Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„"Monarchie je jediný systém, v němž je moc vykonávána pro společné dobro".“ Zobrazit celý citát »

Aristoteles *384 př. n. l. † 322 př. n. l.



Belcredi, Antonín (*1744 † 1812), zakladatel moravské větve rodu

3. 4. 2018 | Jan Drocár | Osobnosti

Antonín (Antonio) Belcredi (*15.2.1744 Pavia † 14.1.1812 Brno)  byl mladším synem Pia de Belcredi (*1711 † 1776) a původně žil se starším bratrem Gasparem na zámku Montalto – Pavese jižně od Pávie, jako vnuci lombardského markýze. Starší Gasparo zdědil podle pravidla prvorozenectví rodový majetek, zatímco Antonia jako druhorozeného rodový majetek míjel a on se proto rozhodl hledat svou příležitost v Čechách, respektive na Moravě.

Když vstupoval do armády, bylo mu pouhých 16 let a o rok později byl zařazen k 32. pěšímu regimentu maršála hraběte Wiedmana, jehož velitelem byl plukovník Jan Hubert z Freienfelsu. Přestože byl o 20 let starší, zřejmě k němu našel velmi dobrý vztah, protože když byl Antonio v roce 1763 v bitvě u Torgavy těžce zraněn, přivezl ho na zámek do Líšně, kde se celý rok zotavoval a seznámil se s Marií Theodorovou (*1752 † 1832), s kterou se oženil 25. dubna 1769 v předvečer jejich sedmnáctých narozenin. Tímto sňatkem získal hrabě Belcredi zámek a panství v Jimramově, které jim Theodořina teta, bezdětná vdova, odkázala. Po svatbě odjel Antonio s Theodorou do Itálie, odkud byl penzionován v hodnosti  generálmajora a poté strávil nějaký čas u císařského dvora ve Vídni jako komoří.

Dostal se do povědomí místní obyvatel nejen pro svou zajímavou povahu, ale také pro své velkorysé
činy. Se svou ženou měl 14 dětí, avšak ze synů ho přežil jen nejmladší Eduard, kterému odkázal
jimramovské panství. Zbytek svého života dožil v Jimramově, kde zemřel 14. ledna roku 1812. Jeho manželka Theodora zemřela až o dvacet let později ve věku 80 let.

 





Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2018  |  O nás