Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„“ Zobrazit celý citát »

Wikipedie – Otevřená encyklopedie



Nostitz-Rieneck, Jan Hartvík *1610 † † 1683

28. 11. 2022 | Jan Drocár | Osobnosti

 

OTEC
Jan Mikuláš z Nostitz, pán na Seifersdorfu, Heidersdorfu a  Rokytnici
*1562 Budyšín † 29.7.1619 místo
MATKA
Žofie z Nostitz-Rottenburgu
*15.12.1582 Neudorf† 23.3.1656 Seifersdorf

Jan Hartvík hrabě Nostitz-Rieneck

*1610 Kunzendorf, Lehnické knížectví, Polsko  † 24.3.1683 Vídeň

Český šlechtic a politik, rytíř řádu Zlatého rouna (1672, č. 483) Jan Hartvík (Johann Hartwig) hrabě Nostitz-Rieneck byl příslušníkem staré původem hornolužické rodiny Nostitzů (13. století). Zakladatel mocenského a majetkového vzestupu rodu v 17. století, dne 29.1.1631 byl povýšen do stavu svobodných pánů (baronů), 6.8.1646 do českého hraběcího stavu a 9.5.1651 do říšského hraběcího stavu. C. k. komoří, tajný rada, 1652 nejvyšší kancléř. Dne 29.12.1673 byl přijat do kolegia říšských hrabat.

1. oo 1638 místo

MANŽELKA

Marie Kateřina hraběnka Žďárská ze Žďáru
*datum místo † datum místo

OTEC MANŽELKY
Florian Jetřich
hrabě Žďárský ze Žďáru

*10.5.1598 místo † 7.5.1653 místo
‡ chrám sv. Víta
MATKA MANŽELKY
Alžběta Korona
Bořitová z Martinitz

*3.7.1649 Praha † datum místo
‡ chrám sv. Víta

POTOMCI

Antonín Jan hrabě Nostitz-Rieneck

*13.06.1652 místo † 30.10.1736 místo

2. oo 1651 místo

MANŽELKA

Eleonora Marie hraběnka Popelová z Lobkowicz
*datum místo † 22.8./10.1681 místo

první manžel Jindřich Volf hrabě Hovora Berka z Dubé († 1650);
1680 darovala tzv. malou perlovou monstranci do pokladu pražské Lorety

OTEC MANŽELKY
Vilém mladší
Popel z Lobkowicz

*c. 22.7.1575 místo † 1.1.1647 Praha
MATKA MANŽELKY
Kateřina Benigna
Popelovna z Lobkowicz

*23./29.3.1594 Praha † 28.12.1653 Praha

POTOMCI

Václav Dětřich hrabě Nostitz-Rieneck

*1654 místo † 10.12.1700 Praha

♣♣♣

Statky: v roce 1673 koupil Jan Hartvík od mohučského kurfiřta Lothara Fridricha díl hrabství Rieneck, po strýci Ottovi z Nostic (+1630) dědil Falkonov a Jindřichovice,
1652 koupil Pakoměřice. V letech 1658-1660 postavil palác v Praze na Malé Straně.

WIKIPEDIE:

Jan Hartvík z Nostitz (Nostic) byl nejmladším synem Jana Mikuláše z Nostitz z rottenburské větve rodu a jeho druhé manželky Žofie z Nostitz-Rottenburgu. Jeho starším bratrem byl Ota z Nostitz (*23.5.1608 † 14.11. 1664), později užívající přídomek z Nostitz-Rokytnice, tajný rada, hejtman vratislavský, hejtman ve Svídnicku a Javorsku, zakladatel rokytnické pošlosti české větve nostického rodu, syn Jana Mikuláše z Nostitz a jeho první manželky Heleny ze Schlichtingu.

Jan Hartvík z Nostitz-Rienecku na obraze Karla Škréty (*1610 † 1674) po roce 1672.

Pečeť nejvyššího kancléře Jana Hertvíka v letech 1652-1583.

Významnou událost v Janově životě představovalo zdědění majetku a panského titulu po jeho zemřelém strýci Otovi roku 1631 (český stav svobodných pánů, 29.1.1631). Aby se dědictví ujal, přestěhoval se do Čech, stal se obyvatelem Českého království a brzy se začal účastnit i jeho politického života. V letech 1638-1642 byl radou dvorského a komorního soudu, roku 1644 byl jmenován prezidentem rady nad apelacemi. Dne 6.8.1646 byl povýšen do hraběcího stavu Českého království. Dne 9.5.1651 obdržel říšský hraběcí stav, 16.5.1651 pak byl jmenován nejvyšším zemským komorníkem. Dne 5.2. 1652 se stal nejvyšším kancléřem, v kterémžto úřadě působil až do své smrti. Kromě toho byl c. k. tajným radou a roku 1672 byl vyznamenán řádem Zlatého rouna. V roce 1658 byl přítomen zvolení a korunovaci Leopolda I. na římského císaře. Zemřel 27.3.1683 ve Vídni a byl pohřben v rodové hrobce pod kaplí sv. Anny (Nostickou kaplí) v katedrále sv. Víta v Praze.

