Vítej každý nový příchozí. I Ty.

" Stačí nám, aby se svoboda projevu ustálila natolik, aby každý mohl nazvat zajíce zajícem, hraběte hrabětem či kejklíře kejklířem, aniž..." Zobrazit celý citát »

Kinský Radslav (1928-2008)






Historická šlechta je součástí Archivu českého webu Národní knihovny ČR.

Daczický z Heslowa

Starobylý rod od Kutné Hory, proslavený zejména básníkem, kronikářem a milovníkem života Mikulášem Daczickým z Heslowa.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                   
                                                        

1 - název rodu

Daczický z Heslowa

2 - heslo rodu

3 - původ rodu

polský

4 - základní údaje

založení rodu: 15. století

5 - rodokmen rodu

6 - rodová sídla

domy v Kutné Hoře, Kluky u Čáslavi

7 - větve rodu

8 - představitelé rodu

Mikuláš (*1555 † 1626), Bernard Ignác (*1666 † 1742), Bernard Jan (*1709 † 1787), Josef (*1748 † 1815), Jan Nepomuk (*1795 † 1880), Richard (*1864 † 1934)

9 - titulatura

svobodný pán (baron), svobodná paní (baronka)

10 - vývoj rodu

PETR MAŠEK: encyklopedické knihy:  MODRÁ KREV (1992 a 2003) 
a ŠLECHTICKÉ RODY v ČECHÁCH, na MORAVĚ a ve SLEZSKU (2008 a 2009):

První stopy tohoto rodu jsou v Kutné Hoře na přelomu 15. a 16. století, kde žila měšťanská rodina zvaná Daczicky, snad původně z Dačic pocházející. Prvním identifikovatelným předkem byl kráječ suken Ondřej Krziwolaczek zvaný Daczicky (*1510 † 1571). Jméno Krziwolaczek převzal po své první ženě. Po její smrti se ještě dvakrát oženil a těmito sňatky získal poměrně rozsáhlý majetek. Ač se hlásil k luteránskému vyznání, stal se v Kutné Hoře rychtářem a později horním hofmistrem. Vedl četné soudní spory a na čas byl dokonce i uvězněn. Jakožto měšťan požádal si o udělení erbu. Erbovní list byl vyhotoven již v roce 1564, ale Ondřej ho získal až v roce 1571 spolu s predikátem „z Hesslova“. Krátce nato zemřel. Z jeho několika synů proslul Mikuláš Daczicky z Hesslova (*1555  † 1626). Přestože byl vyznáním luterán, získal velice kvalitní katolické vzdělání. To ovšem nebránilo v četných výstřednostech a skandálech. Byl proslaven četnými pitkami v kutnohorských krčmách, které často končívaly rvačkami. Za zabití Felixe Novohradského z Kolowrat byl uvězněn. Zúčastnil se vojenského tažení proti Turkům a po svém návratu do Kutné Hory se opět navrátil ke starému způsobu života. Stáří a nedostatek peněz ho ovšem umírnily. Žil samotářsky a začal sepisovat sbírku rýmovaných básniček „Prostopravda“. Také se věnoval doplňování kutnohorské kroniky, kterou zdědil po předcích. Stačil ještě zachytit bělohorskou dobu. Své paměti, pro historii velmi cenné, psal z pozice uvědomělého českého vlastence.

Rod pokračoval Mikulášovým bratrem Janem Tobiášem (*1534 † 1582). On a jeho syn Matyáš (*1570  † 1658) pokračovali v Kutné Hoře v řemesle krájení sukna. Další generaci představoval Václav (*1618 † 1684), který se stal kutnohorským purkmistrem. Jeho syn Bernard Ignác (*1666 † 1742) byl kutnohorským konšelem a císařským rychtářem. Jeho syn Bernard Jan (*1709 † 1787), císařský důstojník, byl v roce 1773 povýšen do rytířského stavu se jménem a predikátem Daczicky z Hesslowa a byl mu udělen čestný inkolát. V další generaci představované Josefem (*1748 † 1815) byl rod povýšen v roce 1814 do stavu svobodných pánů. Baron Josef byl českým guberniálním radou a krajským hejtmanem v Plzni. Jeho syn Jan Nepomuk (*1795 † 1880) byl krajským hejtmanem v Nymburku a zároveň se věnoval malířství. V majetku rodu byl od počátku 20. století statek a zámek Kluky u Čáslavi, kde sídlil baron Richard (*1864 † 1934). Jeho synové Hugo (*1911) a Mikuláš (*1909 † po r. 1970) podepsali v roce 1939 za sebe a bratra Bedřicha (*1913) prohlášení české a moravské šlechty. Rod žije i po druhé světové válce v Čechách.

