Vítej každý nový příchozí. I Ty.

" ..." Zobrazit celý citát »

Kinský Radslav (1928-2008)






Historická šlechta je součástí Archivu českého webu Národní knihovny ČR.

Kolowrat

Štít modrý se stříbrno-červeně polcenou orlicí se zlatou zbrojí a zlatým perisoniem. Orlice má na krku navlečenou zlatou korunku. Klenot: uzavřená orlí křídla, první červené se zlatým perisoniem, zadní stříbrné; pokryvadla červeno-stříbrná. (Almanach českých šlechtických rodů 2009) Erb: modrý štít a na něm orlice z polovična stříb. a červená, majíc zl. korunku na hrdle. Téhož erbu (s malými proměnami) byli páni z Janovic, Čejkové a Dvorečtí z Olbramovic a Zručtí ze Chřenovic. (Ottův slovník naučný)
(autorem vyobrazeného erbu rodové větve Krakowských z Kolowrat je Jaroslav Tovačovský)

Název rodu

Kolowrat

Heslo rodu

Věrně a stále

Původ rodu

český; podle erbu je rod snad původně příbuzní s pány z Janovic,
s Čejky z Olbramovic aj.

První zmínka

1297

Titulatura

v průběhu 17. století bylo povýšeno do hraběcího stavu několik členů z různých větví rodu:
15.4.1624 získal říšský hraběcí stav Zdeněk Lev Libštejnský
4.10.1653 byli do říšského hraběcího stavu povýšeni Novohradští
z Kolowrat
20.7.1658 byli do říšského a 8.11.1660 do českého hraběcího stavu povýšeni bratři František Karel, Jan Vilém a Leopold Oldřich Libštejnští
25.8.1671 byl do říšského a 14.11.1674 do českého hraběcího stavu povýšen Vilém Albrecht Krakowský
16.10.1700 získal český hraběcí stav Albrecht Jindřich Krakowský ze starší linie této větvé
členové rodu mají nárok na titul hrabě/hraběnka

Větve rodu

během 14. a 15. století se rod rozdělil do osmi linií, které jsou nazývány podle svých sídel: libštejnská, kornouzská, žehrovická, bezdružická, novohradská, maštovská, černominskákrakowská; dnes žije již jen větev poslední

Představitelé rodu

Kolowratové jsou jedním z mála rodů, které zůstaly vždy a za všech okolností věrny katolickému vyznání a byly vždy loajální císařskému trůnu.
Naplnili tak heslo „Věrně a stále“, které mají na svém erbu.

Ze Žehrovické větve se proslavil Jan Žehrovický z Kolowrat (†1473), horlivý přívrženec krále Jiřího z Poděbrad. Účastnil se známého poselství krále Jiřího po západní Evropě, vedené Lvem z Rožmitálu. Jan Žehrovický, fyzicky nevídaně silný a obratný, budil všude po cestách obdiv a byl přirovnáván ke starověkým obrům.

Významných úspěchů dosáhli Libštejnští z Kolowrat, kteří, rozděleni do dvou hlavních linií, vymřeli v roce 1861. Hanuš Libštejnskýpodporoval krále Zikmunda; ten mu daroval hrady Žebrák, Točník a Dobříš. Hanuš vykonával funkci pražského hejtmana a s nástupem Poděbradské jednoty musel z Prahy uprchnout a skrýt se na Žebráku. I jeho syn, také Hanuš (†1483), byl velkým odpůrcem krále Jiřího. Byl přesvědčeným katolíkem a po smrti své ženy se věnoval církevní činnosti na pražském arcibiskupství, ale spolu s tím „ pomáhal sváry v zemi ploditi“.
Hanušův syn Albrecht (1463-1510), obratný politik, nahromadil velký majetek. Byl příznivcem městského stavu, což mu přinášelo velkou popularitu a nenávist zároveň. Na počátku 16. století měl velký vliv na události v zemi a podporoval tradiční katolictví proti vlivu českých bratří; podobně se chovalo několik dalších Kolowratů z libštejnské větve, například Jindřich (1434-1467).
V době protihabsburského povstání v roce 1619 byl z Čech vypovězen Jindřich Kolowrat (†1646), který zůstal věrný císaři. Jeho příbuzný Zdeněk Lev, v roce 1624 povýšený do hraběcího stavu, rovněž vykonal cenné služby habsburskému trůnu.
V 17. století vynikl Jan Vilém (†1668), vratislavský a olomoucký kanovník, generál křížovníků s červenou hvězdou a arcibiskup pražský, který zemřel ještě před potvrzením této funkce. Jeho bratr Ferdinand Ludvík (1621-1692) byl maltézským rytířem, velitelem řádového loďstva na Maltě a od roku 1670 velkopřevorem řádu v Čechách.
Z libštejnské větve je jistě nejproslulejší František Antonín (1778-1861), vzdělaný a humanistický šlechtic, český vlastenec v zemském slova smyslu (česky příliš neuměl) a velký příznivec založení Národního muzea, které hmotně i politicky podporoval. Věnoval muzeu své mineralogické sbírky a rozsáhlou knihovnu. Byl také prezidentem Královské české společnosti nauk a podporoval nejrůznější české akce. Údajně vyhověl každému, kdo ho oslovil: „Jsem Čech a jmenuji se Václav…“ Zároveň vykonával od roku 1826 ve Vídni nevděčnou funkci ministra vnitra a byl protiváhou silně reakčních snah kancléře Metternicha. V roce 1847 povolil hrát ve Vídni odvážnou politickou parodii Eduarda von Bauerfelda „Dospělý“. Údajně se při jejím soukromém představení velmi pobavil na účet kancléře Metternicha, ve hře zesměšňovaného. Hra byla politickou senzací. Když ji ovšem zhlédl arcivévoda Ludvík, zděšeně sděloval Kolowratovi, že v té hře vystupuje on sám a Kolowrat také. To však František Antonín mlčky přehlédl. O rok později v souvislosti s revolucí na svou funkci rezignoval, vystoupil ze státních služeb a věnoval se správě svých statků. Zemřel jako poslední člen libštejnské větve a své statky spolu se jménem odkázal Krakowským z Kolowrat. V závěti pamatoval také na potomstvo své sestry a na Národní muzeum.

