Vítej každý nový příchozí. I Ty.

" Nikoliv rozvážně kupředu, nýbrž rozhodně dozadu, neboť před námi je propast." Zobrazit celý citát »

Schwarzenberg Bedřich (1799?-1870)






Historická šlechta je součástí Archivu českého webu Národní knihovny ČR.

Podnikání rodu Piette-Rivage

25. 01. 2010 | Jaroslav Tovačovský | Autor píše

Rodina Piette byla starou francouzskou papírnickou rodinou usazenou na statku Kogeheim, který se nacházel nedaleko Dillingenu (Německo). Jedna z rodinných větví se později natrvalo usadila v Čechách a její členové hluboce zasáhli do rozvoje českého papírenského průmyslu. Za své zásluhy byli panovníkem povýšeni do šlechtického stavu. Rod se do dnešních dnů bohatě rozvětvil a příbuzensky se propojil s dalšími podnikatelskými rody jaky byli a jsou Walzelové, Wehofsichové, Holubové, Langhansové, Loewensteinové, Meisnerové, Katschnerové.

Jean Louis Piette (1767-1833)

Linie, jejíž členové hluboce zasáhli do českého papírenského průmyslu, začíná Jeanem Louisem Piette (30.6.1767 Viel Salm-23.3.1833 Strassbourg). Tento muž byl dlouhá léta důstojníkem, který se zúčastnil Napoleonova tažení na Rus v roce 1812 a byl jmenován generálem trénu. Svou vojenskou kariéru ukončil v roce 1816. V tomto roce také zakoupil starou papírnu v sárském Dillingenu, kde v roce 1818 zahájil výrobu strojního papíru.

Papírna v Dillingenu

Jean Louis Piette a jeho manželka Gabriele von WurmserTovárna byla osazena dvěma papírenskými stroji od anglické firmy „Bryan & Donkin“, jedněmi z prvních na kontinentě. Jean Louis Piette (vlevo pravděpodobný jeho portrét s manželkou) se specializoval na výrobu strojního tenkého hedvábného papíru, který byl zcela dosud neznámým druhem papíru. Prostřednictvím hedvábného papíru se mu roku 1830 podařilo vyrobit první archy strojového cigarRodina Pietteetového papíru na světě. Tento papír uměl strojově napodobit tenké archy ručního papíru z Dalekého Východu. V této době také připravoval na dráhu podnikatelů a vynálezců i své dva syny. Jeho způsob výroby cigaretového papíru je používán dodnes a ve své době znamenal průlom v oboru tenkých cigaretových papírů.
Pokračovateli jeho díla se stali synové Louis (13.3.1803 Srassbourg-26.6.1862 Paříž) a Prosper Josef Maria (13.3.1805 Strassbourg-11.12.1872 Bubeneč).

Louis Piette (1803-1862)

Starší z nich Louis chtěl po absolvování střední školy studovat právnickou fakultu a pak se věnovat advokátní praxi. Práva sice vystudoval, ale otcova papírna jej však nasměrovala k strojní výrobě papíru. Zabýval se oborem papírenské výroby jak teoreticky, tak i prakticky. Zaváděl do výroby nové suroviny a spolu s bratrem Prosperem vylepšoval jednotlivá strojní zařízení k výrobě papíru v rodinné firmě.
Postupně se začal věnovat popularizaci strojní výroby, stejně jako prezentaci zlepšování a vynálezů otce a jeho s bratrem. Jeho prvním knižním dílem se stala kniha Traité de la Fabrication du Papier, která vyšla v Paříži v roce 1831. V roce 1833 vyšla tato kniha i v německém překladu pod názvem Handbuch der Papierfabrikation. Později následovalo její pokračování nazvané Die Fabrikation des Papieres aus Stroh und vielen anderen Substancen. Obě tyto knihy se po celá desetiletí staly učebnicemi strojové výroby papíru v Evropě a dodnes jsou dokladem o technické genialitě a potenci obou bratří.
Po smrti svého otce převzali bratři řízení dillingenské továrny. V roce 1840 vydal Louis spisek, který se stal propagátorem industrializace v papírenském podnikání. Zvláštností jeho díla je práce Die Fabrikarbeiter, ve které popisuje pracovní, technické a sociální postavení dělníka v papírenském průmyslu v roce 1845 i své vize budoucnosti v tomto oboru. V roce 1844 se bratři rozhodli, pro jejich nerentabilitu a nezájem odběratelů o jejich produkci, prodat papírnu v Dillingenu, stejně jako Prosperovu firmu v Beckingenu, vybudovanou v roce 1842.
Louis odešel s rodinou do Belgie, kde v Arlon začal vydávat první francouzský a současně i první evropský odborný papírenský časopis nazvaný Journail de fabricants de Papier. V roce 1858 založil v Paříži Generální agenturu pro obchod s papírem. Ještě za svého života byl za své zásluhy vyznamenán francouzskou vládou Řádem Čestné legie a několika dalšími řády a vyznamenáními. Po jeho smrti papírenský žurnál dále vydávala jeho žena a poté pak jeho dědicové.