WIKIPEDIE - internetová encyklopedie: 

Dačičtí z Heslova (též Dacziczky z Heszlowa) jsou více spojováni s osobou Mikuláše Dačického než se samotným šlechtickým rodem.

Zakladatelem rodu se stal bohatý měšťan Ondřej Křivoláček, který působil jako královský rychtář v Kutné Hoře. Zplodil patnáct dětí, z nichž přežili pouze dvě dcery a tři synové, Jan, Václav a Mikuláš. Právo nosit erb a predikát Dačický z Lorce udělil Ondřejovi císař Ferdinand I. Habsburský roku 1564. Avšak až roku 1571 Maxmilián II. Habsburský udělil rodině znak v současné podobě a přidal i predikát Dačický z Heslova. Až roku 1773 byli další příslušníci rodiny přijati do rytířského a roku 1814 do panského stavu. Zmínky o příslušnících rodu pocházejí ještě z doby před 2. světovou válkou, tudíž potomci rodu zde pravděpodobně žijí dodnes.

Mikuláš Dačický, kterého jeho současníci znali jako prostopášníka a bouřliváka, zanechal ve svých pamětech vzácné dílo národní literatury.

Erb

V červeném štítu stojí stříbrná zeď a na ní vidíme ruce napínající luk žluté barvy mezi dvěma křídly, tento klenot dostali roku 1773 současně s povýšení do rytířského stavu. Třetí klenot, lva s mečem, získali povýšením do panského stavu roku 1814.

OTTŮV SLOVNÍK NAUČNÝ

Dačický z Heslova,

jméno starožitného erbovního rodu českého, jenž však neprávem odvozoval původ svůj z Polska. Zakladatelem erbu i rodu byl Ondřej Křivoláček, jinak Dačický, suken kroječ v Kutné Hoře, nar. r. 1510. Dvakráte se oženil; poprvé (1532) s Annou, obstárlou vdovou po Martinovi Křivoláčkovi, odkudž i příjmí nabyl, po druhé (1538) s Dorotou, dcerou slovutného a bohatého Mikuláše z Prachňan (viz z Prachňan), na slovo vzatého souseda kutnohorského. Oběma sňatky nabyl O. Křivoláček jinak Dačický z Heslova velikého jmění a vznešeného patricijského příbuzenstva; zanechal tudíž suken krojičství, stal se nákladníkem na hory a věnoval se veřejnému životu. Proslul zejména r. 1547 a na náboženském sněmě
r. 1549, kdež vystoupil jako horlivý lutherán. Neupadl proto u krále Ferdinanda I. v nemilost, nýbrž naopak r. 1551 vložen naň úřad nově zřízený, totiž královské rychtářství v Kutné Hoře, kterýž dlouho nezastával, proto že celým smýšlením svým politickým a náboženským k němu se nehodil. Jmenován za to horním hofmistrem, ale utkal se brzo ostrými spory s nejv. mincmistrem Janem z Vitence a potom s jeho nástupcem Petrem Hlavsou z Liboslavě, pro které i do vězení byl vzat.
Spory tyto narovnány teprve r. 1562. Ondřej Dačický z Heslova nepřijal potom již žádného veřejného úřadu, zasedaje toliko občas ve sboru šepmistrovském. Několikráte ucházel se jakožto zámožný nákladník o erb, a kolem r. 1564 již i diplom erbovní v kanceláři královské byl vyhotoven, ale pak věc se zvrtla a teprve 11. června 1571 za císaře Maximiliána II. obdařen byl Ondřej Dačický z Heslova erbem a praedikátem z Heslova. Avšak ještě téhož roku 29. srp. zemřel na sídle svém Lorci u Kutné Hory.
Rodinou požehnán byl velmi četnou, ale přetrvali ho toliko tři synové, Jan, Václav a Mikuláš, a dvě dcery.
V četných rodinách kutnohorských zapisovány »Paměti« o důležitostech současných, buď celého království nebo Kutné Hory, nebo jenom tamějšího dolování se dotýkajících. Takové Paměti psaly se také u Prachňanských, a Ondřej Dačický z Heslova, když do této vzácné rodiny se přiženil a staré zápisky její shledl, vzal je k sobě a pokračoval v jich sepisování. Tak vznikl svod Kutnohorských Pamětí od roku 1278--1571. Starší partie jsou bezcenné, čím však dále k novějšímu věku, tím cennější a důležitější.