Linie Krakowských z Kolowrat má své jméno po hradu Krakovci na Rakovnicku. Během 16. a 17. století nezaznamenali Krakowští výraznější úspěchy; teprve v druhé polovině a na konci 17. století bylo několik členů této větve povýšeno do hraběcího stavu. Mezi nimi i Albrecht Vilém Krakowský (1600-1688), od roku 1650 prezident královské komory, v letech 1656-1678 nejvyšší zemský sudí a od roku 1678 nejvyšší hofmistr. Podařilo se mu také značně rozšířit rodinný majetek. Byl pětkrát ženat a jeho potomci rozdělili rod na linii týneckou a březnickou. Týnečtí Kolowratové zastávali významné funkce ve státní správě a v armádě. Emanuel Václav (1700-1769), v roce 1738 jmenovaný viceadmirálem maltézského řádového loďstva, byl těžce raněn v bojích s Turky a později se vyznamenal v bitvě u Kolína. Tato větec rodu vymžela v roce 1881. Březnická linie získala majetek dědictvím po Janu Jeníškovi, svobodnému pánu z Újezda (†1728). (Předkem Jana Jeníška byl Přibík Jeníšek, který proslul
v pobělohorském období jako prokurátor královské komory a bylo mu svěřeno vyšetřování vzbouřených stavů.) Dědic Vilém Albrecht Krakowský (1678-1738) spojil své jméno s Jeníškovýme a od té doby se členové této větve rodu jmenovali Kolowrat-Krakowský, svobodný pán z Újezda. Jan Nepomuk Karel (1748-1816), maltézský rytíř a válečník, se účastnil tureckých válek; v roce 1789 byl činný při dobývání Bělehradu a byl vyznamenán mnoha vojenskými řády. Jeho mladší bratr Alois Josef Krakowský (1759-1833) se věnoval církevní kariéře. Studoval v Praze a v Římě, byl kanovníkem v Olomouci, od roku 1812 vykonával funkci biskupa v Hradci Králové a v roce 1830 byl jmenován pražským arcibiskupem. Přestože trpěl poruchami zraku a sluchu, vykonával své funkce velmi svědomitě. Posledním z Kolowratů na Březnici byl Jan Nepomuk Karel (1794-1872). Byl nadšeným českým vlastencem, členem Matice české a podporovatelem Národního muzea; tomu také odkázal své sbírky. Jeho dar z březnické knihovny představuje dodnes to nejcennější, co Knihovna Národního muzea vlastní. Březnici a další statky zdědila po jeho smrti rodina jeho sestry Marie Antonie (1805-1837), provdané za hraběte Pálffyho, s podmínkou, že dědic Eduard Pálffy (1836-1915) přijme predikát „z Újezda“, což se stalo.
Rod Krakowských žil dále v druhé linii na zámku v Radeníně. Z jeho příslušníků vynikl hrabě Leopold (1727-1809), vzdělaný, schopný a zkušený politik, jehož si oblíbila císařovna Marie Terezie. Vykonával funkci nejvyššího kancléře a později i ministra vnitra (1796-1808). Získal četná vyznamenání včetně Řádu zlatého rouna.
Jeho synové rozdělili rod na dvě větve, z nichž starší vymřela po meči na počátku 20. století.
Leopoldův syn Filip František (1756-1836), zakladatel starší linie, byl krajským hejtmanem a při rušení kláštera v Doksanech (1782) se hrubě choval k proboštovi a řeholnicícím, a proto byl z úřadu sesazen. Jeho pravnuk Rudolf (1830-1903) proslul jako významný přírodovědec, zvláště v oboru včelařství. V první polovině 19. století došlo k dalšímu rozdělení této větve rodu, na linii Leopoldovu (1804-1863) a Theodorovu (1806- 1875).
Známou osobností v českých dějinách je Theodorův syn Zdeněk (1836-1892),
(z mladší větve) český historik a spisovatel. Napsal několik divadelních dramat, například „Libuše“, a řadu veseloher („Dva sousedé“, „Domácí prostředek“).
Po vymřelé linii hrabat Kolowratů-Liebsteinských zdědil majetek i jméno, takže se jeho potomci dodnes jmenují Kolowrati-Krakowští-Liebsteinští. Jeho syn Hanuš (1879-1955), signatář známé petice českých šlechtických rodů v roce 1939, působil v diplomatických službách a v roce 1912 se zasloužil o českou účast na olympijských hrách ve Stockholmu. Jeho synu Kryštofovi (1927-1999) byl v současné době navrácen zámek Rychnov nad Kněžnou. Z posledních generací Leopoldovy linie Kolowratů je známý Alexandr (1886-1927), automobilový závodník, který za volantem také zahynul. Alexandr byl rovněž zakladatelem společnosti „Sachsa-Film-AG“. Jeho bratr Jindřich (1897-1996) byl před první světovou válkou publicisticky činný a napsal pozoruhodnou práci „Psychologie bolševismu!. Na svých statcích v západních Čechách podporoval českou menšinu, a proto musel po záboru Sudet v roce 1938 uprchnout. Za války se zúčastnil protinacistického odboje a po osvobození byl jmenován československým vyslancem v turecké Ankaře. V roce 1948 odmítl poslušnost komunistické vládě. Byl zbaven občanských práv a majetek mu byl opět zkonfiskován. Odešel proto s rodinou do Spojených států, kde se živil jako farmář a obchodník s tělocvičnými pomůckami. Pražský Kolovratský palác, který mu byl navrácen, pronajal dosavadnímu uživateli, Národnímu divadlu, za symbolickou cenu 1 Kč ročně. Po jeho smrti se restituovaného majetku ujal nejmladší syn Tomáš (1943-2004). Jeho prostřední syn Arnošt (*1935) publikoval několik knih s autobiografickou tematikou a napsal několik filmových scénářů.

(Petr Mašek: Modrá krev 1999, 2003
a Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 2008)

Rodová sídla

Adršpach, Albrechtice,
Banín, Bělá, Běstno, Bezděkov, Biskupice, Blatná, Borohrádek, Březnice, Březno, Buštěhrad, Budkov, Bystrý,
Černčice, Černíkovice, Černoc,
Dobříkov, Dobříš, Doupov, Drslavice, Dražovice, Držemberk, Dub, Dvory,
Eisenberg,
Hokov, Horní Kralovice, Hořetice, Hostačov, Hrádek, Hradiště, Hroby,
Charvatce, Chlumec, Chroustovice, Chřášťany, Chýše, Chýška,
Janovičky, Jeníkov, Jimlín,
Kolešov, Konojedy, Kornouz, Košatky, Kovanice, Krakov, Kralovice, Krakovec, Krašov, Krupka, Kryry, Kystra,
Lhota, Libětice, Libkovice, Libořice, Libštejn, Libyně, Lišany, Lišeň, Lnáře, Lovosice, Luky,
Martice, Mašťov, Mělník, Merklín, Mladoňovice, Mnichov, Modřejovice,
Netluky, Nový Hrad,
Oblajovice, Obora, Opálka, Opočen, Ostrý,
Pavlčín, Petršpurk, Plasy, Pnětluky, Podmokly, Poláky, Pravda, Přimda,
Rabštejm, Radenín, Ročov, Rychnov nad Kněžnou, Řepice,
Senec, Sloup, Soseň, Staré Sedlo, Strojetice, Středokluky, Střela, Světlá, Svinařov, Svojetín, Šípy,
Tedražice, Točník, Tušovice, Týnec u Klatov,
Udrč, Újezd,
Vamberk, Veltruby, Vimberk, Vranová, Vrbice, Vršovice, Všesulov,
Záběhlice, Zákupy, Zámrsk, Zelenice, Zbiroh, Zlonice, Žebrák, Žehrovice, Žihel, Žichovice, Žišov, Žíželice    

Rodokmen rodu

sledovatelný rodokmen začíná v roce 1347 Albrechtem z Kolowrat

Ottův slovník naučný

z Kolovrat

jméno starožitného rodu panského, nyní v hrabském stavu zůstávajícího. 
Erb: modrý štít a na něm orlice z polovična stříb. a červená, majíc zl. korunku na hrdle. 
Téhož erbu (s malými proměnami) byli páni z Janovic, Čejkové a Dvorečtí z Olbramovic a Zručtí ze Chřenovic. Tito ve XIV. stol. psali se také Kolovraty sedíce na Zruči, Zbraslavicích, Myšlíně aj. sídlech, avšak spojitost jich s pány z Kolovrat není zřejma, ač erb svědčí o stejném původu.