  Prosper I. Piette,  jeho manželka Margaretha Elisabeth de Nicolay
a mapa okolí Vranného nad Vltavou

Prosper (I.) Piette (1805-1842)

Jeho mladší bratr Prosper Josef Maria po ukončení střední školy odešel do Paříže na vysokou školu Écolle des Arts et Métiers. Po jejím absolvování se vrátil do otcovy továrny a po vykonání praxe se stal jejím technickým vedoucím. V letech 1833-35 rozpracoval nový způsob přípravy hadrových vláken pomocí vaření hadrů s přísadou vápence a nátronu. Tímto vynálezem nahradil hnití hadrů, užívané v řemesle sedm století.
Převratnou technologii podpořil vynálezem rotačního vařiče hadrů na parní pohon,který se tak stal dalším krokem k mechanizaci výroby papíru. Uvedený vynález prodal anglické firmě „Bryan & Donkin“. Za jeho užití k výrobě u této firmy mu bylo přenecháno generální zastoupení továrny pro evropský kontinent.
V roce 1844 prodal závod v Beckingenu. Po tomto prodeji se rozhodl využít svých technických a obchodních znalosti v roli konzultanta a technického experta. Pro svou budoucí činnost si vybral rakouské země, kde byl papírenský průmysl v naprostých počátcích. Průmyslová základna monarchie, tedy české země, měly v této době v provozu jen pět papírenských strojů. Zpočátku zde prodával Rotary rag Boller, tedy vařák hadrů.

   

Papírna ve Vraném nad Vltavou

V roce 1847 byl Prosper významnou pražskou podnikatelskou rodinou Haase angažován do funkce ředitele papírny ve Vraném nad Vltavou, která byla uvedena do provozu v roce 1837. Zde pak postavil dva další papírenské stroje a zavedl výrobu tenkých a velejemných papírů. Ve firmě Gotlieb Haase & Söhne řediteloval až do roku 1860, kdy kromě výroby tenkých papírů uvedl do chodu také provoz výroby a tisku bankovek na papíru z této továrny.
Jelikož bratři Haaseové nechtěli řadu jeho technických návrhů realizovat, přijal nabídku zvonaře Bellmanna, majitele strojní papírny v Bubenči u Prahy, kde chtěl realizovat některé další technické nápady. Zde v letech 1861-1862 zavedl jako první v rakouských zemích výrobu cigaretového papíru podle francouzského způsobu. Na rekonstruovaném papírenském stroji vyrobil denně až 350 kg tohoto papíru v arších.
Souběžně s ředitelováním v Bubenči také projektoval výstavbu tehdy nejmodernější a nejvýkonnější papírny ve střední Evropě tak, jak to požadoval pražský židovský podnikatel Abraham Winternitz. Továrna byla vybudována v letech 1863-64 v severomoravské obci Pusté Žibřidovice (dnes městská část obce Jindřichov v okrese Šumperk). Nesla jméno Heinrichsthaler Papierfabrik H.Kink & Co. Díky této zakázce se mu podařilo získat dostatečné finanční rezervy, které mu pomohly vydat se vlastní podnikatelskou cestou v tomto oboru.

