Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„Shlédnutí videa s Václavem Havlem z roku 1994 inspirovalo Jiřího Troskova k napsání těchto několika vět. "Asi se mi stýská... inu politický vývoj! A nějak mě při tom napadlo pár slovních spojení: inteligent není nadávka, komunikace je o naslouchání, slušnost je ctnost, demokracie je o zodpovědnosti občana, arogance není odvaha a láska je dar, jenž si nelze vynutit."“ Zobrazit celý citát »

Jiří baron Troskov a jeho inspirace



Kolowrat-Krakovský, Filip Nerius *1688 † 1773

25. 4. 2019 | Redakce | Autor píše

 

OTEC

Jan František

hrabě Kolowrat-Krakovský 

*c. 1650 místo † 20.11.1723 místo, ‡ Chýše

MATKA

Eleonora Claudia

hraběnka d´Anquisola

kř. 1.9.1654 místo † 13.8.1691 místo, ‡ Praha

Filip Nerius hrabě Kolowrat-Krakovský

kř. 26.3.1688 Praha † 28.3.1773 místo ‡ Praha

Filip Nerius, komoří a skutečný tajný rada, nejvyšší zemský soudce v Čechách (1747-1748), nejvyšší purkrabí v Čechách (1748-1770), rytíř Řádu zlatého rouna Golden Fleece Order (1759)

oo 4.2.1725 místo

MANŽELKA

Anna Barbora Michnová z Vacínova
*2.9.1709 místo † 24.2.1772 místo, ‡ Praha

OTEC MANŽELKY
Martin Vilém Michna z Vacínova
*datum místo  † datum místo
MATKA MANŽELA
Ernestina sv.p. von Bissingen
*datum místo † datum místo

