Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„Matko českého národa milá, Svatá Ludmilo. Oroduj za nás. První křesťanská kněžno, Svatým Metodějem pokřtěná, Vévody Bořivoje manželko bohabojná, Kněžno bedlivá duchovního i tělesného blaha svých poddaných. Svatá Ludmilo, ochraňuj naši vlast ode všech nesvárů a nemoci. Oroduj za nás.“ Zobrazit celý citát »

Svatá Ludmila pro svou vlast



Koronavirus dočasně rozdělil, Via Ludmila opět spojí.

6. 4. 2020 | Jan Drocár | Via Ludmila

Blíží se 1100. výročí české kněžny a světice svaté Ludmily.
K její poctě vzniká poutní cesta/cyklotrasa

VIA LUDMILA

Vzájemně si zavíráme hranice. Ani myška neproklouzne z jednoho zavirovaného krajíce na druhý. Fyzicky se tak nějaký čas v Evropě nepotkáme a to je věc ve společné evropské historii nevídaná. Mnozí s rázným rozhodnutím souhlasí, mnozí ale připomínají, že virus hranice nezná. Vše se děje, věřme, na nezbytně nutnou dobu a k poučení. I z dob dávno minulých. Budeme opět svobodní, volní, ale nutně pokornější. Povídat si o tom můžeme na cestě tvořené k opětovnému setkávání se.

Hranice jsou zavřené, ale díky tomu, co už si lidé vymysleli, vzájemná komunikace tím nekončí. Solidárně si můžeme držet palce a vzájemně se podporovat na dálku, stálé zdraví si popřát virtuálně. Do sytosti se přitom můžeme přes různá zařízení i vídat.

Možná právě teď je důležité si připomenout více to, co nás spojuje, než co hranice rozdělují.
Je to i společně prožitá evropská historie. V dobrém i ve zlém, jak se říká. Historie staletá, tisíciletá.
Co jsou proti tomu momentálně na chvíli zavřené hranice.

♣♣♣

Oratorium Svatá Ludmila pro sóla, sbor a orchestr, Op. 71, složil Antonín Dvořák na svém sídle ve Vysoké u Příbramě v období od 17.9.1885 do 30.5.1886.  Dílo vzniklo k poctě svaté Ludmily a českým textem ho opatřil Jaroslav Vrchlický. Poprvé bylo oratorium uvedeno na hudebním festivalu v Leedsu 15.10.1886 pod vedením samotného autora. Koncertní premiéru v Praze mělo dílo 25.2.1887 v Národním divadle, přičemž orchestr řídil opět sám skladatel.
Zde dole si je možné poslechnout ukázky, ze kterých by měla vzejít znělka Via Ludmily.

Ukázka – hraje Česká filharmonie (zpěv): Ukázka – hraje Česká filharmonie (orchestr):
Krátká komorní ukázka z Pražské konzervatoře

♣♣♣

„Všichni Evropané mají společné předky“, uvedla před několika lety studie amerických vědců, zveřejněná v odborném magazínu PLoS Biology. Stavěla na faktu, že všichni Evropané mají nápadně podobnou DNA.  Vědci Peter Ralph a Graham Coop z Kalifornské univerzity porovnali dědičnou výbavu více než 2000 lidí ze 40 evropských zemí a výsledkem je jejich poznání, že všichni Evropané jsou poměrně blízcí příbuzní. Stačí se vrátit zpět o tisícovku let a lze zjistit, že takřka každý Evropan sdílí řadu předků.

Tetín je místo úmrtí sv. Ludmily a výchozí bod poutní cesty/cyklotrasy Via Ludmila. Další významná místa – hrad, zámek a hradiště v Tetíně, kde  kněžna pobývala před svou smrtí. Knížecí stolec se pravděpodobně nacházel v místě dnešní fary. Na levém snímku je kostel sv. Ludmily v Tetíně, kde u pilířů po stranách oltáře je umístěna mensa s kamenem, na němž měla být sv. Ludmila usmrcena. Na pravém snímku je kostel sv. Jana Nepomuckého. Třetí tetínský kostel je zasvěcený sv. Kateřině.

