Ale to jenom je jiné slovo pro krádež. Já vím, že budu prvním, kterého chytí, ale po sto letech jste vy na řadě". “ Zobrazit celý citát »

Waldstein Jiří Antonín *1818 † 1854



Bohnický zámek a Dolní Dvůr

Zámek Bohnice je barokní zámeček nacházející se v pražské čtvrti Bohnice, ve Starých Bohnicích naproti kostelu sv. Petra a Pavla. Jedná se o jednopatrovou budovu s mansardovou střechou a věžičkou. Ve 2. polovině 18. století byl zbudován menší pozdně barokní komplex Bohnického zámku. Na počátku 19. století proběhla rekonstrukce zámku. Jeho průčelí bylo upraveno v klasicistním slohu. Další menší úpravy byly provedeny roku 1913. Z původního zámeckého areálu se do dnešního dne dochovala pouze jednopatrová budova s mansardovou střechou a s věžičkou a přilehlá vstupní brána. Zámek je součástí psychiatrické léčebny a je veřejnosti nepřístupný.

V rámci areálu psychiatrické léčebny je zámek Bohnice chráněn jako kulturní památka.

Ves Bohnice měla starobylý románský kostel a ve 13. století byla majetkem jiřského kláštera benediktinek na Hradčanech. Správcem byl vyšehradský kanovník Johan neboli Ioannes, který se psal s přídomkem Boemus či Bohemus, prý aby se odlišil od jiného kanovníka Johana, který byl Němec. Tímto přídomkem je vysvětlován vznik původního názvu vsi Bojmice z latinského Boemici. Ve 14. století už měla ves světskou vrchnost, kterou představovali měšťané Starého Města pražského. V roce 1405 je ves označována jako Bohemice.

Bohnice byly zemědělskou vsí s vinicemi na jižních svazích. Byly tu statky a patrně dva vrchnostenské dvory. Od konce 16. století byly Bohnice majetkem nejvyššího purkrabství. Za této vrchnosti byl někdy v druhé polovině 18. století u horního dvora postaven pozdně barokní patrový zámeček s mansardovou střechou a hodinovou věžičkou. Jeho fasáda byla upravena počátkem 19. století, to však byl dvůr již od roku 1791 v majetku zemských stavů. V roce 1820 přichází do Bohnic poslední majitel, anglický baron Isaac Osborne, který koupil oba dvory a spojil je. Zatímco zámeček se stal jeho obydlím, někdejší dolní dvůr se změnil na ratejnu pro personál nazvanou Štrasburk. V roce 1904 se objekty obou dvorů staly součástí budovaného ústavu pro choromyslné, v němž působil i syn posledního majitele, MUDr. Jakob Osborne. Pro nový účel byly jednotlivé budovy upraveny.
I dnes jsou součástí psychiatrické nemocnice a jsou využívány jako byty a jiná zařízení. Dům se znakem řádu sv. Lazara Jeruzalémského dnes nese název Hospic Štrasburk. Na jeho místě (je to č.p. 12) stála již v 11. století zemanská tvrz, kostel a budova, která byla využívána jako noclehárna kupců, kteří putovali po obchodní stezce do Prahy. Stavba byla označována jako takzvaný Dolní dvůr a později sloužila jako zájezdní hostinec Štrasburk a obydlí pro hospodářský personál. Ve 20. století byla budova využívána jako ubytovna Psychiatrické léčebny, později zrekonstruována, rozšířena o další křídlo a od 1. 1. 1998 v ní sídlí zmíněný hospic, který byl na dlouhé roky jediný na území Prahy. Nabízí 23 jednolůžkových a jeden dvoulůžkový pokoj pro ubytování nevyléčitelně nemocných onkologických pacientů.

Hospic Štrasburk  – č.p. 12. Statek na bohnické návsi.

Osbornové v Čechách

Prvním známým předkem Osbornů (rod pochází z Anglie, ale jméno je norského původu a znamená „God-bearer“, nositel víry) usazených v Čechách byl v anglickém Spondomu  jistý James Osborne of  Elvaston († 1685).
Jeho synem byl Issac I. Osborne of Alvaston, narozený v Alvastonu v hrabství Derby roku 1660. V knihách sňatků ve vsi Spondonu je uvedeno, že se 20.7.1687 oženil s Ellen Soare, dcerou Roberta Soare a Felicie. Ellen se ve Spondomu narodila a  Isaac Osburne tam držel statek.
Z manželství se narodil syn Isaac II. Osborne Esq. of Spondon(*1688 Albvaston † 1739 Spondon). který se oženil (oo) 1713 v Derby s Mary Roberts z Elvastonu (*1689 † 15.1.1760 Spondon). Měli šest potomků pokračování rodu zajistil ale jediný, druhorozený syn Isaac III. Osborne Esq. of Spondon
(*1716 Alvaston † 1.5.1782 Spondon) oo Elizabeth Walker (*1717 † 4.12.1790).  Isaac III. farmařil stejně jako jeho otec na statku ve Spondonu.
Nejstarším ze synů Isaaka III. a Elisabeth byl Joseph Osborne (*1743  † 4.6.1780 Spondon), obchodník v Derby, který nebyl ženatý a neměl potomky. Jeho mladší bratr Isaac IV. (*1745 Spondon † 1796 Spondon) taky nebyl ženatý. Byl obchodníkem v Londýně a protože se mu slušně dařilo, vystavěl na statku ve Spondonu usedlost zvanou “Spondon House”. Až třetí bratr William Osborne Esq. (*1747 Spondon † 28.10.1784 Spondon) se 1.4.1777 ve Spondonu oženil se slečnou Mary Antill (*1752 † 26.4. 1838) a z manželství se narodili dva synové. Starší Jakob Osborne (*1778 † 28.12.1829) se odstěhoval do Londýna a živil se jako obchodník a zůstal jako jeho strýcové svobodný.
Druhým synem byl Isaac IV. Osborne (*1780 Spondon † 9.3.1823 Bohnice). Ten se pravděpodobně po dohodě obou bratří, odstěhoval do Čech, kde se usadil v Jiříkově. Zde se etabloval jako obchodník s vlnou a byl stále ve spojení se starším bratrem v Anglii. Do vlasti se Isaac již ale nikdy nevrátil, v roce 1820 koupil panství Bohnice, kam se i s rodinou přestěhoval a kde roku 1823 i zemřel. Oženil se s Karolinou Salmovou (*1787 Šluknov † 28.6.1830 Bohnice), z manželství se narodily čtyři děti, dva synové a dvě dcery:

1. Josef  Osborne (*14.9.1806 Jiříkov † 6.9.1834 Spondon) se odstěhoval zpět do Anglie, kde žil u svého strýce ve Spondonu, oženil se s Elizabeth Antill, manželství ale zůstalo bez potomků.
2. Jakub Osborne – pokračování,
3. Marie Osborne (*21.2.1810 Jiříkov † 7.6.1875 Praha) oo JUDr. Carl rytíř Helminger (*1813 † 2.11.1890 Královské Vinohrady).
4. Luise Osborne (*30.9.1811 Jiříkov † 1882) zůstala svobodná.

JAKUB OSBORNE.

Nejvýznamnějším členem české větve rodiny Osborne byl bezpochyby Jakub Osborne. Narodil se jako druhorozený 20.5. 1808 v Jiříkově. Po přestěhování celé rodiny do Bohnic se stal místní zámeček jeho obydlím. V Praze vystudoval gymnasium a lékařskou fakultu, kterou absolvoval roku 1835. Svou disertaci publikoval 23.5.1835 a promoci měl 30.5.1835. Po dokončení studií však lékařskou praxi nevykonával.
Od roku 1835 se staral o statek ve Spondonu, který zdědil po svém strýci a starším bratru. Statek pro svou vzdálenost nebyl schopen plně spravovat ve vlastní režii a proto jej pronajal. Roku 1835 se oženil s Elizabeth Grosse, dcerou JUDr. Johanna Grosseho a Johanny von Riegger. Roku 1842 vystavěl v Praze ve Spálené ulici dům čp. 79. zemřel v Nice ve Francii 8.4.1851, kde je též pochován. Se svou manželkou měl celkem šest dětí.
Nejstarší syn Vilém Karel Jakub Osborne studoval stejně jako jeho otec gymnasium a univerzitu v Praze.  Po ukončení studií se věnoval zemědělství a spravoval statky jak v Anglii tak i v Čechách. Za své podnikatelské úsilí a úspěchy byl dekorován  rytířským křížem řádu Františka Josefa. Byl též významný archeolog-amatér. Roku 1883 prodal svůj statek Bohnice a s celou rodinou se vystěhoval do Saska, do Drážďan.
Statek Bohnice byl roku 1903 rozhodnutím Zemského výboru vykoupen a roku 1905 se započalo s výstavbou ústavu pro choromyslné,  který v areálu sídlí dodnes. Součástí dnešní léčebny je i bývalý zámek rodiny Osborne.

Synem Viléma Karla byl Alfred Osborne, který vystudoval medicinu a jako oční lékař pracoval v Egyptě v Alexandrii, kde zemřel roku 1933. Stejně jako otec byl odměněn za své úsilí i Alfred a stal se rytířem řádu Františka Josefa a rovněž komandérem otomanského řádu.

Naproti zámku stojící kostel svatého Petra a Pavla patří mezi nejstarší křesťanské kostely v Čechách. Původně se jednalo o románský kostel, dnešní podoba pochází z kompletní pozdně barokní přestavby z roku 1805.

V roce 1790 byla při rozebírání starého hlavního oltáře bohnického kostela sv. Petra a Pavla nalezena v olověné krabici pergamenová listina z níž vyplývá, že kostel byl postaven v roce 1158. Za zakladatele kostela listina uvádí vyšehradského probošta Gervasia. Tuto ostatkovou listinu (tzv. autentiku), potvrzující pravost ostatků uložených v oltářní desce, vydal dne 30.5.1158 pražský biskup Daniel I. při příležitosti svěcení kostela, kterému byli přítomni i druhý český král Vladislav I. (korunován 11.1.1158)
s manželkou Juditou Durynskou.
Kostel tvoří architektonické centrum starého jádra Bohnic a je spolu s bubenečským kostelem sv. Gotharda jedinou periférní stavbou v Praze z přelomu 18. a 19. století. Na jižní straně kostela je hrobka rodiny Osbornových, majitelů bohnického zámku a dvora.

Autor fotografií: Karel Feitl.

 

 

 

 

 

 

 




Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2019  |  O nás