Vítej každý nový příchozí. I Ty.

" ​Zikmund z boží milosti římský král, vždy rozmnožitel říše, a uherský, dalmatský, charvátský atd. král, všem i jednotlivým knížatům,..." Zobrazit celý citát »

Text Zikmundova glejtu Husovi na cestu do Kostnice






Historická šlechta je součástí Archivu českého webu Národní knihovny ČR.

Kinský František

02. 06. 2002 | Redakce | Autor píše


"Potomkem Přemyslovců? Musím říci, že opravdu nemám pocit, že bych byl, nebo že bych se cítil. Cítím se Čechem a pokud byli Přemyslovci českými králi, tak s největší pravděpodobností se cítím býti jedním z nich. Nikoliv Přemyslovců, ale Čechů."
"V historii kdo by mě zaujal z mých předků? Mimo těch, které jsem znal osobně, což byl můj dědeček, který byl součástí určité doby a určité historie, protože například byl mluvčím delegace české šlechty, která přednesla svůj projev věrnosti a celistvosti Československa u prezidenta Beneše a následně dokonce ještě jednou potvrzení toho u prezidenta Háchy, tak toho jsem si vždycky hodně vážil, protože to byl mimořádný člověk. A z těch předků, kteří byli předtím? Pradědeček. Za staročechy ve Vídeňském sněmu, Vilém Kinský tak nádherně zavražděný v Chebu. To by tak asi byli všichni. No tak patrně každý jeden byl něčím významný."
"Můj dědeček byl pro mě velmi mimořádný člověk. Za prvé byl větší než já, což je při 190 cm, které mám já, docela zábavné, když člověk narazí na někoho, kdo je celý život výrazně větší než on. Protože on byl dvoumetrový. Potom mě fascinoval jeho neuvěřitelně dlouhý život, protože on se dožil 97 let. Narodil se 1879. Když jenom zvážíme, že mu bylo 21 let, když se lámalo devatenácté století do dvacátého. Když jenom zvážíme, že za svůj život prožil dobu od kočárů a viděl lidi, kteří se, jak on říkal, špacírují po Měsíci. To je přece fascinující, navíc, když to člověka celou dobu zajímá a je tím plně schopen žít. Což on byl. Takže byla pravá radost si s ním sednout a povídat. Navíc on byl skvělý historik. Protože byl neuvěřitelně sečtělý a zabýval se různými historickými teoriemi, co by se stalo, kdyby se stalo, jak by se stalo, co by to znamenalo - počínaje bitvou u Hradce Králové a konče první světovou válkou. Takže radost si s ním popovídat."
"Mně ta stavba jako taková fascinuje natolik, že mám chuť ji dodělat, že jí prostě musím dodělat. Je to dům, který byl postaven pro mého pradědečka a já přece nemohu nechat spadnout dům, který byl postaven pro mého pradědečka. A navíc ve své velikosti je poměrně obyvatelný."
"Už jenom z toho důvodu, že jsem nositelem jména, které prošlo českou historií v jakékoliv podobě, to znamená minimálně je známe v české historii, a já jsem nositelem toho jména, tak mám odpovědnost k tomu jménu. A v důsledku toho mě ta odpovědnost k tomu jménu zavazuje. Zavazuje mě k tomu, abych se pokusil alespoň s ohledem na své vlastní svědomí chovat se řádně, slušně, pokud to jenom jde, a taky jsem to - pokud to jenom trochu šlo - zkoušel. Určitě jsem se někdy k někomu nechoval slušně, určitě jsem se někdy k někomu nechoval řádně, ale třeba to bylo proto, že si nic jiného nezasloužil."





Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–  |  O magazínu Historická šlechta