Vítej každý nový příchozí. I Ty.

" Chceme hájit práv těch, nechť se stane cokoliv, až do těch hrdel a statků." Zobrazit celý citát »

Schwarzenberg Karel III. (1824-1904)






Historická šlechta je součástí Archivu českého webu Národní knihovny ČR.

Jak jsme si zrušili šlechtu

04. 04. 2006 | Jan Drocár | Autor píše

Český národ se začátkem 20.století vzdal části svých historických tradic, když právním způsobem zapřel svou vlastní aristokracii. Šlechticům odepřel rodová privilegia, později i majetek, čest a nesporné zásluhy na budování české historie a státnosti. Přetržením kontinuity vývoje šlechty v roli spolutvůrců národních dějin došlo k nenahraditelné ztrátě duchovních a mravních hodnot, které dnes ve společnosti citelně chybí. To není příliš pozitivní zjištění.

Pozitivní okamžik může nastat tehdy, když se nám podaří vytlačit z našich myslí podvědomě odmítavý postoj k šlechtickému stavu. Dokonce někdy i nenávist, která byla národu po dlouhá desetiletí násilně vnucována a stále ještě je přiživována. A ve smrtelné kombinaci s typicky českými povahovými vlastnostmi - závistí a pocitem malosti – přiznejme si, vykonala své.

Obnovit vlastní historické povědomí, hrdost na české dějiny a zejména na osobnosti, které je po staletí tvořily - to bychom měli. A využít k tomu podávané ruky aristokracie, které dějiny někdy připravily prapodivné osudy. Stále však pro nás potomci starých rodů symbolizují vzájemnou politickou, kulturní náboženskou, ekonomickou i příbuzenskou propojenost minulého a současného. Oni své předky znají. Podělí se s námi o své historické rodové zkušenosti. Od nás možná stačí jen více chtít.

Arnošt Waldstein "Mnoho zmizelo během posledních dvou století. Bohužel nejen věci překonané, anachronické, ale také trvalé hodnoty, které bychom teď naléhavě potřebovali. Tyto hodnoty musejí být znovu hledány a uváděny do našeho myšlení a jednání. Proto se musí lidé mnoho učit v dějinách a z nich znovu vybírat již existující poklady zkušeností. Jsem přesvědčen, že my, ze starých rodin, bychom při tom mohli účinně pomáhat, i když nás k tomu nikdo oficiálně nevyzývá.", říká Arnošt Waldstein (*1923).

Do našeho slovníku se musí vrátit slova čest a morálka, která nezaslouženě získala nádech čehosi překonaného, zastaralého, nepotřebného. Asi to nebude lehké…

Josef Kinský Doyen české šlechty Josef Kinský (*1913) nám vzkazuje:
"Já dělám svou povinnost. A neudělám nic, co by nebylo v souladu s vírou, řádem a mravností. A těch nemravností se dělá tolik, dennodenně a na každém kroku... A lidi si ani neuvědomují, že je to nemravné, protože o mravnosti a nemravnosti nikdy nic neslyšeli. A jsou to páni velice vysoko nahoře. A nikdy neuvažovali, co je mravné a co je nemravné. Mrav se totiž nedá definovat. Definujte mravy! To se nedá."

Poučit se z dějin. Tak se tomu říká. Abychom se mohli pokusit náš pokřivený vztah k vlastní aristokracii napravit, je třeba si připomenout, co se vlastně v roce 1918 a letech následujících stalo. Připomenout si, jak jsme si to s tou zlou šlechtou „vyřídili“.

Co všechno se dá stihnout za půl hodiny, respektive 37 minut? Zdatný sportovec uběhne asi čtvrtinu maratónu. Náruživý kuřák naopak vykouří v poklidném tempu pět cigaret. Pracující lidé by se měli za tu dobu v polední přestávce stačit naobědvat, a i nezkušený jedinec by mohl stihnout připravit jednoduchou večeři. A všichni s rezervou shlédnout televizní zpravodajství i se sportem a předpovědí počasí.