V této práci pokračoval potom po smrti Ondřeje Dačického z Heslova třetí jeho syn Mikuláš Dačický z Heslova. Narodil se roku 1555 v Kutné Hoře a strávil mládí své v klášteře kladrubském, kdež byl pečlivě vzděláván a vyučován, jmenovitě v latině. Nic nevadilo, že Mikuláš byl horlivý lutherán a jeho učitel, kladrubský opat, katolíkem. Po smrti otcově navrátil se Mikuláš do Kutné Hory, aby se s bratřími a sestrami porovnal o dědictví. Po některé chvíli se pak pro vždy v rodném městě svém usadil, nezanášeje se ani řemeslem ani obchodem, nýbrž živ jsa z hotového. Ženat byl od roku 1590 s Alžbětou, dcerou Jiřího Mládka, kteráž však r. 1610 zemřela bez dědiců.  Mikuláš Dačický z Heslova jest typickou figurou své doby. Na jedné straně obdivujeme se jeho vzdělanosti, energii, lásce k vlasti a k českému jazyku, avšak na druhé straně stejný obdiv budí četné prostopášnosti i výstřednosti, jichž dopouštěl se při nočních toulkách, rvačkách a půtkách v pověstných krčmách kutnohorských. Nevycházel ze sporů, soudů a nepříjemností. Nejvíce zakoušel pro zabití Šťastného Novohradského z Kolovrat, s nímž se v opilství pohádal, až jej na konec probodl. V šatlavě býval za to Mikuláš skoro jako doma a také jmění valem mu ubývalo. R. 1594 dal se na tažení proti Turkům »retovati Rábu«, ale nepřišel dále než asi do Prešpurka, odkudž se zase navrátil k bouřlivému živobytí svému v Kutné Hoře. Po smrti manželky své (1610), když jmění jeho bylo v koncích a také různé nemoci následkem výstředního života se dostavovaly, počal Mikuláš vésti život samotářský a trudný. V té době povstala sbírka rýmovaček jeho, zvaná Prostopravda (na čisto přepsaná r. 1620), pro Mikuláše právě tak charakteristická jako celý jeho život. Nejvíce však péče věnoval touto dobou historickým zápiskům a pamětím rodiny Prachňanských a otce svého Ondřeje. Ty načisto přepsal, v jeden svod uvedl a potom v nich sám (od r. 1571) pokračoval. Proto také celé Paměti po něm nesou jméno, neboť on má o uspořádání jich největší zásluhu, a části jím sepsané mají také největší cenu. Lascivní rozpustilec mění se tu v muže nad míru vlasteneckého, pravdu milujícího, křivdy a nepravosti kárajícího, a jeví se zvláště jako nepřítel povstání českého, proto že již Čechové jsou zavedení a zotročilí »vlastní vinou«. Mikuláš Dačický z Heslova viděl také uskutečňovati se pád své vlasti, neboť prožil porážku bělohorskou a první její hrozné následky. Sloh i obsah Pamětí jeho stával se pak tím smutnějším, až Mikuláš věkem zachvácen jsa po krátké nemoci skonal 25. září 1626, v stáří skoro 71 let. Pochován byl ve chrámu sv. Barbory.

Nyní žijící rodina Dačických z Heslova pochází od Matiáše Dačického z Heslova, strýce Mikulášova. R. 1773 povýšena byla do stavu rytířského a r. 1814 do stavu panského království Českého a zemí přivtělených. Nynější nejstarší mužský člen sluje Hugo svob. pán Dačický z Heslova (nar. r. 1830) a žije v Praze.

Paměti Mikuláše Dačického z Heslova jsou pro poznání vlasti naší a společenských i politických poměrů před katastrofou bělohorskou studnicí nevyčerpatelnou a nad jiné vzácnou. Jest také o nich dosti veliká literatura, kterouž nalézti lze celou při úplném vydání Dačického z Heslova Pamětí, pořízeném a podrobným úvodem opatřeném od A. Rezka, ve 2 sv., nákladem Matice české (1878, 1880). Po vydání tomto vyskytly se některé nové zprávy o Dačických z Heslova v Rezkově »Sborníku Historickém« (IV., 185.) a v panegyrické brožuře P. M. Veselského Dačičtí z Heslova (Kutná Hora, 1886).

Znakem rodu je vykrojený štít červený, v jehož spodní třetině ční zeď stříbrná se 3 stinkami, nad ní pak dvě ruce oděné ve zbroji vynikají držíce šíp v napjatém luku žluté barvy, obložený bílým peřím; nad štítem korunovaný helm stříbrný s 3 pštrosími péry, z nichž postranní jsou červená, prostřední bílé,
a s přikryvadly běločervenými.

Rod Daczický z Heslowa na webu Historická šlechta

Zobrazit vše co se týká rodu Daczický z Heslowa





Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–  |  O magazínu Historická šlechta