Císařský mlýn v Bubenči

Dne 1.5.1865 si pronajal od manželů Lumbeových na 10 let Císařský mlýn v Bubenči za roční nájem 10 000 zlatých rakouské měny. Vyráběl zde rovněž cigaretovýCísařský mlýn v Bubenči papír a zaměstnával 83 pracovníků. V době občanské války v Americe (1861-65) nebyly z tohoto teritoria dodávány do Evropy kolíčky určené pro ševce a sedláře. Místo na trhu zaplnil Piette vybudováním samostatného provozu při papírně, kde začal tento sortiment vyrábět strojově a pak v roce 1869 ji velmi výhodně odprodal firmě L.Jockel.
Cestu k vlastní továrně mu otevřel konkurz firmy ve Svobodě nad Úpou, kterou roku 1866 zakoupil od věřitelů za 66 000 zlatých rakouské měny. Současně s tím získal i pobočný závod na výrobu dřevité suroviny. Výrobu cigaretového papíru zde zahájil dne 16.12.1866 a denní produkce činila 400 kg.
O rok později získal v Paříži bronzovou medaili za svůj produkt. Export cigaretového papíru po tomto vyznamenání začal směřovat i do Orientu a Indie, kde bylo kouření cigaret velmi rozšířené. V roce 1869 byl instalován papírenský stroj č.2 a denní výroba pak dosahovala 1 000kg.

Znak Bubenče s mapou Prahy a okolí


Továrna na výrobu tapet v Podbabě

V roce 1869 uvedl do provozu v Podbabě první strojní továrnu na papírové tapety v celé rakousko-uherské monarchii. Výrobek byl především určen na export do Turecka, Ruska i do dalších orientálních zemí. Celý tapetářský provoz měl cenu 118 450 zlatých rakouské měny. Pro své dělníky měl v té době již zřízenou nemocenskou pojišťovnu s příspěvkem dělníků ve výši 1% z jejich mzdy.
Ve stejném roce pak uvedl do provozu další podnik v Chomutově. Byla to Erste Oesterreische Strohmassa-Aktien-Fabrik. Stal se jeho hlavním akcionářem se třemi dalšími společníky. Vyráběl se papír ze slámové vlákniny. V roce 1871 zde však došlo k explozi jednoho z mnoha parních vařáků, který vážně poškodil celou továrnu. Rekonstrukce závodu byla odhadnuta na 80 000 zlatých rakouské měny, ale pro krach na vídeňské burze nebyla rekonstrukce provedena a závod byl uzavřen.

Ve Svobodě nad Úpou v roce 1872

Touha po rozvoji výroby cigaretového papíru jej roku 1872 přivedla k založení akciové společnosti ve Svobodě nad Úpou pod obchodním názvem Erste Aktien-Gesellschaft für Papierfabrikation in Riesengebirge, vormals P.Piette. Akciový kapitál činil jeden milion zlatých rakouské měny a hlavními akcionáři se stali Gustav Portheim a Daniel Marky.

Potomci Prospera Piette

Prosper Josef Maria Piette byl ženat s Elisabethou Margaretou de Nicolai. V tomto manželství se narodili tři synové, Prosper, Julius Stephan a Ludwig Gabriel a dvě dcery, Ernestina provdaná Vaňková a Pavlína provdaná za Franze Holuba, společníka firmy Piette a později majitele papírny v rakouském Wattens.
Za své podnikatelské aktivity byl Piette císařem odměněn mnoha uznáními, medailemi a řády. Obdržel Zlatý kříž za zásluhy, Řád Františka Josefa, rytířský kříž Řádu Isabely a další. Pro své zaměstnance vybudoval závodní spořitelnu, penzijní fond a zálohovou pokladnu pro případ nouze zaměstnanců.

         

Prosper II. Piette a jeho žena Rosa Fiedler; vpravo pamětní deska Prospera II. ve Svobodě nad Úpou 

Prosper (II.) Piette (1846-1928)

Nejstarší syn Prosper (30.11.1846-1.3.1928) musel řešit společně s matkou složitou firemní situaci po otcově smrti. Továrna ve Svobodě nad Úpou zůstala v majetku akciové společnosti, avšak závody v Podbabě i nájem Císařského mlýna v Bubenči vedla rodina ve vlastní režii.