Poslanci Národního shromáždění československého stačili za tuto poměrně kratičkou dobu (a to jednali i o řadě dalších věcí) projednat na své 7. schůzi dne 3. prosince 1918 první a druhé čtení návrhu zákona o zrušení šlechtictví, titulů a řádů. A o týden později již návrh jako zákon č. 61 tehdejší Sbírky zákonů a nařízení vstoupil v platnost.

61/1918 Sb.

ZÁKON
ze dne 10. prosince 1918,
jímž se zrušují šlechtictví, řády a tituly

§ 1
Šlechtictví a řády, jakož i veškerá z nich plynoucí práva se zrušují, rovněž tak tituly, pokud byly udělovány jako pouhá vyznamenání. V platnosti zůstávají takové tituly, na které lze splněním předepsaných podmínek nabýti právního nároku (titul doktorský, inženýrský atd.), pak tituly,
jež vyjadřují skutečně zastávanou úřední hodnost, a vyznamenání udělovaná vysokými školami
(čestné doktoráty a pod.). Bývalí šlechtici nesmějí užívati svého rodného jména s přídomkem
nebo dodatkem vyznačujícím šlechtictví.
§ 2
Občané republiky Československé nemohou ani v cizině platně přijímati vyznamenání,
pokud byla předcházejícím paragrafem zrušena.
§ 3
Ministru vnitra ukládá se, aby v dohodě se zúčastněnými ministry zákon tento provedl.
§ 4
Zákon tento nabývá platnosti dnem vyhlášení.

Dr. Karel Kramář v.r.
A. Švehla v.r.

Stalo se v Praze v budově tehdy již bývalého zemského sněmu na Malé Straně.


Budova někdejšího sněmu Království českého, kde byl schválen i zákon č. 61
Pohled do zasedací síně Národního shromáždění v roce 1918

Chtělo by se říci - tak nám zrušili šlechtu. Ale přesné to není, protože dost dobře nelze zrušit zákonem z hodiny na hodinu jednu společenskou vrstvu. Lze tím však této, po staletí vůdčí síle společnosti, dát najevo, že už s ní jaksi nepočítáme. Nepatřičné tehdy asi bylo přemýšlet o tom, kdy a v jaké podobě se nám jednou takové revolučně rychlé a zřejmě obecně očekávané nařízení může nevyplatit.
Jak nevyplatit? Třeba v nenápadně ale nezadržitelně upadající morálce následnických vládnoucích elit národa.

Jak se v průběhu let ukázalo, nebylo přijetí zákona č.61 opatřením posledním. Pozemková reforma, německá nucená správa či komunistické konfiskace tlačily příslušníky starých šlechtických rodů nejen do společenské izolace. Velkou většinu z nich donutila situace až k nedobrovolnému exilu….
Z 200 rodin, které patřily v roce 1945 k české šlechtě, jich díky perzekuci po roce 1948, zůstalo 40.

Proces likvidace naší aristokracie zahájil zmiňovaný zákon. I když by se takové tvrzení mohlo zdát - u zákona o pouhých čtyřech paragrafech - příliš troufalé, faktem je, že jednu nedílnou součást této země zákon připravil o tituly, jména, společenské postavení a prestiž. Tu součást, která se výrazně politicky, kulturně i hospodářsky podílela na osudu českých zemí a byla nepřehlédnutelnou nositelkou tradic rodiny, národa i víry.

Co předcházelo přijetí zákona č. 61 / 1918 Sb.

28. října 1918 vydal v Praze Národní výbor československý, jako vrcholná domácí národně-politická instituce, zákon „o zřízení samostatného československého státu“.
Jednání zástupců výboru s představiteli protirakouského zahraničního odboje skončila v Ženevě 31.října 1918 a bylo na nich rozhodnuto, že Československo bude republikou v čele s prezidentem T.G.Masarykem (1850-1937). Vládu měl vést Karel Kramář.
Existence Národního výboru československého skončila 14.listopadu 1918, kdy se na jeho základech ustavilo Národní shromáždění.


