Vítej každý nový příchozí. I Ty.

" Když je člověk hodně dole, tak se čest a morálka snáze udržují, než když je nahoře." Zobrazit celý citát »

Sternberg Zdeněk *1923






Historická šlechta je součástí Archivu českého webu Národní knihovny ČR.

S Marií Bořek-Dohalskou o jejím bratrovi Karlu Zichovi

01. 10. 2009 | Redakce | Šlechtic vypravuje

Ukázka z rozhovoru historika Zdeňka Hazdry s Marií Bořek-Dohalskou o jejím bratrovi Karlu Zichovi, který vyšel v časopise Xantypa v Letním čísle 07-08/09.

•  Vy jste se provdala za Václava Bořka-Dohalského, potomka starobylého českého šlechtického rodu, s kterým se vaše rodina přátelila již od 19. století. Prý vás dal dohromady právě Karel. Jak se to přihodilo?

Já se stýkala s Vaškovými rodiči, ti mi velmi imponovali. S ním jsem se neviděla strašně dlouho, i když jsme se znali jako děti, trávili jsme společně prázdniny v České Kubici. Jednou přišel Karel a říkal: „Musíš jet do Chuchle, byl jsem se tam podívat na Vaška, to je fantazie, jak on jezdí.“ Odpověděla jsem: „Prosím tě, vždyť já jen vím, že kůň má čtyři nohy, dostihy mě vůbec nezajímají.“ Nakonec jsem ale svolila, že tedy půjdu. A on jel opravdu brilantně, ten dostih tehdy vyhrál. To bylo na svatého Václava v roce 1970 a 4. června 1971 jsme se brali.

•  Z Karla a Vašeho manžela se záhy stali velcí přátelé.
Jak byste charakterizovala jejich vztah?

Neznám jiný tak silný přátelský vztah, jaký byl mezi mým mužem a Karlem. Těžko to lze nějak slovy vyjádřit. Dali by jeden za druhého krk i duši, vyznávali stejné hodnoty. Často si v noci dlouze telefonovali. Nejednou se u nás Karel v noci zastavil, když jel z koncertu, posedět a popovídat. Karel byl první, kterému jsem volala, když Vašek 17. června 2004 v noci náhle zemřel. Karel zemřel 13. července. Několikrát jsem pak slyšela: „Vašek si prostě vzal Karla tam nahoru.“ Možná to zní hloupě, ale mně jejich přátelství připomínalo starou rytířskost. Byla v něm noblesa, cit, žádné přehrávání a až dojemná oddanost. A přitom to byli oba chlapi a dokázali velmi přímo jít za určitým cílem a nebránili se žádnému nepohodlí.

Manžel Marie Bořek-Dohalské byl Václav hrabě Bořek Dohalský z Dohalic (25.2.1941 Praha-17.6.2004 Praha), rytíř řádu sv. Lazara, 2003-2004 designovaný velkopřevor Českého velkopřevorství řádu sv. Lazara.
Jeho rodiče byli JUDr. Jiří hrabě Bořek-Dohalský (18.2.1914 Domažlice-27.10.1990 Lysá n. Labam), rada kanceláře prezidenta Edvarda Beneše a Josefa rozená princezna z Thurn-Taxisu (22.10.1917 Mcely-22.10.1990 Lysá n. Labem), dcera Ericha prince Thurn-Taxise a Gabriely hraběnky Kinské.
Dědeček Václava byl František hrabě Bořek-Dohalský (5.10.1887 Přívozec-3.1.1951 Praha), legační rada ve Vídni, který byl v neděli 5.6.1942 zatčen gestapem a poté vězněn na Pankráci, v Terezíně a v Dachau. Po válce byl československý vyslancem ve Vídni. Vězněni gestapem byli i bratři Františka Antonín (23.10.1889 Přívozec-3.9.1942 Osvětim) a Zdeněk (10.5.1900 Přívozec-7.2.1945 Terezín)

Celý rozhovor o Karlu Zichovi si můžete přečíst v Pozitivních novinách.


A.B.Dohalský - kanovník u sv.Víta A.Dohalský - kanovník
A.Dohalský - krátce před zatčením František Dohalský
Svatba Jiřího Dohalského a J.Thurn-Taxis
Svatba Jiřího Bořka-Dohalského s Josefou, rozenou Thurn-Taxis ve svatovítském chrámu
na Pražském hradě 30. března 1940. Oddávajícím byl ženichův strýc Antonín Bořek-Dohalský.
Vpravo stojí Zdeněk Bořek-Dohalský coby svědek.

Zdeněk Dohalský

Rodinný archiv Bořků-Dohalských, potažmo sbírka Zdeňka Hazdry





Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–  |  O magazínu Historická šlechta