---

Navigace webu publicistika:

---

Navigace webu dokumentace:

---

Vyhledávání:

---

Motto:

---

 

OTEC Hanuš hrabě Kolowrat-Krakowský-Libštejnský *24.6.1879 Černíkovice † 14.4.1955 Rychnov nad Kněžnou	MATKA Huberta hraběnka Wurmbrand-Stuppach *24.6.1892 Mauer u Vídně† 4.12.1967 Steyrsberg)
Kryštof hrabě Kolowrat-Krakowský-Libštejnský *21.6.1927 Plzeň † 10.12.1999 Vídeň
Kryštof Jaroslav byl český šlechtic ze starého rodu Kolowratů. Restituoval zámek Rychnov nad Kněžnou a Černíkovice.
oo 9.11.1957 Teplice
MANŽELKA Drahoslava (Dana) Jiroušková *16.3.1933 Katovice u Strakonic † 7.9.2015 Černíkovice Pocházela z občanské rodiny z jižních Čech, ale vyrůstala v Litvínově. Závodně lyžovala.
OTEC MANŽELKY Otto Jiroušek *datum místo † datum místo	MATKA MANŽELKY Marie Kokrdová *datum místo † datum místo
POTOMCI
Jan Egon hrabě Kolowrat-Krak.-Libšt. Dagmar hrab. Kolowrat-Krak.-Libšt.	*19.8.1958 Duchcov *19.8.1958 Duchcov

♣♣♣

WIKIPEDIE

Život

Narodil se jako syn Hanuše Kolowrata Krakowského Liebsteinského (1879–1955) a jeho manželky Huberty, roz. Wurmbrand-Stuppach (1892–1967). Měl sestru Marii Johannu, provdanou Laxovou (1919–2006).

Velkou část dětství strávil na zámku v Černíkovicích, chodil tam také do základní školy. Po krátké epizodě na gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou od roku 1943 navštěvoval Lesnickou školu v Písku. Povinnou dvouletou praxi získal u Liechtensteinů na velkostatku ve Valticích a u Colloredo-Mansfeldů v Dobříši. Po válce pokračoval na nově založené Vyšší lesnické škole v Trutnově, ale školu nesměl dokončit. Před maturitou byl vyloučen. V roce 1948 se zúčastnil poúnorové protikomunistické manifestace na trutnovském náměstí. Následně byl zatčen Státní bezpečností. Několik týdnů strávil ve vyšetřovací vazbě a dalších několik měsíců na nucených pracích v cihelně v Trutnově.

V letech 1950–1952 si odsloužil vojenskou službu u 52. pomocného technického praporu ve Svaté Dobrotivé. Pracovali s krumpáčem a lopatou na stavbách a na dělostřelecké střelnici stavěli cvičné cíle ve formě pevnosti. Po přechození angíny byl se srdečními obtížemi hospitalizován v nemocnici v Plzni, kde po uzdravení pracoval do konce vojny v laboratoři. Rodiče byli vystěhováni ze zámku v Černíkovicích a přestěhovali se do Potštejna k Alžbětě Dobrzenské, roz. z Wenckheimu (1888–1964). Po vojně Kryštof pracoval jako pomocná síla v polesí Dlouhá louka v Krušných horách, tři měsíce v továrně na tkalcovské stroje v Týništi nad Orlicí a nakonec opět v lese v Potštejně. Poté byl v roce 1953 opět zatčen, zatčeni byli také oba jeho rodiče. Kryštof byl uvězněn za domnělou protistátní činnost v Rychnově, v Hradci Králové a ve Rtyni v Podkrkonoší. Tam spolu s mukly fáral v hloubce osmi set čtyřiceti metrů na dole Nejedlý II (Tmavý důl). Po všeobecné amnestii byl v květnu 1954 propuštěn.