Účastníci ženevských jednání v říjnu 1918.
Sedící zleva: G. Habrman, F. Staněk, K. Kramář, E. Beneš, V. Klofáč, P. Šámal.
Stojící: I. Markovič, K. Svoboda, A. Kalina, Š. Osuský, L. Strimpl, J. Preiss.

Zasedání Národního shromáždění ve starobylém sále českého zemského sněmu otevřel Karel Kramář slovy: "Z příkPrvní prezident Tomáš G.Masaryk na obraze Maxe Švabinskéhoazu Národního výboru zahajuji Národní shromáždění. Nám všem dmou se prsa radostí, hrdostí a pýchou..."
V průběhu schůze byl prezidentem republiky zvolen nepřítomný T.G.Masaryk a prvním předsedou Národního shromáždění František Tomášek (1869-1938 ).

První předseda
Národního shromáždění
František Tomášek

Následovala volba vlády včele s Karlem Kramářem a její slib. Po projednání některých organizačních záležitostí nového parlamentu, požádal na závěr schůze předseda, aby byly přečteny podané osnovy zákonů.
Zapisovatel Luděk Pik přečetl návrh, jímž se zrušují šlechtictví, řády a tituly. Ten byl tedy prvním návrhem zákona, který měli poslanci ve výborech a na příštích schůzích projednávat.
Stalo se tak na již zmiňované 7. schůzi Národního shromáždění v úterý 3.prosince 1918. Zahájena byla ve 2 hod. 25 minut odpoledne a skončila ve 3 hod. 2 minuty odpoledne. Trvala tedy přesně oněch 37 minut.

František Weyr Po organizačních záležitostech byla prvním bodem schůze zpráva ústavního výboru k návrhu zákona o zrušení šlechtictví (viz příloha) atd. Poslanci měli k dispozici vládní návrh zákona i zprávu ústavního výboru k návrhu. Zprávu před plénem zdůvodnil zpravodaj František Weyr (1879-1951).
Je zajímavé, že tento přední český právník, syn vynikajícího matematika Emila Weyra (1848-1894) a vnuk středoškolského profesora matematiky Františka Weyra (1820-1889) byl později svými kolegy charakterizován jako typický aristokrat: původem, vychováním, smýšlením, vkusem, názorem na život i poměrem k lidem. Individualista a liberál, milovník studia a filosofování, ale i krásy a umění, znamenitý hudebník, ctitel antiky a renesance a současně labužník krásné literatury….Jeho dědeček se ve známém hostinci U Ježíška scházel nejen s básníkem Janem Nerudou (1834-1891), ale také se známým šlechtickým mecenášem hrabětem Václavem Kounicem (1848-1913).

Poslanec František Weyr ve své vysvětlující řeči mimo jiné řekl:
„Státu se má vzíti možnost do budoucnosti, aby uděloval šlechtictví, aby uděloval řády a aby uděloval určité druhy titulů. Já myslím, že tento názor je zcela správný, neboť, velevážení pánové, opravdová záruka, že tento zákon bude účinný, podle mého názoru nemůže spočívati v trestní sankci neb stanovení peněžitých pokut, vězení atd., nýbrž v opravdově demokratickém smýšlení obyvatelstva naší republiky. Pokud tomuto obyvatelstvu bude nějaké šlechtictví, titul hraběcí nebo knížecí atd. imponovati více, než obyčejný občan, potud, pánové, ani trestní sankce nám nepomůže. Pokud ale budeme tak demokratičtí, že nebude nám již taková výsada nijak imponovati, pak myslím, že i ta trestní sankce v tom zákoně chyběti nebude. (Jeho slova byla oceněna výkřiky - Tak jest!).