Studie souzní s obecně oblíbenou a přijímanou hláškou, že „všichni jsme příbuzní“. Málokdo se ale může pochlubit vlastním rodokmenem zahrnujícím celé tisíciletí a uvedené tvrzení tak ověřit. Absolutní většina lidí zná historii své rodiny nanejvýše několik generací zpět, o příbuzenských vztazích s dalšími lidmi už ale bohužel nemá a ani nemůže mít ponětí. Chybí záznamy. Každá nová generace přitom získává oproti té předchozí dvojnásobný počet předků – každý člověk má dva rodiče, čtyři prarodiče, osm praprarodičů a tak dále.

Důležití jsou proto i pro ostatní ti, kteří své předky mohou dovodit, umí je dohledat. Do hluboké minulosti. Se svým rodokmenem se dostávají až na samý úsvit písemně známých dějin. Každý z jejich předků nese s sebou rodové informace, které spolu s ostatními tvoří historickou paměť rodu. Paměť vícera takových rodů se stává součástí historické paměti národa. Když jsou poté členové těchto rodů příbuzensky propojeni napříč celým kontinentem, vytvářejí společně historickou paměť Evropy. Časově a geograficky, vertikálně i horizontálně.

Takové historické povědomí pomáhá poté všem ostatním si představit „jak šel čas“. Pomáhá nahlédnout do dob, kdy samozřejmě žili i jejich neznámí předkové, kteří byli jednotlivými články rodového řetězu, který je dovedl až do současnosti. Spolu s ostatními překonávali nesnáze a utrpení a radovali se z každého nového zrození, které rod přenášelo dál. S důležitým poselstvím – vše co děláme nebo neděláme, musíme ospravedlnit v očích našich předků a v očekávání našich potomků.

Základní kámen Kostela Nanebevzetí  Panny Marie a sv. Karla Velikého byl položen 18.9.1350.

Je několik „společných Evropanů“, kteří jsou prokazatelně společným předkem pro mnoho a mnoho současných svých potomků. Samozřejmě především je to Karel Veliký, mnohými zvaný otec Evropy, jehož 1200. výročí úmrtí bylo připomínáno v roce 2014.

Dva roky poté oslavoval 700. výročí svého narození potomek Karla Velikého ve 20. generaci, Otec vlasti, římský císař a český král Karel IV. Lucemburský. Jako jeden z významných evropských panovníků chtěl svými stavebními počiny pozvednout význam metropole Českého království Prahy na úroveň odpovídající hlavnímu městu Římské říše.

Některé z rodokmenů jsou již umístěné
v areálu karlovského kostela a kláštera
(dnes Muzea České policie).
Pohled na pražský kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého z parku, z místa stojících rodokmenů.

Proto se také Praha může v této souvislosti pyšnit určitým unikátem v podobě kostela Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého. Karel IV. ho dal v roce 1350 postavit ke cti svého karlovského předka a proto se jeho osmiboký půdorys lodi odvolává na korunovační kostel v Cáchách, ve kterém je císař Karel Veliký pohřben a kde byli tradičně korunováni římští králové. Kostel Karel IV. stavěl i k poctě svých rodičů Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny. Přes svou matku je tedy v 15. generaci také potomkem prvního historicky doloženého českého knížecího páru Bořivoje I. Přemyslovce a jeho manželky Ludmily.

♣♣♣

A již příští rok – 15. září 2021 – se právě Ludmila, 1. česká kněžna a světice, připomene všem 1100. výročím svého úmrtí. Zemřela ve svém vdovském sídle Tetíně 15. září roku devítistého dvacátého prvního a podle historických kalendářů to bylo pondělí. Jde o jedno z nejvýznamnějších výročí české historie, které svým příbuzenským přesahem směřuje i za hranice
Zemí koruny České. 