Předek jich Albrecht (1347) držel Ročov, Kornouz a Žehrovice, byl r. 1361-63 maršalkem králové, 1380-91 hejtmanem fojtlandu a založil klášter v Področově (†1391). Měl šest synů: Ješka (r. 1362, tuším toho, který r. 1388 válku z Kornouzu stropil), AlbrechtaMikulášePurkartaHerborta a Alše. Tento (Aleš) držel 
v r. 1401-20 Březno a zůstavil (†1422) jedinou dceru Dorotu. Od čtyř prostředních pocházejí četné větve. Dcerou jistého Ješka (bratra Albrechtova?) byla Kunhuta
v r. 1386-1401 abatyše u sv. Jiří.

A. 

Albrecht (1369 až 1413), druhý syn Albrechtův, držel r. 1392 Krašov, r. 1403 hrad Libštein, r. 1410-13 Eisenberk a byl r. 1405-1410 purkrabí na Lokti. Skrze syny jeho založeny dvě pošlosti. 

a) Hanuš 
vydatně pomáhal králi Sigmundovi, jenž mu s bratrem zapsal Žebrák, Točník, Dobříš a klášterství Plasské; k tomu držel po otci Krašov. Po smrti cís. Sigmunda účasten byl mnohých běhů veřejných a soukromých a všemožně podporoval vládu Menharta z Hradce, jsa po tu celou dobu hejtmanem měst Pražských. Když však jednota Poděbradská r. 1448 Prahu opanovala, stal se konec moci jeho a ledva že unikl na Žebrák. Syn jeho Hanuš, držitel Krašova a Zbiroha, zatvrdil se proti králi Jiřímu, který od něho Žebrák vyplatil, a jsa pán přísně katolického smýšleni po smrti manželky své Kateřiny ze Šternberka povrhl světem a oddal se stavu duchovnímu. Záhy stal se proboštem kapituly pražské a vyšehradské a r. 1477 administrátorem arcibiskupství, pomáhaje s jinými sváry v zemi ploditi (†23. září 1483). Syn jeho Albrecht (*1463) prodal s otcem statky zavedené Krašov a Zbiroh a seděl na skrovných statcích, avšak za nedlouho pomohl si s manž. Annou Valdšteinskou z Kovaně a využitkuje vtipně a moudře slabosti královy brzy stal se velkým boháčem maje Libštein (od strýců koupený), Kralovice, Krupku, Lovosice, Ostrý, Bělou a Mělník. V r. 1496-97 byl karlšteinským purkrabím, v r. 1496-1502 dvorským hofmistrem, od r. 1503 nejv. kancléřem. Stavu městskému a obecnému lidu byl příznivěji nakloněn, nežli jiní páni jeho stavu, kteří proto na něho sočili. Vliv jeho v zemi byl v posledních sedmi letech jeho živobytí-rozhodný a používal ho k sesílení katolictví a proti Českým bratřím. Památným se stal pro Kolovratskou smlouvu, kterou r. 1504 mezi duchovenstvem a světskými stavy ve Slezsku vyjednal. Zemřel 15. kv. 1510 odkázav jmění své pastorkům, nebo sám dětí neměl. 

b) Bedřich
 (1408-32)
 syn Albrechtův a bratr Hanušův, pomáhal horlivě katolické straně, ale když r. 1430 hrad jeho Libštein obležen, donucen přistoupiti ku straně pod obojí. Zemřel 6. čce 1432. Kromě dcery Elišky, vdané za Heřmana z Seinsheimu, měl syny 
Jindřicha (1434-67) a Beneše (1447-94). Onen vyženil s Kačkou z Kunvaldu Buštěhrad, tento převzal Libštein. Proti Jednotě Poděbradské stáli oba, když však Jiří byl za krále zvolen, zachovávali mu věrnost i v těžkých dobách zkoušení. 
Beneš býval fojtem Horní Lužice a zemřel před r. 1497 (manž. Eliška z Cítova). 
Syny své Jana a Jindřicha tuším přečkal a tak dostal se Libštein s částí klášterství Plasského vnuku Jaroslavovi, jenž jej prohospodařil. S manž. Alžbětou z Vrtby vyženil Tušovice a Staré Sedlo. Zemřel okolo r. 1530. Nejstarší syn Frydrych (†1532) zemřel bez dědiců. Skrze bratří jeho (z druhého manželství s Marianou Žďárskou z ChrastuAlbrechta a Jaroslava založeny nové pošlosti této větve. 