Vlevo první "Piettka" v Krkonoších; vpravo továrna bratrů Oskara a Ludvíka Holubových, synů Pauliny Piette a Franze Holuba  

Pozůstalí ještě v roce 1872 založili novou veřejnou obchodní společnost, ve které byl Prosper držitelem živnostenského oprávnění a bratři Julius, Ludwig a švagr Franz Holub společníky. Akciová společnost vystupující pod názvem Prosper Piette byla zrušena v roce 1874 a její majetek se po vyrovnání vrátil do nové rodinné společnosti. Papírnu ve Svobodě nad Úpou řídili bratři Prosper a Ludwig a pražské závody pak spravovali Julius a Franz Holub.
Také Prosper překvapil technický svět svým vynálezem z roku 1874. Uvedl ve své továrně do provozu stroj k barvení papíru dle požadavků odběratelů. Princip vynálezu spočíval v tom, že bylo umožněno tzv. ponořovací barvení především u hedvábných papírů stejně jako potiskování papírů a kartonů. Během několika let se z tohoto vynálezu stal v celém světě nový samostatný obor, známý jako barevné a natírané papíry.
V letech 1875-78 se Prosper zaměřil na růst exportu do skandinávských zemí a také na obsazení ruského trhu. V pozdější době bylo exportováno až 35% produkce. Počet dělníků se pohyboval v základním závodě okolo 180 při obratu 1 640 000 zlatých rakouské měny. Prosper vyráběl ve své závodě papír cigaretový, hedvábný, barevný, barvený i potiskovaný na dvou papírenských strojích.

Papírna v Plzni a Maršově

Rok 1878 se stal rokem další piettovské expanze. Byla zakoupena papírna v Plzni a vystavěn nový závod v Maršově (okr.Trutnov), kde byl vyráběn luxusní papír pro obtisky ve sklárnách a porcelánkách. Papírna se zase proslavila kvalitním kancelářským papírem a bankovkovým papírem, na který se tiskly peníze mnoha států nejen v Evropě. Jako vynálezce a dobrý obchodník uměl Prosper stejně jako jeho otec skloubit techniku s úspěšnou komerční politikou. V průběhu let 1880-90 učinil ze své firmy exportní podnik, z kterého 74% produkce odcházelo do všech světadílů. Denně byly vyráběny až 4 tuny papíru. Znak rodu Piette-Rivage
Podle svého vynálezu vystavěl a instaloval 4 barvící stroje, dvě hydraulické turbíny o výkonu 300 HP a parní energetika dosahovala výkonu 430 HP. Osobně se také angažoval při výstavbě lokální dráhy Trutnov-Svoboda nad Úpou.
Dne 30.11.1898 byli císařským rozhodnutím (diplom 20.12.1899) Prosper Piette a jeho bratři Gabriel Ludwig a Julius Stephan povýšeni do rakouského šlechtického stavu s predikátem von Rivage.
Při povýšení se jim dostalo následujícího znaku : štít rozdělen černým vlnitým antonínským křížem. V modré hlavě štítu je stříbrná mořská vlaštovka (Seeschwalbe). Dole ve stříbře dvě červené mušle sv. Jakuba. Na štítě je korunovaná turnajská přilba s otevřenými křídly, vpravo stříbrno-černě dělenými a vlevo stříbrno-červeně dělenými a mezi nimi se nachází zlaté říšské jablko. Přikrývadla vpravo černo-stříbrná a vlevo červeno-stříbrná.
Prosper se rovněž aktivně zapojil do práce rakousko-uherských továrníků v oboru papíru. Ve stejném roce stál u zrodu Vereignigte Feinpapierfabrikanten, tedy svazu výrobců jemného papíru. V roce 1906 Clemens Walzel von Wiesentreu a jeho manželka Rosa (Rosl) Piettese Prosper stal také spoluzakladatelem svazu Vereinigte Seiden und Zigarettenpapierfabrikanten. V tomto svazu měli Piettové 415 akcií a zbývající kapitál patřil šesti výrobcům z celé monarchie. Po zbytek svého života stál Prosper v čele tohoto svazu. Po jeho smrti převzal funkci jeho bratr Ludwig. Svou tapetárnu uzavřel Prosper v roce 1916 jako nerentabilní podnik. Z praktického řízení společnosti odstoupil v roce 1918 a na jeho místo nastoupil jeho syn ing. Ludwig Piette.