Po kratší pracovní epizodě v lesích u Potštejna pracoval na polesí Fláje v Krušných horách, potom už jako hajný na Jiříkově návrší, nakonec povýšil až na vedoucího polesí v Novém Městě. Jeho otec zemřel a matka se přestěhovala do Rakouska ke svému bratrovi. V Krušnohoří bydleli na úplné samotě. Následně se přestěhoval do Černé v Pošumaví a tam u Státního rybářství choval pstruhy. Po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy emigroval s rodinou do Rakouska. Po několika dnech v Linci se přestěhovali na zámeček rodu Ledebourů ve Schwertbergu. O několik měsíců později se s rodinou přistěhoval do Steyersbergu v Dolních Rakousích, odkud pocházela rodina jeho matky. Na pronajatých pozemcích si založil farmu se pstruhy. Po roce a půl začala farma vydělávat, do té doby rodinu živila manželka, která pracovala v továrně na výrobu gumových součástek k automobilům v Ternitzu. Protože farma prosperovala, mohl tam zaměstnat i svou manželku.

Ve svých padesáti čtyřech letech dostal rozedmu plic a osteoporózu s následnou deformací páteře, léčil se ve Vídni.

V roce 1992 restituoval majetek v Československu včetně zámků v Rychnově nad Kněžnou a Černíkovicích. (pozn.: v černíkovickém zámku zůstalo v souladu se zákonem ještě deset let sanatorium pro postižené děti. Bydlel v černíkovické myslivně. Rodina obhospodařovala pět tisíc hektarů lesa (pět polesí, z toho čtyři horská), čtyři sta hektarů rybníků (např. v Opočně a nebo chov pstruhů na Rozkoši), vlastnila manipulační sklad v Rokytnici a poloviční podíl pily v Říčkách.

Po roce 1989 měl české a rakouské občanství.

Rodina

V Teplicích se 9. listopadu 1957 oženil s Drahoslavou (Danou) Jirouškovou (16. března 1933 Katovice u Strakonic – 7. září 2015 Černíkovice), dcerou Otty Jirouška a Marie, roz. Kokrdové. Manželka pocházela z občanské rodiny z jižních Čech, ale vyrůstala v Litvínově. Závodně lyžovala. Narodila se jim dvojčata:

1. Jan Egon (*19.8.1958 Duchcov), přestěhoval se do Česka a v roce 1999 převzal správu majetku ∞ (16.5.2001 Vídeň) Andrea Eier (*13.9.1964 Vídeň)
2. Dagmar (*19.8.1958 Duchcov), zdravotní sestra, zůstala ve Vídni, po sňatku bydlela v Rakousku u švýcarských hranic

♣♣♣

Hrabě Kryštof  pocházel  z mladší (Theodorovy) linie rodu. Jeho rodiče byli Hanuš hrabě Kolowrat-Krakovský (*24.6.1879  Černíkovice † 14.4.1955  Rychnov nad Kněžnou) a Huberta von Wurmbrand-Stuppach (*24.6.1892 Mauer u Vídně † 4.12.1967 Steyrsberg).

Kryštof  studoval lesnictví, ale protože se v únoru 1948 zúčastnil demonstrace na trutnovském náměstí, byl komunisty vyšetřován a těsně před maturitou ze studií vyloučen. Za trestný čin pobuřování byl odsouzen na 8 měsíců vězení nepodmíněně. Na základní vojenskou službu v armádě jako “třídní nepřítel a vykořisťovatel” nenastoupil, ale sloužil o pomocných technických praporů (PTP), odkud byl později  ze zdravotních důvodů propuštěn. V roce 1953 byl  znovu zatčen a uvězněn pro údajnou protistátní činnost a ocitl se v pracovních táborech Rychnov a Rtyně v Podkrkonoší. Pracoval také několik let v nejtěžších slojích Dolu Nejedlý, kde se dalo rubat uhlí jen vkleče nebo vleže.

Po všeobecné amnestii v roce 1954 odešel do Krušných hor a stal se hajným a v roce 1954 přešel ke Státnímu rybářství v Černé v Pošumaví. Po okupaci Československa v roce 1968 odešel s rodinou do Rakouska, kdy vybudoval malou úspěšnou pstruhařskou farmu. Návrat svobody do vlasti ale očekával a těšil se na to, až se bude moci vrátit domů. Svůj vtah k rodné zemi vyjádřil slovy: “Jsem rád, že jsem Čech. Můžete žít v Americe, Anglii, Rakousku, procestovat stovky zemí světa, ale jen v jedné zemi jste se narodil. A na to člověk, i kdyby žil na opačném konci světa, nesmí zapomenout…”.

Po roce 1989 mu byl v restituci vrácen mimo jiné rodový zámek v Rychnově nad Kněžnou.