aa) Starší hraběcí pošlost

 Albrecht († r. 1586) držel Tušovice a Staré Sedlo a z trojího manželství měl pět synů a dceru Kateřinu vd. Krakovskou1. Jan (†1616) sloužil arciknížeti Ferdinandovi a zdržoval se s ním v Tyrolsku, kde pojal manž. Kateřinu z Bojmundu (†1618) a s rodinou svou se poněmčil. Od něho pocházeli pozdější Libšteinští2. Jaroslav (†1617) držel Starosedlský Hrádek a z dvojího manželství dětí neměl. 3. Jindřich, pán vzácných staročeských ctností, držel od r. 1603 Žichovice a po konfiskaci také Střelu a Řepici. Byl nejprve hejtmanem Nového Města praž., vypověděn r. 1619 z Čech pro věrnost k cís. rodu, stal se r. 1623 dvorním sudím, r. 1627 nejv. sudím zemským, pak byl r. 1635-43 nejv. kom. a r. 1643-46 nejv. hofmistrem (†6. bř. 1646). Z manž. Elišky z Lobkovic (†1663) měl syna Frant. Oldřicha, jenž držel Hrádek a Žichovice, zdědil Bystrý po vymření Bezdružických a koupil r. 1642 Banín. Byl presidentem čes. komory (1636-45), pres. dvorské komory (1637-48), nejv. kom. (1643), nejv. hofmistrem (1646) a nejv. purkrabím (†1650). Z manž. Lucie Otilie z Martinic (†1651) dětí neměl, a proto dostaly se Hrádek strýci Václavovi, Žichovice mateři a Bystrý manž. 4. Zdeněk Lev sloužil císaři jako nejvyšší, vynikl pro svou činnost v katol. reformací, byl od r. 1638 podkomořím králové a držel od r. 1623 Sloup. Pro svoje zásluhy povýšen r. 1624 do stavu říš. hrabat (†1640, manž. 1. Aléna Eliška Berkovna †1632, 2. Kateřina z Vrtby). Kromě dcery měl jediného syna Václava Františka, jenž držel Starosedl. Hrádek po strýci zděděný (otcovské statky Sloup a Konojedy pro dluhy prodány). 
Vstoupiv do jesuitské řehole, témuž tovaryšstvu vše svoje jmění odkázal
a zemřel r. 1659 v Římě. 5. Heralt Václav od r. 1600 na Janovičkách býval hejtmanem čáslavského kraje (†1630) a z trojího manželství měl jediného syna Zbyňka Leopolda, jenž držel po otci Janovičky (statek Žišov dostal se r. 1629 jesuitům). Zbyněk oddav se vojenství zemřel r. 1647 bezdětek. Dotčený Jan (†1616) měl několik synů, z nichž Ferd. Vilém (†1639) byl jesuitou a kanovníkem vratislavským a řezenským a Jan Jiří též kanovníkem řezenským a pasovským. Třetí syn Albrecht koupil r. 1629 Přítoky a Čestín-Kostel a prodav je koupil r. 1647 Rychnov, Zámrsk a Borohrádek. Byl německým místokancléřem a zemřel r. 1648 (manž. Sabina Viktorie z Volkenšteina †1684). Měl několik synů a dcer. Druhý Ferd. Ludvík držel po otci Borohrádek, byl rytířem řádu sv. Jana a zemřel r. 1707 jako nejv. převor. Třetí Jan Vilém byl kanovníkem vratislav. a olomouckým, generálem křižovníků s červ. hvězdou a stal se r. 1668 arcibiskupem pražským, avšak zemřel t. r. před potvrzením. Třetí syn Albert, jenž měl po otci Zámrsk, zemřel r. 1657 ve Francii. Skrze ostatní dva syny povstaly dvě pošlosti:
aaa) Rychnovská pošlost
 Frant. Karel (nar. 1620, †1700) povýšen r. 1658 (20. čce) s bratřími do stavu říš. hrabat. Byl v r. 1661-67 presidentem nad appellacími, pak zemským hejtmanem na Moravě, ve kterémž úřadě, jakož i rozmanitých poselstvích chvály docházel. Držel po otci Rychnov, k němuž přikoupil (1674) Černikovice a jiné statky, též držel Chroustovice (1663) a Lišeň (1668) na Moravě. Z Rychnova zřídil statek nápadní. 
Z dvojího manželství měl několik synů a dcer. Statky otcovské dědil syn Norbert Leopold, rytíř řádu zl. rouna a vyslanec ve Španělích. Týž prodal chroustovice a Lišeň, avšak koupil Vamberk, Zlonice a Chlumec a s první manž. Johannou Majd. Hrzankou z Harasova (†1685) vyženil Kyšperk. Zemřel r. 1716. Mladší syn Norbert Vincent držel po otci Vamberk, Zlonice a Chlumec, byl radou nad appellacími a kr. místodržícím. Zemřel r. 1727 prodav statky své kromě Chlumce, který zdědil syn jeho Jan Vincent (†1750); avšak ten měl jedinou dceru Marii Annu (†1829), skrze niž se dostal Chlumec manželu jejímu Václavovi Josefovi hr. z Thunu (†1796) Frant. Karel, starší syn Norbertův, držel Rychnov a Vamberk a zemřel r. 1653. V držení jeho následoval syn Frant. Josef (†1758), jenž měl tři syny. Nejstarší Frant. Josef držel Rychnov, byl rytířem několika řádů, naposled nejv. purkrabím a zemřel r. 1825 (manž. Kateřina z Kolovrat †1812). Druhý syn Vincent byl rytířem řádu sv. Jana, naposled nejv. převorem, GFZM. a držitelem pěšího pluku (†1824). Třetí syn Jan byl ve vojenských službách. Frant. Josef měl jediného syna Frant. Antonína (*31. ledna 1778), pana ušlechtilé, mírné a smířlivé povahy, kromě toho nevšedně vzdělaného. Byl napřed hejtmanem pražským a polic. ředitelem (1807 až 1810), kromě toho zemským kommissařem v tehdejších válkách. Od r. 1811, kdež se stal nejen purkrabím a předsedou zemské vlády, mocně působil na duševní i hmotné povznesení českého národa. Trvalé zásluhy si získal zřízením musea a tím i probuzením národního vědomí. R. 1826 povolán do Vídně, aby řídil ministerstvo vnitřních záležitostí. V tomto úřadě byl jaksi protiváhou zpátečních snah Metternichových usiluje o to, aby si s ním zjednal rovnostejné postavení, čehož však teprve r. 1835 docílil, když nastoupením cís. Ferdinanda I. mírnější opanovali. Dobrotivého císaře dovedl k mírnosti a odpuštění přemlouvati. Po bouřlivých událostech r. 1848 vystoupil ze státní služby a zabýval se zvelebením svého panství. Zemřel 3. dub. 1861 přečkav ušlechtilou manž. svou Růženu ze Vchynic, již byl r. 1801 pojal. Protože byl posledním Libšteinským, přešly nápadní statky do rodu Krakovských, Vamberk a Borohrádek dostaly se potomstvu sestry jeho Karoliny vdané za hrab. Lützowa. Knihovna zemřelého (asi 35.000 sv.) dostala se museu. 
bbb) Zámrská pošlost 
Leopold Oldřich
, nejmladší syn Albrechtův, držel Zámrsk a Dobříkov a byl nejv. lejtenantem (†1690). Z manž. Kateřiny Barbory z Kolovrat měl 3 syny. Nejstarší Vilém Albrecht oddal se kněžství, byl děkanem olom. kapituly a koupil na Moravě statky Biskupice, Vranovou a Lhotu (†1729). Nejmladší Frant. Leopold byl rytířem řádu sv. Jana, naposled vratislav. komturem a zemřel r. 1716 na Maltě. 
Bratr jich Jan Norbert měl po otci Zámrsk a po mateří Adršpach a po bratru zdědil moravské statky (†1736). Syn jeho jeden, Rudolf (†1748), měl Zámrsk, který po něm dědil bratr Josef Jeronym, pán na Adršpachu. Týž zemřel r. 1750 zůstaviv jediného syna Rudolfa. Ten zemřel r. 1772 a dcera jeho pohrobná r. 1773, tak že všechno jmění zdědila vdova Maria Antonie v. Blümegen