Rod Walzel von Wiesentreu

Manželkou Prospera byla Rakušanka Rosa Fiedlerová se kterou měl syna Ludwiga a dceru Rosu, která se dne 15.9.1913 provdala za textilního průmyslníka ze zdejšího kraje Clemense rytíře Walzela von Wiesentreu (1887-1919). svatevní medailePři jejich sňatku byla ražena svatební medaile, na které se nachází vkusné civilní ztvárnění aliančního znaku dvou novodobých šlechtických rodů z řad významných průmyslových podnikatelů krkonošského podhůří.
Do rakouského rytířského stavu byl povýšen již jeho strýc Clemens Walzel (1819-1886), majitel Bleich- und Appertur-Anstalt v Poříčí u Trutnova a rytíř řádu Železné koruny III. třídy. Jemu byl nejvyšším listem ze dne 27.10.1873 za jeho účast a podíl na úspěchu vídeňské světové výstavy roku 1873, na základě řádových statut udělen Znak rodu Walzel von Wiesentreurytířský stav, erb a predikát Ritter Walzel von Wiesentreu.
Jelikož jeho dva synové zemřeli v mladém věku, dovolil císař František Josef I. nejvyšším rozhodnutím ze dne 18.6.1879 Clemensi rytíři Walzelovi von Wiesentreu přenést svůj rytířský stav, predikát a erb na svého synovce Maxmiliána Walzela (1855-1933), otce výše zmiňovaného Clemense.
Erb této rodiny byl následující : Zlato-červeně čtvrcený štít s černým kosmým břevnem, ve kterém je zlaté strojové vřeteno (Maschinenspindel). První a čtvrté pole je prázdné, ve druhém se vidí tři zlaté hvězdy (2:1), ve třetím pak napříč položený, třikrát převázaný snop obilí (Flachsbündel) přirozené barvy. Na štítě stojí dvě korunované turnajské přílby. Na pravé s černo-zlatými přikrývadly jsou dvě zavřená křídla - přední zlaté s černým kosmým břevnem, ve kterém je zlaté strojové vřeteno, zadní černé. Na levé s červeno-zlatými přikrývadly, jsou tři pera - červené, zlaté a červené. Pod štítem je zlatá páska s černým heslem INDUSTRIA ET PROGRESSU.

Vila Piette v Maršově I. s textem Prospera II. Piette   

Prosper Piette-Rivage - Otec Krkonoš

Do paměti místních obyvatel se Prosper Piette von Rivage zapsal nejen jako úspěšný podnikatel, ale především jako humanista, který výrazně usiloval o zlepšení pracovních a sociálních podmínek svých zaměstnanců, a rovněž jako propagátor turistiky a mecenáš rakouského Krkonošského spolku.
Prosper Piette von Rivage zavedl ve své firmě už od počátku nemocenskou pokladnu, pokladnu pro případ nehody, invalidní, penzijní, spořitelní a záložní pokladnu. Pro své zaměstnance nechal také postavit několik domů, pro děti zaměstnaných matek zřídil jesle a školku a v roce 1880 otevřel soukromou obecnou školu. On sám pak dokonce na této škole vyučoval ruční výrobu a posléze byl jmenován místním školním inspektorem. Podporoval na studiích nadané děti nejen svých dělníků, ale i nemajetných občanů. V roce 1900 se podílel na otevření živnostenské pokračovací školy v Dolním Maršově.
Prosper byl rovněž dlouhá léta pokladníkem rakouského Krkonošského spolku a jeho štědrým podporovatelem. Jeho zásluhou byla v roce 1881 vydána mapa Krkonoš, věnoval papír pro časopis "Krkonoše slovem a obrazem", podporoval zřizování ubytoven pro studenty.
Poté, co byla na hřebeni Rýchor postavena Maxova bouda, podílel se finančně na vybudování cesty od své papírny až na Rýchory. Cesta byla v roce 1899 slavnostně otevřena a pojmenována Rosa Weg (Růženina cesta) na památku Pietteho manželky. Na oplátku věnoval spolek svému dobrodinci pamětní desku. Je umístěna ve zdi pod maršovským kostelem u silnice ze Svobody do Janských Lázní. Financoval i výstavbu a vybavení meteorologické pozorovací stanice v Maršově.