POTOMCI

 Marie Anna Josefa hraběnka Kolowratová

Leopold Vilém hrabě Kolowrat-Krakovský

Marie Terezie hraběnka Kolowratová

Filip hrabě Kolowrat-Krakovský

Jáchym hrabě Kolowrat-Krakovský

Antonie hraběnka Kolowratová

Johanna Ernestina hraběnka Kolowratová

František Xaver hrabě Kolowrat-Krakovský

Kajetán hrabě Kolowrat-Krakovský

Marie Kateřina hraběnka Kolowratová

*29.12.1725 Praha † 10.8.1790 místo, ‡ Radnice

*31.12.1727 Praha † 2.11.1809 Vídeň, ‡ Hroby

*6.4.1730 Praha † 7.4.1791 Vídeň

*10.9.1732 Praha † 18.6.1757, ‡ Světlá

*14.4.1734 Praha † 18.4.1756 ‡ Praha

*6.1.1736 Praha † 18.2.1799 ‡ Čakovice

*27.5.1737 Praha † 24.3.1792 ‡ Praha

*5.1.1740 Praha † 22.11./5.12.1757 k.a. Vratislav

*14.1.1742 Praha † 26.1.1742 Praha

*2.11.1747 Praha † 16.6.1812 Hořetice

Filip Nerius (Neri) hrabě Krakowský z Kolowrat
(křtěn 26.3.1686 Praha †  28.3.1773 Praha) byl český šlechtic ze starobylého rodu Kolowratů a dlouholetý nejvyšší purkrabí Českého království. Proslul jako zakladatel Ústavu šlechtičen na Pražském hradě (1755). Stal se držitelem řádu Zlatého rouna. Byl mladším bratrem nejvyššího kancléře Viléma Albrechta Krakovského z Kolovrat (*1678 † 1738).
Narodil se jako pátý syn a sedmý z jedenácti potomků Jana Františka hraběte Krakowského z Kolowrat (*1650 † 1723) a jeho manželky (sňatek 22.7.1675) Eleonory Claudie hraběnky d’Anquisola (*1654 † 1691).
Od mládí působil ve dvorských a státních službách, dosáhl čestných titulů c.k. komořího a skutečného tajného rady. V letech 1732–1748 byl správcem úřadu nejvyššího mincmistra Českého království a viceprezidentem české komory, do těchto funkcí jej jmenoval císař Karel VI. Mimo jiné měl tehdy na starosti spor mezi věřiteli a Karlem Kajetánem hrabětem Buyuoye. Hrabě Kolowrat byl také svědkem politické krize, když byl Karel Albrecht Bavorský prohlášen českým králem.
Vrcholu kariéry dosáhl za vlády císařovny Marie Terezie, kdy byl nejprve nejvyšším zemským sudím (9. 2. 1747 -1748) a nakonec bezmála čtvrtstoletí nejvyšším purkrabím Českého království (17. 10. 1748 – 1771). Z titulu této funkce byl od roku 1763 zároveň prezidentem českého zemského gubernia zřízeného v rámci reformy státní správy. Díky tomu se stal také patronem řady pražských kostelů, o něž se patřičně staral. V roce 1752 daroval kostelu v Košířích 100 zlatých, v roce 1754 povolil přelít zvon v kostele sv. Petra a Pavla v Budči, u tohoto kostela ustanovil o sedm let později administrátora. Jako český nejvyšší purkrabí stál u vzniku Ústavu šlechtičen, zřízeného v roce 1755 na Pražském hradě. Jako hospodářské zázemí bylo Ústavu věnováno panství Karlštejn a Filip Nerius hrabě Krakowský z Kolowrat se stal spolu s Václavem Netolickým z Eisenberka jeho správcem. Díky nim také v této době proběhly dílčí úpravy na hradě Karlštejn, došlo například k vybavení kaplí. Během válek o rakouské dědictví se hrabě Filip Nerius musel potýkat s francouzskými vojsky. Francouzi jej dokonce zajali, spolu s ostatními rukojmími jej však v Chebu propustili. Marie Terezie se nechala hrabětem Filipem Neriem zastupovat při osmistých oslavách v Proseku. Hrabě Kolowrat předal královniny dary, kasuli, dalmatiku a pluviál.
Za zásluhy své i v návaznosti na smrt dvou synů, kteří padli za sedmileté války, obdržel 29. 11. 1759 od císaře Františka I. Řád zlatého rouna.
Z manželství svých rodičů byl až pátým mužským potomkem v pořadí, proto také původně nezdědil žádný majetek, teprve po smrti dvou bezdětných starších bratrů se stal uživatelem peněžního fideikomisu. Až později v nejvyšších zemských úřadech začal budovat pozemkové vlastnictví pro své početné potomstvo. V roce 1748 zakoupil od Antonie hraběnky Czerninové z Chudenic  panství Světlá nad Sázavou se 17 vesnicemi. V roce 1752 získal od císařovny Marie Terezie Habsburské privilegium na broušení českých granátů na tomto panství, proto ještě v tomtéž roce založil vůbec první brusírnu českých granátů v zemi. Díky tomu mnoho lidí na Světelském panství nalezlo obživu. Ke Světlé později v roce 1766 přikoupil Golčův Jeníkov a Hostačov, kam nakonec přesídlil. V Jeníkově nechal postavit roku 1769 budovu pro státní továrnu na tabák. Tato budova nesla označení „Starý zámek“. Mezitím v letech 1755–1764 vlastnil statek Hlaváčova Lhota u Kouřimi, kde nechal postavit dnes již neexistující zámek s rozsáhlým parkem. Na Kolínsku pak dočasně rodový majetek rozšířil statek  Radovesnice, zakoupený v roce 1759. Také zde proběhly úpravy zámku v barokním stylu, Filip jej však přenechal synu Leopoldovi, který Radovesnice vzápětí prodal (1765). Jeho oblíbeným sídlem se stal zámek Filipov poblíž Čáslavi. Původní dvůr Šintlochy koupil v roce 1760 od žďárského kláštera, prosadil změnu názvu podle svého jména a nechal postavit zámek, který byl dokončen až po jeho  smrti. V polovině 18. století pak koupil ještě dům „U Otčenáše“ (čp. 349–III) ve Vlašské ulici 15 v Praze. Od roku 1725 byl ženatý s Annou Barborou hraběnkou Michnovou z Vacínova (2.9.1707 †  24.2.1772, pohřbena v Praze), dcerou Martina Viléma Michny z Vacínova a Arnoštky (Ernestiny) z Bissingenu. Sňatkem získal část  panství Bílence s Hořeticemi, Rabštejn nad Střelou a Žiželicemi na Chomutovsku, tento majetek byl ale v roce
1738 prodán Auerspergům. Z jejich manželství se narodilo deset dětí. Pokračovatelem rodu byl nejstarší syn Leopold Vilém (*1728 † 1809), který taktéž zastával vysoké státní úřady. Dalšími dětmi byli: Anna Josefa (*1725 † 1790), Terezie (*1730 † 1791), Filip (*1732 † 1757), Jáchym (*1734 † 1756), Antonie (*1736 † 1799), Jana Arnoštka (*1737 † 1792), František Josef (*1740 † 1757),  Kajetán (*1742) a Marie Kateřina (*1747 † 1812). Manželé Krakowští z Kolowrat zemřeli během třinácti měsíců a oba byli pohřbeni v barnabitském kostele sv. Benedikta v Praze na Hradčanech, kde se dodnes zachoval jejich náhrobek.

 Převzato z  WIKIPEDIE – otevřené internetové encyklopedie




Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2019  |  O nás