bb) Mladší panská pošlost
 Jaroslav 
vyženil s druhou manželkou Zikanií z Gutšteina (†1593) Petršpurk 
z části a z části dokoupil, držel též Rabštein a mnohé drobné statky, býval fojtem v Dolní Lužici (†1595). Pět synův jeho rozdělilo se r. 1595 tak, že Mikuláš měl Žíhel, Beneš Běstno a Hokov, Jáchym Rabštein, Karel Libořice a Jaroslav Petršpurk. 
Nejstarší žil v Brunšvicku a sešel bez dědicův, nejmladší Jaroslav (†1619) měl jen tři dcery, jichž dědictví Petršpurk a Soseň r. 1623 pobráno. Jáchym získal také Udrč, Libkovice a Martice, které mu zabrány, avšak ponechán mu Rabštein, protože manž. Kateřina Berkovna byla katoličkou a dcery své Zbynku a Annu katolicky vychovala. Když však Jáchym r. 1631 nepřátele císařovy podporoval, vzat mu i Rabštein a zemřel r. 1635 v chudobě. Beneš, c. k. panatýr (†1617), koupil Kolešov. 
Starší syn Jaroslav Julius měl Kolešov a Kryry, jež mu r. 1623 zabrány, ale že císaři ve vojště sloužil, jsa r. 1654 minsterberským a r. 1654 loketským hejtmanem, dostal statek Charvatce a koupil Chýšku a Mnichov (†1656). Bratr jeho Ferdinand r. 1623 na milost přijat a podržel Hokov, k němuž Strojetice přikoupil (†1648). Měl jediného syna Julia Albrechta, jenž držel Hokov a r. 1683 bezdětek zemřel. Nejdéle trvalo potomstvo Karlovo, jenž měl Libořice (†1606). Tyto podržel syn Vilém Bedřich, poněvadž se ze všech obvinění (1623, 1631) vytočil (†1641). Měl dvě dcery a dva syny, Jaroslava Julia (na Libořicích †1686) a Volfganga na Černoci a Lukách. Onen měl syny Maximiliána Lva (†1720) a Ferdinanda (†1725), z nichž tento měl Libořice, avšak Ferdinandovi synové Jan Julius (†1723) a Kajetán záhy pomřeli. Volfgang měl několik dcer a syny Antonína (†1699), jenž měl Černoc, a Leopolda (†1685), jenž měl Luky. Václavem Ferdinandem (+1731), synem Antonínovým, tato pošlost vymřela.

B.
Kornouzští z Kolovrat

Mikuláš (1369-92), druhý syn Albrechtův, držel po otci Kornouz. Tento měli po něm synové Albrecht a Jan, z nichž onen záhy zemřel. Jan měl dceru Elišku vdanou za nešťastného Jana Roháče z Dubé. Jeho snad syny byli Jan (1460) 
Zbyněk (1455-1500). Tento držel Kornouz. Synové jeho Jindřich (1501-20), Vilém a Jan (†1512) byli této pošlosti poslední, neb po Jindřichovi zůstaly 
jen tři dcery.

C. 
Žehrovští z Kolovrat


 pocházejí snad od dotčeného Albrechta, syna Mikulášova, jenž ok. r. 1416 zemřel, odděliv se tuším Žehrovici. Jan (1416 až 1437)  skrze manž. Elišku dostal se v držení Dolan a Úhošťan (†1445), Mikuláš bydlel v sev. Čechách a s manž. Annou Berkovnou z Dubé držel Suppersdorf v Sasích (†1447). Syn jeho Jan mladší bydlel v Mühlberce. Jindřich držel Žehrovice v r. 1452-1475. Bratrem jeho snad byl Jan Žehrovský z Kolovrat (1450 až 1473), jenž byl horlivým přívržencem Poděbradské strany. R. 1465 přidán byl poselství královskému, které vedl Lev z Rožmitála do západních zemí, a všude odiv působil obratností a silou svého těla, tak že ho přirovnávali k předvěkým obrům. Odsouzenému králi věrnost zachovával. Zemřel 5. srp. 1473 a pohřben v Kolíně n. L. Mikuláš, syn Janův a Elišky z Dolan, držel (1445) po mateři Úhošťany a Dolany, později jiné drobné statky a žil ještě r. 1496 nazývaje se starším. Jiný Mikuláš (mladší) seděl v Slansku, byl r. 1506 purkrabím na Karlšteině a zemřel r. 1510, zůstaviv nezletilou dceru, tak že na něm tato pošlost přestala.

D. 
Bezdružičtí z Kolovrat

 Předkem jich byl Purkart, třetí syn Albrechtův (1380-1404), jenž držel Bezdružice na Plzeňsku a Opočen v Žatecku. Zemřel ok. r. 1410 zůstaviv z manž. Bonuše tři syny, PurkartaAlše a Jana. Při rozděleni dostal Aleš Opočen a ostatní Bezdružice. Purkart sloužil horlivě katol. straně až do r. 1426 a zemřel před r. 1438. Aleš zemřel před r. 1424 zůstaviv vdovu Kateřinu z Ryzemburka. Jan řeč. Kobík stranil katolickým do r. 1426. Purkart měl syny Jana a Albrechta, z nichž onen se stal předkem Bezdružických tento Novohradských z Kolovrat Jan (1438-69) držel Bezdružice a měl 5 synů. 
1. Purkart zachoval věrnost králi Jiřímu přese všechna napomínání a dal se r. 1481 mezi bosáky. 2. Jetřich (1469) na Bezdružicích a Buštěhradě zemřel r. 1508. 
3. Jiřík (1481-1528) držel Bezdružice, dědil Buštěhrad a koupil Kornouz a byl 
v r. 1512-16 nejv. sudím. Byl dobrý hospodář, ale muž sobecký. Nemaje z manž. Elišky z Fictum dětí, odkázal jmění své po smrti manželčině Janovi strýci. 
4. Václav (nar. 1457) vyženil s první manželkou Dorotou z Veitmile Košatky, které již z držení rodu nevyšly, a s druhou manželkou Annou Andělkou z Eistebna zboží Hostivické. Byl r. 1499 purkrabím vyšehradským a r. 1512-36 dvorským sudím. 5. Jan žil r. 1481. Potomky měli jen Jetřich a Václav. 
Jan (nar. 1498) syn Jetřichův, byl nejv. kamrmistrem a měl děditi statky Jiříkovy, ale zahynul před ním (1526) v bitvě u Muháče. Syn jeho Jetřich držel Krašov, Buštěhrad, Kornouz a Bezdružice. Čásť jich promrhav zemřel r. 1547 bezdětek. Zbytek jmění jeho, Buštěhrad a Kornouz, dostal se synům Václavovým. Z těch byl nejstarší Jan, jenž ujal Košatky a při dělení polovici Buštěhradu obdržel. Zemřel r. 1556 zůstaviv dcery Kateřinu (na polovici Buštěhradu) a Annu, z nichž tato se vdala za Jáchyma Novohradského z Kolovrat a jemu díl svůj Košatky odevzdala. 
Skrze ostatní syny Václavovy povstaly dvě pošlosti: 
a) Středoklucká 
Vladislav držel polovici Buštěhradu (*1575) a zůstavil ji synovi Václavovi Ludvíkovskému, jenž r. 1601 zemřel jmění své zadluživ. Proto r. 1602 Buštěhrad prodán a sirotku Vladislavovi Abdonovi ponechány toliko Středokluky. Týž propadl r. 1623 jmění své (†1623), ale sestra jeho Johanka zase Středokluky koupila (†1641). V statek se uvázala pak dcera Vladislavova Zbynka Polyxena (vd. napřed Vintrfeldova. pak Kaplířova), ale že nebyl zaplacen, prodán r. 1645 jesuitům. 
b) Bysterská pošlost
 Ludvík, třetí syn Vaclavův (†1555), obdržel za díl Kornouz, který po něm synové Jan a Zdislav Abdon dědili. Ti od něho mnoho odprodali, pak je držel Jan sám až do r. 1569 a potom měl Záběhlice. Tyto prodal r. 1596, poněvadž s druhou manželkou Bohunkou Zárubovnou z Hustiřan ovdovělou Žehušickou (†1583) statek Bystrý vyženil. Jan byl muž spravedlivý, v r. 1577-85 presidentem nad appellacími a zemřel r. 1604. Synové jeho Ludvík Vilém Jindřich rozdělili se tak, že onen měl Hrochův Týnec a Bezděkov (které mu r. 1623 zabrány) a tento Bystrý. Vilém koupiv zase statek zabraný byl od r. 1640 podkomořím králové, nechvalně se choval k poddaným a zemřel r. 1642, jsa pošlosti Bezdružických poslední. Ač měl dceru, odevzdal Bystrý s Čankovici (koup. r. 1636) Frant. Oldřichovi Libšteinskému.