Ludwig Piette (1893-1977)

Jeho syn Ludwig (*27.3.1893 Horní Maršov-24.2.1977 Klosterneuburg) absolvoval střední školu v Trutnově a v letech 1910-1914 studoval vysokou technickou školu v Darmstadtu, fakultu výroby a strojního vybavení papíren. Zkoušku složil v Berlíně v roce 1914 u profesora Schwalbeho a začal připravovat disertační práci k technickému doktorátu. Jeho studia však přerušila I. světová válka, ze které se vrátil jako nadporučík dělostřelectva. Po návratu do Maršova převzal od svého nemocného otce řízení závodu ve Svobodě nad Úpou.
Vznik Československé republiky však válečnou situaci v mnohém nezměnil. Pouze přinesl problémy v celních a exportních otázkách, se kterými se musel mladý Ludwig potýkat. V roce 1919 v jeho závodě vyhořela do základů brusírna dřeva v Maršově. Rozhodl se tento provoz již neobnovovat.
Na jeho místě postavil na řece Úpě vodní elektrárnu o výkonu 330 kW. Tím byla výrazně racionalizována výroba celého závodu. Na radu svého otce i jeho bratrů angažrub a líc svatební medaileoval od roku 1925 do čela svých závodů také příbuzné jako byl Franz Mikuleczky a švagr Karl von Czipkay. Tímto krokem si uvolnil ruce k výzkumné a vynálezecké činnosti. Výsledek této jeho činnosti se dostavil v roce 1929, kdy uvedl do provozu třetí speciální stroj na výrobu karbonového (uhlový kopírovací) papíru nejmodernější evropské konstrukce.
Na přelomu 20. a 30. let vyřešil Ludwig Piette zcela ojedinělým způsobem otázku získávání mimořádně čisté vody pro výrobu tenkých a cigaretových papírů. Důmyslným zařízením mísil vodu z horských pramenů s vodou přefiltrovanou a zbavenou všech biologických sZnak papírníkůedimentů v moderní čistírně odpadních vod, která byla dočišťována nakonec ještě v přírodních rezervoárech. I tento technický unikát si hledal cestu do zahraničí, avšak události kolem Mnichova tuto iniciativu zmrazily. V této době jeho závod zaměstnával 350 zaměstnanců mnoha profesí.
V průběhu II. světové války řídil své závody až do roku 1945, kdy byl koncem války spolu s příslušníky své rodiny nejprve zajat a pak za dramatických okolností musel odejít do sovětské okupační zóny v Rakousku. Jeho prvním zaměstnavatelem v novém působišti se stala centrála firmy Neusiedler A.G. ve Vídni. V letech 1947-55 vykonával funkci prezidenta dozorčí rady Die Neusiedler A.G. für Papierfabrikation. Od roku 1955 pak převzal vedení Papierfabrik Watterns a Bunzl&Biach A.G.. V roce 1958 byl zvolen do čela rakouského sdružení papírenských i celulozařských chemiků a techniků. Na žádost akcionářů převzal v roce 1964 předsednictví ve správní radě firmy Arland A.G..

Julius Stephen Piette (1848-1911)