♣♣♣
Ludmila byla zabita najatými vrahy, a proto nejde o nijak veselé výročí. Přesto jde o výročí živé, současné. Poznáváním Ludmilina života a genealogických cest jejích potomků dovoluje poutníkům hlouběji poznávat vzájemnou celoevropskou propojenost od dávné minulosti až do současnosti.

Takové datum si nezaslouží upnout pozornost jen k jednorázovým oslavám. Jistě zajímavější jsou slavnosti stálé, dlouhodobé, směřující do budoucna – proto je Via Ludmila stavěna a plánována v dlouhodobém horizontu, s perspektivou dalšího rozšiřování.  Úkol už pro generace příští, aby se i  budoucí potomci mohli setkávat v karlovském chrámu, který dal jejich předek Karel IV. postavil k poctě předků svých. Těch po meči (ke sv. Karlu Velikému) i těch po přeslici (ke sv. Ludmile).

Jak  z předešlého vyplývá, navštíví poutník na cestě, plánované především jako cyklotrasa, místa spjatá s životem sv. Ludmily a s životem jejích potomků. Aby se
ve spleti příbuzenských vtahů vůbec vyznal, bude Via Ludmila doprovázena schématickými rodokmeny s doplňujícími informacemi. Všechny pohromadě budou ke shlédnutí v pravděpodobné kolébce samotné Ludmily, na mělnické zámku.

Na mělnickém zámku jsou už teď umístěny některé rodokmeny potomků sv. Ludmily
resp. Karla IV. Lucemburského (dole).

Takové rodokmeny si v potřebné podobě bude moci poutník i odnést s sebou domů,
aby mu Viu Ludmilu stálé hmatatelně připomínaly a lákaly k další návštěvě.

♣♣♣

První rodokmen

S respektem ke kontinuitě minulých staletí je slušné a nejvíce srozumitelné uvést  jako první příklad výše zmíněné formy rodokmenů  genealogii českých panovníků. Je velmi cenná svou rodovou návazností. Nikdy nebyla v tomto ohledu přerušena a zahrnuje tak kontinuálně celý písemně známý historický vývoj českých zemí:

První česká kněžna sv. Ludmila zemřela v roce 921 a její přímý potomek ve 32. generaci – poslední český král Karel III. – v roce 1922. Rodokmenová řada tak zahrnuje 32 generací předků a potomků a provází poutníky 1001 rokem dějin českého státu. Dalšími potomky se poté rodokmen posune o dalších baťovských 99 let do aktuální současnosti v roce 2021. V budoucnu dalšími potomky opět dále. A tak dále, a tak dále.

♣♣♣

Rodokmen od sv. Ludmily († 15.9.921) k hlavě habsbursko-lotrinské dynastie Karlu Habsburskému (*10.1.1961):

ZDE PROSÍM KLIKNOUT NA RODOKMEN V PDF
♣♣♣

Více o Via Ludmile v českých zemích:

ZDE PROSÍM KLIKNOUT NA VIA LUDMILU V ČESKÝCH ZEMÍCH

♣♣♣

Přesah cesty/cyklotrasy do evropských zemí

ZDE PROSÍM KLIKNOUT NA MAPU EVROPY V PDF

♣♣♣

Záštitu nad celým projektem Via Ludmila přijal
arcibiskup pražský a primas český Dominik kardinál Duka OP

ZDE MOŽNO KLIKNOUT PRO PŘEČTENÍ ZÁŠTITY

Sv. Ludmila, nad jejíž cestou kardinál Duka přijal záštitu, byla podle pověstí první
držitelkou Palladia země české.
Dominik kardinál Duka a Paladium země české, které je trvale uloženo ve staroboleslavské bazilice Nanebevzetí Panny Marie.

 

♣♣♣

Fotografie: Jan K. Černý, Karel Feitl,  Dana Janečková, Michela Kynclová.




Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2020  |  O nás