E. 
Novohradští z Kolovrat

Albrecht, syn Purkarta Bezdružického (1447-90), dostal za díl Opočen a Jimlín 
a vystavěl na tom zboží v r. 1465-74 Nový hrad. K tomu ziskal Vršovice (†1490). 
Měl několik synův, z nichž Albrecht před r. 1488 zemřel a Petr (†1548) dědicův nezůstavil. Ostatní rozdělivše mezi sebou a Petrem Nový hrad (1512) 
založili 3 pošlosti. 
a) Košatecká pošlost
 Jan (1474-1526) seděl na Novém hradě a měl syny Hynka (†1548) a Václava (†1555). Tento držel Černčice a zůstavil syny Jana (†1600) a Týmu (†1569), z nichž onen seděl na Liběticích a toliko 4 dcery zůstavil. Dotčený Hynek seděl na Novém hradě a z trojího manželství měl syny JáchymaZdenka Jana Ludvíka, kteří drželi napřed Zelenice. Jan měl pak Netluky a od r. 1574 Senec. Jáchym vyženil Košatky a držel půl Buštěhradu. Byl v r. 1575-77 a 1593-97 presidentem čes. komory a v r. 1578 až 1599 purkrabím Karlšteina, kterýžto již sešlý hrad důkladně opravil. Smrtí svou (†1600) ušel ošklivým zápletkám. Syn jeho Jan držel Košatky, Buštěhrad a Mělník a koupil r. 1608 Zákupy (†1613). Z manželky Elišky Berkovny zůstavil syny Zbynka Leopolda (†1630) a Alberta (†1626), kteří dětí neměli; proto dostaly se Buštěhrad a Zákupy Anně Majdaleně z Lobkovic, vdově Zbynkově, která se vdala zase za Jindřicha Julia, kníž. saského, a jemu jmění své odevzdala. Košatky zůstaly rodině. 
b) Šťastný
třetí syn Albrechtův, prodal svůj díl Nového hradu a držel pak Kystru (†1552). Měl syny AlbrechtaPetraVáclava a Jana, z nichž tito dva záhy zemřeli. Albrecht byl r. 1574-75 místokomorníkem, držel napřed Horní Kralovice, pak Chrašťany 
a naposled Janovičky (†1580). Tyto měl pak syn Šťastný (†1582) a po něm je dědil Petr, Albrechtův bratr, jenž před tím na Oboře, Lišanech a Tedražicích seděl. 
Týž zemřel r. 1596 odkázav Janovičky Janovi Bezdružickému. 
c) Hraběcí pošlost 
Purkart
, čtvrtý syn Albrechtův, držel Albrechtice, jež prodal (†1532). Syny měl Albrechta (†1556) a Jana (†1556) a tento syna Volfa, který držel Nový hrad. Prodav jej r. 1573, získal statky Lnáře, Opálku, Vimberk a Drslavice. Byl r. 1597 nejv. berníkem, v r. 1599-1602 dvorským, v r. 1603 až 1608 zemským sudím, r. 1608 nejv. komorníkem (†1609, manž. Judyta ze Šternberka). Synové jeho Zdeněk Jáchym rozdělili se tak, že onen měl Lnáře, tento Vimberk a Drslavice. Jáchym byl rytmistrem a vše jmění své prohospodařil (†1631), Zdeněk držel s katol. stranou, byl po léta ve Španělích, kdež pojal manželku Eleonoru de Roxas, prodal Lnáře, ale vydědil po vymřeni košatecké pošlosti statek Košatky. Majestátem ze dne 15. října r. 1653 povýšen do hrabského stavu. Od té doby měli Novohradští zlepšený erb, totiž orlici o dvou hlavách (+1658). Syn jeho Jan Václav (†1690) koupil Dvory a Přimdu a z nich a Košatek zřídil nápadní statky pro své potomky a ostatní pošlosti svého rodu. Ze dvojího manželství měl kromě několika dcer 3 syny. 
1. Filip Antonín byl nejv. lejtenantem a zahynul r. 1689 na bojišti. 2. Frant. Zdeněk (†1716), předek potomních Novohradských, byl místodržícím a soudcem zemským a býval hejtmanem plzeňského kraje. 3. Volfgang Václav (†1724) držel drobné statky a měl kromě tří dcer syna Antonína (†1748), jenž byl nejv. vachmistrem a neženat sešel. Po Frant. Zdeňkovi držel svěřenství syn Frant. Václav (†1738) a toho přečkal syn Frant. Ferdinand (†1763), jenž měl syna Frant. Antonína (†1802) a dceru Johannu. Onen byl (1768-84) presidentem dvorské komory v mincovních a hornických věcech, ale z manž. Marie Ernestiny 
z Buquoy 
dědicův nezůstavil. Nápadní statky spadly tedy na Klaudii Terezii vd. Miačinskou, sestru otcovu již jedinou žijící, a když tato r. 1804 zemřela, na dotčenou Johanku (†1829), vdanou za Ludvíka hrab. Cavriani, po ní pak na posledního Libšteinského a konečně na Krakovské.

F. 
Maštovští z Kolovrat

Herbort, pátý syn Albrechtův, držel Černomice a Ročov, býval chebským hejtmanem a zemřel po r. 1420. Měl syny Jana (za živobytí otcova z Ročova se psal) a Beneše řec. Svině, jenž měl Ročov a Pnětluky, ok. r. 1427 hrad Držemberk postavil a r. 1454 získal statek Mašťov. Buď on nebo syn jeho založil na Ročovsku nový hrad Pravdu. Jan (1473-1532), syn jeho, držel také Doupov, ale prodal všecky statky své kromě Mašťova. Synové jeho byli JanBeneš Václav. Jan držel Krásný dvůr a zemřel ok. r. 1580 odkázav svůj statek Janovi st. z Valdšteina. Asi v ty časy zemřel bratr jeho Beneš, jenž držel Poláky. Václav dostal za díl Mašťov, jejž prodal, pak držel Strojetice a byl hejtmanem kadaňského zámku (†1555). Syn jeho Bedřich (1555-1616) prohospodařil Strojetice a měl pak malé statky (Senec a Černoc), o něž také přišel. Měl tři syny, ale přečkali ho jedině Bedřich (naposled 1617) a Václav, kteří drželi drobné statky šosovní. Václav r. 1623 odsouzen polovice jmění a není známo, měl-li tehda statek. Od té doby se nikdo z této pošlosti nepřipomíná.