Majetek a mecenášství

Jan Hartvík z Nostitz zdědil Falknov (Sokolov), Jindřichovice, Řehlovice a Měšice. Spoustu statků pak sám také skoupil, a to roku 1651 Grabštein, 1652 Pakoměřice a Líbeznice, 1654 Bašt, 1662 Trmice, 1666 Kraslice, 1667 Žďár, též Žernoseky.

Od mohučského arcibiskupa obdržel roku 1673 část říšského hrabství Rieneck, čímž nabyl i práva účastnit se kollegia Franckého kraje, do něhož byl uveden roku 1674. Zděděné pražské domy na Malé Straně pak nechal přestavět v šedesátých a sedmdesátých letech 17. století patrně Francescem Carattim (nebo Carlem Luragem) na honosný Nostický palác.

Byl donátorem 13. kaple Svaté cesty z Prahy do Staré Boleslavi. Kaple byly stavěny v letech 1674–1690, v horním rohu výklenku bylo jméno stavebníka a jeho erb.

Sběratelství umění

Nostický palác na Malé Straně v Praze

Jan Hartvík založil Nostickou obrazárnu, z větší části dodnes dochovanou ve sbírkách Národní galerie v Praze. Soudobou nizozemskou malbu nakupoval ve vídeňské pobočce Forchhondtova antverpského obchodu a v českých ateliérech svých současníků, například Karla Škréty nebo Michaela Leopolda Willmanna. Obrazy stejně jako uměleckořemeslné předměty, zejména nádobí (stříbro, glyptiku, sklo) shromáždil ve svém zámku ve Falknově.

Rodina

První manželství
Jan Hartvík z Nostic byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil roku 1638 s říšskou hraběnkou Kateřinou Marií ze Žďáru (*asi 1622 či těsně poté, zemřela počátkem roku 1658, pohřbena zřejmě v rodové hrobce v katedrále svatého Víta v Praze). Kateřina Marie pocházela z vlivné a zámožné katolické rodiny hrabat ze Žďáru. Byla dcerou předního dvořana, českého dvorského maršálka a říšského hraběte Floriána Jetřicha ze Žďáru (*1598 † 1653) a po matce Alžběte Koroně Bořitové z Martinic (*asi 1603/1604 † 1649) byla vnučkou proslulého politika Jaroslava Bořity říšského hraběte z Martinic. Tyto rodové okolnosti přispěly v následujících letech (po sňatku) k Janově politickému a společenskému vzestupu.

Druhé manželství
Po smrti Kateřiny Marie na prahu jara roku 1658 se ještě téhož roku na podzim oženil podruhé s Eleonorou Marií říšskou hraběnkou (Popelovou) z Lobkovic, ovdovělou říšskou hraběnkou Hovorovou (v jejím případě nesprávně Berkovou!) z Dubé a Lipé, († 22.8.1681, pohřbena u kapucínů v Sokolově).

Jan Hartvík měl s první chotí vícero dětí (dle archivních podkladů asi 7, ale možná i 8), ale ty měly údajně zemřít všechny předčasně v dětství či před svou dospělostí. Se svou druhou manželkou měl jistě syna Václava Desideria (*asi 1669, jinde chybně i 1654!, † 1701?). Většinou se (možná nesprávně!) uvádí, že měl s druhou chotí i staršího syna Antonína Jana. U něho však není jisté datum narození. Většinou se udává rok 1656, ale i 1652 atp. Pokud by tomu tak bylo, byl by Antonín Jan ještě synem první Janovy choti – hraběnky ze Žďáru. Vyskytuje se ale i datum narození k roku 1659 (uvádí ho například historik Petr Maťa), které by dosvědčilo, že byl potomkem až druhé Janovy manželky, se kterou se Jan oženil roku 1658. Potomci Jana Hartvíka nesli přídomek „von Nostitz-Rieneck“ (počeštěně z Nostic-Rieneck) a žijí dodnes.

↑ K roku 1658 je zmíněno bezpečně jak úmrtí, tak je doložena předchozí nemoc Kateřiny Marie. O obojím píše rodinný přítel Nosticů i hrabat ze Žďáru – kardinál Arnošt Vojtěch hrabě z Harrachu. Harrach si vše zapisoval do svých denních zápisků. Viz pozn. 8. Kardinál Harrach též píše o přípravách a dalším Janově svazku s ovdovělou hraběnkou Hovorovou z Dubé a Lipé. (Její první choť byl sice Jindřich Wolf Berka, ale ten získal titul „říš. hraběte Hovory z Dubé a Lipé“, proto by se mělo používat spíše Hovorová z D. a L. Je to přesnější terminus technicus.)
↑ Tento svazek k roku 1658 opět přesvědčivě udává kardinál Harrach! Jeho denní zápisky jsou jednoznačným pramenem, nelze tedy operovat se zastaralými a chybnými informacemi, které se dosud objevují i v odborných pracích a jež udávají svazek k dřívějšímu datu a někdy mění i pořadí Janových sňatků!


Související klíčová slova




Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2023  |  O nás