Mladší bratr jeho otce Julius Stephan (24.11.1848-15.11.1911) po ukončení svých studií pracoval v rodinné firmě v Bubenči, kde společně se švagrem Franzem Holubem řídil Císařský mlýn a tapetárnu v Podbabě. V roce 1875 zakoupili Piettové továrnu na strojní papír v Plzni. Její cena činila 132 000 zlatých rakouské měny a továrna byla zakoupena na úvěr. Její skutečná cena však byla odhadnuta na 445 775 zlatých. Ukazuje se, že to byla pro rodinu Piette velmi výhodná koupě. Závod byl velmi moderní. Papír byl vyráběn ze stamové suroviny na jeden papírenský stroj a denní výkon činil až 6 000 kg papíru.
Julius v této nové továrně převzal řízení obchodního úseku a byl to právě on, který rozhodl o specializaci podniku na psací a tiskové papíry. Ve spolupráci s bratrem Ludwigem modernizovali výrobu, nově postavili závod na výrobu celulózy a instalovali další dva papírenské stroje.
Julius, jako obchodní ředitel, směřoval odbyt a prodej výrobků především do Orientu, Egypta, Indie i Japonska. Mimořádných úspěchů bylo dosaženo ve vývozu potištěných a také jemných a velejemných tiskových papírů. V roce 1897 se Julius začal věnovat v Plzni komerčnímu posilování firmy především účastí na konvenci výrobců bezdřevých papírů. Dosavadní konkurenční boj měl za následek nulové zisky všech výrobců papírů. V roce 1899 stál Julius u zrodu první kartelové dohody výrobců bezdřevého papíru ve Vídni.
Dne 30.11.1898 byli císařským rozhodnutím (diplom 20.12.1899) Julius Stephan Piette a jeho bratři povýšeni do rakouského šlechtického stavu s predikátem von Rivage. V roce 1905 zakoupil společně s bratry za dva miliony korun papírnu v Olšanech na Severní Moravě. O dva roky později se stal zakladatelem syndikátu výrobců cigaretových a hedvábných papírů v monarchii. Už od roku 1906 se společně s bratry zaobíral myšlenkou převést plzeňský závod do koncernu Neusiedler A.G. für Papierfabrikation in Wien. Dovršení těchto snah se již nedožil.
Juliovou manželkou byla od roku 1877 Marie Jaksch von Wartenhorst (1850-1938), dcera c.k. dvorního rady, profesora na pražské univerzitě, MUDr. Antonína Jaksche rytíře von Wartenhorst (1810-1887) a Karolíny Anny von Helly (1822-1859). Švagrová její matky Josefina Škroupová byla dcerou známého kapelníka Františka Škroupa. Zajímavou osobností byla rovněž i babička Karolíny Anny von Helly, která pocházela ze známé rodiny velkoobchodníků a podnikatelů Ballabenů.


Ludwig Gabriel Piette (1851-1918)

Nejmladším z bratrů Piettů byl Ludwig Gabriel (18.12.1851-14.8.1918), který po maturitě odešel studovat do německého Altenburgu a později také na vysokou školu pro výrobu papíru v Darmstadtu.

      Ludwig Gabriel Piette a František Křižík s  jejich obloukovou lampou      

Po ukončení svých studií řídil společně s bratrem Prosperem rodinné podniky ve východních Čechách. V roce 1875 nastoupil v Plzni jako technický ředitel. Zde v roce 1878 poznal Františka Křižíka, který zavedl v jejich papírně elektrické osvětlení pomocí obloukové lampy. Toto řešení pak společně s Křižíkem patentovali. Ludwig Gabriel pak prodával patent úspěšně i v zahraničí. Tento patent vynesl v roce 1882 čistý zisk 310 000 zlatých rakouské měny.
Tiskový a balící papír byl v Plzni vyráběn od roku 1890 z celulózy vlastní výroby. Na Jubilejní výstavě v Praze v roce 1891 vystavovala rodina Piette více než 20 druhů psacích a tiskových papírů. Společně s bratrem Juliem převedl plzeňskou firmu Prosper Piette dne 23.3.1912 do největšího rakousko-uherského papírenského koncernu Neusiedler A.G. se sídlem ve Vídni. Roční produkce plzeňského závodu činila 6 234 tun papíru a lepenky a cena převáděné firmy dosáhla 1 785 000 korun. Po provedení fúze přesídlil Ludwig Gabriel do Vídně, kde se stal členem správní rady i direktoria koncernu, aby zde řídil a hájil zájmy plzeňského závodu i rodiny Piette až do své smrti. Byl rovněž jako jeho bratři povýšen dne 30.11.1898 (diplom 20.12.1899) do šlechtického stavu s predikátem von Rivage.

    

    

Císařský diplom s predikátem von Rivage



 

Na článku spolupracovali: Jaroslav Betka, Karel Havelka, Pavel Loužecký, Jan Drocár a Antonín Tichý.


Jaroslav Tovačovský

Jaroslav Tovačovský, 25. 01. 2010

e-mail: Tovacovsky@seznam.cz

Všechny články autora




Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–  |  O magazínu Historická šlechta