G. 
Černomičtí z Kolovrat

 pocházejí snad od Jana, syna Herbortova Známi jsou jen Albrecht (1434-60) 
Herbort (1474 až 1534).

H. 
Krakovští z Kolovrat

 pocházeli také od jednoho ze synův Albrechtových, ale není známo, od kterého. Praotec jich Jan připomíná se v r. 1416-18 jako držitel Kolešova a Bezděkova. Zemřel mlád zůstaviv z manž. Škonky ze Žirotína syna Albrechta, jenž r. 1454 Bezděkov držel, ale r. 1443 koupil hrad Krakovec s ujcem Jaroslavem ze Žirotína, jehož díl r. 1445 přikoupil (†1470). Z dvojího manželství měl 4 dcery a syna Jindřicha Albrechta, jenž byl v r. 1504 až 1510 dvor. sudím (†1530, manž. Kateřina z Vartemberka). Synové jeho AlbrechtJan Hynek se r. 1530 rozdělili tak, že měl každý díl Krakovce a nějaký statek. Když Hynek, jenž měl Podmokly, ok. r. 1539 zemřel, zůstali sirotci Jiří Vít (1530-63), jichž všechny statky i hrad Krakovec skoupený prodány. Jan měl Modřejovice, Svinařov a Dub (†1548), ale syn jeho Bernart (†1576) měl jen nepatrný statek. Albrecht držel Všekulov a Šípy (†1543, manž. Barbora Šlikovna). Syn jeho Kryštof Jindřich koupil r. 1569 Krakovec, ale prodal jej zase, pustil statek Všesulov synu Albrechtovi a podržel jen Šípy a Libyni (†1596). Z dvojího manželství měl 6 synův a 3 dcery. Nejstarší syn Albrecht (†1592) byl předkem Krakovských ještě žijících. Druhý byl Jan Jindřich (†1592); třetí Abund (†1604) držel Šípy a z manž. Anny Marie ze Vchynic měl potomstvo. Čtvrtý Maximilián držel Libyni (†1645), pátý Karel (†1629) držel napřed Krakov, pak Kovanice a zůstavil syna Kryštofa Jindřicha (†1643), jenž potomkův neměl. Šestý syn Bohuslav Jiří (1607 až 1641) seděl na Dražovicích. Abund měl syny Kryštofa Jaroslava Jiřího Albrechta (1604-31), kteří se o Šípy rozdělili. Onen vyženil s Annou Kateřinou Kaplířkou statek Olešnou a zdědil Dražovice (†1659). 
Synové jeho byli: 1. Arnošt Abund (†1686), rada dvor. kom. soudu. 2. Albrecht Jindřich na Libyni, pak na Řídké, rada čes. komory, povýšen 10. října 1700 do hrabského stavu (†1704). 3. Maxim. Václav, 20. pros. 1701 též povýšen do hraběcího stavu. 4. Bohuslav Oktavián na Svojetíně a Pavlčíně. 5. August (†1695). Ti všichni bez přiroz. dědiců sešli. Dotčený Albrecht měl z dvojího manželství (1. s Žofií, 2. Levinou, obou Šlikoven z Holiče) syny Bernarta Alexandra Volfa Viktoryna (1592-1617), z nichž onen držel až do r. 1605 Všesulov a zchudl úplně (manž. Lidmila Týřovská z Enzidle). Mladší syn Rudolf Jošt (†1643) byl c. k. nejvyšším. Starší Vilém Albrecht vyženil s první manž. Annou Evou z Vidršperka (†1638) statek Týnec a moudrým využitkováním okolností dovedl toho, že k Týnci přikoupil mnoho okolních statků. 
S druhou manž. Annou Kateřinou z Rozdražova dostal Chlumec a kromě toho zdědil Žichovice. Byl r. 1637 hejtmanem Nového Města praž., r. 1650 presid. komory, r. 1656 až 1678 nejv. sudím zemským, r. 1678-88 nejv. hofmistrem. R. 1671 25. srpna povýšen do stavu říš. hrabat. Byv pětkráte ženat zemřel r. 1688. Synové jeho založili dvě pošlosti: Březnickou a Týneckou. 

A. 
Mladší pošlost Týnecká
 Maximilián Norbert držel Týnec s přip. Běšiny, Dešenici, Janovici od otce posledním pořízením za nápadní statek zřízený. Byl rytířem zl. rouna, r. 1700-04 presid. nad appellacími, r. 1704-21 nejv. komorníkem (†1721). Z dvojího manželství měl několik synů. Přečkali ho Jan Josef, držitel Týnce, jenž byl ve službách saských a r. 1766 v Madridě zemřel jako tajný vyslanec, Frant. Norbert, vojenský hejtman (†1729), a Emanuel Václav (†1769), generál jízdy, držitel pluku a nejv. převor řádu sv. Jana. Jan Josef měl z manž. Marie Františky z Martinic syna Emanuela Frant. (†1790) a ten z dvojího manželství tři syny a dcery, totiž Arnošta Josefa (†1830) držitele Týnce a c. k. rytmistra, Emanuela Františka (†1777) a Maxim. Norberta (†1820). Arnošt měl mnoho synů a dcer, ale žádný z oněch mužského potomstva neměl. Nejstarší syn Josef Arnošt držel Týnec a zemřel r. 1864. Druhý syn Karel Ludvík byl napřed ve voj. službách a pak se v soukromí bavil dějinami svých předkův. Nejmladší syn Jan byl naposled farářem v Křižanovicích a zemřel r. 1881. 

B. 
Starší Březnická pošlost
 Jan František, starší syn Viléma Albrechta, dědil po otci Chlumec a Žichovice, kteréž prohospodařil a držel potom Chýše a Blatnou. Byl rytířem zl. rouna a tajným radou (†1723). Z manž. Eleonory Klaudie d'Anquisola měl 5 synů, z nichž dva nové pošlosti založili. Ostatní byli: Leopold Vilém (†1729), Ferd. Alois, bank. pres. (†1751), a Kajetán Frant., FML. a kom. generál na Moravě (†1769). 
aa) 
Březnická pošlost

