Vítej každý nový příchozí. I Ty.

" Také by bylo hezké, kdyby lidé nekradli, nesmilnili a neopíjeli se kořalkou." Zobrazit celý citát »

Schwarzenberg Karel VII. *1937






Historická šlechta je součástí Archivu českého webu Národní knihovny ČR.

Přimda

Zřícenina hradu Přimda stojí na vrcholu skalnatého hřebene nad stejnojmenným městečkem v severní části Českého lesa. První zmínka o Přimdě pochází z roku 1121; Přimda je tak považována za nejstarší kamenný hrad na našem území. Stavebníkem hradu byl sice nejspíš německý markrabě Děpolt II. 

z Vohburgu, ale nejpozději od roku 1126 patřila Přimda již českým panovníkům jako důležitá pohraniční pevnost, která střežila obchodní cestu z Prahy a Plzně do Horní Falce. Kromě toho sloužila jako královské vězení, kde byl nucen pobývat mimo jiné i pozdější král Přemysl Otakar II.


V 15. a 16. století byl hrad často dáván do zástavy šlechtickým rodům, zejména pánům ze Švamberka. Neudržovaný hrad pustl a v 17. století již byl neobývanou zříceninou. Z první poloviny 12. století zůstala zachována mohutná hranolová věž z lomového kamene, obložená žulovými kvádry.

Dějiny hradu

Zprávy o hradu jsou po většinu jeho historie velmi kusé. Přimda je obvykle spojována s blíže neznámým hradem, který měli podle Kosmovy kroniky roku 1121 vystavět Němci na české straně hraničního lesa
a který jim vzápětí český kníže Vladislav I. vzal. Souvislost této zprávy z Kosmovy kroniky s Přimdou není ale prokázána, stejně jako v některé literatuře uváděná hypotéza, že uvedeným Němcem
a zakladatelem hradu byl bavorský Děpold II. z Vohburku. Pravděpodobně byla Přimda ve své kamenné podobě založena českým knížetem k ochraně hranic.

 

První zmínka o hradu pochází už z roku 1126, kdy hrad nechal přestavět (společně s Tachovem
a Zhořelcem) kníže Soběslav I. Od počátku plnila Přimda i úlohu státního vězení. V průběhu neklidných dob 12. století zde byl dvakrát po řadu let vězněn budoucí kníže Soběslav II. svým bratrancem, knížetem Vladislavem II.  Z prvého věznění byl Soběslav osvobozen svými přívrženci, kteří hrad přepadli, zabili purkrabího a shodili ho do vězení. Dalšího purkrabího Přimdy nechal Soběslav potrestat i po svém druhém osvobození, kdy se stal knížetem.
 

 

V roce 1249 si vyzkoušel vězení na Přimdě i Přemysl (budoucí král Přemysl Otakar II.) po neúspěchu vzpoury proti svému otci a králi Václavu I.V průběhu 14. století se hrad Přimda stal centrem asi
15 chodských vesnic, jejichž obyvatelé byli povinni strážní službou na hranici. Dále byl i centrem přimdeckých manství, jejichž držitelé – manové – byli povinni vojenskou službou pro hrad. Zároveň se zde na jedné z větví norimberské cesty vybíralo clo.

Za Jana Lucemburského byla Přimda výměnou za finanční hotovost zastavena (dána do držení) šlechtě.

V roce 1336, v době sporů Jana Lucemburského s císařem Ludvíkem IV. Bavorským, byl hrad přepaden německým vojskem, obléhatelé překonali vnější opevnění, museli však ustoupit po zapálení dřevěných částí hradeb posádkou hradu.

 

Karel IV. v rámci snah o upevnění panovnické moci a jejích opor - královských hradů - Přimdu vyplatil
a ta se zařadila mezi hrady, které musí zůstat králi. V následující době však byla Přimda opět zastavována. V roce 1406 přešla Přimda do rukou Boreše z Rýzmburka. Borešem dosazený správce Tista však zřejmě se souhlasem svého pána loupežemi sužoval široké okolí (výpravy zasáhly až na Berounsko). V roce 1416 královské vojsko zajalo v hospodě v městečku skupinu 30 hradních ozbrojenců, kteří byli následně
v Praze oběšeni. K potlačení odporu Rýzmburků proti králi vedla až výprava v roce 1418, kdy byl hrad oblehnut královským vojskem a jeho posádka se vzdala. Následně byl hrad Rýzmburkům odebrán.
V husitském období, kdy jí držel Zikmundův straník Jindřich Žito z Jivjan, patřila Přimda k spolehlivým oporám katolické strany. Roku 1429 byla znovu krátce a neúspěšně obléhána, tentokrát husitským vojskem, které alespoň zničilo městečko pod hradem.
V roce 1454 získali Přimdu do zástavního držení Švamberkové. V jejich rukách pak Přimda zůstala až do roku 1592. Bratři Adam a Jindřich ze Švamberka si v roce 1548 panství i hrad rozdělili, přičemž Adamovi připadl tzv. horní hrad, zatímco Jindřichovi hrad dolní (horní a dolní hrad byly odděleny podélným skalním hřebenem). Za Švamberků v 16. století Přimda chátrala a ani dílčí opravy a některé nové hospodářské budovy stav hradu nezlepšily. Došlo i k bourání některých částí hradu. Chodové, zajišťující ostrahu hranic, si panovníkovi stěžovali na zchátralost hradu a „tunelování“ financí, určených na jeho opravy.

 

Po smrti obou bratří Adama i Jindřicha získal roku 1592 hrad s panstvím Rudolf II. a raději tento majetek rozprodal. Hrad následně koupila obec, ale již roku 1601 ho musela opět prodat.

V roce 1609 byl již hrad uváděn jako pustý, zbořený a opuštěný.

Následně zřícenina několikrát změnila majitele, až se roku 1675 dostala do majetku hraběte Jana Václava Novohradského z Kolovrat, který centrem panství učinil nedaleké Velké Dvorce. V roce 1711 do obytné věže uhodil blesk a následně se zbortila její jihozápadní část až do úrovně přízemí.

Opravy hradu

První opravy zříceniny hradu byly provedeny v roce 1879 nebo 1880 za Filipa hraběte z Kolovrat.

Další práce, tentokrát značně většího rozsahu, proběhly v letech 1919-1923. Týkaly se hlavně věže, která byla na řadě míst upravena do své současné podoby. 

 

Počátkem 21. století pak proběhlo další stavební zajištění věže, která byla stále v nevyhovujícím stavu.
V roce 1962 byla zřícenina hradu Přimda prohlášena vládou za národní kulturní památku. V roce 1968 pak došlo k zahájení dalších oprav. V rámci příprav a pro dopravu jeřábu byly tehdy značně poškozeny
a zničeny části přístupové cesty a nádvoří a tedy i stopy zástavby v tomto prostoru. Tehdejší opravy
v důsledku použití těžké techniky a necitlivého přístupu památku připravily o její hodnoty. V rámci těchto úprav, trvajících do roku 1977 a přesto tehdy nedokončených, byl výrazně změněn také terén nejen obou nádvoří, ale i na severní a východní straně věže.

Text převzat z oficiálních stránek Národního památkového ústavu
NÁRODNÍ KULTURNÍ PAMÁTKA PŘIMDA

Autor fotografií
KAREL FEITL





Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–  |  O magazínu Historická šlechta