Když zpravodaj Weyr ukončil svou řeč, předseda František Tomášek vyzval poslance k diskuzi. Nikdo se nepřihlásil. Národní shromáždění tedy přistoupilo k hlasováním. Všechny čtyři paragrafy byly shledány bez námitek a návrh zákona byl bez problému schválen v prvním čtení.
Ještě rychleji proběhlo druhé čtení a předseda konstatoval, že osnova zákona byla přijata i ve druhém čtení. Těsnopisecká zpráva zaznamenala ohlas: Výborně, Potlesk

Zákon 61/1918 Sb. jímž zrušují se šlechtictví, řády a tituly vstoupil v platnost o týden později, dne 10.prosince 1918 a jsou pod ním podepsáni předseda vlády Karel Kramář a ministr vnitra Antonín Švehla.
Zmiňovaný zákon byl poté několikrát novelizován, např. 10.dubna 1920, kdy byly přidány sankce, nebo 21.října 1936, kdy bylo celé původní znění zákona zrušeno a nahrazeno novým, který pamatoval i na zákaz užívání erbů. Následovaly nové zákony a další novelizace a přes „hrdiny socialistické práce“ „došly“ prakticky až do dnešních dnů. S původním zákonem měly však mají tyto úpravy a další paragrafy již pramálo společného.

Za zmínku stojí uvést fakt, že vláda protektorátu nařízením číslo 220 z roku 1939 obnovila a tedy uznala platnost šlechtických titulů. Ovšem hned po válce došlo k anulování zákonů a nařízení z doby německé okupace a šlechtické tituly byly tedy opět zrušeny, protože začaly platit původní zákony.

Šlechta zákon vzala na vědomí. Velmi důležité Prohlášení členů starých rodů vzhledem k nedotknutelnosti území Českého státu, v němž přednesla šlechta svůj projev věrnosti a celistvosti Československu u prezidenta Beneše a následně ještě jednou potvrzení tohoto u prezidenta Háchy v Prohlášení české a moravské šlechty v září r. 1939, signatáři podepsali bez uvedení svých šlechtických titulů. To však neznamená, že se se situací, do které byly postupně vtlačeni, vyrovnali.

Texty prohlášení příslušníků české šlechty
(kliněte na obrázky)

 

Pragmaticky situaci šlechty hodnotil Radslav Kinský (1928-2008):
„Prostě jen existujeme. Jako třeba zajíci nebo jeleni. Česká šlechta se přičiněním nacistů a pak komunistů propadla až do sociálního suterénu… Rušení titulů zdá se nám bezpředmětné, stejně jako by připadalo zbytečné rušit zajícům uši či je znovu obnovovat, když se s ušima narodili. Ostatně i neblahé kádrové komise náš původ uznávaly; stačí nám proto, aby se svoboda projevu ustálila natolik, aby každý mohl nazvat zajíce zajícem, hraběte hrabětem či kejklíře kejklířem, aniž by k tomu potřeboval administrativní povolovací dekret…“

Důležité dokumenty, vztahující se ke zrušení šlechtických titulů:

►   STENOGRAFICKÝ ZÁPIS   z 1.schůze Národního shromáždění ve čtvrtek 14. listopadu 1918
►  ZPRÁVA ÚSTAVNÍHO VÝBORU ze zasedání Národního shromáždění Československého roku
1918 o návrhu zákona, jímž zrušují se šlechtictví, řády a tituly
 ► TĚSNOPISECKÁ ZPRÁVA o 7. schůzi Národního shromáždění československého v Praze
v úterý, dne 3. prosince 1918 (řeč Emila Weyra je uvedena na str. 3)
►  PŘEHLED ZÁKONŮ týkajících se zrušení šlechtictví, řádů a titulů včetně další úprav
►  VLÁDA ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY 14.11.1918 - 8.7.1919

► Jan Drocár: Jak přežila šlechta své zrušení


Související článek
Používejte šlechtické hodnosti





Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–  |  O magazínu Historická šlechta