 Vilém Albrecht (*1678), syn Janův, dědil r. 1728 po Janovi Josefovi, posledním z rodu Jeníškův z Újezda, statky Březnici a Hradiště na takovou výminku, aby se s potomky pánem z Újezda psal a erb Jeniškův ke svému připojil, k čemuž král. svolení již napřed vymoženo. Byl r. 1719 až 1736 místokancléřem, r. 1736 až do smrti (†1738) dvorským kancléřem. Z manž. Marie Františky z Valdšteina (†1782) měl syny ProkopaJana Josefa (†1775) a Michala (†1745). Prokop byl r. 1759 dvorským a r. 1760-73 zemským sudím (†1774). 
Z dvojího manželství měl několik synů a dcer. Držel Hradiště. Bratr jeho Jan držel Březnici, kterou odkázal manž. Marii Anně Vratislavce z Mitrovic do života (†1784). Josef Maria, nejstarší syn Prokopův, byl pánem na Hradišti a zdědil r. 1784 Březnici (†1824). Bratr jeho Jan Prokop (*1745) byl radou nad appellacími (†1772). Jiný bratr Jan Karel (*1748) byl majitelem několika řádů, rytířem řádu sv. Jana, FM. a kom. generálem v Čechách (†1816). Bratr jeho Alois Josef (*1759) oddal se stavu duchovnímu, stal se pak r. 1811 biskupem hradeckým a r. 1830 pražským arcibisk. (†28. bř. 1833). Jan Karel obecně Hanuš zvaný (*1794), syn Josefův z druhé manželky Valburgy z Morzina (†1798), držel po otci Březnici a Hradiště a po dědu (otci matčinu) od r. 1815 Merklín. Byl upřímným vlastencem, miluje český jazyk, a podporoval vše šlechetné značnými příspěvky peněžitými. Nemalé zásluhy získal si i o Matici českou. Zemřel 26. čna 1872 nikdy se neženiv. Jmění jeho dostalo se Edvardovi hrab. Palffyovi, potomku Marie Antonie (†1842), sestry Josefovy, na tu výminku, aby se psal svob. p. z Újezda. 
bb)
Hrobská pošlost
 Filip syn Jana Františka, vyženil s manž. Marií Barborou Michnovou z Vacínova (†1771) statky Hořetice a Žiželice, koupil r. 1748 Světlou, r. 1768 Jeníkov a Hostačov a kromě toho Vrbici, Veltruby, Novou ves a j. Byl rytířem zl. rouna, r. 1732-48 správcem mincmistrovství, r. 1747 nejv. sudím, r. 1748-71 nejv. purkrabím (†28. bř. 1773). Kromě 5 dcer měl syny Leopolda (*1727), Filipa (rytmistra, +1757) a Jáchyma (radu nad appellacími, †1756). Leopold (*31. pros. 1727) držel po otci Světlou, již pak prodal, a Jeníkov, avšak vyženil (1750) s Marií Terezií hrab. Millesimo (†1769) Radenín, k němuž přikoupil Hroby a Oblajovice, po Frant. Josefovi hrab. Berchtholdovi zdědil Budkov a Mladoňovice na Moravě a v Rakousích držel Velký Wetzdorf a Rohrbach (otcovské statky Hořetice a Žiželice dostaly se sestře Kateřině (†1812), manž. Frant. Josefa Libšteinského). Leopold postoupiv ve státních úřadech pro svou vzdělanost a zkušenost byl ve velké přízni cís. Marie Terezie, jak svědčí její vlastnoruční listy v držení potomků se nacházející, avšak mezi ně roztroušené. Až do r. 1796 byl nejv. kancléřem, pak (1796 až 1808) státním konfer. ministrem a ministrem vnitřních záležitostí. Obdržel řád zl. rouna a jiné řády a inkolát v několika zemích. Zemřel ve Vídni 2. listop. 1809. Z dvojího manželství (2. manž. Marie Terezie Khevenhüllerova, †1805) zplodil syny a dcery, z nichž Marie Aloisie Herberšteinová zdědila Jeníkov. Přečkali jej dva synové, kteří založili dvě větve posud kvetoucí: 
aaa) 
Filip František 
(*1756) znám jest z událostí při zrušení kláštera doksanského r. 1782. (Viz knihu: Vollständiger Prozess und Vertheidigung des Grafen Philipp v. Kolowrat-Krakowsky, Amsterdam, 1783.) Byl v r. 1808-1827 podkomoří králové, držel Radenín a Hroby a zemřel r. 1836. Měl drahně dětí, z nichž nejstarší Filip, pán dobrý, upřímný a žertovný (†1868, 18. led.), měl syny Filipa, c. k. plukovníka (†1879), a Arnošta, c. k. rytmistra (†1866), kteří bez dědicův pomřeli. Onen ujal po smrti hraběte Hanuše Krakovského nápadní statky n. Novohradských (Košatky, Dvory). Arnošt, třetí syn Filipův, zemřel r. 1826 zůstaviv dva syny, z nichž Jindřich (*1826) drží nápadní statky Novohradské, avšak dědicův mužského pohlaví nemá. Nejmladší syn Filipův Jindřich ujal po otci Radenín a Hroby (†1878). Statky ty rozděleny mezi děti jeho Jindřišku hrab. Latourovou, Rudolfa (*1830) a Aloisa (*1832-†1898), z nichž tento držel Hroby a onen, prodav Oblajovice, žije v Praze. 
bbb)
 František Xav. (*1783) dědil po otci statky na Moravě a Rakousích (†1855). Kromě dcer měl tři syny: Leopolda (†1863), Theodora (†1875) a Ferdinanda (†1863). Leopold měl syna Leopolda (*1852), který ujal nápadní statek Týnec, když byl z dluhů vyvazen. Theodor ujal po smrti-hrab. Hanuše nápadní panství n. Libšteinských, které držel po něm syn Zdeněk (*6. února 1836 v Břetislavi na Slovensku). Tento byl upřímným milovníkem českého jazyka a byl zaujat pro dějiny jeho a svých předkův. Studoval gymnasium ve Znojmě, práva ve Vídni. Přestěhovav se r. 1868 do Čech, seznámil se záhy s vynikajícími kruhy pražských spisovatelů-zvláště důvěrně s Nebeským a Bozděchem-a napsal několik dramat. kusů, jež přijaty dosti příznivě: činohru Libuši (Praha, 1871); drama Na rozcestí (t:, 1871); veselohru Zmeškal hodinu (t., 1871; Stěpovičem přeložena do rušt.); veselohru Trosky (t., 1873); veselohru Domácí prostředek (t., 1875); veselohru Dva sousedé (t., 1875); vesel. Starouškové (t., 1886; též v něm. překladě). Od r. 1876 odstěhoval se z Kolovrat z Prahy, aby vedl správu statků Rychnova a Černíkovic a pouze na několik zimních měsíců tam zajížděl, projevuje stále vřelé sympathie k čes. národu. Zanechal bohatou knihovnu, v níž čes. literatura hojně zastoupena, a velikou sbírku čes. mincí. Museum české, Matice (česká i moravská), Spolek musejní olomúcký, histor. spolek v Praze měly v něm přítele i podporovatele. Zemřel 24. říj. 1892 v Pellendorfě u Vídně, zůstaviv z manž. Olgy Khevenhüllerové 8 synů, z nichž nejstarší jest Bohuš, a 3 dcery.

Pánové z Kolovrat velice si zakládali na svém panském stavu. Památná jest smlouva celého rodu r. 1629 učiněná a t. r. cís. Ferdinannem II. potvrzená, jíž každého, kdo by manželku nižšího stavu pojal, vylučují ze všech předností svého rodu. 
Sčk. 

Rod Kolowrat na webu Historická šlechta

Zobrazit vše co se týká rodu Kolowrat





Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–  |  O magazínu Historická šlechta